Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Věra Chytilová

scenáristka, pedagožka, manekýna, režisérka

Datum narození

02.02.1929

Místo narození

Ostrava, Československo

Datum úmrtí

12.03.2014

Místo úmrtí

Praha, Česká republika

Alternativní jména

Věra Ludwigová, Věra Kučerová
Doporučujeme
V jiném stavu

V jiném stavu

2015
Pedagogické vedení

Malý okruh pozornosti

Malý okruh pozornosti

2011
Pedagogické vedení

Český mír

Český mír

2010
Účinkují
filmová režisérka

Zoufalci

Zoufalci

2009
Pedagogické vedení

Saharské písky

Saharské písky

2009
Pedagogické vedení

Hezké chvilky bez záruky

Hezké chvilky bez záruky

2006
Režie, Námět, Scénář, Hudba

Pátrání po Ester

Pátrání po Ester

2005
Režie, Námět, Scénář, Účinkují
režisérka

Vyhnání z ráje

Vyhnání z ráje

2001
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář, Hudební dramaturgie

Vzlety a pády

Vzlety a pády

2000
Výrobce, Režie, Námět, Scénář
pro Českou televizi – TS Anny Beckové

Vzlety a pády – II. díl

Vzlety a pády – II. díl

2000
Účinkují

Pasti, pasti, pastičky

Pasti, pasti, pastičky

1998
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář, Hudební dramaturgie

