Na YouTube kanálu Česká filmová klasika si v současnosti můžete vybírat z téměř stovky hraných i dokumentárních českých filmů, natočených od třicátých do devadesátých let minulého století. Najdete mezi nimi populární prvorepublikové komedie, vysoko hodnocená dramata, detektivky i snímky pro děti. Přinášíme přehled všech dostupných filmů, roztříděných podle žánrů. Snímky v jednotlivých sekcích jsou řazeny chronologicky, za textem pak najdete také jejich abecední soupis.   

Animovaný

Ferda Mravenec (1944)

Neposlušný zajíček (1944)

Svatba v korálovém moři (1944)

Vzpoura hraček (1947)

Ukolébavka (1948)

Hrnečku, vař! (1953)

Čert a Káča (1955)

Dobrodružný

Předlohou fantastického dobrodružného příběhu Tajemství Ocelového města (1978). O podmanivou výtvarnou stylizaci se zasloužil architekt Vladimír Labský. Jeho dekorace byly později použity při natáčení filmů Panna a netvor, Deváté srdce a Kočičí princ.

Dokumentární

Dejte nám křídla (1936)

Jak se dělá film (1936)

Miliony na dlažbách (1938)

Deset sladkých minut (1942)

Dílo Bedřicha Hrozného (1951)

Hudební jaro (1951)

Čtenáři a jejich svět (1947)

Lidé a párky (1948)

Emil Zátopek (1954)

Chemie v kuchyni (1956)

Ladovi furianti (1955)

Drama

Karel Čapek v Bílé nemoci podobně jako ve Válce s mloky vyjádřil své obavy z nástupu nacismu a snažil se povzbudit národní sebevědomí. Stejný cíl si kladla Bílá nemoc (1937) Huga Haase, který k filmové adaptaci napsal scénář, režíroval jej a také v něm strhujícím způsobem ztvárnil postavu Dr. Galéna.

Avantgardní divadelní režisér E. F. Burian v roce 1939 zadaptoval novelu Boženy Benešové Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová. Vznikl film Věra Lukášová, vymykající se svým poetickým formálním pojetím a divadelními prvky veškeré tehdejší československé produkci.

Přepis knihy Karla Klostermanna Mlhy na blatech natočil v roce 1943 František Čáp. Dokázal v něm věrně zachytit reálie jihočeského venkova, v němž se odehrávají dramata několika postav. V roli vesnického samorosta třiadvacetiletý Rudolf Hrušínský.

Za „dílo, které československá kinematografie může plným právem počítat k umělecké špičkové produkci“, byl v jedné z mnoha nadšených dobových recenzí označen Krakatit (1948) Otakara Vávry, uzpůsobující poválečnému kontextu adaptaci stejnojmenného románu Karla Čapka.

Vojtěch Jasný v Touze (1958) prostřednictvím čtyř příběhů postihl čtyří fáze lidského života od dětství po smrt. Sjednocujícím motivem lyrických povídek je titulní touha, která postavy nutí konat.

Druhým filmem Zbyňka Brynycha bylo povídkových Pět z milionu (1959). V pěti příbězích z pražských ulic se objeví herci jako Jan Tříska, Jaroslav Marvan, Vlastimil Brodský či Luděk Munzar. Poslední povídka Pavučina získala cenu na X. mezinárodním festivalu dokumentárních a krátkých filmů v Benátkách.

František Vláčil debutoval v šestatřiceti letech filmovou poemou Holubice (1960), ve které do života chlapce upoutaného na invalidní vozík zasáhne ztracený poštovní holub. Film byl uveden v hlavní soutěži benátského festivalu.

Špionážní drama Smyk (1960), které Zbyněk Brynych natočil podle scénáře Pavla Kohouta, vypráví o poúnorovém emigrantovi, z něhož se v zahraničí v souladu s dobovou ideologií stal západní agent. Film v roce 1960 reprezentoval naši kinematografii na Mezinárodním filmovém festivalu v Mexiko City.

Podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho Host z roku 1960 natočil Otakar Vávra o rok později komorní psychologické drama Noční host. Do osudů skupinky protagonistů v zapadlém venkovském hostinci zasáhne minulost v podobě německého obchodníka Hupperta (Rudolf Hrušínský).

Jaromil Jireš v roce 1963 debutoval Křikem, civilním příběhem manželského páru, natočeným podle knižní předlohy a scénáře spisovatele Ludvíka Aškenazyho. Jireš s kameramanem Jaroslavem Kučerou použili na svou dobu neobvyklé snímání skrytou kamerou.

Podle vlastního námětu natočila Věra Chytilová v roce 1963 svůj celovečerní debut O něčem jiném. Film sleduje paralelně běžící příběhy dvou žen, které se nikdy nepotkají, třebaže řeší podobný problém. Hrdinku, která se svůj život rozhodla zasvětit gymnastice, ztvárnila skutečná gymnastka Eva Bosáková.

Africký student Omar končí v Praze studium medicíny. Rád by se vrátil domů, do Angoly, ale dává přednost tříleté vědecké aspirantuře na pražské klinice. Tak začíná méně známý debut řeckého absolventa FAMU Georgise Skalenakise Pražské blues (1963), pocitové drama plné jazzu.

Soudní drama Jána Kadára a Elmara Klose Obžalovaný (1964) přes velký úspěch u kritiků i diváků skončilo v roce 1969 v trezoru. Vadilo poukazování na ohýbání zákonů a provázanost vládnoucí strany se soudním systémem.

V roce 1966 natočil Evald Schorm podle vlastního námětu psychologické drama Návrat ztraceného syna, jehož protagonistou je muž, kterému zdánlivě nic nechybí, ale ve skutečnosti trpí těžkými existenciálními problémy, které ho dovedly až k pokusu o sebevraždu.

Ladislav Helge nabídnul v politickém dramatu Stud (1967) střízlivý pohled na funkcionáře a vedoucí pracovníky, soustředící veškeré úsilí na bezostyšné sebeobohacování. Hlavní role v trezorovém dramatu se ujal slovenský herec Július Pántik.

V prostředí infekčního oddělení jedné nemocnice se odehrává psychologické drama Karla Kachyni Pozor, vizita! (1981), natočené stejně jako o dva roky starší Sestřičky podle předlohy Adolfa Branalda. Pacienta trávícího čas v nemocniční izolaci hraje Rudolf Hrušínský.

Hlavní role v tragikomickém snímku Karla Smyzcka Krajina s nábytkem (1986) odstartovala kariéru Vladimíra Javorského. Ve filmu si zahrál devatenáctiletého Zdeňka, který se rozhoduje, zda na sebe vzít zodpovědnost za neplánované otcovství.

Drama Proč? (1987) zpracovává podle námětu Radka Johna skutečný případ násilností, kterých se ve vlaku do Banské Bystrice dopustila skupiny mladistvých fotbalových fanoušků. Karel Smyczek s kameramanem Jaroslavem Brabcem se film rozhodli natočit dokumentaristickým stylem v jedoucím vagónu.

Drama historické

Podle literárních předloh Aloise Jiráska realizoval Otakar Vávra cyklus tří kostýmních historických snímků, tvořících dohromady tzv. husitskou trilogii. Prvním snímek byl životopisný příběh kněze, který se kvůli svým názorům dostal do sporu s církevními autoritami – Jan Hus (1954).

Prostřední část Vávrovy husitské trilogie, Jan Žižka, vznikla v roce 1955. Životopisný příběh husitského hejtmana navazuje na snímek Jan Hus a otevírá cestu k závěrečné části trilogie – snímku Proti všem.

Film Psohlavci (1955), podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska, zpracovává vzpouru Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou, proti šlechtě. Režisérem barevného snímku byl Martin Frič.

