Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce /Božská komedie/

Při výstavě českých korunovačních klenotů popisuje odbornice obřad jejich vyjímání. – Na barrandovských ateliérech je vztyčena vlajka z Vachkova filmu Co dělat?... s portréty Darwina, Marxe, Freuda, Einsteina a Picassa. Ateliéry postavil v roce 1932 architekt Max Urban a inspiroval se přitom ptákem Fénixem, který umírá a zase se rodí (stavba má věž a dvě křídla). - Režisér Vachek bloudí s filozofem Egonem Bondym mezi obřími obrazy Muchovy Slovanské epopeje. Svérázný myslitel se hlásí k Marxově odkazu, tak jak to činil už před rokem 1948, a komentuje současný kapitalismus, ovládaný velmi úzkou finanční oligarchií. – Básník Ivan Jirous uvádí koncert skupiny Plastic People v pražské Akropoli. – Na Vyšehradském hřbitově mluví Milan Knížák s režisérem o spiknutí proti Klausovi, jež inspirovali Pilip, Lux a Havel. Mluví též o nepřípustnosti toho, aby se Zeman stal předsedou vlády. Vachek připomíná vizi ruského filozofa 19. století Michaila Fjodoroviče Fjodorova, podle níž mrtví vstanou z hrobů a zaplní svět natolik, že budou muset být dopraveni do vesmíru. Režiséra fascinuje představa mrtvých mezi námi. – Štáb natáčí při slavnostním otevření rekonstruované pražské kavárny Slavia. – Na bohémském večírku má hlavní slovo Karel Vachek. Mluví o očekávaném znovuzrození národa. Proto ho zajímá i romská komunita. Natáčí na konferenci romských aktivistů i na večerní demonstraci proti rasismu. – V maskérně se Vachek baví s poslancem Pavlem Dostálem. Pokouší se vložit do baňky ze žárovky jeho fotografii, pořízenou po napadení Dostála neznámými pachateli, kteří ho pořezali. Politik mluví o svých pocitech, jež měl těsně po přepadení, i o těch, jež v něm od té doby přetrvávají. – Režisérovi jde o „polidštění“ institucionalizovaných jevů či osob pomocí humoru. O tom se ostatně zmiňoval už při rozhovoru s Knížákem. – U vesnice Janov v Orlických horách probíhá inscenovaná recesistická bitva z 2. světové války. Režisér tu zpovídá vynálezce plastické trhaviny Semtexu a radiolokátoru Tamara. Oba staří pánové popírají, že by měli zájem na vraždění lidí. Místnímu opilci shoří při „bitvě“ jeho traktůrek. – Na setkání básníků na hradě Bítově je konfrontován obraz a rozhovory během recepce se záběry zdejší bizarní sbírky vycpaných psů, koček a veverek. – Vachek se vrací k Fjodorovově myšlence zmrtvých¬vstání, ale vášnivě mu oponuje básník Ivan Diviš. Podle něj nic takového neexistuje, je snad možná jen „evaporace“ určitých částic z mrtvého. – Později štáb snímá Divišův pohřeb, na němž arciopat Opasek mluví o zmrtvýchvstání. – Vachek se později při rozhovoru s bratry Saudkovými (fotografem Janem a kreslířem Karlem) zmiňuje o zvláštních souvislostech bítovského rozhovoru. – Režisér názorně předvádí esej filozofa Petra Rezka s názvem Kopyto. – V maskérně se baví s Pavlem Dostálem o zvláštním charismatu Edvarda Beneše a Alexandra Dubčeka. - Básník a houbař Andrej Stankovič mluví o životě a díle doktora Jana Lukeše (vystupujícího pod přezdívkou Car Osten), lékaře, vědce, politika a univerzálního umělce, který část života strávil v blázinci. – Na staveništi nedaleko Portmonea v Litomyšli rekonstruuje Lukešova hudební úderka, představovaná skladatelem Janem Klusákem a básníkem Petrem Králem (později ještě Andrejem Stankovičem a Vladimírem Boreckým), Lukešovu operu Úderka, věnovanou Martě Gottwaldové. - Na vyhlídce v Moravském krasu zpívá Jim Čert píseň s textem: „Každý den mezi ďábly vstával, pomalu sám se ďáblem stával...“ – Bondy u Slovanské epopeje mluví o disidentech a Státní bezpečnosti. – Jim Čert v Macoše zdráhavě vypráví o tom, jak ho StB „dostala“. – Vachek diskutuje na chatě s mystikem Eduardem Tomášem a jeho ženou Emilií o osudu a intuici, o determinaci a o svobodné vůli. Zazpívá jim písničkář a jogín Pepa Nos. – Nonkonformní teolog Odillo Štampach mluví v petřínském zrcadlovém bludišti o svém přestupu ke starokatolické církvi. – Štáb natáčí v nemocničním pokoji s jedenadevadesátiletým Jaroslavem Foglarem. Rozhovor o Rychlých šípech a politice pak pokračuje u zdevastovaného bazénu pod Barrandovem (s prostřihy na pozdější Foglarův pohřeb). – Režisér Jiří Krejčík se na jakémsi rodeu velmi rozčiluje kvůli diletantům, kteří nás řídí. Vypráví o anabázi, spojené se zamýšleným filmem Maturita v listopadu, a zlobí se i na Vachka, který podle něj mrhá drahou filmovou surovinou. – Štáb je v lese se skladatelem Hálkem, který tu složí skladbu podle ryzce vonného. Nakonec ji zahraje přítomný mladý houslista. – O své práci mluví výzkumník, sledující černé čápy, a dvojice vědců, zabývajících se zdravím lesa a sledováním jeho kontinua, jež je dáno zejména podhoubím. Režisér Vachek v lese dává slovo houbařícímu předsedovi Akademie věd Rudolfu Zahradníkovi i ženatému biskupovi tajné církve Fridolínu Zahradníkovi. – V kostnici diskutují Petr Uhl, John Bok, Ivan Dejmal a Václav Trojan o Romech a o dnešní policii. – Karel Vachek se zamýšlí nad reklamou a ukazuje vlastní výrobek: pizzu s křidélky. – Na Staroměstském náměstí se hraje Prodaná nevěsta. – Novináři jsou soustředěni ve stanu na dvoře Lidového domu v den voleb. - Václav Klaus mluví o situaci po volbách, jež vyhrála ČSSD. – Společnost, zabývající se dílem Jana Lukeše, srovnává v Portmoneu outsiderovu tvorbu s Váchalovou. – Pokračuje oslava ve Slavii. Vachek se baví s bývalým rektorem UK Radimem Paloušem o případu filozofa Rezka. Pak mluví s Rezkem a Johnem Bokem mimo jiné i o kauze billboardu Václavka a Dášeňka. – V knihkupectví Fišer je autogramiáda Lídy Rakušované, která napsala knihu o Havlových. Později dorazí i pan prezident s chotí. – V jiném knihkupectví exhibuje opilý Ivan Jirous před autogramiádou vydaných textů skupiny Plastic People. – Na Staroměstském náměstí tisíce fanoušků s vlajkami a s vlasteneckými hesly očekává příjezd hokejistů z olympiády v Naganu. – Ředitelka vinohradského divadla Jiřina Jirásková mluví o ukončení série benefičních představení hry Královna Kristina s Dagmar Havlovou v titulní roli. – Probíhají autogramiády a na náměstí dav hymnou vítá své idoly... -tbk-