Zahrádka ráje

Zahrádka ráje

1994
Pedagogické vedení

Zahrádka ráje

Zahrádka ráje

1994
Spolupráce
pedagogické vedení

Agostino

Agostino

1993
Pedagogické vedení
režie

Samota

Samota

1993
Pedagogické vedení
režie

Dědictví aneb Kurvahošigutntag

Dědictví aneb Kurvahošigutntag

1992
Režie, Scénář

Sklizeň

Sklizeň

1992
Pedagogické vedení
režie

Štvanice

Štvanice

1992
Pedagogické vedení
režie

V tichu pokoje

V tichu pokoje

1992
Pedagogické vedení
režie

Mí Pražané mi rozumějí

Mí Pražané mi rozumějí

1991
Režie, Námět, Scénář

TGM Osvoboditel

TGM Osvoboditel

1990
Režie, Námět, Scénář

Kopytem sem kopytem tam

Kopytem sem kopytem tam

1988
Režie, Scénář, Technický scénář

Šašek a královna

Šašek a královna

1987
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář

Vlčí bouda

Vlčí bouda

1986
Režie, Scénář, Technický scénář

Faunovo velmi pozdní odpoledne

Faunovo velmi pozdní odpoledne

1983
Režie, Scénář, Hrají
Role: návštěvnice koncertu

Kalamita

Kalamita

1981
Režie, Scénář, Technický scénář

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

1979
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář

Hra o jablko

Hra o jablko

1976
Režie, Námět, Scénář

Ovoce stromů rajských jíme

Ovoce stromů rajských jíme

1969
Režie, Scénář, Technický scénář

Sedmikrásky

Sedmikrásky

1966
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář

Automat Svět

Automat Svět

1965
Režie, Scénář, Technický scénář

O něčem jiném

O něčem jiném

1963
Režie, Námět, Scénář, Technický scénář

Pytel blech

Pytel blech

1962
Režie, Námět, Scénář, Autor komentáře

Strop

Strop

1961
Režie, Námět, Scénář

Kočičina

Kočičina

1960
Režie, Scénář, Komentář, Mluví
Role: hlas kočky

Generál

Generál

1960
Hrají
Role: generálova dcera

Konec jasnovidce

Konec jasnovidce

1957
Hrají
Role: dívka v plavkách

Ztracenci

Ztracenci

1956
Asistent režie

Císařův pekař – Pekařův císař

Císařův pekař – Pekařův císař

1951
Hrají
Role: dvorní dáma

VĚRA CHYTILOVÁ (nar. 2.2.1929, Ostrava – zem. 12.3.2014, Praha) pocházela z živnostnické rodiny; otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově začala studovat architekturu v Brně (1948–49), studia však nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem jejího první manžela, fotografa Karla Ludwiga (1910-1977), a krátká kariéra manekýnky, díky níž dostala roli jedné z osmi dvorních dam v populární historické veselohře Císařův pekař – Pekařův císař. V letech 1953-57 prošla ve Filmovém studiu Barrandov profesemi klapky, skriptky, asistentky režie a pomocné režisérky. Vystudovala režii (v ročníku Otakara Vávry) na FAMU (1957-62), kde upoutala pozornost svými školními filmy. Absolvovala středometrážním hraným dokumentem o životě manekýnky Strop (Cena FICC v Oberhausenu). V prvním období své tvorby byla ovlivněna především dokumentarismem Dzigy Vertova a dobovou metodou cinéma vérité. Jako jedna z vůdčích osobností české nové vlny (přispěla povídkou do kolektivního hrabalovského „manifestu“ Perličky na dně) tíhla k symbolickému vyjadřování ve formě excentricky stylizovaných moralit a filozofických alegorií (Ovoce stromů rajských jíme), provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé. Její filmy získaly mnohá ocenění na zahraničních festivalech, např. O něčem jiném (mj. Velká cena z Filmového týdne v Mannheimu) a Sedmikrásky (mj. Velká cena v Bergamu); tento snímek vyvolal v květnu 1967 primitivní interpelaci poslance Jaroslava Pružince v Národním shromáždění. Po podobenství Ovoce rajských stromů jíme nemohla v letech 1969-76 pracovat v oboru (krátce se tajně živila pod jménem Kučerová tvorbou TV reklam), později natáčela s velkými obtížemi a jen díky své úpornosti. Zákaz se jí podařilo prolomit hořkou komedií o mužském egoismu Hra o jablko (mj. Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu). Také v dalších titulech hrané tvorby nekompromisně reagovala s trpkou satirou a v metaforické podobě na deformované lidské vztahy ve vyhrocených situacích, společenské problémy a na politické ovzduší normalizace (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kalamita, Vlčí bouda, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam) i polistopadové doby (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky, Vyhnání z ráje, Hezké chvilky bez záruky). Z projektů, jež se jí nepodařilo navzdory úpornosti realizovat, byl nejvýznamnější vlastní scénář o životě Boženy Němcové Tvář naděje. Vášnivé zaujetí pro morální otázky i neustálé hledání neotřelého obrazového vyjádření se projevuje i v její oceňované dokumentární tvorbě (např. Čas je neúprosný, Chytilová versus Forman, Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády, Trója v proměnách času, Pátrání po Ester). Od 90. let jí poskytovala tvůrčí prostor společnost Febio, pro niž realizovala řadu portrétů a sond v rámci různých tematických cyklů: GEN – Anastáz Opasek (1993), Bolek Polívka (1994), Jan Pirk (2001), Adolf Branald (2002), Jiří Kodet (2002), Jiří Weiss (2002), Miroslav Donutil (2002); Genus – Jiří Sopko (1995), Otakar Motejl (1995), Eduard Haken (1995); V.I.P. – Fidelis Schlée (1996); 12 odvážných – Mojmír Ranný (2004), Klára Nademlýnská (2004), Martin Junek (2005), Claudie Marčeková (2007); OKO – Máme rádi zvířata (1993), Až do nebe (1993), Kde domov jejich (1994), Ejhle člověk (1996), Mladí nahoře (1996), Šelmy a my (1996), Samota rodu ženského (1999); Jak se žije… – …v satelitech a holobytech (1997), …na posázavském pacifiku (1997), …s nebožtíky (1997), …v bunkrech (1997), …zvěrolékařům (1997), …ošetřovatelům v zoo (1998), …u lopaty (1998), …karbaníkům (1999), …trampům (1999); Táta jako máma – Otcové zralého věku (2006); České milování – O lásce týrané (2009), O lásce žárlivé (2009), O lásce umělecké (2010). Přímo pro Českou televizi natočila mj. kr. dokumenty o zneužívané dívce Monika (TV-2007) z cyklu Velcí a malí a o prostitutkách Kněžky lásky (2010) z cyklu Pološero. I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky "podvratný" tón; sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu Hlavního města Prahy (1994–98) a neúspěšně kandidovala do Senátu ČR. V roce 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru