Kinoautomat Člověk a jeho dům

Země původu

Československo

Copyright

1967

Rok výroby

1966—1967

Minutáž

108 min

Kategorie

film

Žánr

experimentální, komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Kinoautomat Člověk a jeho dům

Český název

Kinoautomat Člověk a jeho dům

Anglický název

Kino-Automat – Man and His House

Souběžný název

Člověk a jeho dům

Pracovní název

Kinoautomat I / Kinoautomat I. – Člověk a jeho dům

Anotace

Multimediální projekt Kinoautomat: Člověk a jeho dům filmového režiséra, producenta a scenáristy Radúze Činčery (1922–1999) a režiséra a scenáristy Pavla Juráčka (1935–1989) je s největší pravděpodobností prvním interaktivním filmovým pořadem na světě. Diváci při jeho sledování měli možnost celkem osmkrát děj ovlivnit podle pokynů průvodce pořadem z jeviště. Poprvé byl Kinoautomat představen na světové výstavě Expo ’67 v kanadském Montrealu, kde jej uváděl Miroslav Horníček (bez naprosté znalosti angličtiny) a Zuzana Neubauerová. Pořad se stal hitem a vzbudil velký zájem nejen u návštěvníků Expa ’67, ale i u odborné veřejnosti. O práva na jeho provozování projevily zájem takové společnosti jako Paramount Pictures a Universal Studios, nakonec však Filmexport, který mohl jako jediný uzavřít obchodní smlouvu, prodala práva za minimální obnos neznámé zájemkyni z Texasu jako umoření dluhu ČSSR za nákup jiného filmu. Pak se Kinoautomat objevil v Texasu jen na světové výstavě Hemisfér v roce 1968, ačkoliv v kontraktu byla podmínka, že má být uveden v kinech. V roce 1974 se podařilo jednomu producentovi práva na provozování Kinoautomatu vysoudit a Činčerův projekt byl uveden na světové výstavě Expo ’74 ve Spokane ve státě Washington. Mezitím byl v Praze Kinoautomat představen v rozmezí jednoho roku 1971–1972 v kině Světozor, kde byly za tímto účelem zřízeny u sedadel zelená a červená tlačítka. Promítalo se ze tří 35mm a dvou 16mm projektorů. I zde měl pořad velký úspěch, hrálo se dokonce dvakrát denně a uváděly jej kromě montrealských veteránů Miroslava Horníčka a Zuzany Neubauerové v alternaci další moderátoři (Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková, Regina Rázlová). V roce 1972 byl označen za ideologicky nepřípustný a zakázán zřejmě proto, že mezi jeho tvůrci byli režimu nepohodlní umělci (Svitáček, Juráček, Brychta...). Zatím jediná obnovená světová premiéra se uskutečnila díky Aleně Činčerové, dceři Radúze Činčery, v londýnském sále Britského filmového institutu BFI 16. února 2006 v rámci filmového profilu Pavla Juráčka. Poté se Kinoautomat do Světozoru vrátil od 29. května 2007 na jednadvacet dní, tedy takřka přesně po čtyřiceti letech od montrealské premiéry, s alternujícími moderátory Eduardem Hrubešem, Jaroslavem Poláškem a Tomášem Matonohou a s dálkovými ovladači, jež měly fungovat lépe než původní hlasovací zařízení. Součástí hry byly i zobrazované výsledky hlasování. Podle zájmu diváků měl tento pořad stále úspěch. – Projekt byl připraven tak, že bylo možné ho uvádět i v dalších kinech. Vyšlo také interaktivní DVD v české a v anglické verzi. Rekonstrukci Kinoautomatu provedli Alena Činčerová, Chris Hales a Adéla Sirotková. Samotný filmový příběh má délku 63 minut, celé představení pořadu přibližně 110 minut. – Příběh pana Nováka, kterému právě v den manželčiných narozenin zazvoní u dveří téměř nahá půvabná sousedka, jíž se zabouchly dveře od bytu, vypráví peripetie, vyplývající z této pikantní situace nejen pro bezúhonného protagonistu, ale i pro obyvatele jednoho činžáku, mezi nimiž je bývalý štábní kapitán s tvrdohlavým psem Césarem, žárlivý manžel, domněle podvedená paní Nováková, dvojice mladých náruživých milenců, zmatená penzionovaná učitelka, neustále kouřící vrátný a podobně. Obratně postavený scénář využívá s jemnou ironií banálních i prekérních situací, do nichž se kromě pana Nováka a jeho sousedky postupně zapojují nejen ostatní nájemníci. Každá věc, každé gesto zde má své místo a opodstatnění. Vše je rámováno požárem domu. I když diváci mají vždy na výběr mezi ano a ne, příběh vždy dopadne stejně. -kat-