Závěrečnou část své husitské trilogie, Proti všem, natočil Otakar Vávra v roce 1956. Líčí v ní vzestup husitského hnutí po bitvě u Sudoměře a vítězství nad vojsky krále Zikmunda na pražském Vítkově.

Za alegorii politických procesů z padesátých let je považováno sugestivní historické drama Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), na němž se i z pozice spoluautorky scénáře výraznou měrou podílela výtvarnice Ester Krumbachová.

Adaptace knihy Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy (1971) se odehrává na počátku dvacátého století, kdy se svobodomyslná Štěpa vdává za svého bratrance Pavla, trpícího syfilidou. Výjimečné herecké výkony ve filmu Juraje Herze podávají Iva Janžurová a Petr Čepek.

Drama válečné

Bezprostředně po válce vzniklo několik filmů s okupační tematikou. Drama Františka Čápa Muži bez křídel (1946) se odehrává během heydrichiády a sleduje členy odbojové skupiny, kteří pracují na ruzyňském letišti.

Po Mužích bez křídel, oceněných na festivalu v Cannes, natočil František Čáp Bílou tmu (1948), dramatizaci osudu skupiny partyzánů donucených během SNP k ústupu do hor. Po kritice filmu dělnickou porotou byl Čáp donucen opustit Československo.

K přehodnocení filmového obrazu odbojáře, do té doby téměř výlučně heroizované, nekriticky adorované figury, přispěl v roce 1962 snímek Jana Kadára a Elmara Klose Smrt si říká Engelchen (1963), inspirovaný skutečnými událostmi z konce války.

Dramatické události provázející atentát na Reinharda Heydricha inspirovaly v roce 1964 film Atentát, líčící v širších souvislostech největší a nejdůležitější akci českého protifašistického odboje.

Jiřina Bohdalová září ve filmu Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk (1964), který se odehrává v závěru první světové války v Rumburku, kam se vracejí navrátilci z ruského zajetí. Doufají, že válka už pro ně skončila, jenomže civilní obyvatelstvo strádá hladem a v kasárnách pokračuje rakouský dril.

Mýtus hrdinného odporu proti německému živlu se v komorním psychologickém dramatu Kočár do Vídně (1966) odvážili narušit Jan Procházka a Karel Kachyňa. V hlavní roli vdovy donucené dvojicí německých vojáků k tomu, aby je převezla přes hranice, exceluje Iva Janžurová.

Svou trilogii filmů o nacistických zločinech uzavřel Zbyněk Brynych psychologickým dramatem s thrillerovými prvky Já, spravedlnost (1967). Protagonistou filmu je lékař (Karel Höger), kterého skupina nacistů v roce 1946 donutí, aby se staral o stále živého Adolfa Hitlera.

Válečný velkofilm Sokolovo (1974) je prostřední částí ambiciózní historické trilogie Otakara Vávry (dále šlo o Dny zrady a Osvobození Prahy). Drama, které vzniklo v koprodukci se sovětským Mosfilmem, líčí historii vzniku prvního československého praporu pod vedením Ludvíka Svobody.

Filmy pro děti a mládež

Úsměvný rodinný film Táto sežeň štěně (1964) předčasně zesnulého režiséra Milana Vošmika s nadhledem zachycuje starosti redaktora Hlavsy (Miroslav Horníček), který se po odjezdu ženy na školení musí postarat o trojici potomků.

Snímek scenáristy Milana Šimka a režiséra Josefa Pinkavy Kapitán Korda (1970) líčí osudy malého Pepíka z dětského domova, který se v nemocnici sblíží s „kapitánem“ Kordou (Vladimír Brabec), jenž ho chce adoptovat.

Adaptace oblíbeného románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970), oceněná Stříbrnou mušlí v San Sebastianu, sice byla dalším společným projektem Karla Kachyni a Jana Procházka, ale namísto politicky nepohodlného scenáristy bylo v titulcích uvedeno jméno Oty Hofmana.

