Dějiny na 8

Sochař opracovává kámen a dává mu tvar lidské hlavy, další sochy a busty kolem už jsou hotové – jsou to tvrdé české palice, jak upřesňuje komentář Miloše Kopeckého. Ten pak pokračuje výkladem o tom, co tyto palice musely vydržet, tedy o významných letopočtech českých dějin, jež shodou okolností končí obvykle číslicí osm. Roku 1158 byl korunován Vladislav II. českým králem, v srpnu 1278 padl Přemysl Otakar II. v bitvě na Moravském poli, v roce 1348 založil Karel IV. v Praze univerzitu a o 30 let později zemřel. Kopecký prochází ulicemi, parky a hospodami Plzně a Prahy a z náhodných respondentů mámí názory na tyto historické události. Záludně jim při tom podsouvá, že jde o události současné, které by se jich měly týkat. Navazuje další výklad a další série otázek. Tentokrát se týkají pražské defenestrace roku 1618, revolučního roku 1848, založení sociální demokracie jako opoziční strany v roce 1878. V říjnu 1918 vznikla samostatná republika, která existovala do roku 1938. Na rok 1948 si podle Kopeckého ironické poznámky jistě každý pamatuje, ať z praxe, nebo z následků. Závěrečná otázka směřuje k tehdejší skutečné současnosti, tedy jaru 1968, a úvaze, jak dlouho jeho atmosféra vydrží. Ironii některých otázek a odpovědí v průběhu filmu podtrhují krátké prostřihy na sochu vyjeveného muže v beranici od Josefa Malínského nebo podivné zátiší s krejčovskou pannou a notovým pultem.