Němé „drama lásky o sedmi dílech“ Erotikon, jež natočil Gustav Machatý v letech 1928–1929, mělo tvůrci dopomoci k mezinárodnímu věhlasu. Skandální pověstí opředený film byl očekáván s takovým zájmem, že byl ještě před dokončením prodán do zahraničí. Jeho „kosmopolitní“ charakter i ambice potvrzovalo také mezinárodní herecké obsazení v čele se slovinskou královnou krásy Itou Rinou. – Námět v podobě „filmového manuskriptu“ Panenství napsal Vítězslav Nezval. V titulcích však uveden není, neboť se obával konfliktu s kolegy z avantgardního sdružení Devětsil, jež se stavělo proti spolupráci svých členů s filmaři. - Erotikon zpracovává banální kalendářový příběh o milostném vzplanutí naivní venkovské dívky, kterou přivede do jiného stavu lehkovážný světák. Ačkoli se „svedená a opuštěná“ žena později z vděčnosti vdá za šlechetného, zámožného a usedlého muže, znovu málem podlehne zrádnému milenci. Až v závěru pochopí, že „přelétavé lásky nedají ženě nikdy to štěstí, které jí poskytuje klidný přístav manželství“. – Erotikon je svojí formou obdobně průkopnické dílo jako režisérův nejslavnější snímek Extase (1932), jež tematicky předjímá. Machatý se v něm sice ještě neodvážil tak „pohoršlivých“ scén jako v Extasi, estetickými výrazovými prostředky a „se silnou erotickou vynalézavostí“ se ovšem dotkl do té doby tabuizovaných témat. – Výlučnost Erotikonu spočívá především v modernistické formě. Ta z příběhu, jakoby vypůjčeného z červené knihovny, dodnes činí výjimečné dílo (i když zejména díky prvním dvaceti minutám; zbytek je již poplatnější schématům mondénních salonních dramat o nevěře). Kompozičně důmyslné záběry, detaily roztoužených tváří, sugestivní světelné kontrasty či podmanivé využívání vizuálních symbolů (splynutí dvou kapek deště na okně ve chvíli, kdy mezi milenci dojde k sexuálnímu aktu) a dynamická montáž, jsou dokladem režijního i kameramanského mistrovství, jež z Erotikonu učinilo dílo světového významu. – Snímek měl oficiální premiéru v Praze až 3. ledna 1930 (poprvé byl uveden v Karlových Varech 27. února 1929). Distributor Slaviafilm s ním totiž spekulativně vyčkával téměř rok, avšak v době nasazení do biografů byla metropole již omámena vlnou zvukového filmu. Navzdory oslavným domácím recenzím nebylo divácké přijetí snímku takové, jak se čekalo, a ani jeho dodatečné ozvučení, k němuž došlo po třech letech, se nesetkalo s výraznějším ohlasem. – V roce 1993 byl film zrekonstruován a technicky restaurován. Kopie na nitrátovém podkladu, kterou Národní filmový archiv v roce 1989 koupil od sběratele Milana Wolfa, je o čtyři sta metrů delší než ostatní dostupné verze. Původní hudba Erna Košťála, ilustrující ozvučenou verzi filmu z roku 1933, se nedochovala. Nahrazuje ji partitura Jana Klusáka, zkomponovaná pro rekonstrukci z roku 1993. – Po vydání na DVD společností Filmexport Home Video (premiéra 10. května 2007) byl snímek opět uveden 13.1.2011 Asociací českých filmových klubů v rámci Projektu 100–2011 s novým hudebním zpracováním seskupení FORMA + Cafe Industrial. Nosič CD se zvukovou stopou byl přiložen k přepravce s filmem, šlo však objednat i živý doprovod. -tse-