V roce 1978 natočil Juraj Herz dvojici hororových pohádek – Deváté srdce a Pannu a netvora. Příběh Panny a netvora je zpracováním divadelní hry Františka Hrubína a prozrazuje režisérovu schopnost budovat fantaskní, poeticky ponurou atmosféru.

Režisérskou kariéru zahájil Karel Smyczek celovečerním debutem Housata (1979). Protagonistkami jsou dívky z internátu textilního učňovského střediska, které se potýkají s problémy kolem první lásky.

Tradici dětského filmu domácí filmaři čile rozvíjeli i za normalizace, kdy vznikla například adaptace stejnojmenné knihy Markéty Zinnerové Indiáni z Větrova (1979). Dobová poplatnost filmu odpovídá skutečnosti, že vznikl u příležitosti třicátého výročí založení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.

Vít Olmer debutoval v roce 1970 milostným snímkem Takže ahoj. V režii hraných filmů pokračoval o deset let později teenagerovským sportovním příběhem Sonáta pro zrzku, inspirovaným knížkou Vojtěcha Vackeho.

Lehce strašidelná pohádka s výrazným ekologickým podtextem a písničkami Jiřího Šlitra a Jiřího F. Svobody Freonový duch (1990) se začala točit v Gottwaldově a dotočena byla ve Zlíně. Vlastimil Brodský v ní hraje ducha bývalého rakousko-uherského nádražáka.

Horor

Ve spolupráci s Janem Švankmajerem realizoval Juraj Herz groteskní horor Upír z Feratu (1982), vycházející z povídky Josefa Nesvadby. Cenzurní zásahy byly nemilosrdné. Některé krvavé a erotické scény byly vyškrtnuty rovnou ze scénáře, jiné musel Herz odstranit z dokončeného filmu.

Komedie

K nejpilnějším prvorepublikovým režisérům patřil Miroslav Cikán, podepsaný i pod komedií Hrdinný kapitán Korkorán (1934), ve které Vlasta Burian hraje korvetního kapitána parníku plujícího po Vltavě.

Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk patřili ve třicátých letech mezi velmi populární filmové dvojíce. Manželský pár ztvárnili také v nenáročné veselohře Barbora řádí (1935). Z dalších oblíbených herců se ve filmu objeví např. Jindřich Plachta, Jára Kohout nebo Fanda Mrázek.

Lída Baarová, Otomar Korbelář nebo Adina Mandlová hrají v prvorepublikové veselohře Komediantská princezna (1936), točící se okolo patálií továrníka Dvorského, jehož podniku došly zásoby kaolinu.

Jedním ze tří filmů, které Hugo Haas natočil v roce 1937, byla veselohra ze školního prostředí, Děvčata, nedejte se!, předjímající známější školské komedie Martina Friče Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Ústřední figurou dívčího kolektivu je Vlasta v podání Adiny Mandlové.

Humoristická povídka Eduarda Basse o důležitosti čestné hry v nečestném světě Klapzubova XI. vyšla poprvé v roce 1922. O šestnáct let později posloužila jako předloha stejnojmenné sportovní komedie Ladislava Broma.

Komedie z atraktivního školského prostředí Studujeme za školou (1939) nabízí plejádu hereckých osobností prvorepublikové kinematografie (František Smolík, Jaroslav Marvan, Nataša Gollová, Josef Kemr, Rudolf Hrušínský).

Krátce po vyhlášení Protektorátu vstoupil do českých kin zvukový remake němého filmu Venoušek a Stázička (1940). Jednoduchou komedii natočil s Věrou Ferbasovou a Jaroslavem Marvanem režisér Čeněk Šlégl.

Populární prvorepublikový komik Jára Kohout byl hlavní hvězdou komedie Vy neznáte Alberta? (1940). Zahrál si v ní zpěváka venkovské společnosti Alberta Kalvodu, který se dozví, že na svůj los vyhrál milion.

