Na krev

Rosťa a Vítek Novákovi jsou osmou generací slavného loutkářského rodu Kopeckých. Založili soubor Cirk La Putyka a jako první z rodu otevřeli vlastní kamenné divadlo. – Multifunkční scéna Jatka78, Praha 7. Principál, autor konceptu a režisér Rostislav Novák ml. uvádí první hranou zkoušku projektu Family (2015). Aktéři mezinárodně obsazeného souboru se od soustředěného individuálního „obrazu“ rodiny mají posléze propojit ve společnou rodinnou jednotku. Režisérovi nejbližší definují „předmět inscenace“: pro Rosťovu matku, loutkoherečku Annu Novákovou, je to jistota a bezpečí, pro otce, herce Rostislava Nováka st., naděje a pro syna Matyáše všechno. – Manažer a producent Jatek78 Vít Novák mluví o zodpovědnosti za prosperitu a kondici vlastní scény, kterou získali v roce 2014. Její existence má rozhodující dopad na mnoho lidí a zainteresovaných členů rodiny, proto on nesmí zklamat a musí se jí věnovat naplno. – Jeden z protagonistů na zkoušce vyjadřuje emoce války: rozbije nádobí, a pak rozmlátí stůl. – Rosťa obstarává rodinné povinnosti. Cestou autem procvičuje se synem počty, vyzvedne ženu a tak dále. Divadelník se snaží oddělovat pracovní a soukromé záležitosti, ale ne vždy mu to vyjde. Momentálně se mu nepodaří zažehnat nedorozumění s manželkou, kostýmní výtvarnicí a make-up vizážistkou Kristinou Záveskou, která opustí zkušebnu. Muž věří, že se „cirkus“ a rodina mohou doplňovat, prolínat a oboustranně se obohacovat. Raduje se, že potomci mají možnost sledovat a absorbovat tvůrčí proces, k němuž neustále patří hledání formy, obsahu a smyslu průkopnické scény. – Vít mluví do telefonu o chystané premiéře: inscenace už má synopsi a vizuál. Pak konstatuje, že se „firmě“ obětoval. – Doma Rostislav starší připomíná bytová představení pro děti, která pořádali za totáče. Mezi diváky bývali rodiče manželky Anny, loutkoherci. Klikou pohání historický flašinet a s mladším synem pouští černobílý záznam pouličního loutkového představení. – Vít dohlíží na stavbu šapitó. Rodinnou tradici, jež započala v osmnáctém století, mu přiblížil děda Matěj Kopecký (1923–2001). Anna Nováková připomíná své kočovné kořeny, je sedmou generací významného českého loutkohereckého rodu. Rodiče byli chudí, ale nestěžovali si. Jezdili po štacích, museli čelit konkurenci, tenkrát však umělci respektovali „svá teritoria“. Žili v maringotkách a mezi koňmi, jež posléze vyměnili za autobus. Dbali na zevnějšek, nechtěli, aby si o nich lidé mysleli, že jsou hlupáci. Matěj Kopecký ctil loutkové řemeslo, ale vnímal společenské změny a význam uceleného vzdělání. Po válce, zejména v padesátých letech, bylo kočovné umění potíráno. Propagoval se ruský styl javajek (marionety se ocitly v ústraní) a zemi vedl „loutkový režim bolševiků“. Během krušného období mnozí lidoví umělci „zabalili krám“ a našli si civilní zaměstnání. Matěj Kopecký prodal autobus a roku 1959 oficiálně nastoupil do východočeského divadla Drak jako technik a řidič. Rodiče se vzdali profese, aby děti mohly chodit pravidelně a na jednom místě do školy. Rosťa mladší soudí, že snaha prarodičů dát potomkům šanci vystudovat byla výjimečná. – Bratři k dědově kariéře dodávají: vykonával funkci jevištního mistra, ale zároveň jako zkušený loutkář dostával větší a větší role (ukázka z legendárního představení Johanes doktor Faust). S Drakem, kde se prosazovaly netradiční pojetí a dramaturgie (herec se stal partnerem loutky, s níž vedl na jevišti dialog), procestoval v šedesátých