Na YouTube kanálu Česká filmová klasika si v současnosti můžete vybírat z téměř stovky hraných i dokumentárních českých filmů, natočených od třicátých do devadesátých let minulého století. Najdete mezi nimi populární prvorepublikové komedie, vysoko hodnocená dramata, detektivky i snímky pro děti. Přinášíme přehled všech dostupných filmů, roztříděných podle žánrů. Snímky v jednotlivých sekcích jsou řazeny chronologicky, za textem pak najdete také jejich abecední soupis.   

Animovaný

Ferda Mravenec (1944)

Neposlušný zajíček (1944)

Svatba v korálovém moři (1944)

Vzpoura hraček (1947)

Ukolébavka (1948)

Hrnečku, vař! (1953)

Čert a Káča (1955)

Míček Flíček (1955)

Věneček písní (1955)

Zlatovláska (1955)

Pasáček vepřů (1958)

Všem nelze vyhovět (1958)

Fikmik (1959)

Lev a písnička (1959)

O místo na slunci… (1959)

Psí pohádka (1959)

Vláček Kolejáček (1959)

Malování pro kočku (1960)

Proč pláče žirafa (1960)

Pošťácká pohádka (1961)

40 dědečků (1962)

Dvě klubíčka (1962)

Doktorská pohádka (1963)

Kulička (1963)

Špatně namalovaná slepice (1963)

Loupežnická pohádka (1964)

Vlněná pohádka (1964)

Jak jeli k vodě (1965)

Kámen a život (1965)

K princeznám se nečuchá (1965)

Kamenáč Bill a drzí zajíci (1965)

Modrá zástěra (1965)

Otýlie 1580 kaněk (1965)

Potkali se u Kolína (1965)

Jak jedli vtipnou kaši (1966)

Jak šli spát (1966)

Ferda v cizích službách (1977)

Ferda v mraveništi (1977)

Příhody Ferdy Mravence (1977)

Příhody brouka Pytlíka (1978)

Hajajú, hajajú (1981)

Konec kouzelníka Uhahuly (1981)

Jak ulovit mamuta (1982)

Poplach na hradě (1984)

Nezbedníci (1985)

Pohádka na šňůře (1986)

Sněhulákův sen (1986)

Myší kočičiny (1987)

Slova slova (1988)

Švec a čert (1989)

Autíčkova romance (1990)

Dobrodružný

Po Příchozím z temnot natočili Jan Stanislav Kolár s Karlem Lamačem dobrodružné Otrávené světlo (1921). Ústřední postavou napínavého vyprávění je iluzionista Durk, který hodlá ukrást vynález studeného světla. Film vyniká využitím stylistických postupů z dobových evropských a hollywoodských produkcí.

Předlohou fantastického dobrodružného příběhu Tajemství Ocelového města (1978). O podmanivou výtvarnou stylizaci se zasloužil architekt Vladimír Labský. Jeho dekorace byly později použity při natáčení filmů Panna a netvor, Deváté srdce a Kočičí princ.

Dokumentární

Film Dejte nám křídla (1936) propaguje letecký sport a výchovu mládeže k letectví, potažmo obraně vlasti. Režisérem odlehčeného vlasteneckého dokumentu byl Jiří Weiss, který si pro účely natáčení vypůjčil letadlo od ministerstva národní obrany.

Krátký dokument Karla Melíška Jak se dělá film (1936) nás bere do filmařského zákulisí, aby na příkladu vzniku snímku Komediantská princezna přiblížil proces výroby filmu od psaní scénáře přes stavbu scény a přípravu herců až po samotné natáčení. Při práci tak vidíme Lídu Baarovou či Věru Ferbasovou.

Branný film Pták, který koná vojenskou službu (1937) je poctou poštovním holubům a jejich chovatelům, kteří se předpisově starají o to, aby ptáci nestrádali, nezanedbávali hygienu, vyhrávali soutěže a vzorně sloužili vlasti.

Dokumentarista Jiří Lehovec natočil v roce 1938 film Miliony na dlažbách o provozu spalovny v pražských Vysočanech. Snímek popisuje celý proces od sběru a svozu komunálního odpadu po vytřídění recyklovatelných surovin až po spalování nepoužitelného odpadu. Autorem komentáře k filmu je Jaroslav Seifert.

Divotvorné oko (1939) Jiřího Lehovce předvádí průběh dne od rána do večera pomoci série makrodetailů. Z estetického, vědeckého i technického hlediska unikátní film z větší části sestává ze záběrů všedních objektů, které se v detailech stávají něčím neobyčejným. Díky tomuto přiblížení se před námi otevírá úplně nový a fascinující svět.

Instruktážní filmová reportáž z junáckého života Junáci v přírodě (1939) vznikl s účelem iniciovat brannost mládeže. Natáčení probíhalo během letního tábora v Lužnici u Slavňovic. Dochovanou verzi film doprovází pouze textový komentář.

Lidovýchovný film Skleněný chléb (1939) předvádí práci sklářské huti na výrobu skleněného poháru foukáním. Zachycuje vznik rozličných výrobků ze skla, které jsou dílem zkušených sklářů z okolí Železného Brodu.

Propagační dokument společnosti Favorit Film Deset sladkých minut (1942) zachycuje proces výroby různých bonbonů a cukrovinek v továrně Lhotský v pražské Michli. Vše začíná zpracováním cukrové řepy a přes výrobu různých druhů cukru pokračuje ke tvarování bonbonů a jejich balení.

Zajaté melodie (1942) Jiřího Lehovce vznikly na zakázku gramofonové filmy Esta. Propagují novou zvukovou aparaturu a ukazují výrobu hmoty, galvanoplastiku a lisování.