Moderní pohádka Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání (1958), poukazující na zbabělost a korupci ve společnosti, byla v době svého uvedení vyhodnocena jako dílo s podstatnými ideovými nedostatky. Distribuce filmu byla zakázána a Kadár s Klosem si museli dát od natáčení hraných filmů dvouletou pauzu.  

Trojice oddechových povídek ze života pracujících Kolik slov stačí lásce? (1961) láká především na atraktivní herecké obsazení: Vladimír Menšík, Jiří Vala, Jana Brejchová, Jiřina Bohdalová…

Laskavé hradní strašidlo se stává obětí prolhaných a ziskuchtivých komunistických funkcionářů v nesmrtelné komunální satiře Bílá paní (1965). Nepříjemně výstižný film byl v roce 1970 stažen z kin a znovu se směl promítat až po dvaceti letech.

Rozverná, komiksově stylizovaná komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966) od autorské dvojice Vorlíček–Macourek nabídla osobitý český pohled na superhrdiny. Vykreslení Supermana jako mačistického násilníka odhalilo temnou stránku superhrdinů dřív, než se to v komiksech stalo trendem.

Happy End (1967) Oldřicha Lipského a Miloše Macourka začíná popravou manžela, který svou nevěrnou ženu odnesl v kufru a rozčtvrtil. Pozpátku vyprávěná morbidní groteska s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli patří k nejsmělejším narativním experimentům české kinematografie.

Za dlouhým názvem Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967) se skrývá parodie na západní filmy o neohrožených tajných agentech à la James Bond. Diváci se ovšem mohli jen domýšlet, jak vypadají skutečné bondovky, protože tyto filmy se u nás začaly hrát teprve v devadesátých letech.

Režijní debut spoluscenáristy Formanových filmů Jaroslava Papouška Nejkrásnější věk (1968) vypráví jednoduchý, epizodický děj zasazený do sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění.

Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová si v historické komedii Slasti Otce vlasti (1969), volně inspirované mládím Karla IV., zahráli ústřední milostný pár. Jan Procházka při psaní scénáře čerpal z panovníkovy autobiografie Vita Caroli.

Historická veselohra Svatby pana Voka (1970) nabídla vděčnou roli posledního z Rožmberků Miloši Kopeckému. Třebaže je v titulcích uváděn režisér Karel Steklý, scénář k filmu ve skutečnosti napsal proskribovaný Jan Procházka.

Kousavá, lehce surrealistická satira pro dva herce a jeden byt Vražda ing. Čerta (1970) vyniká výrazně stylizovanou výpravou s dotekem secese a okultismu i feministickými motivy. Jde bohužel zároveň o jediný film, který výtvarnice Ester Krumbachová natočila.

Svérázný výklad raných dějin české kinematografie nabídl Jiří Menzel v nostalgické komedii Báječní muži s klikou (1978). Kameraman Jaromír Šofr se snažil imitovat styl prvních filmů také specifickou barevnou tonalitou obrazu.

Pokračování kostýmní komedie Karla Steklého Svatby pana Voka se již muselo obejít bez Miloše Kopeckého. Nejspíš šlo o jeden z důvodů, proč se film Pan Vok odchází (1979) netěšil srovnatelnému zájmu diváků. Zaujmout nicméně můžou natáčecí lokace, mezi nimiž byl mj. zámek Červená Lhota.

Hořce úsměvné podobenství Věry Chytilové Kalamita (1980) sleduje trápení mladého strojvůdce (Bolek Polívka), který se potýká s byrokracií, společenskou apatií i přírodními živly.

České výpravy do žánru sci-fi měly převážně komediální ráz. Příkladem je i jeden z pozdních filmů Oldřicha Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982), v němž sehrané komediální dulo Lasica–Satinský hraje návštěvníky z vesmíru.

Zdeněk Svěrák je nejen hlavním hereckým představitelem, ale také spoluautorem scénáře trpké komedie Co je vám, doktore? (1984), ve které Vít Olmer zachytil deziluzi muže ve středních letech, který se konečně odhodlá ke změně. 

