Před sto třiceti lety se narodila Jane Novak – jedna z mála hereček českého původu, které se dokázaly prosadit v Hollywoodu. Ačkoli její kariéra trvala přes čtyřicet let, těžiště její tvorby spočívá v němé éře. V té době natočila přes sto filmů, spolupracovala s režiséry Halem Roachem, Raoulem Walshem nebo Mauricem Tourneurem a patřila k nejlépe placeným hollywoodským herečkám.
Johana Barbara Novak, jak znělo její původní jméno, pocházela z rodiny jihočeských imigrantů do Ameriky. Narodila se 12. ledna 1896 v St. Louis. V pěti letech jí zemřel otec, matka se musela kromě ní starat o další čtyři děti. Z Johaniných sourozenců se později ve filmové profesi uplatnili také mladší sestra Eva, která rovněž patřila k úspěšným hollywoodským herečkám němé éry, a starší bratr Joseph, který se živil jako kameraman.
Novak navštěvovala církevní školu v St. Louis, kterou však nikdy nedokončila. V sedmnácti letech odešla na pozvání své tety – tendejší filmové hvězdy Vitagraphu – Anne Schaeffer do Kalifornie. Objevila se v několika jejích filmech, ale záhy dostala příležitost hrát hlavní ženské role. Po sérii krátkometrážních dramat a komedií ji studio v roce 1914 obsadilo do role Krásky v groteskách s Haroldem Lloydem (Willie Runs the Park, Just Nuts, The Hungry Actors). Lloyd si naopak zahrál postavu gangstera v jejím romantickém filmu From Italy’s Shores.
Harrold Lloyd (vlevo) a Jane Novak ve filmu From Italy’s Shores
O rok později uzavřela Novak smlouvu s Universalem, která v její kariéře znamenala přechod k celovečernímu formátu. Kromě několika dramatických snímků se objevila v seriálu Graft (1915) po boku Harryho Careyho. Pro studio Fox natočila film The Innocent Sinner (1917) v režii Raoula Walshe, pro produkci Thomase H. Ince válečný thriller Behind the Door (1919). Stěžejním žánrem v kariéře Novak se ovšem stal na konci desátých let western. S režisérem, producentem a hercem Williamem S. Hartem, s nímž byla i krátce zasnoubena, realizovala snímky The Tiger Man (1918), Selfish Yates (1918), The Money Corral (1919), Wagon Tracks (1919) a Three Word Brand (1921). S jinou westernovou hvězdou němé éry Tomem Mixem si zahrála ve snímku Treat ‚Em Rough (1919).
Díky westernům a dalším exteriérovým filmům (Isobel [1920], The River’s End [1920], The Rosary [1922]) se Novak zařadila mezi největší hollywoodské hvězdy své doby. Její honorář se vyšplhal na částku 1500 dolarů týdně. Byla jednou z mála hollywoodských hereček, které měly smluvně zajištěnu odměnu na několik filmů dopředu.
Začátkem dvacátých let spolupracovala Novak také na sérii filmů s producentem a režisérem Chesterem Bennettem. V melodramatech jako Thelma (1922) nebo The Lullaby (1924) mohla rozvinout svůj herecký talent. K výrazným rolím z téže doby můžeme přičíst také Alici v rodinném dramatu Maurice Tourneura Jealous Husbands (1923), hrdinku The Danger Signal (1925) režiséra Erla C. Kentona, Marii Idourskou v britsko-německém snímku The Blackguard (1925) podle scénáře Alfreda Hitchcocka nebo Agnes Fanning z romance Lazybones (1925) Franka Borzageho. Poslední velkou roli dostala Novak na samém sklonku němé éry v technicolorovém westernu Rudý gentleman (Redskin, 1929).
Ačkoli měla dobrý hlas, ve zvukovém filmu se Jane Novak neprosadila. První mluvenou roli dostala až v roce 1936 ve westernu s Harrym Careym Ghost Town. Později se objevila ve snímcích Alfreda Hitchcocka (Zahraniční dopisovatel), Marka Sandriche (Holiday Inn) nebo Anthonyho Manna (The Furies), ale pouze v epizodních rolích. Z větších rolí stojí za zmínku její účast v noirech Lewise Allena (Desert Fury) a Roberta Siodmaka (The File on Thelma Jordon).
Dnes zapomenutá herečka byla v době své největší slávy pochopitelně známá i v Československu. Tehdejší filmový tisk si nemohl nevšimnout jejích zámořských úspěchů a informoval o nich domácí publikum. Časopis Československý film například v roce 1921 zveřejnil podrobný portrét, v němž charakterizuje herecký styl Novak: „Její tvář, vskutku zcela dívčí, korunovaná bujnými chomáči plavých vlasů, má význačně české tahy. Její typ je jadrně český, americkým jest v něm pouze onen tah naostřené energie, jenž se získává sportem a tamním způsobem myšlení (…) Tento realism hry je jednou z největších předností amerického filmu a Jane Nováková je mu věrna tak, že máte dojem: to není hra, toť život. V jejím umění není násilně nanášených barev, kroucení očima, kulisových postojů, monotónní manýrovanosti. Je tu vždy portrét zajímavé osůbky, který právě vyskočil se svého rámu a má se čile k životu: Jane Nováková splývá se svou úlohou.“[1]
O hereckém umění Novak se mohli přesvědčit také čeští diváci poté, co bylo počátkem dvacátých letech zásluhou půjčoven Chicago–Film a Pojax uvedeno do kinodistribuce několik jejích filmů. Žádná z dobových distribučních kopií na vysoce hořlavém nitrátním materiálu se však bohužel nedochovala. Národní filmový archiv má ve své sbírce pouze dvě pozdější acetátní kopie se snímky Lazybones a Rudý gentleman.
Bibliografie:
Anthony Slide, Silent Players. A Biographical and Autobiographical Study of 100 Silent Film Actors and Actresses. Lexington: University Press of Kentucky 2022.
Denise Lowe, An Encyclopedic Dictionary of Women in Early American Films, 1895–1930. New York: The Haworth Press 2005.
Roy Liebman, Silent Film Performers. An Annotated Bibliography of Published, Unpublished and Archival Sources for over 350 Actors and Actresses. Jefferson: McFarland 1996.
Pavel Beck, Československá kinohvězda Jane Nováková. Československý film 3, 1921, č. 2, s. 4–6.
Poznámky:
[1] Pavel Beck, Československá kinohvězda Jane Nováková. Československý film 3, 1921, č. 2, s. 5.