Školní film o sběru a zpracování kaučuku 2x kaučuk (1946) sestříhal Elmar Klos z filmového materiálu, který pořídil filmový štáb Jana Antonína Bati během služební cestě do Ceylonu a Indie. Jeho autorem byl z větší části avantgardní filmař Alexander Hackenschmied.

První poválečný film Bohumila Vošahlíka Nevíme dne (1946) je výukový dokument o dopravní kázni na ulici a silnicích s ukázkami některých přestupků chodců i řidičů, které mohou být v krajním případě fatální. Film vznikla na zakázku pražského ředitelství SNB.

Neviditelný reportér z ústavu pro výzkum veřejného mínění prochází ve filmu Čtenáři a jejich svět (1947) mezi diváky v kině a objevuje jejich svět jako čtenářů knih, aby zjistil, které knihy jsou nejvyhledávanější. Zároveň odhaluje prázdnotu špatných a kvalitu dobrých knih.

Filmový fejeton Pavla Blumenfelda Lidé a párky (1948), komentující dobové stravovací návyky, lze sledovat jako nostalgickou vzpomínku na časy, kdy se lidé seznamovali nad párkem a polévkou v přeplněných pražských automatech a levných jídelnách. Záběry hostů jsou kombinovány s hereckými etudami a sebereflexivní rovinou o hledání vhodného filmového uchopení tématu.

Alan František Šulc při realizaci filmu Dílo Bedřicha Hrozného (1951) stál před výzvou, jak vyřešit nedostatek obrazových materiálů. Z cest našeho předního orientalisty se totiž dochovaly pouze staré fotografie, knihy nebo klínopisné tabulky. K vystihnutí Hrozného mravenčí práce při luštění nápisů z Přední Asie si proto pomohl maketami, grafy nebo jednoduchou animací.

Středometrážní snímek Jiřího Lehovce Hudební jaro (1951) zachycuje průběh Pražského hudebního jara 1951, které mělo dát zaznít jednotnému hlasu umělců všech zemí volajících po míru. Film není jen reportáží z průběhu festivalu, ale také uměleckou přehlídkou mnoha hudebních výkonů.

Dynamický půlhodinový portrét slavného běžce Emil Zátopek (1954) je společným dílem spisovatele Františka Kožíka a režiséra Pavla Blumenfelda. Zátopek je portrétován jako inspirativní osobnost, která neúnavnou bojovností podněcuje k lepším výsledkům také ostatní sportovce a svými vítězstvími inspiruje k většímu nasazení celý československý národ.

Český barevný film Ladovi furianti (1955) zachycuje družnou besedu národního umělce Josefa Lady a Aleny Ladové s hercem Jaroslavem Vojtou nad slavnými Ladovými obrazy Hospoda a Při muzice.

Barevný populárně vědecký film o chemických procesech, ke kterým dochází při vaření nebo pečení, Chemie v kuchyni (1956), natočil pro Československou akademii věd profesor obecné botaniky, pedagog a průkopník vědecké kinematografie Jan Calábek. Chemické procesy probíhající během tepelné úpravy jídla jsou nám přibližovány mikroskopickými záběry i animací.

Krátký dokumentární film Františka Vláčila Posádka na štítě (1956) je věnován práci skupiny meteorologů pracujících v nejvýše umístěné československé observatoři na Lomnickém štítě. Dokumentu zaujme promyšleným výtvarným řešením, reagujícím na časté změny počasí. Autorem působivých barevných záběrů, doprovázených civilním komentářem Václava Vosky, je kameraman Jan Čuřík.

Poetický populárně vědecký film Kapky a bubliny (1957) o fyzikálních vlastnostech kapek a bublin a jejich využití v průmyslu natočil dokumentarista Josef Plíva. Chemické pokusy představuje hravou a obrazově nápaditou formou.

Film Kurta Goldberga Před startem do vesmíru (1960), natočený ve spolupráci s československým vojenským letectvem a Laboratoří letecké fyziologie Karlovy Univerzity v Praze, nabízí pohled do laboratoří zkoumajících možnosti pobytu lidí ve vesmíru.

Populárně vědecký film Obraz (1961) originálně představuje základy malířských technik a základní prvky obrazu jako kompozici, barvy nebo harmonii. Zároveň nabízí průřez uměleckými směry s konkrétními ukázkami. To vše v doprovodu elektronické hudby Zdeňka Lišky.

Český populárně vědecký film o brněnském rodákovi, zakladateli moderní genetiky Gregor Mendel (1964) diváka zasvěcuje do zákonů dědičnosti a ve zkratce ukazuje také význam soudobé vědy o genetice

Drama

Film Řeka z roku 1933 je považován za zakládající dílo lyrického směru v československé kinematografii. Režisér Josef Rovenský na něj navázal sociálně kritickým dramatem z venkovského prostředí Maryša (1935). Divadelní hru bratrů Mrštíků do podoby filmového scénáře převedl začínající Otakar Vávra. Vesnické drama vytěžující folklórní motivy a moravský dialekt bylo uvedeno na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.

Karel Čapek v Bílé nemoci podobně jako ve Válce s mloky vyjádřil své obavy z nástupu nacismu a snažil se povzbudit národní sebevědomí. Stejný cíl si kladla Bílá nemoc (1937) Huga Haase, který k filmové adaptaci napsal scénář, režíroval jej a také v něm strhujícím způsobem ztvárnil postavu Dr. Galéna.

