Výběr z filmových projekcí, televizního vysílání a čtení o filmu.
Realita (r. Quentin Dupieux, foto: Aerofilms)
Ke čtení
„Crowdfunding není mezi českými filmaři neznámý: Daniel Přibáň vybíral na svoji cestu trabantem na Startovači, tvůrci dokumentu o Filipu Topolovi zase na HitHitu. Ale na globální fórum si kromě nakonec neúspěšného sci-fi projektu Poslední z Aporveru zatím troufl jen Švankmajer. Celkem logicky. Nikdo jiný tak nepřekračuje české hranice a nemůže se zaštítit podporou světově známých následovníků, jako je třeba Terry Gilliam.“ Jindřiška Bláhová nad veřejnou internetovou sbírkou na nový film Jana Švankmajera:
http://www.respekt.cz/kultura/svankmajer-surrealismus-a-internet-se-ukazuje-jako-skvele-spojeni
„Okupovaní nemá jednoznačné hrdiny ani padouchy, kteří se často objevují v narativu českého filmového i historiografického vyprávění o okupaci, ale celou škálu ústupků, dohod, mocenských vztahů a složitých rozhodování. Největším padouchem není Rusko nebo norský premiér, který ustoupí nátlaku EU a svolí k okupaci strategických míst v zemi ruskými vojsky.“ Historička Martina Poliaková o norském seriálu Okupování:
http://a2larm.cz/2016/05/uveritelna-tiha-ambivalence/
„Hřebejkovy komedie jako Pelíšky nebo Pupendo přitom nikdy neoslňovaly důmyslnou dramatickou výstavbou, ale spíše se zapsaly do povědomí jako série zlidovělých scének s kultovními výstupy hereckých individualit. Je příznačné, že z Pěti mrtvých psů si zapamatujeme hlavně neodolatelně veksláckou figurku místního mafiána Bruknera (Martin Havelka), kterému z pusy létá jedna šťavnatá průpovídka za druhou.“ Ondřej Pavlík hodnotí minisérii Pět mrtvých psů:
http://cinepur.cz/article.php?article=3700
„Rodina byla letos, ne-li základním, tedy alespoň častým tématem soutěžních filmů: ať už v jejích zkreslených podobách jako ve vaudevillově stylizovaném Dumontově filmu Ma Loute či v ještě víc excentricky originálním Stát vertikálně (režie Alain Guiraudie), nebo v naopak neorealisticky pojatém filipínském filmu Ma ́Rosa (režie Brillante Mendoza).“ Eva Zaoralová rekapituluje soutěžní filmy letošního Cannes:
„Ačkoli je Xavieru Dolanovi teprve sedmadvacet let, už teď s nestorem britského filmu sdílí jisté ideové vyčerpání. Dolan točí pěkné filmy pro trochu alternativní střední třídu (v Praze by to byli diváci kin Světozor, Oko a Aero), jež se tváří, že mají velké životní poselství. Dolan ale nedokáže překročit stín svého jediného tématu: problematického vztahu s matkou.“ Festival v Cannes glosuje také Jakub Horňáček:
http://a2larm.cz/2016/05/festival-v-cannes-vsadil-na-ojetiny/
„Někdy je zvláštní, jaké nepsané (ale přitom podvědomě vyžadované) zákonitosti vyprávění nás nutí uhnout před pravdou, velkou bolestí a silnou tragédií, a to i v případě filmů, které jinak vyhlížejí tak autenticky. Vypadá to, jako by tvůrci vážných náročných filmů, které se zdají být naprosto antihollywoodské, beztak v něčem podceňovali své publikum a raději mu nabízeli úlevu. Opravdu ji potřebujeme až tolik? A kde máme získat trénink ke zvládání tragédií, když ne aspoň z filmů, které se tváří náročněji?“ Kamil Fila se zamýšlí nad sdělením dánského dramatu Boj:
http://www.jestevetsikritik.cz/glosy/358-boj-hlavne-s-ulevou
K poslechu
„Dokonalý byl podle ní film Vynález zkázy, který oceňuje jako výtvarnice, a kdykoliv ho vidí, tak potěší její srdce. „Otec dokázal příběhy Julese Verna perfektně zobrazit,“ podotýká. Nikoliv náhodu jde o jeden z nejúspěšnějších filmů, mimo jiné získal i velkou cenu na bruselském Expu 1958.“ Česko-kanadská výtvarnice Ludmila Zemanová vzpomíná na svého otce, Karla Zemana:
V kinech
30. 5. 20:45 Moje země nikoho (2016) Světozor
„Vít Jedlička byl natolik frustrovaný z české politiky, že se rozhodl založit vlastní stát, Svobodnou republiku Liberland, kde lidé nebudou svazováni povinností platit daně a zbytečnými zákony. Film sleduje jeho snahu vytvořit libertariánskou utopii, novou Dubaj uprostřed Balkánu.“
http://www.kinosvetozor.cz/cz/program/filmy/8171/Moje-zeme-nikoho/
31. 5. 20:30 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1967) Světozor
„Kinoautomat: Člověk a jeho dům je první interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje. Film se vždy v určitém napínavém momentě zastaví, na jeviště před plátno vyjde moderátor a vyzve diváky, aby pomocí dvou tlačítek ve většinovém hlasování rozhodli, jak bude příběh dále pokračovat.“