Za deštivého večera přijde na malou železniční stanici elegantní George. Jelikož zmeškal poslední vlak, starý železničář mu nabídne nocleh, i když se jeho mladičká dcera Andrea bojí cizích lidí. Hlídač musí do služby. George zůstane s Andreou sám a daruje jí flakon voňavky Erotikon. – Okouzlená dívka parfém vyzkouší. V noci ji z neklidného spánku probudí telefon. Než se stačí vrátit na lůžko, George ji svede. – Ráno cizinec odjíždí. Andrea ví, že se již nikdy nevrátí. – Uplyne několik měsíců. Zatímco George si v městě užívá s milenkou Gildou, ženou průmyslníka Hilberta, trápící se Andrea zjistí, že je těhotná. Pod záminkou návštěvy tety odejde z domu, aby tajně porodila. Zároveň pošle milenci dopis, že s ním čeká dítě. Svůdce se však dál věnuje prostopášnostem. – George si u krejčího zkouší nové sako. Přítomný Hilbert si všimne, že elegán má v peněžence snímek jeho ženy. Zjistí si jeho adresu. – Průmyslník chce udělat Gildě scénu v salonu krásy, ale když mu uražená žena pohrozí rozvodem, začne se jí doprošovat. – Andrein otec se v hospodě málem popere s mužem, který se mu posmívá, že brzy bude dědečkem. – Andrea ve městě vyhledá ženu, jež poskytuje svedeným dívkám útulek. Stále myslí na George. – Dítě se narodí mrtvé. – Proutník pošle své oběti peníze s podotknutím, aby situaci nebrala až tak tragicky. Dopis s obnosem se však dostane do rukou zoufalého otce. – Andrea nemá peníze na další život ve městě. Za tmy bezcílně kráčí po silnici. Kolemjedoucí povozník se ji pokusí znásilnit. Dívku zachrání elegantní řidič Jan. Při rvačce je zraněn, má však ještě dost sil, aby i s Andreou dojel do nemocnice. – Jana operují. Když se žena dozví, že se muž, který měl pacientovi poskytnout transfúzi, nedostavil, nabídne se, že daruje svoji krev. – Lékař později probranému Janovi sdělí, že mu „jeho paní“ zachránila život. – Andrea se vskutku stane Janovou chotí. Jednoho dne se manželé v obchodě s klavíry setkají s Georgem, který jim „velkoryse“ přenechá vybraný nástroj. Jan jej pozve na návštěvu. Andrea se setkání s ním vyhne. Večer však na něho myslí. - Druhý den žena navštíví svého svůdce a požádá ho, aby k nim nechodil. George ji prosí o odpuštění a tvrdí, že ji miluje. – Večer jdou manželé s Georgem do baru. Andrea s ním tančí. Mezi hosty je i Hilbert a žárlivá Gilda. Andrea pozve George na výlet do přírody. – Po návratu Jan marně klepe na dveře manželčiny ložnice. Ženu prý bolí hlava. – Uražená Gilda v noci telefonuje Georgovi. Chce mu vrátit klíč od bytu. Její muž to slyší a klíč jí tajně sebere. – Na výletě Jan pochopí, že je jeho manželství ohroženo. Při partii šachu Andrea přeje Georgovi. Jan sdělí hostovi, že na Andreino přání zítra odjedou „na jih“. Po Georgově odjezdu rozezlená Andrea s pláčem obviní muže ze žárlivosti a zbabělosti. – Žena napíše Janovi dopis: nechce ho dál klamat, a proto od něj odchází. Dopis má služebná předat pánovi v pět hodin. – Andrea jde za Georgem, s nímž Gilda právě po prudké hádce ukončila poměr. Návštěvnice najde na gauči její pudřenku, ale opět důvěřivě podléhá Georgovu šarmu. – Mezitím si Hilbert odemkne svůdníkův byt. Dvojice slyší, že někdo vchází, a Andrea se schová ve vedlejší místnosti. Podváděný manžel se domnívá, že se v bytě skrývá Gilda. Andrea až nyní pochopí, že ji milenec znovu oklamal, a potají odejde. Žárlivý Hilbert svůdce zastřelí. Vzápětí je zatčen. – Andrea spěchá domů, aby se dopis nedostal do manželových rukou. Minulost je pro ni již navždy minulostí. S Janem poté odjíždí do Paříže. –tse–
Předpremiéra filmu se uskutečnila na nočním představení v pražském kině Passage 27. 2. 1929. Slavnostní premiéra proběhla v Karlových Varech v kině Elite 12. 7. 1929. Pražská distribuční premiéra byla až 3. 1. 1930 v kinech Hvězda, Radio a Skaut. Film byl znovu uveden 1. 12. 1933 v české (1 950 metrů) a německé (1 955 metrů) ozvučené verzi s hudbou Erno Košťála a s mírně pozměněnými jmény hlavních postav. Obě verze byly podstatně zkráceny. V Národním filmovém archivu existuje také kopie německé verze 1 860,0 metrů, kopie české verze na videokazetě.
Film byl v letech 1993–1995 rekonstruován v Národním filmovém archivu.
