Jan Kříženecký

JAN KŘÍŽENECKÝ (vl. jm. Jan Nepomuk Josef Norbert Křiženecký; nar. 20. 3. 1868, Praha – zem. 9. 2. 1921, Praha) se narodil jako čtvrté dítě poštovního úředníka Norberta Křiženeckého (1827–1907) a jeho ženy Johanny Jindřišky (Giovanny Enricy), rozené Švehlové (1832–1924). Po maturitě na českém reálném gymnáziu v pražské Ječné ulici studoval během let 1889–1896 pozemní stavitelství a architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Vysokoškolského titulu však nedosáhl (roku 1918 mu bylo na jeho žádost povoleno užívat titul inženýr). Nejprve pracoval v letech 1892–1897 v kanceláři svého bratra, stavitele a architekta Rudolfa Křiženeckého (1861–1939). Poté byl přijat do pražského městského stavebního úřadu, kde postupně působil v různých funkcích (1897–1902 výpomocný technik, 1902–1910 stavební oficiál, 1910–1921 vrchní stavební revident). Již od studií se zajímal o fotografování architektury a uměleckých předmětů, v němž dosáhl výtvarné osobitosti a technické dokonalosti. Stal se členem Klubu fotografů amatérů a následně byl zvolen i do jeho výboru. Zúčastnil se První výstavy fotografů amatérů českoslovanských v Praze (1897) a později i mnoha dalších výstav, na nichž získal několik čestných uznání a medailí. Od roku 1902 zhotovoval jako profesionální fotograf v rámci své pracovní náplně na městském stavebním úřadě snímky mizející Prahy a řady domů, ulic a památek pro jejich soupis. Přes čtyři tisíce jeho fotografií z let 1909–1914 je uloženo v Archivu hlavního města Prahy. Na podzim roku 1896 viděl v hotelu U Saského dvora kinematograf bratří Lumièrů. Jako nadšený fotograf vytušil, že nový vynález skýtá nové netušené možnosti. Byl zapojen do příprav Výstavy architektury a inženýrství na pražském Výstavišti (15. červen – 15. říjen 1898), proto začal uvažovat o koupi vlastního kinematografického přístroje, s nímž by se výstavy zúčastnil. S kolegou z úřadu a bývalým spolužákem Josefem Františkem Pokorným (za pomoci půjčky od otce Pokorného Josefa) zakoupili v květnu 1898 od Lumièrů přístroj s příslušenstvím (sloužil současně jako kamera, projektor a kopírka), šest negativních a šest pozitivních filmových pásů. Na výstavišti poté ve vlastním dřevěném pavilónu Český kinematograf od 19. června pravidelně promítali kromě zakoupených Lumièrových snímků i filmy natočené Kříženeckým. Jím zaznamenané dvě desítky prvních českých reportáží a aktualit z pražského i z výstavního života (například Výjezd parní stříkačky k ohni, Přenesení kolébky Františka Palackého z Hodslavice na výstaviště, Polední výstřel pražský nebo Výjev z lázní žofínských, který byl promítán i pozpátku) se setkaly s velkým diváckým ohlasem. Filmy byly často oznamovány pod rozdílnými názvy. Na popud kabaretiéra a humoristy Josefa Švába–Malostranského natočil Kříženecký na výstavě rovněž tři první české hrané filmy, vlastně kratičké skeče a žerty Dostaveníčko ve mlýnici, Smích a pláč a Výstavní párkař a lepič plakátů (kromě Švába–Malostranského v nich vystupoval i Kříženeckého švagr Ferdinand Gýra). Kříženecký své snímky inscenoval, natáčel, technicky zpracoval (doma je vyvolal ve vaně a sušil v pokoji) i promítal (jen několik prvních filmů dal vyvolat v Lumièrově továrně v Lyonu). Některé byly po fotografické stránce tak dokonalé, že například Voltýžování jízdního odboru Sokola pražského odkoupili bratři Lumièrové a nabízeli ve svém katalogu pod názvem Voltige à cheval à Prague. Hojně navštěvovaným a také ekonomicky úspěšným Českým kinematografem byly položeny základy české kinematografie, jedné z nejstarších na světě (Čechy se staly šestou zemí, kde se začalo s filmováním). Po skončení výstavy Kříženecký v letech 1898–1901 promítal své a zahraniční snímky pod názvy The Bohemian Biograph, Americký biograph nebo Nový francouzský Biograf na dalších místech a sálech v Praze (někdy užíval pseudonymu, například Jan Křižanský). Stálé pražské kino se mu v té době zřídit nepodařilo. Nadále příležitostně natáčel aktuality, mimo jiné v roce 1901 rozsáhlé záběry z IV. sokolského sletu a další reportáže, následující rok i v roce 1906 hrané vložky pro frašky smíchovské Arény To nejlepší číslo a Satanovo poslední číslo a roku 1907 další V. sokolský slet. Byl prvním a minimálně do roku 1908 jediným profesionálním českým filmařem. Několikrát se musel jako