http://www.kinosvetozor.cz/cz/program/filmy/1299/Kinoautomat-Clovek-a-jeho-dum/
2. 6. – 4. 6. Minipřehlídka Quentina Dupieuxe Bio Oko
„Minipřehlídka francouzského hudebního producenta a režiséra Quentina Dupieuxe (aka Mr. Oizo) u příležitosti slavnostní premiéry jeho posledního snímku Realita. Originální fantasmagorie, která zvítězila v druhém ročníku evropského projektu Scope100, v němž sto filmových nadšenců vybíralo film do české distribuce, vstupuje do kin 9. června.“
http://www.biooko.net/cz/cykly-festivaly/249/Quentin-Dupieux/413/2016/
od 2. 6. Správní chlapi (2016)
„Soukromý detektiv Holland March (Ryan Gosling) a nájemný ranař Jackson Healy (Russell Crowe) spojují své síly a podílejí se na vyšetřování pohřešované dívky a zdánlivě nesouvisejícího úmrtí jedné pornohvězdy.“
http://www.freeman-ent.cz/klient-84/kino-78/stranka-1669/film-83399
Televize
31. 5. 20:00 CS Film Znamení Raka (1966)
„Juraj Herz nekoncipoval Znamení raka jako čistou detektivku. Kriminální příběh je pro něj spíš hybnou silou, která uvádí do pohybu latentní síly psychologické a společenské. Držel se velice přesně literární předlohy – jenomže ji neilustroval, nýbrž přepsal do jiné umělecké roviny.“
Bělohradská, Hana, Znamení raka. Kino 1967, r. 22, č. 4 (23. 2.), s. 5.
1. 6. 20:00 CS Film Naděje (1963)
„Pak přichází období Kachyňovy spolupráce se spisovatelem Janem Procházkou, spolupráce, které poznamenává výrazně jeho celou další tvorbu až do dneška a dokonce i do zítřka. Z této spolupráce vzniká například v roce 1961 vynikající dílo, lyrická báseň Trápení, vyznamenaná zvláštní cenou na argentinském festivalu v Mar del Plata. O rok později se objevuje na plátně nedoceněný citlivý film Závrať o problémech dospívající dívky. A potom už následuji pravidelně další. Roku 1963 neobvyklý psychologický film Naděje, zdůrazněný vynikajícím herectvím Rudolfa Hrušínského, roku 1964 Vysoká zeď, snímek plný vnitřního napětí a optimismu, vyznamenaný Stříbrnou plachtou na festivalu ve švýcarském Locarnu, a konečně loni vlastně dvojfilm Ať žije republika, Velká cena letošního festivalu v Mar del Plata.“
-au-, Státní ceny Klementa Gottwalda. Kulturní tvorba 1966, r. 4, č. 18 (5. 5.), s. 2.
2. 6. 22:30 ČT 2 Venkovský učitel (2007)
„První reakce německých koproducentů byla taková, že na Západě homosexualita už dávno není žádné tabu, tudíž že to nebude nikoho zajímat. Musel jsem jim spolu s producenty vysvětlovat, že Venkovský učitel není o homosexualitě, ale o lásce tří lidí, z nichž jeden je shodou okolností homosexuál. Venkovský učitel není o vyrovnávání se se svojí sexuální orientací, je to film o hledání lásky, což se týká úplně každýho, film je proto úplně stejně homosexuální jako heterosexuální.“
Z rozhovoru s režisérem Bohdanem Slámou. Sedláček, Jaroslav, Tak se hledá štěstí. Cinema 3/2008, č. 203, s. 39.
4. 6. 23:20 CS Film Poslední lup (1987)
„Nejprve natočíte film na černobílý materiál. Ten pak pomocí přední projekce promítáte po okénku na šedou tabulku. Promítaný obraz probarvíte suchými pastely a takto upravený znovu exponujete na barevny materiál v trikové kameře. A když to takhle uděláte 40 000x, což je počet okének ve filmu, tak je to hotovo. Je to technologie, kterou jsme objevili po řadě zkoušek: zdála se být vhodná pro vyjádření atmosféry klamu, iluze či pravděpodobnosti. Nevýhoda takového zpracování je ale bohužel v tom, že stačí méně kvalitní kopie, aby se barevny poprašek ve filmu téměř vypařil.“
Jiří Barta o metodě, jakou vznikal Poslední lup. Zvoníček, Petr. Jiří Barta: Přihrávky & odpovědi. Scéna 1990, r. 15, č. 6 (28. 3.), s. 8.
5. 6. 22:00 CS Film Roztomilý člověk (1941)
„F. X. Svoboda tedy nebyl u filmu nováčkem, když se k němu filmaři třikrát vrátili v prvních letech okupace. Nešlo sice o zvlášť vynikající filmy, ale docela vkusné a zajímavé adaptace. Největší úspěch u diváků měla veselohra ROZTOMILÝ ČLOVĚK, doslova upravená pro tehdy velmi populárního Oldřicha Nového, dílo scenáristy Karla Steklého a režiséra Martina Friče.“
Hrbas, Jiří, Čtyřicátá léta. Třicáté výročí znárodnění. Film a doba 1975, r. 21, č. 7, s. 372.
-mrš-