Karel Čapek ve třicátých letech napsal podle skutečného příběhu noetickou trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Na jejím základě vznikly dva filmy, Hordubalové (1937) a Hordubal (1979). První z nich je dílem Martina Friče, který do filmu obsadil jednu z prvních hvězd českého filmu, svou manželku Suzanne Marwille.

Avantgardní divadelní režisér E. F. Burian v roce 1939 zadaptoval novelu Boženy Benešové Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová. Vznikl film Věra Lukášová, vymykající se svým poetickým formálním pojetím a divadelními prvky veškeré tehdejší československé produkci.

Podle románu Karla Matěje Čapka-Choda natočil Otakar Vávra v roce 1941 stylové společenské drama Turbína s Lídou Baarovou v hlavní ženské roli. Pád rodiny císařského rady Ullika je pojatý jako průběh jakési sociální choroby, již generuje touha po zisku a moci.

Přepis knihy Karla Klostermanna Mlhy na blatech natočil v roce 1943 František Čáp. Dokázal v něm věrně zachytit reálie jihočeského venkova, v němž se odehrávají dramata několika postav. V roli vesnického samorosta třiadvacetiletý Rudolf Hrušínský.

Za „dílo, které československá kinematografie může plným právem počítat k umělecké špičkové produkci“, byl v jedné z mnoha nadšených dobových recenzí označen Krakatit (1948) Otakara Vávry, uzpůsobující poválečnému kontextu adaptaci stejnojmenného románu Karla Čapka.

Za příklad československého neorealismu bývá označováno drama Tam na konečné (1957), které podle scénáře Ludvíka Aškenazyho natočili Ján Kadár a Elmar Klos. Film zachycuje všednodennost obyvatel domu stojícího na konečné zastávce tramvaje.

Problematice alkoholismus se s takřka studijní důkladností věnuje drama Martina Friče Dnes naposled (1958). Vladimír Ráž hraje houslového virtuóza Maška, který se s dalšími notoriky shází ve vinárně U Kroců. dílo zkušených scenáristů veseloher Františka Vlčka a Josefa Neuberga staví na konverzační souhře svérázných lidských typů.

Vojtěch Jasný v Touze (1958) prostřednictvím čtyř příběhů postihl čtyří fáze lidského života od dětství po smrt. Sjednocujícím motivem lyrických povídek je titulní touha, která postavy nutí konat.

Druhým filmem Zbyňka Brynycha bylo povídkových Pět z milionu (1959). V pěti příbězích z pražských ulic se objeví herci jako Jan Tříska, Jaroslav Marvan, Vlastimil Brodský či Luděk Munzar. Poslední povídka Pavučina získala cenu na X. mezinárodním festivalu dokumentárních a krátkých filmů v Benátkách.

Podobně jako v jeho debutu Škola otců, také ve druhém snímku Ladislava Helgeho Velká samota (1959) je jedním z ústředních motivů vnitřní boj hlavního hrdiny, který se nehodlá smířit s tím, že poměry na venkově neodpovídají jeho ideálům. Protagonistu venkovského dramatu ztvárnil slovenský herec Július Pántik.

František Vláčil debutoval v šestatřiceti letech filmovou poemou Holubice (1960), ve které do života chlapce upoutaného na invalidní vozík zasáhne ztracený poštovní holub. Film byl uveden v hlavní soutěži benátského festivalu.

Špionážní drama Smyk (1960), které Zbyněk Brynych natočil podle scénáře Pavla Kohouta, vypráví o poúnorovém emigrantovi, z něhož se v zahraničí v souladu s dobovou ideologií stal západní agent. Film v roce 1960 reprezentoval naši kinematografii na Mezinárodním filmovém festivalu v Mexiko City.

Podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho Host z roku 1960 natočil Otakar Vávra o rok později komorní psychologické drama Noční host. Do osudů skupinky protagonistů v zapadlém venkovském hostinci zasáhne minulost v podobě německého obchodníka Hupperta (Rudolf Hrušínský).

Jaromil Jireš v roce 1963 debutoval Křikem, civilním příběhem manželského páru, natočeným podle knižní předlohy a scénáře spisovatele Ludvíka Aškenazyho. Jireš s kameramanem Jaroslavem Kučerou použili na svou dobu neobvyklé snímání skrytou kamerou.

Podle vlastního námětu natočila Věra Chytilová v roce 1963 svůj celovečerní debut O něčem jiném. Film sleduje paralelně běžící příběhy dvou žen, které se nikdy nepotkají, třebaže řeší podobný problém. Hrdinku, která se svůj život rozhodla zasvětit gymnastice, ztvárnila skutečná gymnastka Eva Bosáková.

Africký student Omar končí v Praze studium medicíny. Rád by se vrátil domů, do Angoly, ale dává přednost tříleté vědecké aspirantuře na pražské klinice. Tak začíná méně známý debut řeckého absolventa FAMU Georgise Skalenakise Pražské blues (1963), pocitové drama plné jazzu.

Soudní drama Jána Kadára a Elmara Klose Obžalovaný (1964) přes velký úspěch u kritiků i diváků skončilo v roce 1969 v trezoru. Vadilo poukazování na ohýbání zákonů a provázanost vládnoucí strany se soudním systémem.

V roce 1966 natočil Evald Schorm podle vlastního námětu psychologické drama Návrat ztraceného syna, jehož protagonistou je muž, kterému zdánlivě nic nechybí, ale ve skutečnosti trpí těžkými existenciálními problémy, které ho dovedly až k pokusu o sebevraždu.

Ladislav Helge nabídnul v politickém dramatu Stud (1967) střízlivý pohled na funkcionáře a vedoucí pracovníky, soustředící veškeré úsilí na bezostyšné sebeobohacování. Hlavní role v trezorovém dramatu se ujal slovenský herec Július Pántik.

