Zatmění nadějí. O čtyči měsíce později, 11. 8. 1999

Pohledná blondýna objedná v baru neznámému hostu koktejl Konec světa. František Křižík však zaplatí a odejde. – Malý syn Adam se na náměstí chlubí Františkovi vyrobenými brýlemi na zatmění Slunce. Zastaví je věčně opilá stará paní Němcová. – František se baví s dědou, bývalým redaktorem Karlem Havlíčkem. Žádá příbuzného, aby se o vnuka postaral, až on tady nebude. Udělá se mu zle. Potom však s Adamem vyběhne na věž, odkud je rozhled po celém městě. – Chlapec ví, že otec je nemocný. – Redaktor Tyleček věří, že se zítřejším zatměním Slunce nastane konec světa. – František večer telefonuje do nemocnice známému doktorovi. Ten ho marně uklidňuje: ještě nepřišly výsledky. – Ráno se František stará o chlapce. Zbytečně telefonuje do nemocnice. Adam volá z okna na starší kamarádku Martu a otec má obavy, aby nevypadl. – Na náměstí se všichni připravují na zatmění. – František Křižík řekne dědovi, že během zatmění nenápadně odejde. – Šéfredaktor poslal eléva Františka dělat anketu o zatmění. Novináři Tyleček a Jiří se také vydají do města pracovat. – Mladý František zpovídá svého jmenovce Kožíka; netuší, že muž se chystá na svůj soukromý konec světa. – František Kožík se dotykem rozloučí s dědou i se synkem. Z domova volá do nemocnice. Zpráva je však příznivá: výsledky jsou negativní. Šťastný muž vyběhne ven a mine se se synkem. Když jde úzkou uličkou, srazí ho vůz řízený Jiřím, který si s Tylečkem prozpěvuje. Avšak jakoby se pod vlivem zatmění čas vrátil, auto napodruhé stačí před mužem zabrzdit. – Adam zatím došel domů. Vyklání se z okna a volá na Martu. Dívka se o chvíli později sklání nad vypadlým květinovým truhlíkem a Adamovými brýlemi... -tbk-