Kinoautomat byl unikátní fimový projekt, který Československo představilo na světové výstavě EXPO ’67 v kanadském Montrealu. Jeho autorem byl Radúz Činčera v těsné spolupráci se scenáristou Pavlem Juráčkem, režiséry Jánem Roháčem a Vladimírem Svitáčkem a technickým specialistou Jaroslavem Fričem. Základem Kinoautomatu byl patrně první interaktivní film na světě – hodinová situační komedie Člověk a jeho dům. Osudy smolařského pana Nováka mohli diváci v klíčových okamžicích ovlivňovat. Jejich rozhodování mezi dvěma variantami dalšího vývoje příběhu před plátnem živě moderoval představitel Nováka – Miroslav Horníček. V Československu si uvedení projektu (1968) vyžádalo nákladnou rekonstrukci pražského kina Světozor. V roce 1972 však cenzoři promítání rozmarného snímku, začínajícího zabouchnutými dveřmi a končící požárem domu, z nespecifikovaných „ideových“ důvodů navždy pozastavili. -ap-

Obsah

Hoří velký pražský dům. Pan Novák, nájemník bytu v šestém patře, se považuje za pachatele požáru. Ten den měla jeho manželka narozeniny a on šel domů s kyticí a mírně opilý. Tak se stalo, že omylem zazvonil u vedlejšího bytu sousedů Svobodových. Pak se ale vzpamatoval a přece jenom trefil do svého bytu. Mladá pohledná paní Svobodová se sprchovala. Když vyběhla zjistit, zahalena pouze v osušce, kdo zvonil, dveře jí zaklaply průvanem. Zoufalá blondýnka zvonila u Nováka a vnutila se mu do bytu, kde ji vzápětí objevil její manžel a Novákova žena. Žárlivostí zuřivý Svoboda odmítl svou ženu pustit domů a uražená paní Nováková odjela taxíkem. Manžel ji zkoušel dostihnout autem, ale byl zadržen policií. Po návratu domů se situace zkomplikovala, protože polonahá Svobodová stále byla v obýváku Novákových a na návštěvu přijeli gratulovat příbuzní. V úkrytu na balkoně prochladlá blondýnka dlouho nevydržela, zvláště když si uvědomila, že nechala doma zapnutou žehličku. Proběhla před vyděšenými Novákovými příbuznými a s hysterickým křikem se dobývala do svého bytu. Novák se pokusil vypnout hlavní přívod elektřiny do domu, ale komisní vrátný mu v tom zabránil. - Teď stojí Novák i s manželkou, která mu odpustila, před hořícím domem a je přesvědčen, že požár zavinil. Věci však nejsou vždy takové, jak se zdají. Žehličku vypnul hned po svém návratu pan Svoboda a dům podpálila dětinská stařičká učitelka ze sedmého patra, která si chtěla užít hasičskou záchrannou skluzavku.