a sedmdesátých letech celý svět. Zájezdů se vždy účastnil komunisty nastrčený špeh. Kopecký měl v divadle velkou autoritu a vedení často dalo na jeho rady. Jako člen souboru působil do roku 1983. – Hereckou premiéru v chebském divadle Rosťa prožil pod tlakem odpovědnosti k umělecké historii předků. Loutkařině se vzpouzel z obav, že nenaplní očekávání, ale „genetické dědictví“ chtěl uplatnit. – Rosťa trénuje ve fitku. Přítel a herec Cirku La Putyka Jiří Kohout vzpomíná na výstředního Rosťu, kterého poprvé viděl na přijímacích zkouškách v roce 1999 na katedře alternativního loutkového divadla. Dorazil s blonďatou „kočičkou“ a měl připravený „dokonalý monolog s dokonalou loutkou“. Přijatí studenti jeli na tradiční akci DAMU, „na vodu“, kde utvořili tým. Během hodin akrobacie si mezi nimi profesor Josef Krofta, mimo jiné umělecký šéf divadla Drak, vybral „křoví“ do připravovaného muzikálu. To byl iniciační impulz pro budoucí „nový cirkus“. – Rosťa přes respekt k rodinnému odkazu toužil jít vlastní cestou. Se „zátěží“ se vypořádal v sólovém školním představení 8 – polib prdel kosům (číslo označuje pořadí generace). Rovněž v dialogu s Faustem na chebské scéně měl na paměti vše, co ho děda jako jeho guru naučil (i bratr míní, že dal hodně na jeho názory), ale snažil se o originalitu. – Mumraj v garderobiérně divadla. Rosťa předčítá vyznání lásky a obdivu, jež mu děda napsal 25. listopadu 1998. Dojemnou připomínku trvale platných hodnot, pokory, poctivosti, usilování o něco, jež nalézá i v Rosťovu přístupu, dokládá vlastní zkušeností. On sám překonal různé útrapy, ale vším, čím byl, byl rád. Smysl života jemu i manželce dali potomci Anna a loutkoherec a režisér Matěj (1953–2000), kteří vystudovali AMU. Apeluje na vnuka, aby se o své cíle „pral“. Tomu v závěru textu, jenž četl poprvé v devatenácti, ale jehož hloubku plně doceňuje až dnes, vhrknou slzy do očí. – Domácí scénou „cirkusu“ bylo původně holešovické divadlo La Fabrika, kde uváděl legendární představení La Putyka a Up End Down. Na přelomu let 2014 a 2015 se týmu Cirku La Putyka podařilo iniciovat vznik „místa pro nové umění“ a postupně budovat multifunkční prostor Jatka78 v halách číslo sedm a osm holešovické tržnice. První velkou premiérou byla inscenace Family. Díky úspěchu a zájmu o znovuobjevené akrobatické umění/fyzické divadlo získali v roce 2016 velkorysou nabídku vytvořit pro prestižní berlínské varieté Chamäleon inscenaci na míru. Zahraniční akrobaté zmiňují detaily ze zákulisí programu Roots (Kořeny) o vývoji cirkusového umění od počátku 20. století, tedy let, kdy začala historie německé hostitelské scény: akrobat Daniel Komarov rituály, mimo jiné počítání repríz v němčině (jichž bylo celkem 180), Jiří Weissmann počáteční obavy, že nezvládne každodenní výkon, a Ethan Law zdravotní problémy se zády. Podle Jiřího Kohouta se všichni pohybují „na hraně“. Mnozí mají následky z fyzické zátěže, ty musí doléčit, nemají „náhradní díly“. Akrobat Michal Boltnar říká, že si angažmá navzdory náročnosti užil. Produkční připouští těžkosti, ale doufá, že vše „jde“ dobrým směrem. Performeři sklidí bouřlivý potlesk na derniéře Roots. – Vít cítí, že musí „zbrzdit“, „rozjetá„ Jatka78 generují nové premiéry a on prakticky žije jen v divadle. Nakupené problémy, nahuštěný program, finanční omezení, absence zázemí pro děti i osobní vztahy, si bratři vyříkávají na poradě s dalšími kolegy. „Rozpřáhlý“ perfekcionista Rosťa je netrpělivý, postrádá vůdčí osobnost