Faunovo velmi pozdní odpoledne

Anotace

Faunovo velmi pozdní odpoledne natočila Věra Chytilová ve spolupráci se scenáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou na motivy patrně nejznámější povídky Jiřího Brdečky Faunovo značně pokročilé odpoledne, poprvé uveřejněné v roce 1966 ve stejnojmenném povídkovém souboru. – Jejich scénář z osmdesátých let zachovává hlavní motiv příběhu, jímž je nevydařené milostné dobrodružství stárnoucího samoúčelného erotika pana Koblihy (Fauna) s mnohem mladší ženou, při němž si uvědomí konec svého mládí a z toho vyplývající limity. Děj filmu však autorky značně rozšířily a obohatily o další epizody. Filmový Faun je samolibý padesátník (ve výborném podání herce, překladatele a dramaturga Leoše Suchařípy), který se pouští rovnou do několika obdobných dobrodružství s více dívkami. S o generaci mladšími ženami si však přestává rozumět, a tak ztrácí sebejistotu. Faun se ve svých monologických úvahách stále více zabývá myšlenkami na stáří, které se snaží zahnat novými pletkami. Muže zachvacuje panická hrůza z letícího času a zamýšlí se nad prázdným životem. – Věra Chytilová natočila Faunovo velmi pozdní odpoledne v době, kdy byla etablovanou režisérkou s mezinárodními úspěchy, jejíž předešlá kariéra byla však na několik let přerušena normalizací. I po návratu k natáčení v polovině sedmdesátých let postihly řadu jejích projektů schvalovací potíže, premiéra některých snímků byla odložena, mnohé scénáře byly rovnou zamítnuty. Snímkem Faunovo velmi pozdní odpoledne, jehož realizace se překvapivě obešla bez větších potíží, navázala na svá předchozí alegorická díla, v nichž se zabývala vztahy mezi muži a ženami. Vznikl tak jeden z myšlenkově i formálně nejzajímavějších filmů osmdesátých let. Věra Chytilová se v něm opět projevila jako filmařka s výrazným autorským rukopisem, jež za všech okolností zůstává nekompromisní, a přitom velmi zábavnou kritičkou pokleslé morálky a nejrůznějších společenských nešvarů. -mkm-

Obsah