Mluví Emanuel Trojan /ozvučení 1933/
Mluví Josef Bunzl /ozvučení 1933 německá mutace/
hlídač na dráze
Mluví Eva Svobodová /ozvučení 1933/
Mluví Lux Rodenberg /ž/ /ozvučení 1933 německá mutace/
Andrea, hlídačova dcera
Mluví Miroslav Svoboda /ozvučení 1933/
Mluví Petr Lotar /ozvučení 1933 německá mutace/
svůdce Georg Sydney
Mluví Robert Ford /ozvučení 1933/
Mluví Walter Gussmann /ozvučení 1933 německá mutace/
továrník Hilbert
Mluví Margarita Slonková /ozvučení 1933/
Mluví Gertrud Kanitz /ž/ /ozvučení 1933 německá mutace/
Gilda, Hilbertova žena
Mluví Pavel Demel /ozvučení 1933/
Mluví Ewald Schindler /ozvučení 1933 německá mutace/
továrník Jean, Andrein pozdější manžel
Mluví Emanuel Trojan /ozvučení 1933/
Mluví Beda Saxl /ozvučení 1933 německá mutace/
povozník
Mluví Běla Tringlerová /ozvučení 1933/
Mluví W. Rösnerová /ozvučení 1933 německá mutace/
porodní bába
železničář
majitel krejčovského salonu
krejčí
návštěvnice salonu krásy
majitel obchodu s klavíry
muž na poště
rváč v hospodě
Gustav Machatý, Vítězslav Nezval, Otto Rádl (dialogy ozvučení 1933), Emanuel Železný (dialogy ozvučení 1933), Erich Eisner (dialogy ozvučení 1933 německá mutace)
Gustav Machatý, E. B. White (úprava a montáž ozvučení 1933)
Otto Németh (ozvučení 1933)
Ferdinand Kursa (vrchní osvětlovač), Willy Ströminger (fotograf)
Erno Košťál (ozvučení 1933), Jan Klusák (rekonstrukce 1994–1995)
Erich Eisner (ozvučení 1933 německá mutace)
Hudba k písni Erno Košťál /ozvučení 1933/
Text písně Otto Rádl /ozvučení 1933/Emanuel Železný /ozvučení 1933/
Zpívá Jára Pospíšil /ozvučení 1933/
Hudba k písni Erno Košťál /ozvučení 1933/
Text písně Otto Rádl /ozvučení 1933/Emanuel Železný /ozvučení 1933/
Zpívá Jára Pospíšil /ozvučení 1933/
Erotikon
Erotikon
Eroticon
Das Parfum einer Frau
Panenství
film
hranýdistribuční
drama, psychologický
Československo
1929
1928—1929
začátek natáčení 14. 11. 1928
datum cenzury 8. 2. 1929
datum cenzury 1. 12. 1933 (ozvučená česká a německá verze)
vyřazení z distribuce 01/1940
datum cenzury 01/1940 (neschváleno do distribuce)
vyřazení z distribuce 31. 8. 1976
konec distribučního monopolu 31. 5. 2011
předpremiéra 27. 2. 1929 (kino Passage, Praha)
slavnostní premiéra 12. 7. 1929 (kino Elite, Karlovy Vary)
premiéra 3. 1. 1930 /nepřístupný mládeži/ (kina Hvězda /2 týdny/, Radio /2 týdny/ a Skaut /2 týdny/, Praha)
obnovená premiéra 1. 12. 1933 /nepřístupný mládeži/ (kino Praha /1 týden/, Praha /ozvučená česká verze/)
obnovená premiéra 1. 9. 1968 /nepřístupný mládeži/ (filmové kluby)
obnovená premiéra 13. 1. 2011 /přístupný/ (kino Světozor, Praha)
Velkolepé drama lásky o 7 dílech. Elegantní muži, Rozkošné ženy, Originální děj, Technická dokonalost, Internacionální obsazení, Krásná fotografie, Ojedinělá režie, Nádherná výprava. (1930) / Film Gustava Machatého. Světově proslulý, nejvýznamnější film němé éry české kinematografie. Banální zápletka v mistrovském balení. (2011)
Geem-Film, Otakar Machatý, Slaviafilm (ozvučení 1933)
Slaviafilm (původní 1929 a obnovená 1933 /pro Čechy/), Kinofilm Brno (obnovená 1933 /pro Moravu, Slezsko a Slovensko/), Ústřední půjčovna filmů (obnovená 1968), Asociace českých filmových klubů (obnovená 2011 /Projekt 100 – 2011/)
dlouhometrážní
85 min
2 760 metrů
35mm
1:1,33, 1:1,19
černobílý
němý, zvukový
Union-Vox
česká, německá
česky, bez dialogů, německy
bez titulků
české
české, německé
Akce: Zlatá medaile časopisu Filmový kurýr
1930
Praha / Československo
Označení jako nejlepší film roku 1929
konstatováno v březnu 1930 odbornou porotou, ale pro nevyhovění soutěžním podmínkám nemohl být klasifikován v soutěži o Zlatou medaili Filmového kurýru