Bulharský režisér Rangel Valčanov se po koprodukčním podobenství o potřebě volnosti Ezop (1969) ocitl ve své vlasti v nemilosti. Také do českých kin směl být jeho stylizovaný životopis antického bajkaře uveden až v roce 1990.

V prostředí infekčního oddělení jedné nemocnice se odehrává psychologické drama Karla Kachyni Pozor, vizita! (1981), natočené stejně jako o dva roky starší Sestřičky podle předlohy Adolfa Branalda. Pacienta trávícího čas v nemocniční izolaci hraje Rudolf Hrušínský.

Hlavní role v tragikomickém snímku Karla Smyzcka Krajina s nábytkem (1986) odstartovala kariéru Vladimíra Javorského. Ve filmu si zahrál devatenáctiletého Zdeňka, který se rozhoduje, zda na sebe vzít zodpovědnost za neplánované otcovství.

Drama Proč? (1987) zpracovává podle námětu Radka Johna skutečný případ násilností, kterých se ve vlaku do Banské Bystrice dopustila skupiny mladistvých fotbalových fanoušků. Karel Smyczek s kameramanem Jaroslavem Brabcem se film rozhodli natočit dokumentaristickým stylem v jedoucím vagónu.

Drama historické

Podle literárních předloh Aloise Jiráska realizoval Otakar Vávra cyklus tří kostýmních historických snímků, tvořících dohromady tzv. husitskou trilogii. Prvním snímek byl životopisný příběh kněze, který se kvůli svým názorům dostal do sporu s církevními autoritami – Jan Hus (1954).

Prostřední část Vávrovy husitské trilogie, Jan Žižka, vznikla v roce 1955. Životopisný příběh husitského hejtmana navazuje na snímek Jan Hus a otevírá cestu k závěrečné části trilogie – snímku Proti všem.

Film Psohlavci (1955), podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska, zpracovává vzpouru Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou, proti šlechtě. Režisérem barevného snímku byl Martin Frič.

Závěrečnou část své husitské trilogie, Proti všem, natočil Otakar Vávra v roce 1956. Líčí v ní vzestup husitského hnutí po bitvě u Sudoměře a vítězství nad vojsky krále Zikmunda na pražském Vítkově.

Vedle legendární satiry Bílá paní se čeští filmaři inspirovali dílem spisovatele Karla Michala i v hořké historické komedii Čest a sláva z roku 1968. Pozoruhodný snímek z dob třicetileté války, ve kterém hlavní roli rezignovaného rytíře ztvárnil Rudolf Hrušínský, skončil v normalizačním trezoru.

Za alegorii politických procesů z padesátých let je považováno sugestivní historické drama Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), na němž se i z pozice spoluautorky scénáře výraznou měrou podílela výtvarnice Ester Krumbachová.

Adaptace knihy Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy (1971) se odehrává na počátku dvacátého století, kdy se svobodomyslná Štěpa vdává za svého bratrance Pavla, trpícího syfilidou. Výjimečné herecké výkony ve filmu Juraje Herze podávají Iva Janžurová a Petr Čepek.

Svou zálibu v umění promítl režisér Jaromil Jireš také do poetického snímku Lev s bílou hřívou (1986), věnovanému osobnosti Leoše Janáčka. Uznávaný skladatel se ve filmu potýkat se svou vášní pro hudbu a ženy i s rozporuplným přijetím svých opusů.

Osobnosti Karla Čapka se v československém filmu dlouho nedostávalo takové reflexe, jakou by si zasloužila. Ještě před „sametovou revolucí“ se úkolu postihnout spisovatelův život ujal režisér Štěpán Skalský ve filmu Člověk proti zkáze (1989). Ve vyprávění se objevuje i postava Čapkova blízkého přítele – prezidenta Masaryka.

Drama válečné

Bezprostředně po válce vzniklo několik filmů s okupační tematikou. Drama Františka Čápa Muži bez křídel (1946) se odehrává během heydrichiády a sleduje členy odbojové skupiny, kteří pracují na ruzyňském letišti.

Po Mužích bez křídel, oceněných na festivalu v Cannes, natočil František Čáp Bílou tmu (1948), dramatizaci osudu skupiny partyzánů donucených během SNP k ústupu do hor. Po kritice filmu dělnickou porotou byl Čáp donucen opustit Československo.

K přehodnocení filmového obrazu odbojáře, do té doby téměř výlučně heroizované, nekriticky adorované figury, přispěl v roce 1962 snímek Jana Kadára a Elmara Klose Smrt si říká Engelchen (1963), inspirovaný skutečnými událostmi z konce války.

Jedno z nejoceňovanějších děl režiséra Zbyňka Brynycha …a pátý jezdec je strach (1964) zrcadlí snahu filmařů československé nové vlny pozměnit a obohatit jednostranný pohled na období nacistické okupace. Komorní expresionistické drama se do období protektorátu vrací prostřednictvím postavy židovského lékaře.

Dramatické události provázející atentát na Reinharda Heydricha inspirovaly v roce 1964 film Atentát, líčící v širších souvislostech největší a nejdůležitější akci českého protifašistického odboje.

Jiřina Bohdalová září ve filmu Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk (1964), který se odehrává v závěru první světové války v Rumburku, kam se vracejí navrátilci z ruského zajetí. Doufají, že válka už pro ně skončila, jenomže civilní obyvatelstvo strádá hladem a v kasárnách pokračuje rakouský dril.