Hasiči zachraňují obyvatele hořícího činžáku. Pan Novák, který zde bydlí a který právě k požáru dorazil v autě s manželkou, se chytá za hlavu: cítí se za neštěstí odpovědný. – Diváci mohou volit: je hrdina zločinec či ne? – Pan Novák představuje obyvatele domu, kde bydlí. Žije zde kapitán Machač, který neúnavně drezíruje svého psa Cézara, mladá studentka, již pravidelně navštěvuje její přítel. Dále je zde stařičká paní učitelka, která pořád shání sirky. Novákův soused pan Svoboda má okouzlující ženu a žárlí na ni. Tlustý komisní vrátný neustále kouří. – Osudný den pan Novák hned ráno koupí kytici pro manželku k narozeninám. Jede nahoru výtahem se studentem a v dobrém rozmaru mu přidá květinu k jeho chudé kytici pro milenku. Pan Novák omylem strčí klíč do dveří pana Svobody. Kapitán Machač, který na chodbě drezíruje Césara, to zahlédne a na Svobodovy zazvoní. Nikdo neotvírá, a tak oba pánové jdou po svých. – Paní Svobodová, zabalená jen v ručníku, vyleze ze dveří. Ty za ní zaklapnou. Zoufalá žena zazvoní na Novákovy. – Je na divácích, zda pan Novák půvabnou sousedku pustí či ne. – V obou případech dorazí vzápětí do domu pan Svoboda a Novákova manželka Marta. K trapné situaci se na chodbě připlete muž v koženém saku, který rozpačitě odjede výtahem, a stará učitelka. Pan Svoboda nechce slyšet žádné vysvětlování a strčí manželku zpět do bytu Novákových. Marta uraženě odejde. – Volba: má pan Novák běžet za ženou či zůstat s paní Svobodovou? – Obě ženy (paní Svobodová v koupelně Novákových) a paní Nováková jinde před zrcadlem, si zamyšleně prohlížejí břitvy. – Pan Novák se chce vrátit do bytu, ale paní Svobodová mu nechce otevřít. Muž riskantně přeleze domů přes balkon horního bytu učitelky Zemkové. Paní Svobodová mezitím už je na chodbě a zoufale zvoní na manžela. – Na divácích je, zda jí manžel otevře či ne. – Pan Novák spěchá za ženou. Od kapitána se dozví, že odjela taxíkem. – Novák a kapitán pronásledují v kapitánově autě taxík. Dohoní jej a z jedoucího auta se kapitán přimlouvá za nevinného manžela. Zastaví je policisté. – Diváci mají na výběr, co dvojice mužů udělá. – Ale ať hlídce VB ujedou či ne, vždy se vrátí domů. Kapitán je rozzlobený, pan Novák rezignovaný. Na chodbě ho stará učitelka požádá o zápalky. – Paní Svobodová se vrátí k Novákovi, nedostala se k sobě do bytu. Rezignovaně si sednou ke slavnostně prostřenému stolu, když nečekaně zazvoní příbuzní z venkova. Novák před nimi schová sousedku na balkon. Venku je zima. – Přijde Svoboda a chce si vážně promluvit. Příbuzní se mezitím pustí do jídla a do pití. – Paní Svobodová vyslechne na balkoně manželův nelichotivý komentář o své osobě, ale pana Nováka napadne, jak domněle oklamaného manžela přesvědčit, že se mýlí. Vezme ho za vrátným, aby mu poskytl alibi, že přišel do domu těsně před Svobodou, ale tlusťoch si to nepamatuje. Nešťastník chce alibi po studentovi, ale ten ho nechce pustit do milenčina bytu. – Také zde mají diváci možnost zvolit, zda se pan Novák dovnitř dostane. – V obou případech ho mladík podrazí: nezná ho a výtahem s ním nejel. Pan Svoboda se rozzlobí a chce si to se sousedem vyřídit ručně. Zasáhne příbuzný, který ho od Nováka odtrhne a odhodí ho. – Paní Nováková volá domů, aby pro ni muž přijel k mamince. – Svobodová vyběhne z balkonu Novákových: má strach, že v jejich bytě hoří, protože tam zapomněla zapnutou žehličku. – Pan Novák spěchá za ženou. Cestou řekne vrátnému o požáru, ale ten mu nevěří. Novák chce vypnout v domě elektřinu a vrátný mu v tom brání. – Při tahanici mají diváci na výběr, praští-li pan Novák ve sklepě u elektrického spínače vrátného či ne. – Novákovi se vracejí domů (viz začátek). Diváci teď mohou znovu rozhodnout o Novákově vině. – Ozve se umělý hlas Kinoautomatu. Podle něho je pan Novák nevinen, dům zapálila stará učitelka. Ovšem Kinoautomat nabídne i několik dalších variant. Jisté však je, že hasič, který ochotně vynáší spokojenou paní Svobodovou z hořícího domu, tam byl dříve na chodbě v koženém saku. -kat-

Poznámka

Kinoautomat byl vybrán k realizaci jako vítězný projekt soutěže vypsané k československé účasti na světové výstavě EXPO a tvořil hlavní část programu československého kulturního pavilonu v kanadském Montrealu v roce 1967 (od 22. dubna). Projekt se stal prvním interaktivním filmovým dílem na světě, který využívá hry publika s filmovým příběhem i hry autorů s filmovým publikem. Jeho název byl odvozen od hesla Světové výstavy EXPO 67 „Člověk a jeho svět“. Princip kinoautomatu byl pod různými názvy (Kinolabyrint, Kaleidoskop a jiné) později prezentován i v řadě dalších zemí (USA, Japonsko a jiných). Dne 14. ledna 1971 byl Kinoautomat uveden v pražském kinu Světozor v Praze, kde se udržel do zákazu koncem září 1972. Podle autora základního nápadu Radúze Činčery „podstata kinoautomatu, jak se často mylně soudí, netkví v kombinaci filmu s živými herci, jako v Laterně magice. Princip je tu založen na možnosti přímé účasti diváků na probíhajícím ději. Děj na filmovém plátně se mnohokrát za představení zastaví a diváci mají možnost měnit jeho průběh podle svého přání. Názor diváků se zjišťuje elektrickým hlasovacím zařízením s příslušným počítačem a prostá většina rozhoduje za hrdinu příběhu, jak se má děj vyvíjet dál. Tento fakt přímé účasti na probíhajícím ději supluje atmosféru představení divadelního a překračuje tak poprvé v historii kinematografie jednu ze základních bariér mezi divadlem a filmem.“ Na hlavní promítací plochu byl obraz ze 35mm filmového pásu promítán čtyřmi projektory (v Praze třemi) a na postranní plátna dvěma projektory pro 16mm film. Příslušný zvukový doprovod byl zaznamenán na čtyřech magnetických stopách 35mm filmu a projekce obrazu i reprodukce zvuku byly automaticky ovládány od dispečerského stolu, který mimo jiné umožňoval i zásahy režie do průběhu programu. V něm střídavě účinkovali Miroslav Horníček, Zuzana Neubauerová, Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová. Aktivní spoluúčast diváků při ovlivňování děje byla umožněna umístěním tlačítek k sedadlům. Zařízení bylo doplněno informativním rámem, umístěným na obvodu hlavní promítací plochy a diváci tak mohli sledovat průběh i výsledky hlasování. Projekt technického zařízení byl dílem Bohumila Míky a Zdeňka Maliny, architektem scény byl Josef Svoboda.

