Václav Havel

scenárista, dramatik, spisovatel, prezident, režisér

Datum narození

05.10.1936

Místo narození

Praha, Československo

Datum úmrtí

18.12.2011

Místo úmrtí

Hrádeček, Česká republika

Životopis

VÁCLAV HAVEL (nar. 5.10.1936, Praha – zemřel 18. prosince 2011, Hrádeček u Trutnova na selhání oběhového systému) pocházel ze známé pražské podnikatelské rodiny, spjaté s kulturním a politickým děním první poloviny 20. století a po roce 1948 majetkově vyvlastněné a politicky perzekvované; dědeček Vácslav Havel (1861–1921) postavil palác Lucerna, otec Václav M. Havel (1897–1979) vybudoval vilovou čtvrť Barrandov, strýc Miloš Havel (1899–1968), filmový podnikatel, vystavěl barrandovské ateliéry; dědeček z matčiny strany Hugo Vavrečka (1880–1952) byl redaktorem, diplomatem, ředitelem Baťových závodů a příležitostným spisovatelem s pseudonymem Hugo Vavris (v roce 1932 zfilmoval jeho knihu Karel Lamač pod názvem Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa). Od roku 1947 byl Václav Havel ve výběrové internátní škole krále Jiřího v Poděbradech (tady se poznal s Milošem Formanem), z níž byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen, a základní školu dokončil v Praze. Pracoval jako chemický laborant (1951-55) a zároveň absolvoval večerní gymnázium (1954), pak studoval na Ekonomické fakultě ČVUT (1955-57) a následně vykonával vojenskou službu. Od roku 1959 byl jevištním technikem v Divadle ABC, pak v Divadle Na zábradlí, kde se vzápětí stal dramaturgem a od roku 1963 asistentem režie. V letech 1962-66 studoval dramaturgii na DAMU. V letech 1968-1989 byl na volné noze, s výjimkou období 1974-75, kdy byl zaměstnán v trutnovském pivovaru. V letech 1989-92 byl prezidentem ČSSR, resp. ČSFR, v letech 1993-2003 prezidentem ČR. Po smrti manželky Olgy (1933-1996) se v roce 1997 oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. Do kulturního a veřejného života vstoupil už v polovině 50. let, během 60. let se stal respektovaným mluvčím nekomunistické kulturní opozice i uznávaným dramatikem (Zahradní slavnost, 1963, Vyrozumění, 1965, Ztížená možnost soustředění, 1968), básníkem (Antikódy, 1964) a esejistou (Protokoly, 1966). Břitký kritik komunistické praxe byl hned od počátku normalizace znovu vystaven politické šikaně, trestním řízením a posléze i opakovanému věznění. Nejdéle v letech 1979-83, když už byl jako spoluzakladatel Charty 77 a Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS) pokládán režimem za symbol demokratického odporu. Právě tento kredit ho po listopadu 1989 vynesl do čela státu. Psát neustával ani v nejhorších dobách: z vězení posílal Dopisy Olze (1985), jeho eseje shrnují exilové svazky O lidskou identitu (1984) a Do různých stran (1989), životopis Dálkový výslech (1986). Pokračovala jeho dramatická tvorba, reflektující proměny režimu i otázky lidské existence (např. Žebrácká opera, 1975; Audience, Vernisáž, 1976; Protest, 1979; Horský hotel, 1981; Largo desolato, 1984; Pokoušení, 1983; Asanace, 1989) a uváděná do roku 1989 téměř výhradně v cizině. Prezidentské období reprezentuje několik svazků projevů, souhrnně tuto éru mapuje vzpomínková koláž Prosím stručně (2006) a částečně z ní čerpá i jeho poslední divadelní hra Odcházení (2010). Po odchodu z vysoké politiky se věnoval dodržování lidských práv ve světě a literární agendě. Jako spoluzakladatel nadace Vize ’97 podporoval řadu humanitárních projektů. Jako literát, disident i prezident byl Václav Havel oceněn u nás i ve světě mnoha řády, vyznamenáními, cenami a čestnými doktoráty. Je mj. nositelem Velkého kříže Řádu čestné legie (Paříž 1990), Prezidentské medaile