V šedesátých letech došlo díky autorům československé nové vlny k přehodnocování dříve ideologicky zmanipulovaného obrazu druhé světové války. Jedním z prvních děl tohoto typu bylo drama z roku 1965 s ironickým názvem Ať žije republika (1965) režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky.

Mýtus hrdinného odporu proti německému živlu se v komorním psychologickém dramatu Kočár do Vídně (1966) odvážili narušit Jan Procházka a Karel Kachyňa. V hlavní roli vdovy donucené dvojicí německých vojáků k tomu, aby je převezla přes hranice, exceluje Iva Janžurová.

Svou trilogii filmů o nacistických zločinech uzavřel Zbyněk Brynych psychologickým dramatem s thrillerovými prvky Já, spravedlnost (1967). Protagonistou filmu je lékař (Karel Höger), kterého skupina nacistů v roce 1946 donutí, aby se staral o stále živého Adolfa Hitlera.

K pozoruhodným titulům z filmografie Zbyňka Brynycha patří drama Oáza (1971), vyprávějící o sedmi československých uprchlících z cizinecké legie, kteří svádějí ve válečném roce 1943 boj o život se saharským peklem a posádkou havarovaného německého letadla.

Válečný velkofilm Sokolovo (1974) je prostřední částí ambiciózní historické trilogie Otakara Vávry (dále šlo o Dny zrady a Osvobození Prahy). Drama, které vzniklo v koprodukci se sovětským Mosfilmem, líčí historii vzniku prvního československého praporu pod vedením Ludvíka Svobody.

Filmy pro děti a mládež

Úsměvný rodinný film Táto sežeň štěně (1964) předčasně zesnulého režiséra Milana Vošmika s nadhledem zachycuje starosti redaktora Hlavsy (Miroslav Horníček), který se po odjezdu ženy na školení musí postarat o trojici potomků.

Snímek scenáristy Milana Šimka a režiséra Josefa Pinkavy Kapitán Korda (1970) líčí osudy malého Pepíka z dětského domova, který se v nemocnici sblíží s „kapitánem“ Kordou (Vladimír Brabec), jenž ho chce adoptovat.

Adaptace oblíbeného románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970), oceněná Stříbrnou mušlí v San Sebastianu, sice byla dalším společným projektem Karla Kachyni a Jana Procházka, ale namísto politicky nepohodlného scenáristy bylo v titulcích uvedeno jméno Oty Hofmana.

V roce 1978 natočil Juraj Herz dvojici hororových pohádek – Deváté srdce a Pannu a netvora. Příběh Panny a netvora je zpracováním divadelní hry Františka Hrubína a prozrazuje režisérovu schopnost budovat fantaskní, poeticky ponurou atmosféru.

Režisérskou kariéru zahájil Karel Smyczek celovečerním debutem Housata (1979). Protagonistkami jsou dívky z internátu textilního učňovského střediska, které se potýkají s problémy kolem první lásky.

Tradici dětského filmu domácí filmaři čile rozvíjeli i za normalizace, kdy vznikla například adaptace stejnojmenné knihy Markéty Zinnerové Indiáni z Větrova (1979). Dobová poplatnost filmu odpovídá skutečnosti, že vznikl u příležitosti třicátého výročí založení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.

Vít Olmer debutoval v roce 1970 milostným snímkem Takže ahoj. V režii hraných filmů pokračoval o deset let později teenagerovským sportovním příběhem Sonáta pro zrzku, inspirovaným knížkou Vojtěcha Vackeho.

Lehce strašidelná pohádka s výrazným ekologickým podtextem a písničkami Jiřího Šlitra a Jiřího F. Svobody Freonový duch (1990) se začala točit v Gottwaldově a dotočena byla ve Zlíně. Vlastimil Brodský v ní hraje ducha bývalého rakousko-uherského nádražáka.

Horor

Jedním z prvních československých filmů uváděných v zahraničí byl horor s fantastickými prvky Příchozí z temnot (1921). Film je výsledkem neobyčejného tvůrčího zápalu a nadnárodních ambicí filmařské komunity, která se zformovala okolo režiséra Jana Stanislava Kolára. 

Ve spolupráci s Janem Švankmajerem realizoval Juraj Herz groteskní horor Upír z Feratu (1982), vycházející z povídky Josefa Nesvadby. Cenzurní zásahy byly nemilosrdné. Některé krvavé a erotické scény byly vyškrtnuty rovnou ze scénáře, jiné musel Herz odstranit z dokončeného filmu.

Komedie

Němou komedii Milenky starého kriminálníka (1927) natočil Svatopluk Innemann podle námětu a scénáře Josefa Skružného. Oba zručně použili prověřená schémata a klišé k vytvoření díla opírajícího se o situační komiku, gagy a honičky jako z americké grotesky. Filmu dominuje Vlasta Burian v dvojroli a Anny Ondráková jako emancipovaná Fifi.

K nejpilnějším prvorepublikovým režisérům patřil Miroslav Cikán, podepsaný i pod komedií Hrdinný kapitán Korkorán (1934), ve které Vlasta Burian hraje korvetního kapitána parníku plujícího po Vltavě.

Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk patřili ve třicátých letech mezi velmi populární filmové dvojíce. Manželský pár ztvárnili také v nenáročné veselohře Barbora řádí (1935). Z dalších oblíbených herců se ve filmu objeví např. Jindřich Plachta, Jára Kohout nebo Fanda Mrázek.

Lída Baarová, Otomar Korbelář nebo Adina Mandlová hrají v prvorepublikové veselohře Komediantská princezna (1936), točící se okolo patálií továrníka Dvorského, jehož podniku došly zásoby kaolinu.

