Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Země původu

Česká republika

Copyright

2000

Rok výroby

1997—2000

Premiéra

16. 12. 2000

Minutáž

254 min

Kategorie

film

Žánr

komedie, politický, esej

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Český název

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Anglický název

Bohemia Docta or the Labyrinth of the World and the House of Happiness of the Heart /A Divine Comedy/

Pracovní název

Bohemia docta

Anotace

Neúnavný filmař Karel Vachek ve svém dalším rozsáhlém opusu s názvem Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) pokračuje ve zkoumání „české reality“ devadesátých let. Dílo, jehož název byl inspirován knihou historika ze sedmnáctého století Bohuslava Balbína Bohemia docta (Čechy učené), věnované profilům českomoravských učenců a umělců a dějinám pražské univerzity, je třetí částí zamýšlené tetralogie s ironickým názvem Malý kapitalista (odvozeným z titulu sentimentální knihy Frances Hodgson Burnettové Malý lord). Vachek tu navazuje na styl a poetiku předcházejících snímků Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992) a Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) (1996), vstupuje však mnohem více do dějů, takže se stává nejen „manipulátorem“ zpovídaných osob, ale přímo protagonistou originálního „románového“ eseje o svobodě, o politice, o společnosti, o přírodě, o globalizaci, ale i o vědě a umění. Více než kdy dříve tu uplatňuje osobitý smysl pro humor a ironii, jež podle něj musejí být přítomné v každém lidském aktu. Tvůrce ve spolupráci s neuvěřitelně disponovanými kolegy, zejména s kameramanem Karlem Slachem, zvukařem Liborem Sedláčkem a střihačkou Renatou Pařezovou stále více spoléhá na „polyfoničnost“ obrazu a zvuku, často využívá zvukových přesahů a zároveň se často vrací do „načatých“, leč nedokončených sekvencí. Své postavy z různých oborů lidské činnosti uvádí do nevšedních prostředí (kostnice, české rodeo, hustý les) a při rozhovoru s nimi zároveň nepokrytě režíruje. Natáčí však také v autentických prostředích při konkrétních akcích (film vznikal v období 1997-2000), např. při znovuotevření kavárny Slavia, při setkání básníků na Bítově, při autogramiádách apod. V hudební dramaturgii využívá předělů pomocí úderů tympánů, dále využívá motivu české hymny v podání trubky, i písniček Plastic People, Jima Čerta nebo Pepy Nose. Výrazným „zcizujícím“ prvkem jsou proložené záběry českých hub na pozadí českých hradů s ohlášením názvu houby a místa. Nenápadným odkazem k politické realitě jsou fotografie českých vlád na scéně loutkového divadla. – Bez ohledu na očekávanou rozpornost přijetí je Vachkův tvůrčí počin významný už jen z důvodů budoucího historického povědomí. – Upozorňujeme na rozhovor s autorem ve Filmu a době č. 3/2000 s titulem Labyrint světa a ráj filmu aneb O tom, jak Karel Vachek učí záběry mluvit.