Martina Crimpa Story. Krátce moderovala publicistický pořad České televize Přesčas (2001). Od roku 1990 učila na FAMU, v roce 2003 byla jmenována profesorkou a od roku 2005 vedla katedru režie. O jejím díle vznikly krátké TV dokumenty: portrét v cyklu GEN: Věra Chytilová pohledem Ireny Pavláskové (1993), Rozhovor k pětašedesátinám (1994; r. Drahomíra Vihanová), Věry Chytilové divadelní story (1995; r. Jana Hádková) a středometrážní film Cesta (2004; r. Jasmina Blaževič), Věra Chytilová (2009; r. Martin Šulík) z cyklu Zlatá šedesátá. Režisérčině tvorbě i životu jsou věnovány sborníky editorů Miloše Fryše Věra Chytilová mezi námi (1989; 2006), Jana a Ivany Lukešových Vzdor i soucit Věry Chytilové (2009) a monografie Tomáše Piláta Věra Chytilová zblízka (2010). V roce 1992 jí byl udělen francouzský titul Rytíř umění a literatury, v roce 1998 jí bylo propůjčeno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy; obdržela Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech 2000 a Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (2001). Po manželství s Karlem Ludwigem (v letech 1950-53) se vdala za kameramana Jaroslava Kučeru, jenž žil v letech 1929-1991 a s nímž měla dceru Terezu Kučerovou (nar. 1964), která se prosadila jako návrhářka kostýmů, výtvarnice a autorka animovaných filmů, a syna Štěpána Kučeru (nar. 1968), který se jako kameraman podílel i na jejích dokumentech. – Filmografie: (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak) Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič; herečka), Ztracenci (1956; r. Miloš Makovec; asistentka režie), kr. f. Konec jasnovidce (1957; r. Vladimír Svitáček, Ján Roháč; herečka), kr. studentské filmy Dům na Ořechovce (1959), Zelená ulice (1960), Kočičina (1960; + komentář, hlas kočky), Generál (1960; r. Erwin Stranka; herečka) a Žurnál FAMU: Říkanky (1960), střm. inscenovaný dok. o medičce, která zběhla ze studií a stala se manekýnkou, Strop (1961; + spol. nám.) a střm. dok. o stereotypním koloběhu všedního života textilních učnic Pytel blech (1962; + nám.), uvedené do kin pod názvem U stropu je pytel blech, psychologická studie, konfrontující životy cílevědomé gymnastky a ženy v domácnosti, O něčem jiném (1963; + nám.), povídka syrově a zároveň poeticky popisující život na periférii Automat Svět z kolektivního filmu podle próz Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965), provokativní moralistní groteska o dvou výstředních dívkách, zakletých „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot“, Sedmikrásky (1966; + spol. nám.), podobenství o ráji, z něhož jsme byli vyhnáni poznáním pravdy, Ovoce stromů rajských jíme (1969), střm. dok. Pravda (1970; r. Groupe Dziga Vertov; účinkující), kr. TV hra na motivy prózy Franze Fühmanna Kamarádi (TV-1971), hořká „feministická“ komedie o sobeckém porodníkovi, jemuž uštědří lekci mladá zdravotní sestra, Hra o jablko (1976; + spol. nám.) s Jiřím Menzelem a Dagmar Bláhovou, kr. dok. o blížícím se konci života starých lidí Čas je neúprosný (1978; + nám., komentář), hořká komediální mozaika příběhů z rozestavěného pražského sídliště v průběhu jednoho dne Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979; + spol. nám.), komedie o citových i profesních karambolech mladíka, který vyměnil vysokoškolské studium za profesi strojvůdce, Kalamita (1981), belgický záznam dialogu o zásadách tvorby dvou solitérů Chytilová versus Forman (1981), komediální moralita o stárnoucím bonvivánovi podle prózy Jiřího Brdečky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983; + herečka), stylizovaný dok. esej, postihující genia loci české metropole Praha – neklidné srdce Evropy (1984; + nám., komentář) z mezinárodního projektu Capitali culturali d’Europa (Hlavní kulturní města Evropy), alegorický psychologický horor z horské chaty, na níž uvízne parta středoškoláků, Vlčí bouda (1986), absurdní komedie podle hry Bolka Polívky s věčným tématem moci a poddanství Šašek a královna (1987; + spol. nám.), tragikomická moralita o povrchnosti lidských vztahů Kopytem sem, kopytem tam (1988), dokument T.G.M. – Osvoboditel (1990), střm. ironická parodie, evokující tři Mozartovy pražské návštěvy, Mí Pražané mi rozumějí (1991; + nám.), trpká satira na polistopadové poměry o venkovském balíkovi, který nečekaně zbohatne, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) s Bolkem Polívkou, střm. dok. o smyslu dobročinnosti Co člověk má (1993; + nám.), střm. dok. přibližující osudy devíti žen, které začaly soukromě podnikat, Kam panenky...? (1993; + nám.), střm. dok. sledující vývoj batolete Ráj srdce (TV-1993) a střm. dokumentární záznam rozhovoru režisérky s osobitým českým divadelníkem Pokus a chyba Ivana Vyskočila (TV-1994), kr. dok. o vzniku scénického oratoria, uváděného v Národním divadle v Praze, Bastard (TV-1994), černá komedie, inspirovaná autentickým kriminálním případem znásilněné veterinářky a její neobvyklé pomsty, Pasti, pasti, pastičky (1998; + spol. nám.), střm. dok. V centru filmu – v teple domova (TV-1998; r. Vít Janeček, Petr Marek; účinkující), dvoudílný umělecký dok. o životě a práci tří generačně spjatých českých fotografů 20. století – Václava Chocholy, Karla Ludwiga a Zdeňka Tmeje, Vzlety a pády (2000; + nám., prod., účinkující), Sametová kocovina (TV-2000; r. Robert Buchar; účinkující), tragikomedie z nudistické pláže, kde malý filmový štáb natáčí symbolickou parafrázi příběhu Adama a Evy, Vyhnání z ráje (2001; + spol. nám.), dok. freska věnovaná minulosti i současnosti pražské čtvrti, kde režisérka více než 30 let žila, Trója v proměnách času (2003; + spol. nám.), dok. portrét výtvarnice, scenáristky, režisérky a přítelkyně Ester Krumbachové Pátrání po Ester (2005; + nám., účinkující), hořká komedie o psycholožce a jejích rodinných trampotách i potížích s klienty Hezké chvilky bez záruky (2006), střm. dok. o ženách, které se snaží skloubit soukromý a veřejný život, Potížistky (TV-2006), dok. f. Český mír (2010; r. Vít Klusák, Filip Remunda; účinkující), kr. filmy Prokládaný rozhovor o konformitě (2011; r. Vít Zapletal; účinkující) a Nejrychlejší Matěj na světě (2011; r. Tomáš Pavlíček; herečka). -fik- (2014)