Jedním ze tří filmů, které Hugo Haas natočil v roce 1937, byla veselohra ze školního prostředí, Děvčata, nedejte se!, předjímající známější školské komedie Martina Friče Škola, základ života a Cesta do hlubin študákovy duše. Ústřední figurou dívčího kolektivu je Vlasta v podání Adiny Mandlové.

Humoristická povídka Eduarda Basse o důležitosti čestné hry v nečestném světě Klapzubova XI. vyšla poprvé v roce 1922. O šestnáct let později posloužila jako předloha stejnojmenné sportovní komedie Ladislava Broma.

Komedie z atraktivního školského prostředí Studujeme za školou (1939) nabízí plejádu hereckých osobností prvorepublikové kinematografie (František Smolík, Jaroslav Marvan, Nataša Gollová, Josef Kemr, Rudolf Hrušínský).

Krátce po vyhlášení Protektorátu vstoupil do českých kin zvukový remake němého filmu Venoušek a Stázička (1940). Jednoduchou komedii natočil s Věrou Ferbasovou a Jaroslavem Marvanem režisér Čeněk Šlégl.

Populární prvorepublikový komik Jára Kohout byl hlavní hvězdou komedie Vy neznáte Alberta? (1940). Zahrál si v ní zpěváka venkovské společnosti Alberta Kalvodu, který se dozví, že na svůj los vyhrál milion.

Moderní pohádka Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání (1958), poukazující na zbabělost a korupci ve společnosti, byla v době svého uvedení vyhodnocena jako dílo s podstatnými ideovými nedostatky. Distribuce filmu byla zakázána a Kadár s Klosem si museli dát od natáčení hraných filmů dvouletou pauzu.  

Trojice oddechových povídek ze života pracujících Kolik slov stačí lásce? (1961) láká především na atraktivní herecké obsazení: Vladimír Menšík, Jiří Vala, Jana Brejchová, Jiřina Bohdalová…

Laskavé hradní strašidlo se stává obětí prolhaných a ziskuchtivých komunistických funkcionářů v nesmrtelné komunální satiře Bílá paní (1965). Nepříjemně výstižný film byl v roce 1970 stažen z kin a znovu se směl promítat až po dvaceti letech.

Pavel Juráček je vedle celovečerního podobenství Případ pro začínajícího kata podepsán i pod povídkovým diptychem Každý mladý muž (1965). Dvojice příběhů z prostředí základní vojenské služby sice naplňuje požadavky barrandovské dramaturgie na aktuální, soudobé téma, současně se jim však významně vymyká svým absurdním laděním.

Rozverná, komiksově stylizovaná komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966) od autorské dvojice Vorlíček–Macourek nabídla osobitý český pohled na superhrdiny. Vykreslení Supermana jako mačistického násilníka odhalilo temnou stránku superhrdinů dřív, než se to v komiksech stalo trendem.

Happy End (1967) Oldřicha Lipského a Miloše Macourka začíná popravou manžela, který svou nevěrnou ženu odnesl v kufru a rozčtvrtil. Pozpátku vyprávěná morbidní groteska s Vladimírem Menšíkem v hlavní roli patří k nejsmělejším narativním experimentům české kinematografie.

Za dlouhým názvem Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967) se skrývá parodie na západní filmy o neohrožených tajných agentech à la James Bond. Diváci se ovšem mohli jen domýšlet, jak vypadají skutečné bondovky, protože tyto filmy se u nás začaly hrát teprve v devadesátých letech.

Režijní debut spoluscenáristy Formanových filmů Jaroslava Papouška Nejkrásnější věk (1968) vypráví jednoduchý, epizodický děj zasazený do sochařského ateliéru Akademie výtvarného umění.

Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová si v historické komedii Slasti Otce vlasti (1969), volně inspirované mládím Karla IV., zahráli ústřední milostný pár. Jan Procházka při psaní scénáře čerpal z panovníkovy autobiografie Vita Caroli.

Historická veselohra Svatby pana Voka (1970) nabídla vděčnou roli posledního z Rožmberků Miloši Kopeckému. Třebaže je v titulcích uváděn režisér Karel Steklý, scénář k filmu ve skutečnosti napsal proskribovaný Jan Procházka.

Kousavá, lehce surrealistická satira pro dva herce a jeden byt Vražda ing. Čerta (1970) vyniká výrazně stylizovanou výpravou s dotekem secese a okultismu i feministickými motivy. Jde bohužel zároveň o jediný film, který výtvarnice Ester Krumbachová natočila.

Snímek Hroch (1973) patří k nejznámějším filmovým titulům, ve kterých českoslovenští tvůrci demonstrovali svou podporu novému, normalizačnímu režimu. Parodické podobenství o událostech pražského jara dnes vzbuje spíš nechtěný smích a pocit studu.

Svérázný výklad raných dějin české kinematografie nabídl Jiří Menzel v nostalgické komedii Báječní muži s klikou (1978). Kameraman Jaromír Šofr se snažil imitovat styl prvních filmů také specifickou barevnou tonalitou obrazu.

Pokračování kostýmní komedie Karla Steklého Svatby pana Voka se již muselo obejít bez Miloše Kopeckého. Nejspíš šlo o jeden z důvodů, proč se film Pan Vok odchází (1979) netěšil srovnatelnému zájmu diváků. Zaujmout nicméně můžou natáčecí lokace, mezi nimiž byl mj. zámek Červená Lhota.

Hořce úsměvné podobenství Věry Chytilové Kalamita (1980) sleduje trápení mladého strojvůdce (Bolek Polívka), který se potýká s byrokracií, společenskou apatií i přírodními živly.