svobody (Washington 2003) a Řádu Bílého lva (Praha 2003), Ceny Jana Palacha (Paříž 1982), Ceny Erasma Rotterdamského (Rotterdam 1986), Ceny Olofa Palmeho (Stockholm 1989), Ceny Karla Velikého (Cáchy 1991), Vestfálské mírové ceny (Münster 1998) či Německé národní ceny (Berlín 2003). Havlův přínos divadlu byl třikrát oceněn udělením Ceny Obie (New York 1968, 1970, 1984), dále je Havel mj. nositelem Ceny Thálie (2004), Ceny Jaroslava Seiferta (2008), Ceny Karla Čapka (2008), Ceny Alfréda Radoka (2009) a Ceny Franze Kafky (2010). – Od mládí toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry mu však zmařily jak studium, tak naplnění této touhy. Udržoval přátelské styky s filmaři z okruhu československé nové vlny. Během doby se jeho dramatická díla stala předmětem zájmu filmařů, stejně jako on sám. Následující výběr filmových a TV titulů nespecifikuje délku jednotlivých děl a mnohdy ani uvedení v našich médiích. – ČST a ČT uvedla Havlovu původní TV hru Motýl na anténě (1990, r. Ladislav Smoljak; poprvé v SRN s názvem Fledermaus auf der Antenne, 1975, r. Jan David), dále inscenace her Vernisáž (1990; r. Ivan Rajmont) a Horský hotel (1999; r. Andrej Krob) a kompletní verzi jeho divadelního pásma Zítra to spustíme (1992; r. Viktor Polesný). Podle Havlovy rozhlasové koláže z roku 1969 Čechy krásné, Čechy mé vznikl stejnojmenný krátkometrážní film (1998; r. Miloš Zábranský), podle úryvků z pamětí komunistického politika Vasila Biľaka napsal Havel scénář k TV grotesce Osudná noc (2002; r. Andrej Krob). Havlovy divadelní hry byly inscenovány zahraničními TV stanicemi, mj. Zahradní slavnost (Das Gartenfest, SRN 1966, r. Hansjörg Utzerath), Vyrozumění (The Memorandum, Velká Británie 1967, r. James Ferman; Die Benachtrichtigung, SRN 1968, r. Wilm ten Haaf), Ztížená možnost soustředění (Erschwerte Möglichkeit der Konzentration, SRN 1970, r. Michael Bünte), Audience (Francie 1980, r. Edouard Logereau; Norsko 1981, r. Tore Breda Thoresen), Vernisáž (Sorry, Velká Británie 1978, r. Claude Whatham; Vernissage, Francie 1980, r. E. Logereau), Protest (SRN 1980, r. Heinrich Koch; Norsko 1981, r. T. Breda Thoresen; Velká Británie 1981, r. Alistair Clarke; Dánsko 1982, r. Kaspar Rostrup; Nizozemsko 1986, r. Piotr Andrejev; Pétition, Francie 1987, r. Jean-Louis Cornolli), Chyba (Der Fehler, SRN 1988, r. Jiří Skarvan; La Faute, Francie 1994, r. Karel Prokop) a Largo desolato (Rakousko 1985, r. Jürgen Bosse; USA 1990, r. Jiří Žižka; Francie 1991, r. Agnieszka Hollandová). – Některé divadelní inscenace Havlových her zaznamenala Česká televize: Audience (1990; r. Jiří Menzel – V), Largo desolato (1991; r. Viktor Polesný, div. r. Jan Grossman), Ztížená možnost soustředění (1998; r. Rudolf Tesáček, div. r. Andrej Krob), Horský hotel (1999; r. Andrej Krob), Zahradní slavnost (2010; r. Rudolf Tesáček), Odcházení (2010; r. Aleš Kisil, div. r. David Radok). Úryvky z prvních inscenací Zahradní slavnosti a Vyrozumění a Havlovy komentáře v Divadle Na zábradlí zaznamenává dokumentární film Mlha (1966; r. Radúz Činčera). – Režisér Jiří Menzel zfilmoval pro kina Žebráckou operu (1991). Podle vlastní hry a scénáře natočil Václav Havel v roce 2010 celovečerní film Odcházení (2011), v jehož závěru se objevil i před kamerou. Vlastní přepracovanou verzi scénáře Metaři/Heart Beat, na němž se na sklonku 60. let spolu s Janem Němcem autorsky podílel, natočil Němec pod názvem Heart Beat 3D (2010). – Na základě hry Život před sebou (spoluautor Karel Brynda) vznikla v divadle Sklep fraška Mlýny (1990), kterou pro ČST natočil Ondřej Trojan pod názvem Sklep: Mlýny (TV-1994). – V epizodních rolích