Doporučujeme
Webový portál Národního filmového archivu o české audiovizi

Mánes na vodě

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Manes at the Waterfront

Minutáž

52

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

02.09.2015

Režie

Vladimír Škultéty

Scénář

Vladimír Škultéty
Doporučujeme

Spolková budova Mánes jako svědek kulturních a společenských proměn v proudu času.

Středometrážní snímek Vladimíra Škultétyho Mánes na vodě, kombinující časosběrné natáčení (zachycující rekonstrukci budovy Mánesa) s odbornými komentáři a rešeršemi z nejrůznějších archivů, překračuje klasický formát didaktické historiografie. Slavná funkcionalistická stavba Mánes od architekta Otakara Novotného, jeden ze symbolů Prahy, klín mezi břehem a vodou, mezi pevnou tradicí a tekutou modernitou, tu slouží jako příhodný zdroj dialogu minulosti se současností. Jeho dějiny, bohaté na společenské a kulturní transformace, jsou reprezentovány v obsáhlém sociálním rozměru. Zainteresovaní účastníci, umělci i odborníci vedou diskusi, jež se neomezuje na současný problematický stav, ale spěje k obšírnějšímu promýšlení neuspokojivé situace polistopadové kultury. – Film je pojatý jako dokumentární esej, jehož forma reflektuje heterogenní architekturu Mánesa. Budova nad řekou se stává jakýmsi „imaginárním muzeem“ (André Malraux), nabízejícím průzkum dějin na základě nesourodých vrstev, zasazených do funkčního celku. -xb-

Upozornění, následující text obsahuje spoiler! Zobrazit >

Mezi léty 1928–30 probíhá s podporou průmyslu, státní správy a společenských elit stavba Mánesu, budovy postavené ve funkcionalistickém slohu architektem Otakarem Novotným (1880–1959), na místě bývalých Šítkovských mlýnů. Provedení domu spojujícího Masarykovo nábřeží a Slovanský ostrov bylo iniciováno a finančně výhradně zaštítěno Spolkem výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes), založeným roku 1887. Multifunkční prostor propojoval tradici a avantgardu. Ve 30. letech zde vystavovali vedle umělců jako Toyen či Emil Filla také Pablo Picasso, Salvador Dalí anebo Max Ernst. Československá umělecká tvorba prostřednictvím SVU Mánes navázala nejen mezioborový dialog, nýbrž byla i pevně začleněna do mezinárodní scény, stala se aktivní součástí vzkvétajících modernistických hnutí v Evropě. Za protektorátu Mánes nahrazoval funkci zavřených vysokých škol. Výstavní dramaturgie přitom nebyla příliš ovlivněna nacistickou ideologií. Po únorovém převratu 1948 perzekuce SVU Mánes nakonec vedla k oficiálnímu rozpuštění spolku v roce 1956 a nad objektem přebral kontrolu Svaz československých výtvarných umělců (SČVU). Výstavní a edukační činnost byla poplatná ideologii socialistického realismu, umění lidu a pro lid. Politické uvolnění v druhé polovině 60. let umožnilo v krátkém časovém horizontu navrátit do Mánesa kritického ducha; probíhaly tu plodné diskuze o soudobém umění a o umělecké svobodě. Výstavy vybočovaly z rigidní propagandy. Vpád vojsk Varšavské smlouvy znamenal návrat k socialistické ideologii, byť normalizace přinesla formalizované ústupky v podobě kontrolovaných avantgard: státního surrealismu, kubismu a jiných „náhražek“. Během let 1975–84 prochází budova výraznou rekonstrukcí, při níž se bohužel projevily těžkopádné prvky normalizace. Zatímco za socialismu byl Mánes nechvalně známý tím, že zde zasedaly kádrové výtvarné komise, za sametové revoluce se etabluje na informační centrum demokratických změn. Následná restituce proti sobě postavila legálního nástupce, tj. SČVU, nyní Nadaci českého výtvarného umění (NČVU), a historického nárokovatele, SVU Mánes. Táhlý soudní spor byl ukončen roku 2004 v neprospěch spolku a NČVU se stává právoplatným majitelem budovy. Navzdory nadějnému programu výstavní činnost v Mánesu za liberálního tržního systému postupně upadala, převážně kvůli nedostatku provozního kapitálu. Havarijní stav spodní části budovy si navíc vyžádal nákladnou rekonstrukci základů v roce 1996, která zabránila stržení Mánesa při povodních roku 2002 a 2013. Následky velké vody odstartovaly nejrozsáhlejší rekonstrukci domu od 70. let. Uskutečnila se v letech 2012–2015 a měla navrátit budovu do co možná nejpůvodnější podoby z 30. let. Finanční náročnost si vyžádala vstup soukromých podnikatelských subjektů do rady NČVU i zastavení Mánesa bankám a stavební společnosti. Ve výsledku zdárně zrekonstruovaná budova se po roce 2015 stále potýká s vysokými úvěrovými závazky a se stagnujícím programem. Tato skutečnost je dlouhodobě předmětem protestů SVU Mánes, jenž přesunul své aktivity do galerie Diamant (kubistický dům ve Spálené ulici), stejně jako spontánně vzniklé iniciativy Mánes umělcům, později reorganizované do platformy Skutek. Mánes sice stále „pluje na vodě“, jeho budoucnost je však nejistá... -xb-