Obsah

Při výstavě českých korunovačních klenotů popisuje odbornice obřad jejich vyjímání. – Na barrandovských ateliérech je vztyčena vlajka z Vachkova filmu Co dělat?... s portréty Darwina, Marxe, Freuda, Einsteina a Picassa. Ateliéry postavil v roce 1932 architekt Max Urban a inspiroval se přitom ptákem Fénixem, který umírá a zase se rodí (stavba má věž a dvě křídla). - Režisér Vachek bloudí s filozofem Egonem Bondym mezi obřími obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Svérázný myslitel se hlásí k Marxově odkazu, tak jak to činil už před rokem 1948, a komentuje současný kapitalismus, ovládaný velmi úzkou finanční oligarchií. – Básník Ivan Jirous uvádí koncert skupiny Plastic People v pražské Akropoli. – Na Vyšehradském hřbitově mluví Milan Knížák s režisérem o spiknutí proti Klausovi, jež inspirovali Pilip, Lux a Havel. Mluví též o nepřípustnosti toho, aby se Zeman stal předsedou vlády. Vachek připomíná vizi ruského filozofa 19. století Michaila Fjodoroviče Fjodorova, podle níž mrtví vstanou z hrobů a zaplní svět natolik, že budou muset být dopraveni do vesmíru. Režiséra fascinuje představa mrtvých mezi námi. – Štáb natáčí při slavnostním otevření rekonstruované pražské kavárny Slavia. – Na bohémském večírku má hlavní slovo Karel Vachek. Mluví o očekávaném znovuzrození národa. Proto ho zajímá i romská komunita. Natáčí na konferenci romských aktivistů i na večerní demonstraci proti rasismu. – V maskérně se Vachek baví s poslancem Pavlem Dostálem. Pokouší se vložit do baňky ze žárovky jeho fotografii, pořízenou po napadení Dostála neznámými pachateli, kteří ho pořezali. Politik mluví o svých pocitech, jež měl těsně po přepadení, i o těch, jež v něm od té doby přetrvávají. – Režisérovi jde o „polidštění“ institucionalizovaných jevů či osob pomocí humoru. O tom se ostatně zmiňoval už při rozhovoru s Knížákem. – U vesnice Janov v Orlických horách probíhá inscenovaná recesistická bitva z 2. světové války. Režisér tu zpovídá vynálezce plastické trhaviny Semtexu a radiolokátoru Tamara. Oba staří pánové popírají, že by měli zájem na vraždění lidí. Místnímu opilci shoří při „bitvě“ jeho traktůrek. – Na setkání básníků na hradě Bítově je konfrontován obraz a rozhovory během recepce se záběry zdejší bizarní sbírky vycpaných psů, koček a veverek. – Vachek se vrací k Fjodorovově myšlence zmrtvých¬vstání, ale vášnivě mu oponuje básník Ivan Diviš. Podle něj nic takového neexistuje, je snad možná jen „evaporace“ určitých částic z mrtvého. – Později štáb snímá Divišův pohřeb, na němž arciopat Opasek mluví o zmrtvýchvstání. – Vachek se později při rozhovoru s bratry Saudkovými (fotografem Janem a kreslířem Karlem) zmiňuje o zvláštních souvislostech bítovského rozhovoru. – Režisér názorně předvádí esej filozofa Petra Rezka s názvem Kopyto. – V maskérně se baví s Pavlem Dostálem o zvláštním charismatu Edvarda Beneše a Alexandra Dubčeka. - Básník a houbař Andrej Stankovič mluví o životě a díle doktora Jana Lukeše (vystupujícího pod přezdívkou Car Osten), lékaře, vědce, politika a univerzálního umělce, který část života strávil v blázinci. – Na staveništi nedaleko Portmonea v Litomyšli rekonstruuje Lukešova hudební úderka, představovaná skladatelem Janem Klusákem a básníkem Petrem Králem (později ještě Andrejem Stankovičem a Vladimírem Boreckým), Lukešovu operu Úderka, věnovanou Martě Gottwaldové. - Na vyhlídce v Moravském krasu zpívá Jim Čert píseň s textem: „Každý den mezi ďábly vstával, pomalu sám se ďáblem stával...“ – Bondy u Slovanské epopeje mluví o disidentech a Státní bezpečnosti. – Jim Čert v Macoše zdráhavě vypráví o tom, jak ho StB „dostala“. – Vachek diskutuje na chatě s mystikem Eduardem Tomášem a jeho ženou Emilií o osudu a intuici, o determinaci a o svobodné vůli. Zazpívá jim písničkář a jogín Pepa Nos. – Nonkonformní teolog Odillo Štampach mluví v petřínském zrcadlovém bludišti o svém přestupu ke starokatolické církvi. – Štáb natáčí v nemocničním pokoji s jedenadevadesátiletým Jaroslavem Foglarem. Rozhovor o Rychlých šípech a politice pak pokračuje u zdevastovaného bazénu pod Barrandovem (s prostřihy na pozdější Foglarův pohřeb). – Režisér Jiří Krejčík se na jakémsi rodeu velmi rozčiluje kvůli diletantům, kteří nás řídí. Vypráví o anabázi, spojené se zamýšleným filmem Maturita v listopadu, a zlobí se i na Vachka, který podle něj mrhá drahou filmovou surovinou. – Štáb je v lese se skladatelem Hálkem, který tu složí skladbu podle ryzce vonného. Nakonec ji zahraje přítomný mladý houslista. – O své práci mluví výzkumník, sledující černé čápy, a dvojice vědců, zabývajících se zdravím lesa a sledováním jeho kontinua, jež je dáno zejména podhoubím. Režisér Vachek v lese dává slovo houbařícímu předsedovi Akademie věd Rudolfu Zahradníkovi i ženatému biskupovi tajné církve Fridolínu Zahradníkovi. – V kostnici diskutují Petr Uhl, John Bok, Ivan Dejmal a Václav Trojan o Romech a o dnešní policii. – Karel Vachek se zamýšlí nad reklamou a ukazuje vlastní výrobek: pizzu s křidélky. – Na Staroměstském náměstí se hraje Prodaná nevěsta. – Novináři jsou soustředěni ve stanu na dvoře Lidového domu v den voleb. - Václav Klaus mluví o situaci po volbách, jež vyhrála ČSSD. – Společnost, zabývající se dílem Jana Lukeše, srovnává v Portmoneu outsiderovu tvorbu s Váchalovou. – Pokračuje oslava ve Slavii. Vachek se baví s bývalým rektorem UK Radimem Paloušem o případu filozofa Rezka. Pak mluví s Rezkem a Johnem Bokem mimo jiné i o kauze billboardu Václavka a Dášeňka. – V knihkupectví Fišer je autogramiáda Lídy Rakušované, která napsala knihu o Havlových. Později dorazí i pan prezident s chotí. – V jiném knihkupectví exhibuje opilý Ivan Jirous před autogramiádou vydaných textů skupiny Plastic People. – Na Staroměstském náměstí tisíce fanoušků s vlajkami a s vlasteneckými hesly očekává příjezd hokejistů z olympiády v Naganu. – Ředitelka vinohradského divadla Jiřina Jirásková mluví o ukončení série benefičních představení hry Královna Kristina s Dagmar Havlovou v titulní roli. – Probíhají autogramiády a na náměstí dav hymnou vítá své idoly... -tbk-

