Saturnin

Země původu

Česká republika

Copyright

1994

Rok výroby

1994

Premiéra

14. 4. 1994

Minutáž

101 min

Kategorie

film

Žánr

komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Saturnin

Český název

Saturnin

Anglický název

Saturnin

Anotace

Humoristický román Zdeňka Jirotky Saturnin se těší už dlouho čtenářské oblibě, jež jej předurčovala jako vhodnou látku pro film. Kvůli kouzlu prvorepublikových zlatých časů, prostupujícímu jemně sofistikované vyprávění o nevýbojném mladém muži, který si pořídí výstředního sluhu, však opatrní cenzoři v době předlistopadové spolehlivě blokovali všechny snahy o případný filmový přepis. Dalším problémem pro adaptátory byla „nezfilmovatelnost“ výrazně literární látky, opírající se především o textový slovní humor. Přepisu se nakonec ujala Česká televize (TS Václava Čapka a Pavla Borovana). Režisérem se stal známý televizní tvůrce Jiří Věrčák, který se s Magdalenou Wagnerovou podílel i na konečné verzi scénáře. Nakonec vznikl snímek pro kina, jehož rozšířenou verzi (160 minut) televize uvede v podobě stejnojmenného čtyřdílného seriálu. Autoři se rozhodli vytvořit věrný přepis, maximálně vycházející vstříc co nejširšímu okruhu milovníků Jirotkovy knížky. Odchylky od originálu jsou minimální a v zásadě se týkají jen zjednodušení složitého literárního materiálu pro potřeby filmového příběhu. Literární Saturnin je text, postavený na vyprávění: celý příběh čtenářům zprostředkovává jeho hrdina, navíc jsou do něj vloženy další příběhy, vyprávěné jinými postavami. V knize vypravěč nemá jméno, ve filmu se jmenuje Jiří Oulický. Podobné konkretizaci podléhá celá předloha, jejíž slovní gagy a vypravěčské zkratky dostaly ve filmu vesměs podobu situačních vtipů a poměrně rozměrného komentáře. Atmosféru starých zlatých časů evokuje hudba v dobovém stylu (Josef Spitzer) a selankovitá stylizace obrazu (Josef Špelda). Hlavním kladem snímku je herecké obsazení v čele s přesným Oldřichem Víznerem jako Saturninem, profesionálně dobovým Ondřejem Havelkou jako Oulickým a s výbornou Janou Synkovou v roli protivné tety Kateřiny. Přes jistou roztříštěnost a nutné úlitby televizní poetice si profesionálně dobře zvládnutý snímek jistě najde své publikum i v kinech. -ap-