kameraman odmlčet a nemohl ve filmové oblasti výrazněji podnikat. Celý život totiž natáčel – později upravenou – kamerou z roku 1898, která užívala nestandardizovanou perforaci filmového materiálu. V roce 1908 získal kinematografickou licenci pro pražský obvod a na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory (květen – říjen 1908) se snažil po deseti letech zopakovat svůj úspěch. Otevřel na ní se společníkem Maxmilianem Kockem „kinematografické divadlo“ The Royal Biograph Co. v kočovném biografu Louise Praisse a pod širým nebem vlastní reklamograf. Kromě projekcí znovu natáčel výjevy ze samotné výstavy a reportáže z Prahy (Jubilejní hold městských sborů pražských, Květinové korzo, Slavnostní otevření Čechova mostu) a ze sokolského sletu v Prostějově. Po výstavě opět promítal své snímky po Praze a v letech 1910–1911 opět natáčel. Finanční ztráta jeho Grand Royal Bio de Prague na Ovocnicko–zahradnické výstavě v pražské Královské oboře (září – říjen 1910) jej ovšem přivedla do dluhů za tesařské práce, jež podle soudní exekuce (1912) splácel až do roku 1918. Tím Kříženeckého aktivní filmařská dráha skončila. Ač byl stále zaměstnán na městském stavebním úřadě, díky své kinematografické licenci se stal ředitelem a promítačem kina Františka Tichého Louvre (1912–1915) respektive Kina (1915–1916) na Národní třídě. Po jeho zániku měl dohled nad technickým vybavením kina Elektra v paláci České banky (1916–1918), jež po jeho otevření a po přejmenování na Světozor vedl od roku 1918 až do své smrti. Mnoho let byl pokládán za autora, režiséra, kameramana a také titulního hereckého představitele komedie Jarní sen starého mládence (alternativní názvy Sen starého mládence/Jarní sen starého pražského mládence/Jarní sen) z let 1910–1912, což tvrdila i herečka Berta Friedrichová–Reimanová v dokumentu Její první film (1973; režie Jiří Lehovec, Květa Lehovcová). Jedná se však o záměnu s dramatikem, publicistou a fotografem Josefem Křičenským (1871–1930). Ve starší literatuře je chybně též uváděna jeho kameramanská spolupráce na komedii Pět smyslů člověka/Prefatýn a jeho láska (1913; režie Josef Šváb–Malostranský). V minulosti se nepřesně přemítalo též o jeho kameramanském podílu na reportáži Pařížské královny (1910) z Ovocnicko–zahradnické výstavy a na nikdy neexistujícím filmu Cvičení hasičů (1907). V letech 1898–1920 byla jeho ženou dcera kancelářského sluhy Marie Gýrová–Kříženecká (1868–1947), se kterou měl syna, filmového promítače Zdeňka (1901–1927), a o níž je mylně uváděno, že hrála hlavní ženskou úlohu ve snímku Dostaveníčko ve mlýnici. Od roku 1912 se stýkal s učitelkou a později ředitelkou mateřské školy Zdeňkou Klejzarovou (1882–1948), s níž o sedm let později bydlel jako s družkou. O jeho smrti se ani v jednom ze čtyř tehdy vycházejících českých filmových časopisů vůbec nepsalo. Na jeho zapomenuté zásluhy a zakladatelský význam pro český film se znovu přišlo i přičiněním Karla Smrže až během 30. let a především po roce 1945. Obdržel od ministra informací Václava Kopeckého Pamětní diplom Průkopník české kinematografie in memoriam (1946). Od roku 1948 je po něm pojmenované malé náměstí před hlavní budovou barrandovských filmových ateliérů. Jeho dílu byly věnovány dokumenty a střihové snímky Jak to začalo (1968; režie Květa Lehovcová), Jan Kříženecký (1968; režie Bohumil Veselý), Praha Jana Kříženeckého (1981, režie Miro Bernat), Jan Kříženecký (1983; režie Vojtěch Trapl) a další. Životní osudy kromě několika článků a vzpomínek pamětníků podrobně zpracoval Zdeněk Štábla v publikaci Český kinematograf Jana Kříženeckého (1973). Štábla později některé nepřesnosti opravil ve studii O jednom historickém omylu z almanachu Filmový sborník historický 3 (1992). Do románové podoby jeho tvůrčí cestu upravil spisovatel Adolf Branald v knize My od filmu (1988). V roce 1979 byla Muzeem hlavního města Prahy uspořádána samostatná výstava Kříženeckého staropražských fotografií. Krátce před smrtí Zdeňka Klejzarová předala na popud Jindřicha Brichty celou jeho pozůstalost Československému filmovému ústavu. Přibližně tři čtvrtiny jím natočených filmů (často i na originálním negativu nebo kopii) se uchovaly v Národním filmovém archivu. Jeho kamera a další artefakty jsou uloženy v Národním technickém muzeu. Velmi volně jsou jeho osudy zpodobněny