České výpravy do žánru sci-fi měly převážně komediální ráz. Příkladem je i jeden z pozdních filmů Oldřicha Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982), v němž sehrané komediální dulo Lasica–Satinský hraje návštěvníky z vesmíru.

Zdeněk Svěrák je nejen hlavním hereckým představitelem, ale také spoluautorem scénáře trpké komedie Co je vám, doktore? (1984), ve které Vít Olmer zachytil deziluzi muže ve středních letech, který se konečně odhodlá ke změně. 

Krizi reálného socialismu dal do souvislosti s krizí středního věku také Karel Kachyňa v hořké komedii Kam, pánové, kam jdete? (1987). Vnitřní proměna čtyřicetiletého pražského architekta je zde spojena s pochodem Praha–Prčice.

Hrdinkami posledního filmu předčasně zemřelého režiséra Petra Tučka Čekání na Patrika (1988) jsou studentky textilní školy, které řeší svou touhu po navázání známosti. Výjimku tvoří Helena, která již má vážný vztah s atraktivním pilotem Patrikem.

Režisér Tomáš Vorel v roce 1988 debutoval povídkovým filmem Pražská 5, těsně navázaným na tvorbu pětice autorských divadelních uskupení. Samotný Vorel působil ve dvou z nich – Pantomimické skupině Mimóza a divadle Sklep.

Na pomezí dramatu a komedie se pohybuje film Něžný barbar (1989). K jeho vzniku dal podnět text, v němž Bohumil Hrabal vzpomínal na pražskou Libeň v padesátých letech. Titulním Něžným barbarem je míněn Hrabalův přítel, malíř a grafik Vladimír Boudník.

Jiří Menzel v roce 1991 natočil filmovou adaptaci stejnojmenné divadelní hry Václava Havla Žebrácká opera. Drobnou roli vězně si ve filmu zahrál Jeremy Irons, který tehdy v Praze natáčel film Kafka.

Krimi

Podle námětu Eduarda Fikara a po vzoru amerických detektivních komedií jako Detektiv Nick v New Yorku natočil Martin Frič odlehčenou detektivku Krok do tmy (1938). V hlavních rolích Adina Mandlová a Rolf Wanka.

Z tvorby Josefa Škvoreckého se pozornosti adaptátorů v šedesátých letech nejčastěji těšily detektivní příběhy. Jako první projevil o populárního spisovatele zájem Jiří Menzel, který natočil Zločin v dívčí škole (1965) s poručíkem Borůvkou.

Transit Carlsbad (1966), realizovaný Zbyňkem Brynychem podle scénáře Jana Procházky, představoval socialistickou odpověď na dobrodružství Jamese Bonda, čímž se tvůrci nijak netajili. Naopak na této skutečnosti zakládali propagaci filmu.

Ve svém prvním celovečerním filmu Znamení raka (1966) se Juraj Herz projevil jako autor se smyslem pro vytříbený styl. Jeho debut se odehrává v nemocnici, kde dojde ke zločinu. Kvůli cenzuře musely být vypuštěny některé sexuálně explicitnější scény.

Jindřich Polák se zapsal do domácí filmové historie šedesátých let detektivkou Hra bez pravidel (1967), poučenou francouzskými vzory. Protagonistou vyprávění je bývalý pražský kriminalista, který se vrací k nedořešenému případu loupeže v klenotnictví.

Po Zločinu v dívčí škole se Jiří Menzel vrátil ke spolupráci s Josefem Škvoreckým se Zločinem v šantánu (1968). V roli zpěvačky, které je odcizen vzácný perlový náhrdelník, se objevila Eva Pilarová.

Třebaže normalizační krimi Mravenci nesou smrt (1985) natočil karlovarský rodák Zbyněk Brynych, film vykresluje Karlovy Vary jako město neřesti a centrum mezinárodního obchodu s narkotiky. Právě okolo něj se točí špionážní zápletka.

Muzikál a hudební film

Scenárista Vratislav Blažek je spolu s režiséry Janem Kadárem a Elmarem Klosem podepsán pod lehce satirickou hudební komedií plnou budovatelského optimismu Hudba z Marsu (1955). V hlavní roli Jaroslav Marvan.

V roce 1963 režíroval Miloš Forman dva krátké filmy s hudební tematikou, které byly uváděny v kinech pod názvem Konkurs. Snímek Kdyby ty muziky nebyly je spojený s žánrem dechovky, zatímco v Konkursu zaznívají rozličné hudební styly, především bigbít a jazz.

Před tím, než v roce 1968 emigroval do Západního Německa, natočil Vratislav Blažek feministický muzikál Dáma na kolejích (1966) o tramvajačce (Jiřina Bohdalová), která vystoupí proti nerovnoprávnému postavení žen v manželství.

Hudební experiment Pražákům, těm je hej (1990), kombinující realitu, fikci a parodii, nabídnul velký prostor rockové kapele Pražský výběr. Na filmu se vedle režiséra Karla Smyczka podílel i frontman uskupení Michael Kocáb.

Romantický

V milostné romanci Oldřicha Kmínka Manželství na úvěr (1936), natočené podle románu Marie Blažkové Spodní tóny, si zahrály některé z vycházejících hereckých hvězd prvorepublikového filmu – Zita Kabátová, Eva Gerová nebo Věra Ferbasová.

Studentka sexty Eva Martenová se zamiluje do nového mladého profesora Jiřího Hrona. Nemůže se v jeho hodinách soustředit, přestože je na vyučování jako vždy výborně připravena. Sentimentální melodrama Sextánka (1936) využívající mnohých žánrových klišé lákalo diváky na ústřední pár ztvárněný Hanou Vítovou a Rolfem Wankou.

