Věra 68

Země původu

Česká republika

Copyright

2012

Rok výroby

2012

Premiéra

3. 5. 2012

Minutáž

90 min

Kategorie

film

Žánr

dokument

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Věra 68

Český název

Věra 68

Anglický název

Věra Čáslavská – 68

Pracovní název

Věra Čáslavská – vzlety a pády

Anotace

První dlouhometrážní dokument známé filmařky Olgy Sommerové se strohým názvem Věra 68 (odkazujícím k osudovému roku Pražského jara) konečně přináší zasloužený portrét světově uznávané gymnastky Věry Čáslavské (nar. 1942). Ta díky talentu, píli a houževnatosti dosáhla během jedenáctileté závodní dráhy opakovaně nejvyšších met (celkem sto čtyřicet medailí). Po triumfu na olympiádě v Mexiku 1968 (čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile) byla kvůli svému politickému postoji a podpisu prohlášení Dva tisíce slov vyřazena nejen z aktivního sportovního dění. Ani mimořádné úspěchy ve prospěch vlasti ani celosvětová popularita jí za normalizace nezajistily odpovídající existenci. K nápravě ponižujícího stavu (s výjimkou „politického obchodu“, kdy načas mohla odjet jako trenérka do Mexika) došlo až po listopadu 1989. Nastoupila jako blízká spolupracovnice Václava Havla do prezidentské kanceláře a v letech 1990–1996 zastávala i funkci předsedkyně Československého, respektive Českého olympijského výboru. Posléze ji vážné zdravotní problémy, jež byly důsledkem rodinné tragédie, vyřadily z aktivního života; na dlouhé roky odešla do ústraní. Až nedávno nastal obrat a ona tři roky intenzivně spolupracovala na vzniku bilančního portrétu. – Snímek, v němž se (v chronologickém schématu) prolíná současnost s minulostí, je koncipován tradičně: Čáslavská nad trofejemi, alby a pečlivě vybranými archivními záběry (včetně rozhovoru s Janem Werichem nebo vyznání obdivu od Waldemara Matušky) věcně a s humorem rekapituluje svůj fenomenální sportovní a naopak rozkolísaný osobní a profesní život. Se štábem navštíví důležitá místa (včetně Mexika) a několik přátel. Kamera je též svědkem společenských akcí či ceremoniálů. K vrcholům dokumentu patří záznam mexického olympijského finále, spojený s euforickým rozhlasovým komentářem Karla Maliny. – Otevřený, emocemi nešetřící a divácky vstřícný medailon neobyčejné osobnosti, o níž beze zbytku platí „jednou jsi dole, jednou nahoře“, odkrývá podlost bývalého režimu a konfrontuje nevšední lidský osud s dějinami druhé poloviny minulého století. – Snímek byl uveden při příležitosti sedmdesátých narozenin protagonistky (zároveň vyšla kniha Pavla Kosatíka: Věra Čáslavská – Život na Olympu; Mladá fronta, Praha 2012). – Olga Sommerová natočila o Věře Čáslavské též díl z cyklu GENUS (1996) a snímek Věra Čáslavská jde na Blaník aneb Gratulace k narozeninám (TV–2012).

