Popis jednoho zápasu

Slavnostní odhalení pomníku. – Prolog. Na olšanském Novém židovském hřbitově obdivuje výtvarník Jaroslav Róna honosné náhrobky od architekta Jana Kotěry. – Květen 2000. Róna v ateliéru hovoří nad vybranými obrazy. Přízraky namaloval podle jednoho z Kafkových aforismů. – Interní sdělení. Září 2000. Pozvánka na tiskovou konferenci dokládá neoficiální zprávy, že Jaroslav Róna vyhrál výběrové řízení na návrh pomníku „svého“ spisovatele. – Ozvuky Franze „K“. Výtvarník přemítá nad vyslovenou důvěrou. Poodhaluje tok myšlenek a inspirací. Vše dokládá kreslenými skicami. Obsah povídky Popis jednoho zápasu, kde hlavní hrdina osedlá svého přítele, se stává klíčovým momentem pro výslednou podobu vysněné zakázky. – Léto 2001. V prostorném ateliéru ve vsi Roblín odkrývá výtvarník rozpracované hliněné sousoší ještě bez spisovatelovy hlavy, ale již v konečné velikosti. Postavu Franze Kafky musel oproti modelu upravit: vyšla by „podživotní“. – Mezi Španělskou synagogou a kostelem Svatého ducha. Ve vybraném prostoru pro plastiku rekapituluje architekt David Vávra letitou spolupráci s Jaroslavem Rónou. – Róna ctí tradice v sochařství. K úkolu zaplnit veřejný prostor přistupuje odpovědně. V ateliéru monumentálně vyhlížející plastika prý bude ve volném prostoru působit mnohem skromněji. – Ruka. Sochař pracuje v časové tísni a závidí Myslbekovi, který mohl tvořit sv. Václava třicet let. Při modelaci ruky poukazuje na dojem o nekonečnosti této konkrétní práce. Rekapituluje výtvarné zrání, jež ho vedlo od studií na sklářského výtvarníka až k sochařině. – Po 11. září 2001. Pod dojmem teroristických útoků v USA komentuje tvůrce limity bronzového materiálu: je to strategická surovina, ve formě sochy má životnost do nejbližší války. – Hlava a výraz. Po pěti měsících práce je dokončen i Kafkův obličej. Klobouk nahradil vlasy a nos má tvar „skoby“. Ústa tvaruje sochař dva dny. Při rozhovoru s režisérem upravuje tvář. Snaží se do ní vtisknout dvě podoby: upíra a krasavce. – Sádra. Konec zimy 2002. Róna nebyl tři týdny v ateliéru. Z dokončené sochy je sejmut sádrový otisk a štukatéři odlijí sádrový pozitiv. V mezidobí se umělec vrací k obrazům s námětem koncentráků. Jeho babičce tam zahynulo jedenáct sourozenců. – Róna ničí hliněnou sochu modelářským očkem. – Broušení hladkých tvarů. Předjaří 2002. Výtvarník brousí sádrovou sochu „dohladka“. Při tvůrčích pochybnostech vzpomíná na profesora Libenského a přemítá nad různými tvůrčími přístupy. – Narozeniny. 27. dubna 2002. Narozeninový mejdan je zároveň oslavou dokončení plastiky. Sochař s hlavou Kafky v ruce se s dílem loučí. Pomník je rozřezán na díly. – Léto 2002. Kovolitci odlévají do bronzu jednotlivé části. – Léto 2003. Bronzové fragmenty se sestavují, svářejí a dobrušují. – Podzim 2003. Deštěm smáčená socha čeká na „poslední“ cestu. – 4. prosince 2003. Při slavnostním odhalení Jaroslav Róna pronáší řeč a předává Kafku temnému přízračnému městu. -kk-