vystupuje Havel v hraných filmech Každý mladý muž (1965; r. Pavel Juráček), Kamenný most (1996; r. Tomáš Vorel), Česká soda (1998; r. Fero Fenič), Horem Pádem (2004; r. Jan Hřebejk) a Czech made man (2011; r. Tomáš Řehořek). – Havlovo dílo, jeho názory a životní osudy jsou předmětem řady filmových a televizních dokumentů. Kromě unikátního časosběrného projektu, který od roku 1992 připravoval Pavel Koutecký, po jehož smrti film a TV sérii Občan Havel (2008) dokončil Miroslav Janek, zaslouží jmenovat snímky Václav Havel – A Czech Drama (1989; r. Paul Pawlikovski, BBC), Jeden den Václava Havla (1989; r. Pavel Kačírek), ÓÓÓ, my se máme (1990; r. Pavel Koutecký), Cesta k demokracii (1990; r. Jiří Střecha), Kanadská setkání (1990; r. Jiří Střecha), Proč Havel?/Why Havel? (1991; r. Vojtěch Jasný), Václav Havel – Du théâtre au pouvoir (1993, Od divadla k moci/Z dramatika prezidentem; r. Karel Prokop), Václav Havel – Ein böhmisches Märchen (1993, Václav Havel – česká pohádka; r. Ivan Fíla – TV), Václav Havel (1993; r. Ondřej Trojan) z cyklu GEN, Entracte au Château de Prague (TV-1993, Přestávka na Pražském hradě; r. Frédéric Laffont), Vision 2000 (1993, Vize 2000; r. Juraj Herz), Prezident a režisér (TV-1994; r. Štěpán Hájek, Jolana Voldánová), A znovu Žebrácká opera (1996; r. Olga Sommerová), Hádej, kdo přijde? (1999; r. Pavel Koutecký), Havel na Hrad (1999; r. Pavel Koutecký), Osm dní prezidenta (1999; r. Pavel Koutecký), Prezidentova račí chůze (2003; r. Oliver Malina Morgenstern), Pražská křižovatka (2003; r. Tomáš Kudrna), Několik vět (TV-2003; r. Alena Hynková), Občan Václav Havel jede na dovolenou (2005; r. Jan Novák, Adam Novák - V), Václav Havel (TV-2005; r. Igor Chaun) ze soutěžního cyklu Největší Čech, Občan Havel přikuluje (2009; r. Jan Novák, Adam Novák), Václav Havel, Praha-Hrad (2009; r. Petr Jančárek). – Havel samozřejmě vystupuje v řadě dalších dokumentárních filmů, např. Inventura (1981; r. Tomáš Liška), Něžná revoluce (1989; r. Jiří Střecha, Petr Slavík), Filmová kronika 22/90 – Cesty k demokracii (1990; r. Jiří Střecha), Kdy, když ne dnes (1990; r. Petr Kotek), Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992; r. Karel Vachek), Presidenti mého života (TV-1993; r. Milan Tomsa), Kde byl Bill aneb Partnerství pro jazz (1994; r. Pavel Koutecký), Kašpar (1993; r. Helena Třeštíková), Chyba aneb Muž ze seznamu (TV-1995; r. Andrej Krob), Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) (1996; r. Karel Vachek), Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000; r. Karel Vachek), The Plastic People of the Universe (2001; r. Jana Chytilová), Síla lidskosti – Nicholas Winton (2001; r. Matej Mináč), Noční hovory s matkou (2001-02; r. Jan Němec), Český Woodstock (2003; r. Oliver Malina Morgenstern), Opera Hokejdo (TV-2004; r. Igor Chaun), Paní Olga – Olga Havlová (TV-2006; r. Martin Dolenský) z cyklu Příběhy slavných, Fenomén Hrádeček aneb Duchové nad Břečtejnem (2007; r. Andrej Krob), Srdce nad Prahou (2007; r. Jan Němec), Papírový atentát (TV-2007; r. Radim Procházka), Labyrintem k revoluci (TV-2007; r. Petr Jančárek), Générations 68 (2008, Generace 68; r. Simon Brook), Anatomie gagu (2008; r. Josef Abrhám ml.), V hlavní roli Gustáv Husák (TV-2008; r. Robert Sedláček), Karel Čapek a jeho obyčejný svět (TV-2008; r. Ondřej Kepka), Cirkus Havel (2009; r. Břetislav Rychlík), Oko nad Prahou (2010; r. Olga Špátová), Česko na provázku (2010; r. Jan Gogola ml.), 89 minut s českým divadlem (2010; r. Veronika Lišková), Divadlo Svoboda (2011; r. Jakub Hejna), Můj otec George Voskovec (2011; r. Libuše Rudinská), Olga (2014; r. Miroslav Janek). -fik-