Účinkují

Jana Albrechtová

rostlinný anatom

Miroslav Bobek

publicista

John Bok

nezávislý politik

Egon Bondy

básník a filozof

Vladimír Borecký

literární vědec

Vratislav Brabenec

člen skupiny Plastic People of the Universe

Stanislav Brebera

vynálezce Setexu

Jim Čert

písničkář

Ivan Dejmal

bývalý ministr

Ivan Diviš

básník

Jaroslav Foglar

spisovatel

Jiří Gruša

ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR a spisovatel

Václav Hálek

hudební skladatel

Václav Havel

prezident České republiky a spisovatel

Dagmar Havlová

jeho manželka a herečka

Mejla Hlavsa

vedoucí kapely Plastic People of the Universe

Jan Hýsek

lékař a spisovatel

Václav Klaus

předseda vlády České republiky

Jan Klusák

hudební skladatel

Milan Knížák

rektor Akademie výtvarných umění a výtvarník

Jiří Kolář

básník a výtvarník

Petr Král

básník

Jiří Krejčík

filmový režisér

Eda Kriseová

spisovatelka

Ivan Medek

novinář

Dana Němcová

politička

Pepa Nos

písničkář

Radim Palouš

filozof a bývalý rektor Unoverzity Karlovy

Martin Palouš

náměstek ministra zahraničních věcí ČR

Vlastimil Pech

vynálezce lokátoru Tamara

Jakub Polák

anarchista

Petr Rezek

filozof

Jan Saudek

fotograf

Karel Saudek

kreslíř

Emil Ščuka

právník

Petr Uhl

politik

Ivan Veselý

právník

Fridolín Zahradník

biskup tajné církve

Rudolf Zahradník

předseda Akademie věd České republiky

Miloš Zeman

předseda poslanecké sněmovny České republiky

hokejisté České republiky

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Karel Vachek

Scénář

Karel Vachek

Asistent kamery

Jiří Grus, Milan Furman, Pavel Tarnovský, Tomáš Paleček, Panther Rental

Vedoucí výroby

Jan Šibrava, Aleš Novák, Pavel Cingl, Milan Petriskiv, Jaromír Šťastný, Jaroslav Kvasnička

Zástupce vedoucího výroby

Lucie Křemenová

Produkční údaje

Originální název

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Český název

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Anglický název

Bohemia Docta or the Labyrinth of the World and the House of Happiness of the Heart /A Divine Comedy/

Pracovní název

Bohemia docta

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

komedie, politický, esej

Země původu

Česká republika

Copyright

2000

Rok výroby

1997—2000

Premiéra

premiéra 16. 12. 2000 /doporučená přístupnost od 15 let/ (kino Evald, Praha)

Distribuční slogan

bez sloganu

Výrobce

KRÁTKÝ FILM PRAHA a. s., Studio Šibrava (KRÁTKÝ FILM PRAHA a. s.), ČESKÁ TELEVIZE, TS Anny Beckové (ČESKÁ TELEVIZE)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

254 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká, anglická

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 4. mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě 2000

2000
Jihlava / Česká republika
Cena za nejlepší český dokumentární film
Karel Vachek