Nový průmysl

Zatímco v dobách první republiky se při výstavbě města hledělo na originální vzhled jednotlivých staveb, mottem poválečného budování se stala typizace. Jejím cílem je přesunout většinu práce ze staveniště do dílen, kde je možné po celý rok bez ohledu na počasí vyrábět ve velkém prefabrikované díly. Ty se pak na staveništi jednoduše složily. Ve svých počátcích byla výroba prefabrikátů ještě z velké části závislá na manuální práci. K větší efektivitě přispěla mechanizace dílen a také zavedení proudové metody, tedy rozdělení dělníků do skupin, jež bez časových prodlev obstarávaly navazující procesy při zpracování betonového prefabrikátu, například skořepin pro střechy továren. Zatímco nahazovači betonu postupovali podél formy, další skupina za nimi začala beton zdusávat. První skupina se po skončení nahazování vrátila na začátek a za použití techniky urovnala povrch skořepiny. Další krok vpřed představoval možnost zpracovat více prefabrikátů zároveň pomocí takzvané baterie, tedy hromadné formy. Problémem byla dále efektivita zpracování betonářské oceli. I v této oblasti technikové dosáhli některých úsporných řešení, jako je nahrazení ocelových prutů tenkými, s vysokou přesností zpracovanými dráty. Při jejich napínání se využívalo vysokotlakého hydraulického zařízení. Plnění forem kolem drátů však probíhalo manuálně. Nejlépe byly výsledky průmyslové výroby stavebních prefabrikátů viditelné na samotných stavbách. V československých městech vyrůstala moderní typizovaná sídliště.