Obsah

Věra Čáslavská na půdě vyhledá památeční artefakty, včetně fotografií, filmů a kamery. Vzpomíná na počátek své dráhy: začala v baletu. Už od tří let měla „vypracované nohy“. – Dvě velké krabice medailí sotva dotáhne do pokoje. Dodnes si pamatuje, odkud které jsou. – Tréninky byly každodenní těžkou dřinou. Měla silnou vůli, chtěla být dobrá. Po večerech studovala. – První zlatou medaili vyhrála na mistrovství světa v roce 1958 za přeskok. Závodit začala v šestnácti letech, během roku prošla všechny výkonnostní kategorie. – Velká alba, zaznamenávající starty a úspěchy, svědomitě sestavovala maminka. – Věra se hodně naučila od japonských gymnastů. Pod jejich vlivem vytvořila složitý cvik na bradlech „ultra cé“. V roce 1964 triumfovala na olympiádě v Tokiu a stala se miláčkem Japonska. To připomíná přední český japanolog Martin Vačkář, když vzpomíná, jak tam kdysi byl právě díky Čáslavské vlídně přijat. Gymnastka si Japonce podmanila cvikem na bradlech, který jen tak předvedla po předčasně ukončené sestavě, když přišla o medaili. Přátelila se s japonským korunním princem, rovněž gymnastou. Obdržela (zřejmě jako jediná žena na světě) samurajský meč. Tuto poctu komentuje Bohumil Planka ze Společnosti pro studium japonského meče. – Věra na tiskovce s japonskými obchodníky uplatní pár vět v japonštině a předvede jim provaz. – Na stadionu Dukly se Čáslavská setká s Danou Zátopkovou. – Věra se zamýšlí nad motivy své píle. Posléze pociťovala vlastenectví a zodpovědnost. – Kamarádka Radka Čápová jí v době slávy třídila a pálila nekonečnou korespondenci od obdivovatelů. Obě vzpomínají na „časově omezené“ namlouvání s běžcem Josefem Odložilem (1938–1993). – Během Pražského jara podepsala Čáslavská Dva tisíce slov. Okupaci země zažila na předolympijském soustředění v Šumperku. Vzhledem k ohrožení signatářů petice jí zprostředkoval úkryt člen horské služby Zdeněk Zerzáň. Věra tak ladila formu v chatě na Vřesové studánce. Nakonec odletěla s výpravou do Mexika. Při zahájení vítalo naši delegaci publikum vestoje. – Věra prochází v Mexiku místa tehdejšího klání. Vzpomíná na hudbu pro svá prostná (El Rancho Grande), předváděná v tichém sále a nerušená jinými disciplínami. Jednu z medailí obdržela společně s Larisou Petrikovovou ze Sovětského svazu. Při sovětské hymně Věra demonstrativně odvrátila a sklonila hlavu k zemi. Své „tiché gesto“ si po návratu odskákala. – Sportovní rozhlasové přenosy Karla Maliny se vysílaly nad ránem. Věřina babička je poslouchala v konzumu s dalšími vesničany. – U mexických pyramid a v katedrále si Věra připomíná tehdejší události. Ona i Josef Odložil se rozhodli ukončit závodní činnost a ještě v Mexiku uzavřít v olympijské vesnici sňatek. Místo malého obřadu jim však vystrojili velkolepou svatbu v zaplněné katedrále. – Při audienci sportovců na Pražském hradě předala Věra miniatury medailí Svobodovi, Dubčekovi, Černíkovi a Smrkovskému. – Věra byla za svůj politický postoj exemplárně vyloučena z ČSTV. Naděje, že by mohla být trenérkou, se rozplynula. – Ministr vnitra Radek John uvádí Věru Čáslavskou do Síně slávy. – Bývalá správcová tělocvičny, Marie Ježková, má uschované Věřiny svatební šaty. Ženy vzpomínají na své seznámení. Věra byla pět let bez práce, myla inkognito baráky, psala knihu Cesta na Olymp (MF, Praha 1972). Nepomohl jí ani Ludvík Svoboda, na nějž se obrátila. Zvrat v profesním bezčasí, kdy se starala o dceru Radunku a syna Martina, přinesla až dohoda Sovětského svazu, a Mexika: za dodávky mexického uhlí na Kubu bude mj. moci Čáslavská trénovat v Mexiku (1979–1981). Její tehdejší svěřenkyně mají po letech upřímnou radost se shledání. – Věra objasňuje příčiny manželského rozvratu, k němuž vedl netaktní přístup Odložila k jejím rodičům i k jejich dětem. – Václav Havel vzpomíná na první setkání s Věrou během listopadové revoluce. Ke spolupráci ji přizval, neboť splňovala jeho představy o všeobecně známé a uznávané osobnosti, která nikdy nezpochybnila svůj občanský postoj. – Věra se stále setkává s Japonci. Byla i vzorem pro Japonku, popálenou v Hirošimě. – V prezidentské kanceláři Čáslavská vyřizovala dopisy a žádosti. Setkala se s mnoha osobnostmi. Podporovala i herce Jana Potměšila těžce zraněného při autonehodě v listopadových dnech. – Z Hradu Čáslavská odešla zhroucená po rodinné tragédii. Syn Martin byl odsouzen za způsobenou otcovu smrt, k níž nešťastnou náhodou došlo při potyčce v klubu (1993). V kauze se angažoval John Bok za Spolek na obranu nespravedlivě stíhaných, který se pokoušel zvrátit výrok soudu. Čáslavská s dětmi čelila kampani, kterou v médiích rozpoutávala Odložilova rodina. V roce 1997 dostal Martin prezidentskou milost, ačkoliv si Havel byl vědom, že se to obrátí proti němu; považoval ji však za oprávněnou. Věra svoji neschopnost rázně se postavit za syna považuje za selhání. Na šestnáct let se stáhla do ústraní a bojovala s těžkými depresemi. Zvažovala i sebevraždu. Nakonec se však opět vzchopila. Dnes působí jako trenérka a zapojuje se do společenského dění. Obdržela řadu ocenění, mj. v roce 2010 od japonského velvyslance nejvyšší vyznamenání japonského císaře, Řád vycházejícího slunce. S novou životní energií chce dohnat ztracené roky. – Vítěznou sestavu z Mexika si stále dobře pamatuje; bosá odtančí z kuchyně před chalupu, kde ve sněhu „vystřihne“ provaz. -kk-