Zita Kabátová jako herečka debutovala v adaptaci románu spisovatelky Maryny Radoměrské Světlo jeho očí (1936), který vycházel na pokračování v časopise Hvězda. Z mladé herečky se díky filmu stala přes noc nová prvorepubliková hvězda.

Prvorepublikové melodrama Děvče za výkladem (1937) s námětem typickým pro tzv. „červenou knihovnu“ sleduje Inku (Hana Vítová), osamělé chudé děvče pracující v obchodě s umělými květinami. Skrze postavu úspěšné spisovatelky se tvůrci mohli kriticky vyjádřit k tvůrčím postupům autorů a autorek ženské literatury.

V melodramatu Noční motýl (1941) nabízely Hana Vítová a Adina Mandlová v secesních kostýmech rozptýlení návštěvníkům kin v protektorátním Československu. Film byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách.

Ze spolupráce Jana Němce a Ester Krumbachové vzešla vedle podobenství O slavnosti a hostech také obrazově nápaditá povídková hříčka Mučedníci lásky (1966), ve které vystoupily největší hvězdy tehdejší popmusic jako Marta Kubišová, Karel Gott nebo Eva Olmerová.

Všechny filmy

2x kaučuk

40 dědečků

…a pátý jezdec je strach

Ať žije republika

Atentát

Autíčková romance

Báječní muži s klikou

Barbora řádí

Bílá nemoc

Bílá paní

Bílá tma

Co je Vám, doktore?

Čekání na Patrika

Čert a Káča

Čest a sláva

Člověk proti zkáze

Čtenáři a jejich svět

Dáma na kolejích

Dejte nám křídla

Deset sladkých minut

Děvčata, nedejte se!

Děvče za výkladem

Dílo Bedřicha Hrozného

Divotvorné oko

Dnes naposled

Doktorská pohádka

Dvě klubíčka

Emil Zátopek

Ezop

Ferda Mravenec

Ferda v cizích službách

Ferda v mraveništi

Fikmik

Freonový duch

Gregor Mendel

Hajajú, hajajú

Happy End

Holubice

Hordubalové

Housata

Hra bez pravidel

Hrdinný kapitán Korkorán

Hroch

Hrnečku, vař!

Hudba z Marsu

Hudební jaro

Hvězda zvaná Pelyněk

Chemie v kuchyni

Indiáni z Větrova

Já, spravedlnost

Jak jedli vtipnou kaši

Jak jeli k vodě

Jak se dělá film

Jan Hus

Jak šli spát

Jak ulovit mamuta

Jan Žižka

Junáci v přírodě

K princeznám se nečuchá

Kalamita

Kam, pánové, kam jdete?

Kámen a život

Kamenáč Bill a drzí zajíci

Kapitán Korda

Kapky a bubliny

Každý mladý muž

Kdo chce zabít Jessii?

Kladivo na čarodějnice

Klapzubova XI.

Kočár do Vídně

Kolik slov stačí lásce?

Komediantská princezna

Konec agenta W4C

Konec kozelníka Uhahuly

Konkurs

Krajina s nábytkem

Krakatit

Krok do tmy

Křik

Kulička

Ladovi furianti

Lev a písnička

Lev s bílou hřívou

Lidé a párky

Loupežnická pohádka

Malování pro kočku

Manželství na úvěr

Maryša

Míček Flíček

Milenky starého kriminálníka

Miliony na dlažbách

Mlhy na blatech

Modrá zástěra

Mravenci nesou smrt

Mučedníci lásky

Muži bez křídel

Myší kočičiny

Návrat ztraceného syna

Nejkrásnější věk

Neposlušný zajíček

Nevíme dne…

Nezbedníci

Něžný barbar

Noční host

Noční motýl

O místo na slunci

O něčem jiném

Oáza

Obraz

Obžalovaný

Otrávené světlo

Otýlie a 1580 kaněk

Pan Vok odchází

Panna a netvor

Pasáček vepřůhi

Pět z milionu

Petrolejové lampy

Pohádka na šňůře

Poplach na hradě

Posádka na štítě

Pošťácká pohádka

Potkali se u Kolína

Pozor, vizita!

Pražákům, těm je hej!

Pražská 5

Pražské blues

Proč?

Proč pláče žirafa

Proti všem

Před startem do vesmíru

Příhody Brouka Pytlíka

Příhody Ferdy Mravence

Příchozí z temnot

Psí pohádka

Psohlavci

Pták, který koná vojenskou službu

Sextánka

Skleněný chléb

Slasti otce Vlasti

Slova slova

Smrt si říká Engelchen

Smyk

Sněhulákův sen

Sokolovo

Sonáta pro zrzku

Srdečný pozdrav ze zeměkoule

Stud

Studujeme za školou

Svatba v korálovém moři

Svatby pana Voka

Světlo jeho očí

Špatně namalovaná slepice

Švec a čert

Tajemství Ocelového města

Tam na konečné

Táto sežeň štěně

Touha

Transit Carlsbad

Tři přání

Turbína

Ukolébavka

Upír z Feratu

Už zase skáču přes kaluže

Velká samota

Věneček písní

Venoušek a Stázička

Věra Lukášová

Vláček Kolejáček

Vlněná pohádka

Vražda ing. Čerta

Všem nelze vyhovět

Vy neznáte Alberta?

Vzpoura hraček

Zajaté melodie

Zlatovláska

Zločin v dívčí škole

Znamení raka

Zločin v šantánu

Žebrácká opera