Zpráva o záchraně mrtvého

Syna na pokoji vybaví zdravotní sestra přístrojem pro měření srdeční činnosti – holterem. Pacient oknem sleduje dělníky stavící lešení. – Labyrintem chodeb a schodišť dojde k zamčeným dveřím, otočí se a pokračuje pomalu dál. Pozoruje matku, jak u oddělení neurologie odpovídá doktorce na dotazy týkající se jejího manžela. Přivítá se s ní objetím. Oba vstoupí na jednotku intenzivní péče, kde leží otec v kómatu napojen na přístroje. Matka na něho mluví, oslovuje ho Vašku, rekapituluje průběh operace: byla mu odstraněna sraženina z hlavní tepny mozku. Je nyní bez anestezie a měl by se z umělého spánku probudit. Manželka jej chytne za ruku. U vedlejšího lůžka jiná žena ukazuje nemocnému fotky. V pokoji leží několik pacientů. – Syn pozoruje dělníka vyhazujícího z okna židle a stoly ke kontejneru. Z automatu vytéká káva na podlahu, nedopatřením chybí kelímek. Muž s nápoji míří za matkou. Výtah je plný, a tak jde pěšky. V chodbách zase bloudí. Zoufalá žena prosí doktorku o svolení jít znovu za manželem. Se synem jsou opět vpuštěni dovnitř, kávy odloží na parapet. – Žena i syn promlouvají na nemocného. Chtějí, aby se probudil, otevřel oči či se aspoň nepatrně pohnul. Manželka ho vezme za ruku, ale tělo jen bezvládně leží. Jedna z postelí na JIP se právě uvolnila. – Dvojice opustí pokoj. Uklízečka sklidí bezprizorní kávy. Matka si všimne procházející skupiny lékařů, vytáhne z tašky knihu o mozku a navštíví jednoho z nich v pracovně. Syn sleduje rehabilitujícího pacienta. Žena se z konzultace vrátí, oba si dezinfikují ruce. – Manželka drží partnera za ruku. Oznámí mu, že ho mohou navštěvovat denně. Pacientovi dokola opakují stejné pokyny, stále však bez odezvy. – Syn pozoruje dělníky opravující jiný trakt nemocnice. Telefonuje s manželkou a potomkem. Podle lékařů se mají připravit na nejhorší. Prochází potemnělými chodbami bez lidí, s matkou nastoupí do prázdného výtahu. Ubytují se v pokoji pro doprovod. Muž nahraje přes telefon skladbu pro flétnu svého syna. – Příbuzní otci pouští nahrávku do sluchátek. Mluví na něho, avšak netuší, zda je slyší. Ona jej drží za ruku, on mu do dlaně vloží tenisový míček a připomíná mu, jak s ním dřív on pracoval při podání. Podle displeje pacient vykazuje mozkovou aktivitu, ale na podněty stále nereaguje. – Syn zvedne na schodech zakutálený tenisák. Na chodbě zahlédne pacienta, který si procvičuje artikulaci. Vrátí se k matce na pokoj. Tam právě probíhá vizita. Doktor přítomným kolegům a medikům popisuje stav pacienta a léčebný postup. Dvojice na otce stále „naléhá“. Žena se vydá s knihou za lékařem, aby „koupila“ čas pro další návštěvy. Syn se před otcem zmíní, že oba shodně trpí srdeční arytmií. Manželka se vrátí z jednání a chytne nemocného za ruku, syn mu znovu vsune do dlaně míček. Domnívá se, že otce pletou přílišným množstvím slov a úkolů. Shodnou se, že je třeba jít na věc jinak, „mluvit do ještě větší dálky“. – Příbuzní kráčí chodbou, vedou zasmušilé vnitřní monology o nesnadné komunikaci s otcem. Podle doktorů pacient vězí v takzvaném zámku, tělo není propojeno s myslí. Jeho blízcí pociťují strach, odhodlávají se však „přestat bát“. Oba se dívají z okna na křídlo budovy v rekonstrukci. Kolem ženy projde houf dětí v pyžamech a županech, ona si vymění pohled s hnědovlasým chlapcem, který má pod tričkem holter. – Manželka se vrátí na JIP. Se synem mluví na otce s větší razancí, citují jeho moudré zásady a životní kréda. Pacient stále nereaguje. – Unavená dvojice se uchýlí na pokoj. Rozmýšlí o dalším postupu, matka hodlá pokračovat v každodenních návštěvách, syn jí radí víc odpočívat. Jdou spát, muž s holterem pod košilí. Matka si vybaví, jak synovi po porodu bilo srdce nepravidelně. – Syn stojí uprostřed snové, ostře osvětlené bílé chodby. Zakutálí se mu tenisový míček, zvedne ho hnědovlasý chlapec s elektrodami a s ním přiběhne k otcovu lůžku. Matka drží manžela za ruku, do dlaně mu vloží míček. Nemocný ho pevně svírá, na chvíli dokonce otevře oči. – Syn otce vybízí k popření špatných diagnóz a prognóz. Na rušné chodbě narazí na vyléčeného pacienta, který přeříkává manželce jazykolamy. Dorazí k dříve zamčeným dveřím, jež jsou nyní otevřené. Prochází potemnělou rozestavěnou částí nemocnice, zastaví se u místní kaple. Objeví prostor navštívený v představách. Na jeho konci bliká červené světlo. Telefonuje s potomkem. – Dvojice opět sedí u nemocničního lůžka. Jsou smíření s otcovým stavem, už po něm „nic nechtějí“. – Syn si ve sprše sundá z těla elektrody. Tryská na něho voda, cítí úlevu. – S matkou jsou znovu u bezvládného otce, drží ho za ruku /úzký formát obrazu se pomalu roztáhne na širokoúhlý/. – Syn s matkou stojí ve výtahu. Když odjedou, ve vedlejší kabince se na zadní straně otevřou druhé dveře, za nimiž vede cesta do přírody... -cib-