v nostalgické komedii Báječní muži s klikou (1978; režie Jiří Menzel). – Filmografie: (pouze snímky s potvrzenou účastí Kříženeckého) Akrobacie na velocipedu (1898), Alarm staroměstských hasičů/Alarm pražských hasičů staroměstských/Poplach k ohni/Poplach hasičů v obecním dvoře staroměstském (1898), Cvičení s kužely Sokola malostranského/Cvičení kužely Sokolů malostranských/Cvičení kužely malostranských Sokolů/Kroužení kužely Sokolů malostranských/Sokola malostranského nové cvičení s kužely/Cvičení s kužely Sokolů malostranských (1898), Cyklisté/Jízda cyklistů (1898), Defilování vojska o Božím těle na Královských Hradčanech/Boží tělo na Hradčanech/Slavnost Božího těla na Hradčanech (1898), hraný žert Dostaveníčko ve mlýnici/Švábovo zmařené dostaveníčko/Švábovo překažené dostaveníčko/Překažené dostaveníčko/Scéna ve mlýnici (1898), Hanácké banderium (1898), Polední výstřel pražský/Polední výstřel na Mariánských hradbách/Polední výstřel z děla na baště sv. Tomáše (1898), Přenesení kolébky Františka Palackého z Hodslavice na výstaviště/Přenesení kolébky Fr. Palackého z Hodslavice na výstaviště/Přenesení kolébky Františka Palackého z Hodslavic na Výstaviště/Průvod královniček/Průvod královniček na výstavišti v Praze (1898), Purkyňovo náměstí/Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech (1898), Rychlovlak v Podbabí/Rychlovlak do Podbabí (1898), Slavnost zakládání pomníku Františka Palackého/Slavnost zakládání pomníku Fr. Palackého/Slavnost zakládání pomníku Palackému/Poklepy na základní kámen pro pomník Františka Palackého/Kladení základního kamene k Palackého pomníku v Praze/Poklepy na základní kámen pro pomník Františku Palackému v Praze/Kladení základního kamene na pomník Palackého (1898), hraná studie Smích a pláč/Pláč a smích/Sólový výstup p. Švába/Tvář Švába–Malostranského (1898), Svatojánská pouť v českoslovanské vesnici (1898), Útok pražského dělostřelectva (1898), Voltýžování jízdního odboru Sokola pražského/Voltýžování Sokola pražského/Voltyžování jízdního odboru Sokola pražského/Sokol pražský voltyžování/Sokola pražského voltyžování na bělouši Vasilu (1898), Výjev z lázní žofínských/Žofínská plovárna (1898), Výjezd parní stříkačky k ohni/Staroměstští hasiči/Výjezd staroměstských hasičů k ohni/Odjezd k ohni/Jízda hasičů s parní stříkačkou k ohni (1898), hraný žert Výstavní párkař a lepič plakátů/Pražský párkař a lepič plakátů/Biřtlářova nehoda u Nesmysla/Nehoda párkaře/Lepič plakátů/Výstavní párkař a co se mu na výstavě architektů a inženýrů přihodilo (1898), IV. všesokolský slet v Praze/Čtvrtý všesokolský slet v Praze/IV. všesokolský slet (1901), Slavnostní vysvěcení mostu císaře Františka Josefa I./Slavnostní vysvěcení mostu Františka I./Slavnostní vysvěcení mostu císaře Františka I. (1901), hrané vložky pro frašky smíchovské Arény To nejlepší číslo (1902) a Satanova jízda po železnici (1906; spolurežie Antonín Pech, Antonín Vaverka), V. všesokolský slet v Praze/Pátý všesokolský slet v Praze (1907), Doprava s kočáry (1908), Jízda tramvají ze Staroměstského náměstí po novém mostě/Jízda Prahou otevřenou tramvají/Jízda Prahou ze Staroměstského náměstí po novém mostě (1908), Jubilejní hold městských sborů pražských (1908), Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory roku 1908 v Praze/Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory 1908 v Praze (1908), Květinové korzo/Květinové kočáry (1908), Polní mše na Staroměstském náměstí (1908), Průvod delegací v tradičních krojích (1908), Průvod sokolstva v Prostějově/Průvod sokolstva (1908), První den jarních dostihů pražských (1908), První sjezd českých střeleckých jednot v Praze (1908), Reklamní průvod českých podniků a společností (1908), Slavnostní a všední výjevy z výstaviště/Miliontý návštěvník (1908), Slavnostní otevření Čechova mostu/Slavnostní otevření nového Čechova mostu/Slavnost otevření nového Čechova mostu (1908), Sokolský sjezd v Prostějově/Slet sokolstva v Prostějově (1908), Svěcení základního kamene jubilejního kostela sv. Antonína v Praze VII. (1908), Zahájení výstavy/Zahájení výstavy za účasti pražského starosty (1908), Oslava uspořádaná na počest 550letého c. k. privilegovaného sboru městských ostrostřelců v Praze (1910), Stavba pomníku Františka Palackého/Pomník Františka Palackého před dokončením (1911–1912). –jl– (2017)