Vítěz

Festival: 55. mezinárodní filmový festival, Benátky

1998
Lokalita: Benátky / Itálie
Mimořádná nestatutární cena Elviry Notarové
Pasti, pasti, pastičky

Vítěz

Festival: 10. festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují

1988
Lokalita: Nové Město nad Metují / Československo
Hlavní cena Zlatý prim
Šašek a královna

Vítěz

Akce: Prémie Českého literárního fondu

1988
Lokalita: Praha / Československo
Prémie Českého literárního fondu za režii filmu
Šašek a královna

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Lokalita: Praha / Československo
Trilobit za film
Sedmikrásky

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

1965
Lokalita: Praha / Československo
Odměna za celovečerní film
Pytel blech
za filmy O něčem jiném a Pytel blech

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

1965
Lokalita: Praha / Československo
Odměna za celovečerní film
O něčem jiném
za filmy O něčem jiném a Pytel blech

Filmy Věry Chytilové v zahraničních ohlasech aneb Fuckoffguysgoodday

Na letošním ročníku portugalského filmového festivalu Doclisboa byla koncem října uvedena takřka kompletní retrospektiva...

Vlčí bouda

V roce 1986 natočila Věra Chytilová mrazivě hysterické podobenství, které v rámci domácí kinematografie unikátním způsob...

Praha – neklidné srdce Evropy

Celovečerní dokument o důležitosti vědomí souvislostí si dodnes uchovává tvořivou energii své autorky – režisérky Věry C...

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.