Krizi reálného socialismu dal do souvislosti s krizí středního věku také Karel Kachyňa v hořké komedii Kam, pánové, kam jdete? (1987). Vnitřní proměna čtyřicetiletého pražského architekta je zde spojena s pochodem Praha–Prčice.

Režisér Tomáš Vorel v roce 1988 debutoval povídkovým filmem Pražská 5, těsně navázaným na tvorbu pětice autorských divadelních uskupení. Samotný Vorel působil ve dvou z nich – Pantomimické skupině Mimóza a divadle Sklep.

Na pomezí dramatu a komedie se pohybuje film Něžný barbar (1989). K jeho vzniku dal podnět text, v němž Bohumil Hrabal vzpomínal na pražskou Libeň v padesátých letech. Titulním Něžným barbarem je míněn Hrabalův přítel, malíř a grafik Vladimír Boudník.

Jiří Menzel v roce 1991 natočil filmovou adaptaci stejnojmenné divadelní hry Václava Havla Žebrácká opera. Drobnou roli vězně si ve filmu zahrál Jeremy Irons, který tehdy v Praze natáčel film Kafka.

Krimi

Podle námětu Eduarda Fikara a po vzoru amerických detektivních komedií jako Detektiv Nick v New Yorku natočil Martin Frič odlehčenou detektivku Krok do tmy (1938). V hlavních rolích Adina Mandlová a Rolf Wanka.

Z tvorby Josefa Škvoreckého se pozornosti adaptátorů v šedesátých letech nejčastěji těšily detektivní příběhy. Jako první projevil o populárního spisovatele zájem Jiří Menzel, který natočil Zločin v dívčí škole (1965) s poručíkem Borůvkou.

Transit Carlsbad (1966), realizovaný Zbyňkem Brynychem podle scénáře Jana Procházky, představoval socialistickou odpověď na dobrodružství Jamese Bonda, čímž se tvůrci nijak netajili. Naopak na této skutečnosti zakládali propagaci filmu.

Ve svém prvním celovečerním filmu Znamení raka (1966) se Juraj Herz projevil jako autor se smyslem pro vytříbený styl. Jeho debut se odehrává v nemocnici, kde dojde ke zločinu. Kvůli cenzuře musely být vypuštěny některé sexuálně explicitnější scény.

Jindřich Polák se zapsal do domácí filmové historie šedesátých let detektivkou Hra bez pravidel (1967), poučenou francouzskými vzory. Protagonistou vyprávění je bývalý pražský kriminalista, který se vrací k nedořešenému případu loupeže v klenotnictví.

Po Zločinu v dívčí škole se Jiří Menzel vrátil ke spolupráci s Josefem Škvoreckým se Zločinem v šantánu (1968). V roli zpěvačky, které je odcizen vzácný perlový náhrdelník, se objevila Eva Pilarová.

Třebaže normalizační krimi Mravenci nesou smrt (1985) natočil karlovarský rodák Zbyněk Brynych, film vykresluje Karlovy Vary jako město neřesti a centrum mezinárodního obchodu s narkotiky. Právě okolo něj se točí špionážní zápletka.

Muzikál a hudební film

Scenárista Vratislav Blažek je spolu s režiséry Janem Kadárem a Elmarem Klosem podepsán pod lehce satirickou hudební komedií plnou budovatelského optimismu Hudba z Marsu (1955). V hlavní roli Jaroslav Marvan.

V roce 1963 režíroval Miloš Forman dva krátké filmy s hudební tematikou, které byly uváděny v kinech pod názvem Konkurs. Snímek Kdyby ty muziky nebyly je spojený s žánrem dechovky, zatímco v Konkursu zaznívají rozličné hudební styly, především bigbít a jazz.

Před tím, než v roce 1968 emigroval do Západního Německa, natočil Vratislav Blažek feministický muzikál Dáma na kolejích (1966) o tramvajačce (Jiřina Bohdalová), která vystoupí proti nerovnoprávnému postavení žen v manželství.

