Na Sever

V roce 1939 nabídlo Dánsko azyl 350 dětem z Československa, Německa a Rakouska. Téměř zapomenutý příběh objevila česká novinářka Judita Matyášová v roce 2010. – Oskar Strauss pracuje na svém statku v izraelské obci Yokneam Moshava. Zdeňka Stiastna žije s početnou rodinou také v Izraeli, ve městě Kfar Saba. Její kamarádka Edita Krausová bydlí ve švédském Förslövu. – Československo 1939. Hana Dubová oslavila s židovskými přáteli čtrnácté narozeniny. Od kamarádky Evy L. dostala deník. – Malou Zdeňku přihlásila teta do sionistického sportovního hnutí, kde našla kamarádky, s nimiž poté odešla do Dánska. Edita Krausová upřesňuje, že v hnutí i po vzniku protektorátu pravidelně chodili na výlety a jezdili na tábory. Židovské organizace tehdy řešily, jak vyvézt svou mládež z okupovaných zemí. Naskytla se možnost děti dočasně umístit v Dánsku. – Podle Straussových vzpomínek byly v Dánsku s podporou vlády hledány rodiny, které by děti přijaly. Muž vezme svoje blízké do Prahy. Jde se podívat do bývalého sídla gestapa v Petschkově paláci a na Masarykovo nádraží, odkud odjel z protektorátu. – Během říjnové noci 1939 se mládež vydala na dvacetihodinovou cestu do Dánska. Při loučení s rodiči si tehdy neuvědomovala vážnost situace. – Edita se prochází po dánské vesničce Rislev, kde bydlela a pracovala u nové rodiny. Je překvapena, jak se obec změnila. – Po příjezdu byly děti rozděleny do několika skupin a poslány na různá místa na venkově. Ihned se musely zapojit do práce v hospodářství a v domácnosti. – V dánském městě se Edita setká s nevlastní sestrou Gerdou. V přítomnosti Judity Matyášové obě dvě vzpomínají na minulost. – Strauss se dříve vracel k fjordům za kamarádem. Po příjezdu do Palestiny nejvíce postrádal dánské jídlo. – Z deníku Hany Dubové vyplývá, že si místní obyvatelé vylévali na židovských dětech zlost a považovali je za levnou pracovní sílu. – Zdeňka Stiastna ukáže Matyášové rodinné fotografie. V Dánsku trpěla steskem, útěchou jí byla setkání s kamarády v Naestvedu. – Strauss se tehdy zamiloval do židovské dívky z Vídně, jejich láska však byla spíše platonická. – Krausová se jde podívat do opuštěného domku, kam přesídlenci chodili do školy. Pro všechny byly důležité dopisy z domova. Příbuzní však nemohli o realitě v protektorátu psát otevřeně. – V dubnu 1940 Němci obsadili Dánsko. Židovské děti nesměly být „vidět“ a nemohly se spolu stýkat. V listopadu 1940 museli všichni cizinci zemi opustit. Oskar s ostatními zůstal dočasně v letním táboře na ostrově Fyn. – Zdeňka v březnu 1941 odplula do Palestiny. – Ve městě Praestø se Hanina dcera Janet setká s matčinou pěstounkou Jensine a vzpomínají nad starými fotografiemi. – Rodiče a příbuzní dětí, kteří zůstali v protektorátu, zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech. – Edita Krausová a Zdeňka Stiastna se po letech spojí telefonicky. Staré přátelství jim připomene přáníčko s portréty, které při loučení v Dánsku dostala Zdeňka od Edity. – V Jihlavě se Strauss vrací ve vzpomínkách do dětství. Setká se s historikem Ladislavem Vilímkem, jenž se zaměřuje na dějiny místních Židů. Společně procházejí ulicemi a připomínají si původní židovské obyvatele. Oskar Strauss zajde s rodinou i na starý židovský hřbitov v Třešti, kde jsou pochováni jeho prarodiče. – Edita doma hraje na klavír. – Zdeňka ze svého domu pozoruje moře... –jl–