Lidi krve

Poušť roste: běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť. Friedrich Nietzsche. – (černobíle) Čtyřicátník Otto Hille zamyšleně pozoruje ze svého okna v činžovním domě rozbouřené mořské vlny. V dáli vidí továrnu s vysokými komíny. Zapíše si poznámky do deníku a s dalšími předměty jej sbalí do tašky. Před odchodem se rozloučí s ustaranou ženou a dítětem. – V luxusní rezidenci žije starý, nemocný a na lůžko trvale upoutaný Leopold Schwarz. Stará se o něho lékař s pečovatelem. Synovec Mišel mu oznámí, že se večer vydají na cestu. – Otto vyzvedne na sídlišti svého přítele Henryho, chudého malíře, a společně kamsi odcházejí. – V noci dorazí před polorozpadlou budovu v opuštěné industriální čtvrti Leopold s Mišelem, lékařem a pečovatelem. Přidá se k nim Otto, jenž má být jejich průvodcem, i s přítelem. Všichni nasednou do vlaku, který je odveze pryč z města. – Skupina putuje hlubokým lesem, Leopold na vozíku, kolem skal a přes potoky, až dorazí do jeskyně, kde Otto rozdělá oheň. Rozhodne, že zde všichni přespí. – Poutníci v noci odpočívají u táboráku. Ošetřovatel myje Leopolda, lékař mu píchne injekci a před cestou ho varuje. Otto s Henrym posbírají dříví. Malíř nakreslí skicu Leopoldovy tváře, pak ji zmačká a hodí do plamenů. Otto si píše poznámky. Z Mišelova alkoholu a koření připraví speciální nápoj. Muži se společně napijí a usnou. – (barevně) Otto se probudí. Vydá se za tmavou postavou, jež se svíjí na zemi. Má halucinace, slyší řev. Neklidnému Leopoldovi oznámí, že spolu právě „vyrazí do jiných světů“. Mišel listuje Ottovým zápisníkem, narazí na fotografii Ottfrieda Hilleho, Ottova dědečka. – Průvodce tlačí Leopolda jeskyní, v ruce má hořící světlici. Staříka opustí a vydá se po schodech nahoru. V opuštěné místnosti zahraje na harmonium. Ochrnutý muž se plazí po schodišti. – Mišel listuje v deníku. Malíř s pečovatelem bloudí temnotou. Lékař prohledává opuštěný dům, Leopold s námahou překonává schody. Otto hraje v útrobách katedrály, dorazí za ním Ottfried. Leopold se doplazí na světlo, vyčerpaný hledá své blízké. Otto na něj mluví, muž opakuje jeho slova. – Henry s Ottou stojí v prosklené budově. Umělec namaluje fénixe. Kováři usilovně obrábí plechy, Leopold leží na zemi. – Otto se brodí bažinami spolu s mužem v klobouku, patrně lékařem, ukazuje mu léčivou bylinu. (animace) Rostliny ožijí, Otto má klaunskou hlavu. – Henry zběsile maluje, jeho přítel u něj poskakuje. Mišel nachází v deníku paralely s halucinacemi. Muži dál kovají, polonahý pečovatel se zmítá kolem nich. Ottfried zuřivě bije ležícího muže. – Otto připraví bylinný lektvar a dá napít vzpurnému Leopoldovi. Lékař je uvězněn v prázdné kachlíkové místnosti. Stařec dostane injekci. (animace) V bažině je napaden oživlými rostlinami, kterým se marně brání. – Otto pozoruje noční nebe. (animace) Výbuchy pohltí obraz. Pečovatel a zdravý Leopold, jenž viditelně omládl, se koupou v lázních. Zdravotník myslí, že jeho klient zemřel, a pokusí se mu ukrást hodinky, muž ho však utopí. – Henry maluje a nahý s křikem vyběhne z jeskyně. – Zotavený Leopold si užívá na ostrově v obležení obnažených žen, které se díky koupeli proměňují ze stařen na mladé dívky, Otto v dámském převleku hraje na kytaru. Mišel zmíní jméno Ottfrieda Hilleho, strýc jej odežene. – (minulost) Vesnice v poválečných Sudetech. Průmyslník Ottfried Hille zavítá do svých železáren. Mezitím za jeho manželkou Annou dorazí úředník v klobouku se psem, mladý Leopold Schwarz. Žena mu ukáže své a manželovy osobní dokumenty. Její muž byl za války antinacista a seděl v koncentračním táboře, protože odmítl narukovat. Otto vše pozoruje. Leopold ženě oznámí, že hodlá následujícího dne majetek průmyslníka převzít. – Konfiskátor Ottfriedovi v jeho kanceláři předloží dekret o vyvlastnění majetku. Rozčílený majitel podniku se připojí k dělníkům pracujícím se železem. – Ottfried zajde s těhotnou manželkou do kostela na mši. V lavici sedí Otto. – Ottfried doma pečuje o sténající ženu. Ve vesnici probíhá vyvlastňování německého majetku pod Leopoldovým dozorem. Ottfried nemá na vybranou. Konající úředník mu vyčte, že jeho podnik pracoval pro Říši. – Zoufalý majitel vytvoří v prázdné dílně z kovového plíšku andělské křídlo. Má halucinace, svíjí se na zemi. Otto svého dědu pozoruje a volá na něho. Žena začne rodit. Manžel chce běžet pro pomoc, opilý Leopold jej však zastaví. Ottfried ho svalí na zem a zbije. Podle tetování pozná, že jde o kolaboranta. Leopold ho zastřelí. Výstřel ženu vyděsí. Celý výjev sleduje Otto, vidí smrt svého předka. – Vdova s novorozencem v náručí odejde do lesa, kde se střetne s opilým Leopoldem. Ten se motá, vulgárně na ni volá, střílí kolem sebe, až se nakonec svalí na zem. Žena uprchne. – Otto běží lesem a míjí ruiny budov. Mezi harampádím nalezne kovový plíšek, andělské křídlo. Potká Leopolda a řekne mu, že oni dva k sobě patří. Schwarz tvrdí, že mu nikdo nic nedokáže. Zaútočí na něj zuřiví vlčáci. – Nemohoucí zubožený Leopold zůstane ležet v ruinách domu. – (černobíle) Otto jde sám krajinou a hraje melodii na foukací harmoniku. Mořské vlny naráží na skalnaté pobřeží. -cib-