ARCHIVNÍ FOTOGRAFIE: Stavebně-historický průzkum Josefa Holečka, Petra Štoncnera a Jana Freiburga; Archiv hlavního města Prahy; soukromý archiv Magdaleny Bláhové. ARCHIVNÍ MATERIÁLY: archivní filmové a fotografické materiály ze sbírek ČT, Originální videojournál, Krátký film, archiv Tomáše Novotného, Soukromá filmová historie Jana Šikla, NFA. POUŽITÉ CITACE Z PUBLIKACÍ: Jindřich Chalupecký: Smysl moderního umění (1944, Umělecká beseda, Praha); Otakar Novotný: Budova Mánesa (1928, UMPRUM, Praha); Otakar Novotný: Historie vlastního domu Mánesa (1944, UMPRUM, Praha). VÝŇATKY Z FILMŮ: Pražské blues (1963; r. Georgis Skalenakis), Pan Habětín odchází (1956; r. Václav Gajer), Falešná kočička (1937; r. Vladimír Slavínský), Cácorka (1935; r. Jan Svoboda), Iluze (1969; r. Chhuk Meng Chhasan), Tisíc za jednu noc (1933; r. Jaroslav Svára), Kulový blesk (1979, r. Ladislav Smoljak, Zdeněk Podskalský), Když valčík zní (1929; r. Oldřich Kmínek), Diagnosa X (1933; r. Leo Marten), Haničko, co s tebou bude? (1927; r. Nikolaj Larin), Letiště nepřijímá (1959; r. Čeněk Duba), Prodloužený čas (1984; r. Jaromil Jireš), Irčin románek I. (1921; r. Václav Binovec), Návrat domů (1948; r. Martin Frič), Tribunál (1969; r. Jaromil Jireš), Pupendo (2003; r. Jan Hřebejk).

Knihy
Scénáře
Články
Statě ze sborníků
Všechny dokumenty

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.

Doporučujeme
Jiří Šetlík

Jiří Šetlík

Jiří Kotalík

Jiří Kotalík

Martin Pavala

Martin Pavala

Milan Bufka

Milan Bufka

Rostislav Švácha

Rostislav Švácha

Evžen Sacher

Evžen Sacher

Rostislav Koryčánek

Rostislav Koryčánek

Michael Rittstein

Michael Rittstein

Vlasta Čiháková-Noshiro

Vlasta Čiháková-Noshiro

Tomáš Novotný

Tomáš Novotný

Josef Holeček

Josef Holeček

Adam Gebrian

Adam Gebrian

Petr Kuthan

Petr Kuthan

Leoš Válka

Leoš Válka

Kamera

Gašper Šnuderl,

Vojtěch Filčev (sběrné natáčení),

Václav Fronk (sběrné natáčení),

Martin Huleja (sběrné natáčení),

Marek Brožek (sběrné natáčení),

Ferdinand Mazúrek (sběrné natáčení),

Dalibor Fencl (sběrné natáčení),

Vavřinec Menšl (sběrné natáčení),

Jan Kebrdle (sběrné natáčení),

Tomáš Jelínek (sběrné natáčení),

David Chvála (sběrné natáčení),

Črt Brajnik (sběrné natáčení),

Vladimír Škultéty (sběrné natáčení),

Pavel Eiselt (časosběrné natáčení),

Jan Gregor (časosběrné natáčení),

Jan Peml (časosběrné natáčení),

Jakub Sýkora (časosběrné natáčení),

Tomáš Klein (letecké záběry),

Tomáš Merta (letecké záběry),

Martin Jůza (animace)

Asistent kamery

Jan Gregor (steadicam)

Výtvarník

Martin Jůza (grafická supervize)

Zvuk

Jan Štindl (záznam),

Veronika Bartošová (záznam),

Matouš Sýs (záznam),

Lukáš Kosek (záznam),

Vít Jíra (záznam),

Jiří Gráf (záznam),

Jan Štindl (postprodukce)

Animace

Martin Jůza

Výkonná produkce

Petr Koza (Bio Art Production),

Jiří Merunka (ČT)

Producent

Petr Koza,

Ivo Krátký,

Ondřej Šrámek (kreativní producent ČT)

Vedoucí produkce

Alexej Guha (ČT)

Spolupráce

Petr Záruba (rešerše archivních materiálů),

Jan Šípek (rešerše archivních materiálů),

Martin Zoul (rešerše archivních materiálů),

Daniela Uhrová (asistentka produkce),

Jan Hromádko,

Zuzana Staregová,

Jan Školník,

Hana Sládková,

Martin Frank,

Gabriela Ouředníčková,

Barbora Kinkalová

Písně

různé skladby a písně

Lokace

Praha,

Nové Město (Praha),

galerie Mánes (Nové Město),

galerie Diamant (Nové Město),

Jiráskův most (Nové Město),

Masarykovo nábřeží (Nové Město),

Malá Strana (Praha),

Janáčkovo nábřeží (Malá Strana),

Most Legií (Malá Strana),

Staré Město (Praha),

Střelecký ostrov (Staré Město)

Původní název

Mánes na vodě

Anglický název

Manes at the Waterfront

Copyright

2015

Rok výroby

2015

Premiéra

02.09.2015

Přístupnost

přístupný

Distribuce

Pegasfilm

Nosič

DVD, BRD–K, MP4

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital