Vlna vs. břeh

životopisný, dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Wave vs. Shore

Minutáž

88

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

12.02.2015

Režie

Martin Štrba

Scénář

Martin Štrba, Olina Kaufmanová

Námět

Martin Štrba

Anotace

Film Martina Štrby a jeho přátel.

Obsah

Respektovaný kameraman Martin Štrba debutuje jako režisér celovečerního filmu bilančním dokumentem vlna vs. břeh (název filmu je v titulcích uveden v „souběžném“ slovenském a českém tvaru), který vznikl v souvislosti s úspěšnou retrospektivní výstavou Slovenská nová vlna, 80. léta (17.12.–16.3.2014, Dům fotografie GHMP, Praha), věnovanou skupině slovenských fotografů, z nichž se někteří potkali během středoškolských studií, všichni však na pražské FAMU a sedm z nich na oboru umělecká fotografie. Pojmem Slovenská nová vlna, který se ujal mezi teoretiky, kritiky a novináři, je impulzivně nazval jejich spolužák, scenárista Lukáš Kadlička. Štrba byl jedním z nich, přestože na FAMU studoval kameru. Jejich „bouřka emocí“ a hravá imaginativní tvorba vnesla na akademickou půdu uprostřed totalitních poměrů novou energii. Studenti pozměnili do té doby zaběhnutý pohled na fotografii a dopracovali se k ucelenému generačnímu projevu. Zaměřili se na různé techniky inscenované fotografie, v nichž akcentovali erotiku a ironii. Kromě manipulace a aranžování situací a modelů kolorovali pozitivy a zasahovali do negativů. Ovlivňoval je surrealismus, dadaismus a poetismus, navázali na tradici tzv. živých obrazů. Jejich výhodou možná bylo, že přišli z venkova a nebyli ovlivňováni znalostmi či dohledem rodiny. Své „osudové“ setkání shledávají současní padesátníci jako formující období, z něhož stále těží a jež jim je celoživotním tvůrčím i osobním „barometrem“. Dnes jde každý vlastní cestou, mají však společnou „líheň“. Viditelně je poznamenala sebevražda duševně nemocného souputníka Jana Pavlíka, zvaného Džano. – Mozaiku osmi portrétů uvede a uzavře oceánolog Zdeněk Kukal konstatováním, že bez vln na moři, v umění i jinde to prostě nejde. Jednotlivé osobní výpovědi (v případě Jano Pavlíka vzpomínky ostatních, Štrba vystupuje více jako „motor“ projektu a režisér) jsou proloženy soubory autorských fotografií (někdy s uvedenými názvy), archiváliemi a bohatým soundtrackem. Rytmus dokumentu určuje střih s mezititulky, zakomponovanými do obrazu. Individuální vstupy se svižně proplétají a přecházejí do společných diskusí při přípravě prestižní výstavy či při různých přátelských setkáních. – O svobodě v totalitě. Na FAMU se studenti zformovali kolem „hybatele“ Tona Stana v letech 1980–1983. Nespojoval je žádný manifest, ale intenzivní život na kolejích a dostatek času na hledání uměleckého výrazu. Ve škole jim připravil liberální prostředí fotograf a uznávaný pedagog, profesor Ján Šmok (1921–1997). Někteří měli jasné představy, jiní tápali, nicméně zažívali silné mentální propojení a stmelovala je averze ke komunistickému režimu. – O vnitřním prostoru. Díky nesvobodné době se věnovali sami sobě, ovšem nepodlehli individualismu, naopak těžili ze svého společenství. – O Janovi Pavlíkovi / Kontakt s J.P. Nonstop žijícího Jana stravovala duševní nemoc, spolužáci se však dlouho domnívali, že jde o výstřelky, jež jsou součástí uměleckého projevu. Ani sestra Monika neodhadla situaci. Největšímu tlaku byl vystaven spolubydlící Kamil Varga a posléze Ján Sebechlebský. Janova dobrovolná smrt všechny poznamenala, každý se s ní však vyrovnával jinak. – O slávě. Po pádu železné opony využili absolventi vlnu poptávky, kdy Západ lačnil po umění z východu Evropy. Vystavovali po celém světě a získali řadu cen. Boom skončil kolem roku 1995. – O hranicích. Někteří fotografové mají dnes domov tam, kam je to zrovna táhne, nicméně na Slovensko se vracejí. S překračováním hranic, jež považují za umělé překážky, nemají problémy ani v životě, ani v tvorbě. – Souputníci se scházejí nad přípravami výstavy. Shledávají, že do své tvorby vnesli lehkovážnost, hravost a ironii, přesto působí polovina fotografií tíživě. – FAMU - klauzury v Praze. Pedagog Rudo Prekop s vedoucím katedry fotografie hodnotí dnešní studenty. Debatují o způsobu výuky a o podpoře uměleckého rozvoje studentů. – VŠVU – klauzury v Bratislavě. Na přípravu přehlídky prací svých žáků dohlíží Miro Švolík. Kolegu Tona Stana pedagogická činnost nikdy nelákala, neměl by prý s dnešními žáky trpělivost. – Nesmrtelnost alter ega. Fotografové se vracejí k Džanově smrti. Diskutují, zda mohli situaci zvrátit, a shodují se, že Janův „stroj sebezkázy“ se nedal zastavit. Janova sestra Monika vzpomíná na období po tragické události, Župnik na posledních čtrnáct dní, kdy s Janem sepisoval dopis na rozloučenou, který pak opravdu také našel. Tato zkušenost jej zdrtila. – Fotografové chtějí kvůli šibeničnímu termínu připravovanou výstavu zrušit; návrat do fotografické minulosti je navíc vyčerpává. – Vlastní cestou. Desítky let od absolutoria pozměnily umělecký výraz „novovlnců“, všichni však jsou etablovaní v umělecké sféře a pracují na svých projektech. – První české muzeum fotografie, Dům fotografie GHMP, zahajuje svou činnost výstavou Slovenská nová vlna, 80. léta. Přestože kolekce má technické a umělecké nedokonalosti, je odborníky i veřejností přijímána s nadšením. – Následné „kapitoly“ O absolutní harmonii, Noc v Virumgårdsvej 27, O chutích, O slávě, Francie, Mongolsko, Dánsko a O existenci připomínají zábavná témata, jež naladěné kamarády baví doposud, hra je totiž jejich celoživotní filozofií. Stále mají co probírat. Technika ve fotografii prošla velkým vývojem, chtějí ji mít pouze za pomocníka, ne za pána, jak to často vidí kolem sebe. Relaxují v různých krajinách, blízkých jejich duši. Filozoficky rozjímají o vnímání a o fotografiích, odrážejících jejich existenci. – Kapitola O přátelství shrnuje celý dokument. Doba vzniku se na fotografiích zdá být svobodná, ale opak byl pravdou. Džano tehdejší dusivou atmosféru neunesl. Jeho sestra až po letech zveřejňuje bratrovy fotky. – Během vernisáže se autoři snaží určit objekt a autora fotografie na plakátu a na titulní straně katalogu. Hosté se shodují, že fotky jsou dodnes inspirující a že zachycují odkaz minulosti. Kurátoři jim dodali novou dimenzi tím, jak je poskládali vedle sebe. – Dokumentární „sestřih“ třiceti uměleckých let vyznívá jako povedený abiturientský večírek přátel a vychází ze vstřícnosti a otevřenosti protagonistů. – Kamil Varga (nar. 22.12.1962, Štúrovo; na FAMU 1982–89) se věnuje montážím, kombinuje různé techniky, vícenásobnou expozici, fotogram. Fotografii vyčítá závislost na realitě, proto využívá (i)luminografii. Středobodem jeho tvorby je lidské nitro a podstata lidské existence. Věnoval se i výuce fotografie. Je ovlivněn východním náboženstvím. – Miro Švolík (nar. 13.4.1960, Zlaté Moravce; na FAMU 1981–87) původně snímal z nadhledu kompozice ležících lidských postav ve fiktivních světech, posléze se věnuje fotografiím kombinovaným s množstvím výtvarných prvků a fotomontážím. Jeho tvorbu charakterizuje hravost, kombinace detailu a celku a experimentální techniky. Od roku 2009 je vedoucím Ateliéru kreativní fotografie na VŠVU v Bratislavě. – Rudo Prekop (nar. 13.4.1959, Košice; na FAMU 1980–86) se zabývá inscenací figurálních skupin, někdy dotvářených technikou koláže či fotogramu a především zátiším, nalezeným v přírodě, či aranžovaným v ateliéru, často z odložených „nepotřebných“ předmětů. Od roku 2002 vede jako docent jeden z ateliérů na FAMU a na katedře umění Technické univerzity v Košicích založil ateliér fotografie. Je spoluautorem koncepce Muzea Andyho Warhola v Medzilaborcích a obsáhlé monografie, na níž pracoval dvacet pět let. Nedávno mapoval umělecké aktivity v prostorách Nákladového nádraží Žižkov. – Jano Pavlík (nar. 28.10.1963, Snina – zem. 10.1.1988, Praha; na FAMU 1982–88) patřil mezi subjektivní fotografy. Nezachycoval reálnou skutečnost, ale především se pokoušel vyjádřit vlastní já. Archivní pozůstalost obsahuje formálně expresivní a málo uhlazené fotografie, odrážející melancholii a existenciální úzkost. Nejznámější je Příběh o Ernestovi a Alici s autobiografickými prvky. Trpěl maniodepresivní psychózou, ukončil svůj život sebevraždou. – Vasil Stanko (nar. 17.3.1962, Myjava; na FAMU 1981–87) vytváří v opuštěných či zdevastovaných veřejných prostorech figurální kompozice, které dohromady tvoří fantaskní obrazy. V poslední době se zabývá mj. cyklem rodinných portrétů (mj. Věry Chytilové). - Peter Župník (nar. 14.8.1961, Levoča; na FAMU 1982-89) mění význam ve svých fotografiích použitím malířských technik. Fotografie spojoval do diptychů. Realitu neinscenuje, inspiruje se prostředím velkoměsta (kavárnami), moderní architekturou i drobnými předměty. Charakterizuje se jako fotograf-lovec. Žije v Paříži. – Tono Stano (nar. 24.3.1960, Zlaté Moravce; na FAMU 1980–86) se stal průkopníkem fotografického experimentu v oblasti formálních přístupů a minimalizací výrazových prostředků. Proslavil se černobílými studiovými fotografiemi s motivy ženského těla, resp. aktových zátiší, zdůrazňujících detail. Využívá efekt negativu. Portrétuje známé osobnosti, mj. na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jeho fotografie byla použita na obálce prestižní publikace The Body a jako inspirace k vizuálu filmu Showgirls režiséra Paula Verhoevena. – Martin Štrba (nar. 26.8.1961, Levice; na FAMU 1980–86) vytvářel fotografie v exteriéru, kde akcentoval fyzické i symbolické průniky člověka s přírodou. V profesi kameramana je respektovaným tvůrcem, mj. obdržel dvakrát Českého lva. -kk-

Poznámka

Producentka výstavy Slovenská nová vlna, 80. léta (17.12.-16.3.2014, Dům fotografie GHMP, Praha): Vierka Kučerová. Kurátoři výstavy: Lucia L. Fišerová, Tomáš Pospěch. VÝŇATEK Z FILMU: Vernisáž 1985 (r. Rudo Prekop). (archivní záběry) Jano Pavlík/Džano.

Účinkují

Kamil Varga/Kamil

Vasil Stanko/Káva

Peter Župník/Župo

doc. RNDr. Zdeněk Kukal, DrSc.

oceánolog

Monika Pavlíková-Byrne

Vierka Kučerová

Tomáš Pospěch

Magdaléna Juříková

Lucia Fišerová

Roberto Silverio

Míša Stanová

Jerry Schatzberg

Lukáš Kadlíček

Philip Chemayel

Jan Vagaday

Kryštof Dobrovský

Gábina Fárová

Mirek Kaufman

Tomáš Žižka

Jan Pohribný

Milota Havránková

Jano Pavlík/Džano

archivní záběry

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Martin Štrba

Výkonná produkce

Robert Riedl (ČT)

Producent

Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská (PubRes), Katarína Štrbová Bieliková (Šmik), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Produkce

Martin Štrba, Olina Kaufmanová (Šmik), Zuzana Mistríková (RubRes), Martina Jokešová (ČT)

Výtvarná spolupráce

Monika Pavlíková-Byrne (Fotografie), Rudo Prekop (Fotografie), Vasil Stanko (Fotografie), Tono Stanko (Fotografie), Martin Štrba (Fotografie), Miro Švolík (Fotografie), Kamil Varga (Fotografie), Peter Župník (Fotografie)

Hudba

Písně

Béžové tango, Crno-bijeli svijet, The Passenger, Air Mail, Femme Fatale, různé skladby a písně

Hudba k písni

mamapapabanda (Béžové tango), Jasenko Houra (Crno-bijeli svijet), Ricky Gardiner (The Passenger), Dežo Ursiny (Air Mail), Lou Reed (Femme Fatale)

Text písně

Iggy Pop (The Passenger), Ivan Štrpka (Air Mail)

Zpívá

Prljavo kozaliště (Crno-bijeli svijet), Iggy Pop (The Passenger), Dežo Ursiny (Air Mail), Nico (Femme Fatale), The Velvet Underground (Femme Fatale)

Lokace

Lokace

Česká republika, Praha (Česká republika), Francie, Paříž (Francie), Slovensko, Bratislava (Slovensko), Mongolsko, Dánsko

Produkční údaje

Původní název

Vlna vs. břeh

Anglický název

Wave vs. Shore

Souběžný název

Vlna vs. breh

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

12.02.2015

Přístupnost

nevhodné pro děti do 12 let

Výrobce

PubRes (Slovensko), Šmik (Česká republika), Česká televize, Tvůrčí producentská skupina Aleny Müllerové (Česká televize)

Distribuce

Aerofilms (monopol do 30.9.2015)

Technické údaje

Nosič

2–D, DVD–K, MP4

Formát

1:1,85

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital

Ocenění

Nominace

Akce: 23. výroční ceny Český lev 2016 za filmovou a televizní tvorbu roku 2015

2016
Praha / Česká republika
Nejlepší zvuk
Radim Hladík ml.

Nominace

Akce: 23. výroční ceny Český lev 2016 za filmovou a televizní tvorbu roku 2015

2016
Praha / Česká republika
Nejlepší dokument
Martin Štrba

Vítěz

Festival: Mezinárodní filmový festival Cinematik 2015, Piešťany

2015
Piešťany / Slovensko
Cena Cinematik.doc – Cena Literárního fondu SR

Upozornění

Český film

Databáze obsahuje hrané filmy 1898–1993 v rozsahu publikace Český hraný film.

Animované filmy 1898–1945 jsou v databázi v rozsahu publikace Český animovaný film I.
Animované filmy 1946–1993 a dokumentární filmy 1898–1993 se budou doplňovat postupně na základě informací z interních zdrojů NFA.

V rozmezí 1993–2015 probíhá doplnění informací o českých hraných, animovaných a dokumentárních distribučních filmech z původního časopisu Filmový přehled a původní Filmové ročenky.

České distribuční filmy z období od roku 2016 až do současnosti zpracováváme postupně na základě ověřování údajů od producentů, distributorů, z filmových titulků a k filmům vznikají původní autorské anotace a obsahy.

Zahraniční filmy českých tvůrců se prozatím v databázi nenachází. Tyto údaje budeme také postupně doplňovat.

Televizní tvorba se v databázi nenachází.

Filmografie tvůrců v databázi, z výše uvedených důvodů, nemusí být v tuto chvíli kompletní.

 

Zahraniční distribuční film

Zahraniční distribuční filmy z období od roku 2014 až do současnosti zpracováváme a zpracováváme a postupně zveřejňujeme.

Zahraniční distribuční filmy do roku 2014 máme v plánu v budoucnu postupně přidávat na základě informací z původního časopisu Filmový přehled.