Filmografie

Česká cesta

2015
Účinkují
archivní záběry

Olga

2014
Účinkují

Věra 68

2012
Účinkují

Odcházení

2011
Režie, Předloha, Scénář, Hrají
Role: 3. Spáčil

Divadlo Svoboda

2011
Účinkují

Můj otec George Voskovec

2011
Účinkují

Czech made man

2011
Hrají
Role: jako host

Heart Beat 3D

2010
Námět

Oko nad Prahou

2010
Účinkují

Občan Havel přikuluje

2009
Účinkují

Občan Havel

2008
Účinkují
prezident ČSSR 1989 – 1992, prezident ČR 1993 – 2003

Horem Pádem

2004
Hrají
Role: prezident

Noční hovory s matkou

2002
Účinkují

The Plastic People of the Universe

2001
Účinkují
prezident České republiky

Česká soda

1998
Účinkují
v ukázkách

Kamenný most

1996
Hrají
Role: prezident

Žebrácká opera

1991
Předloha, Scénář

TGM Osvoboditel

1990
Účinkují

Každý mladý muž

1965
Hrají
Role: světlovlasý pacient v nemocnici

Ocenění

Vítěz

Akce: 19. výroční ceny Český lev 2012 za filmovou tvorbu roku 2011

2012
Praha / Česká republika
Nejlepší scénář
Odcházení

Nominace

Akce: 19. výroční ceny Český lev 2012 za filmovou tvorbu roku 2011

2012
Praha / Česká republika
Nejlepší režie
Odcházení

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2011 Českého filmového a televizního svazu

2012
Beroun / Česká republika
Cena Josefa Škvoreckého za adaptaci literárního díla (in memoriam)
Odcházení

Vítěz

Festival: 37. filmový festival MEDICFILM 2011

2011
Podbořany / Česká republika
Vítěz divácké soutěže
Odcházení