Hudba

Nahrál

Michal Gera /trubka/, Vladimír Strnad /klavír/, Martin Sedlák /violoncello/, Vlastislav Matoušek /šakuhači/

Písně

Pojď se mnou, lásko má

Hudba k písni Bohuslav Ondráček
Text písně Ivo Fischer
Zpívá Waldemar Matuška

Produkční údaje

Originální název

Věra 68

Český název

Věra 68

Anglický název

Věra Čáslavská – 68

Pracovní název

Věra Čáslavská – vzlety a pády

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2012

Rok výroby

2012

Premiéra

slavnostní premiéra 2. 3. 2012 (kino Lucerna, Praha)
distribuční premiéra 3. 5. 2012 /přístupný/

Distribuční slogan

Vzlety a pády nejslavnější české gymnastky Věry Čáslavské.

Distribuce

Cinemart, a.s. (monopol do 1. 1. 2014)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

90 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, Dolby Digital, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, španělsky, japonsky

Podtitulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2012, Cena Vladislava Vančury a Čestná uznání FITES – Českého filmového a televizního svazu, Nadace Český literární fond a města Beroun za původní díla domácí filmové a televizní tvorby

2013
Beroun / Česká republika
Trilobit Beroun 2012
Olga Sommerová

Nominace

Akce: 20. výroční ceny Český lev 2013 za filmovou tvorbu roku 2012

2013
Praha / Česká republika
Cena filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokument
Olga Sommerová

Vítěz

Festival: 26. festival českých filmů Finále Plzeň 2013

2013
Plzeň / Česká republika
Zlatý ledňáček – kategorie dokumentární film
Olga Sommerová

Nominace

Akce: 20. výroční ceny Český lev 2013 za filmovou tvorbu roku 2012

2013
Praha / Česká republika
Nejlepší dokument
Olga Sommerová

Vítěz

Festival: 12. festival dokumentární tvorby se sociální tematikou – NADOTEK

2012
Ústí nad Orlicí / Česká republika
První cena poroty
Olga Sommerová