Obsah

Jiří Oulický je nenápadný mladý muž; jeho poklidný život se prudce změní, když se rozhodne přijmout do svých služeb sluhu. Navenek distingovaný Saturnin má výstřední a nevypočitatelné nápady, které jeho pána přivádějí do rozpaků. Nadšený je z nich jenom Oulického přítel, psychiatr doktor Vlach. Podle lékařovy teorie se lidé dělí na tři skupiny: na ty, které pohled na mísu koblih v poklidné kavárně neinspiruje k ničemu, na ty, kteří sní o tom, jaké by to bylo, začít koblihy házet po hostech, a na ty, kteří tuto představu bez váhání uskuteční. Saturnin patří do třetí skupiny. – Sluha přijde říct svému pánovi do kavárny, že se přestěhovali z útulného smíchovského bytu na Vltavu na obytnou loď. Oulický to považuje za vtip, brzy však zjistí, že Saturnin si nevymýšlel. Marně protestuje: sluha, který se o pánovi mezi jeho přáteli snaží vzbudit dojem, že je dobrodruh a lovec dravé zvěře, pána klidně uvítá na nábřeží. Tvrdí, že obytnou loď pronajal od jejího majitele pod podmínkou, že s ní podniknou polární výpravu. – V noci probudí Oulického zřízenec ze zoologické zahrady: známý dobrodruh má pomoci při chytání uprchlého lva. Naštěstí jeho přispění nakonec není třeba. – V tenisovém klubu se Oulický seznámí s krásnou slečnou Barborou Terebovou, která ho z nedostatku jiných spoluhráčů vyzve ke hře. Mladík beznadějně prohraje; Saturnin nešikovnému pánovi vystaví na palubě lodi tréninkovou stěnu. Oulický však jde raději na kulečník s doktorem Vlachem. – Během pánovy nepřítomnosti se na loď nastěhuje nesnesitelná teta Kateřina se svým protivným osmnáctiletým synem; hodlá tam bydlet, protože její Milouš má prý podlomené zdraví. Kateřina je vdova; její manžel František byl chemik-dobrodruh a majitel špatně prosperující továrničky na čisticí prostředky. Když si Saturnin potvrdí, že jeho pán o přítomnost nezvaných příbuzných nestojí, vypudí je věrohodným tvrzením, že na lodi jsou krysy. – Oulický odjede se Saturninem na prázdniny k dědečkovi do jeho hezkého venkovského domu. Jako každoročně tam přijede také doktor Vlach, k nevoli všech se však nezvána objeví také Kateřina s Miloušem. – Saturnin a výstřední dědeček si hned padnou do noty. Sluha začne starého pána učit základům džiu-džitsu, a dědeček poraní vnukovi kotník. Oulický musí se Saturninem do nemocnice zrovna ve chvíli, kdy dorazí další host, slečna Barbora, která je dcerou dědečkova bývalého spolupracovníka. – Kvůli lajdáctví nemocničního personálu nemůže Saturnin sehnat pro svého pána odvoz zpět; situaci však vyřeší Barbora, která pro ně zajede svým autem. Cestou zastihne trojici prudká bouře. Podaří se jim odvážně přejet přes rozvodněnou řeku po dřevěném můstku, spojujícím osamělý dědečkův dům s nedalekým městečkem. – Voda strhne most; dědeček je však klidný, protože má se stavitelem z městečka domluveno, že v takovém případě postaví jeho dělníci neprodleně nový most. Dům, kde je kvůli dědečkově odborné specializaci všechno na elektřinu, se v bouři ocitne bez proudu. Barbora přes posměšky tety Kateřiny vaří ze skrovných zásob venku na ohni. – Samolibý Milouš se začne o půvabnou dívku nevybíravě zajímat, a Saturnin mu na žádost svého rozhořčeného pána začne všemožně znepříjemňovat život. – Barbora není k Oulického obdivu lhostejná; když jdou s dědečkem a s doktorem Vlachem na houby, sešvindluje losování tak, aby byla s mladým mužem o samotě. – Oulický pobaví společnost vyprávěním, jak se Saturnin vypořádal se svou dřívější protivnou zaměstnavatelkou. V noci si mladý muž uvědomí, že elektřina nejde proto, že Saturnin za bouřky vypnul pojistky. Když je jde zapnout, Milouš si myslí, že je to zloděj, a začne po něm ve tmě střílet z pušky. Saturnin svého pána ze stejného důvodu napadne. – Protože nový most není postaven a protože docházejí zásoby jídla, rozhodne se společnost vypravit se do městečka oklikou kolem pramene řeky. Po cestě hodlá přenocovat v doktorově horském srubu. Vlach žertuje o obtížnosti cesty a vylekaná Kateřina s Miloušem tajně sní skoro všechny zásoby. Při vyšetřování ztropí trapnou scénu, ale Milouš všechny překvapí tím, že se omluví. – Během výstupu se Oulický dále sbližuje s Barborou. – Vlach půjčil srub jednomu svému pacientovi; ze zlomyslnosti mu pověsil klíč vysoko na strom. Pacient mu to oplatil: nechal mu klíč v horské tůni, kam Oulický omylem spadne. – Druhého dne při sestupu chce dědeček pronést řeč na počest výpravy, ale uklouzne na balvanu a pohmoždí si záda. Protože nemůže dál, společnost musí přenocovat pod širým nebem. Předvídavý Saturnin vzal naštěstí s sebou deky. Před usnutím se slečna Barbora od Oulického nechá políbit; dosud sebevědomý Milouš to těžce nese. – Když hladová a utrmácená společnost dorazí z druhé strany k řece, zjistí, že dělníci mezitím most postavili. – Po návratu do domu teta Kateřina „pečuje“ o zmoženého dědečka. Snaží se ho nevybíravě přesvědčit, aby jí odkázal všechny své peníze. Starý pán proto začne předstírat šílenství. Teta však tvrdí, že je zdráv a schopen sepsání závěti. Dědeček tedy vše odkáže na dobročinné účely, a rozzlobená Kateřina odjede z domu. – Dědeček požádá vnuka, aby si mohl nějakou dobu nechat Saturnina, s nímž si výborně rozumí. Baví se spolu tím, že uvádějí vyspekulované románové příběhy na „pravou“ míru. – Oulický jede domů s Barborou; cestou mu dívka slíbí schůzku. – Teta Kateřina se znovu bohatě provdá. Ministrantem v kostele je Saturnin... -ap-

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Magdalena Čechová

Předloha

Zdeněk Jirotka (Saturnin – román)

Technický scénář

Jiří Věrčák

Druhá kamera

Jan Kváča

Asistent kamery

Antonín Chundela

Architekt

Michal Krška

Výprava

Karel Jílek, Milan Janoštík, Vladimír Kvěch, Karel Vaňásek

Návrhy kostýmů

Ivana Brádková

Producent

Jan Milič

Vedoucí výroby

Hana Štefanová

Zástupce vedoucího výroby

Václav Šeda

Spolupráce

Zdeněk Lhoták (fotograf)

Hudba

Nahrál

Orchestr České televize

Text písně

Zdeněk Borovec

Produkční údaje

Originální název

Saturnin

Český název

Saturnin

Anglický název

Saturnin

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie

Země původu

Česká republika

Copyright

1994

Rok výroby

1994

Premiéra

premiéra 14. 4. 1994 /přístupný/

Distribuční slogan

Filmový přepis známého románu Zdeňka Jirotky.

Výrobce

Česká televize (zadavatel), TS 7 V. Čapek – V. Borovan (Česká televize), JUPITER FILM

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

101 min

Původní metráž

2 880 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká, anglická

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 7. festival českých filmů Finále ’94 Plzeň

1994
Plzeň / Česká republika
III. místo podle hlasování diváků
Jiří Věrčák

Vítěz

Festival: 16. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1994
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena poroty Zlatý Prim za režii
Jiří Věrčák
pro čistotu filmového zpracování humoristického románu Zdeňka Jirotky

Vítěz

Festival: 16. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1994
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena diváků Novoměstský hrnec smíchu
Jiří Věrčák
za smích diváků při 14,20 % promítacího času

Vítěz

Festival: 16. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1994
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena za nejlepší mužský herecký výkon
Oldřich Vízner

Vítěz

Festival: 16. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují

1994
Nové Město nad Metují / Česká republika
Hlavní cena poroty Zlatý Prim za scénář
Magdalena Wagnerová
pro čistotu filmového zpracování humoristického románu Zdeňka Jirotky