Hudební experiment Pražákům, těm je hej (1990), kombinující realitu, fikci a parodii, nabídnul velký prostor rockové kapele Pražský výběr. Na filmu se vedle režiséra Karla Smyczka podílel i frontman uskupení Michael Kocáb.

Romantický

V milostné romanci Oldřicha Kmínka Manželství na úvěr (1936), natočené podle románu Marie Blažkové Spodní tóny, si zahrály některé z vycházejících hereckých hvězd prvorepublikového filmu – Zita Kabátová, Eva Gerová nebo Věra Ferbasová.

Zita Kabátová jako herečka debutovala v adaptaci románu spisovatelky Maryny Radoměrské Světlo jeho očí (1936), který vycházel na pokračování v časopise Hvězda. Z mladé herečky se díky filmu stala přes noc nová prvorepubliková hvězda.

V melodramatu Noční motýl (1941) nabízely Hana Vítová a Adina Mandlová v secesních kostýmech rozptýlení návštěvníkům kin v protektorátním Československu. Film byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách.

Ze spolupráce Jana Němce a Ester Krumbachové vzešla vedle podobenství O slavnosti a hostech také obrazově nápaditá povídková hříčka Mučedníci lásky (1966), ve které vystoupily největší hvězdy tehdejší popmusic jako Marta Kubišová, Karel Gott nebo Eva Olmerová.

Všechny filmy

Atentát

Báječní muži s klikou

Barbora řádí

Bílá nemoc

Bílá paní

Bílá tma

Co je Vám, doktore?

Čert a Káča

Čtenáři a jejich svět

Dáma na kolejích

Dejte nám křídla

Deset sladkých minut

Děvčata, nedejte se!

Dílo Bedřicha Hrozného

Emil Zátopek

Ferda Mravenec

Freonový duch

Happy End

Holubice

Housata

Hra bez pravidel

Hrdinný kapitán Korkorán

Hrnečku, vař!

Hudba z Marsu

Hudební jaro

Hvězda zvaná Pelyněk

Chemie v kuchyni

Indiáni z Větrova

Já, spravedlnost

Jak se dělá film

Jan Hus

Jan Žižka

Kalamita

Kam, pánové, kam jdete?

Kapitán Korda

Kdo chce zabít Jessii?

Kladivo na čarodějnice

Klapzubova XI.

Kočár do Vídně

Kolik slov stačí lásce?

Komediantská princezna

Konec agenta W4C

Konkurs

Krajina s nábytkem

Krakatit

Krok do tmy

Křik

Ladovi furianti

Lidé a párky

Manželství na úvěr

Miliony na dlažbách

Mlhy na blatech

Mravenci nesou smrt

Mučedníci lásky

Muži bez křídel

Návrat ztraceného syna

Nejkrásnější věk

Neposlušný zajíček

Něžný barbar

Noční host

Noční motýl

O něčem jiném

Obžalovaný

Pan Vok odchází

Panna a netvor

Pět z milionu

Petrolejové lampy

Pozor, vizita!

Pražákům, těm je hej!

Pražská 5

Pražské blues

Proč?

Proti všem

Psohlavci

Slasti otce Vlasti

Smrt si říká Engelchen

Smyk

Sokolovo

Sonáta pro zrzku

Srdečný pozdrav ze zeměkoule

Stud

Studujeme za školou

Svatba v korálovém moři

Svatby pana Voka

Světlo jeho očí

Tajemství Ocelového města

Táto sežeň štěně

Touha

Transit Carlsbad

Tři přání

Ukolébavka

Upír z Feratu

Už zase skáču přes kaluže

Venoušek a Stázička

Věra Lukášová

Vražda ing. Čerta

Vy neznáte Alberta?

Vzpoura hraček

Zločin v dívčí škole

Znamení raka

Zločin v šantánu

Žebrácká opera