produkce přesto, že bratr provozu „dává všechno“. Ten má chuť několikrát do měsíce se vším seknout. Rekapituluje výdělečné koncepty na zakázku a naopak ztrátové – vlastní tvorba – položky, náklady na personál a energie a také nedostatečnou výši grantů. Od počátku jsou v mínusu a do „firmy“ vkládají všechny peníze. Vítek odevzdaně přizná, že bratrovým vizím se těžko odolává. – Na Rosťu dopadají starosti. Snaží se o sebereflexi, ovládají ho nepříjemné pocity. Bratr už podruhé čelí fázi kolapsů a úzkostí z pracovního vytížení, doléhá na něj odpovědnost za šedesát lidí. – Vít v krizi navštíví psychiatra Radkina Honzáka. Dostane medikaci. – Rosťova schopnost táhnout věci dopředu nabíjí jeho i ostatní. Zároveň však principál častou změnou plánů vzbuzuje v kolezích nejistotu. Pokud přesáhne únosnou mez, vede to k „rozkladu“. – Rosťa cítí permanentní tlak a zodpovědnost za tým, jehož součástí jsou zahraniční spolupracovníci. Odevzdaně poznamená, že velké příjmy ho nezachrání. Sleduje zpoza opony dění na jevišti při hře Family, na závěr podlehne emocím. – Rostislav starší se synem na zkoušce pilují na pokyny režisérů pohybově náročné figury pro hru Black Black Woods (Černočerný les) z roku 2016. Jsou vyčerpaní. – Otce nevýrazné role v dvaadvacetiletém angažmá v Ypsilonce nenaplňovaly. Profesionální nespokojenost a ztrátu přátel, donucených k emigraci, utápěl v alkoholu. Syn mu umožnil vystoupit ze začarovaných kruhů, v Cirku La Putyka se „restartoval“ a dnes je zcela spokojený. – Řecko. Otec probírá Vítkův další kolaps. Těší ho zpráva, že syn jede do Orlických hor s Arménkou Viktoriyí. – Rosťa po skypu z hotelového pokoje probírá s bratrem cestu do Montrealu, kam jej doprovodí Viktorka. – Kanada. Vítek připravuje prezentaci La Putyky pro legendární Cirque du Soleil. V tetovacím studiu si dá udělat na prst kruh (symbolizuje nekonečno, které se uzavřelo, i manéž) s tečkou (uspěchané období v době jeho seznámení s Viky). – Vít s Viktorkou uzavřou sňatek, obřad se koná v podhorské krajině. Novomanžel se naučil říkat ne a „zmizet“. Pochopil to i šéf. – Rosťa a Kristina se nabroušeně dohadují o podobě scény připravované inscenace Black Black Woods. Muž připouští, že divadlo způsobuje v jejich manželství krize. Tu větší „zachránil“ Matyášův úraz. Skomírající vztah se během okamžiku srovnal. – Rostislav přemýšlí o požadavcích šéfa: je náročný ke všem, hraní je jeho existencí. Zkoušejí spolu představení Black Black Woods, postavené na vygradovaném a „fyzicky náročném“ dialogu syna a otce. Je za příležitost vděčný. – Bratři se opět dohadují o problémech produkce. – Vít prochází s kočárkem pražskou Stromovkou. Od posledního vyhoření se mu potíže nevrátily. Je opět vytížený, ale s tlakem už umí pracovat. Viktorka je přesvědčena, že není vhodné podnikat s rodinou, práce se tak nedá nechat „za dveřmi“. – Zdeptaný Rosťa reflektuje svůj momentální stav: profese mu dává i bere („hezký se proměnilo v hnusný“), ale pořád jde o divadlo. Přiznává, že jenom fyzická únava „zastaví“ jeho hlavu. Bratři společně sportují. Oba startují v triatlonu. Principál si uvědomuje, že nastala chvíle, kdy se musí zklidnit, věnovat se více rodině a dát životu jistý řád. Doufá, že se ukáže smysl jeho dosavadního úsilí. „Mám ADHD a díky němu dokážu tvořit. Já sám hledám řád v chaosu, já sám hledám radost v chaosu, já sám hledám úsměv v chaosu. Občas ale cítím, že mi exploduje mozek, a pak jsem sám. Nechci být sám, chci být s vámi...“ -kk-