Hrají

Libuše Švormová

Marta, Novákova žena

Josef Somr

soused Pavel Svoboda

Karla Chadimová

Eva, Svobodova žena

Miroslav Macháček

štábní kapitán v. v. Machač

Leopolda Dostalová

sousedka Zemková, bývalá učitelka

Jan Vostrčil

strýc Jan

František Kovářík

dědeček Karel

Václav Lohniský

strýc Václav

František Peterka

hasič, přítel Svobodové

Jiří Schmitzer

student, milenec studentky

Vlastimila Vlková

dubl za Leopoldu Dostalovou – jízda na skluzavce

Komentář

Mluví

Alena Vránová

hlas Kinoautomatu

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Věra Pištěková

Architekt

Boris Moravec

Návrhy kostýmů

Jan Brychta

Vedoucí výroby

Ladislav Kalaš

Asistent vedoucího výroby

Jan Balzer, Adolf Široký, František Štěpánek

Spolupráce

Bohumil Mika (projekt technického zařízení Kinoautomatu), Zdeněk Malina (projekt technického zařízení Kinoautomatu), Josef Svoboda (architekt scény Kinoautomatu), Jaroslav Frič (technická spolupráce)

Hudba

Zpívá

Vokální soubor Jiřího Linhy

Produkční údaje

Originální název

Kinoautomat Člověk a jeho dům

Český název

Kinoautomat Člověk a jeho dům

Anglický název

Kino-Automat – Man and His House

Souběžný název

Člověk a jeho dům

Pracovní název

Kinoautomat I / Kinoautomat I. – Člověk a jeho dům

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

experimentální, komedie

Země původu

Československo

Copyright

1967

Rok výroby

1966—1967

Produkční data

schválení literárního scénáře 7. 9. 1966
schválení technického scénáře 14. 11. 1966
začátek natáčení 25. 11. 1966
konec natáčení 3. 3. 1967
promítání povoleno 04/1967

Premiéra

zahraniční premiéra 22. 4. 1967 (Československý pavilon na Světové výstavě Expo '1967, Montréal, Kanada)
premiéra 14. 1. 1971 /přístupný mládeži/ (kino Světozor /89½ týdne/, Praha)
obnovená premiéra 29. 5. 2007 /přístupný/ (kino Světozor, Praha /do 20. 6./)

Distribuční slogan

V hlavní úloze zasloužilý umělec Miroslav Horníček. (1971) / První interaktivní film na světě. Hit světové výstavy Expo '67. (2007)

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Ateliéry

Barrandov

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (původní 1971), kino Světozor (obnovená 2007), Alena Činčerová (obnovená 2007)

Výrobní skupina

Skupina zakázkových filmů, Antonín Bedřich (vedoucí Skupiny zakázkových filmů)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

108 min

Původní metráž

4 717 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:2,35

Barva

barevný, černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

stereo

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Akce: Státní ceny za rok 1967

1968
Praha / Československo
Státní cena
Jaroslav Frič
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda za tvůrčí a technické řešení audiovizuálních systémů Kinoautomat a diapolyekran v československém pavilonu na EXPO 67 v Montrealu

Vítěz

Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967

1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Radúz Činčera
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov

Vítěz

Akce: Čestný titul Zasloužilý umělec

1968
Praha / Československo
Zasloužilý umělec
Miroslav Horníček
jmenován 17. května 1968 za dlouholetou hereckou činnost a za spoluúčast na tvorbě programu Kinoautomatu

Vítěz

Akce: Státní ceny za rok 1967

1968
Praha / Československo
Státní cena
Radúz Činčera
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda za tvůrčí a technické řešení audiovizuálních systémů Kinoautomat a diapolyekran v československém pavilonu na EXPO 67 v Montrealu

Vítěz

Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967

1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Pavel Juráček
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov

Vítěz

Akce: Státní ceny za rok 1967

1968
Praha / Československo
Státní cena
Emil Radok
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda za tvůrčí a technické řešení audiovizuálních systémů Kinoautomat a diapolyekran v československém pavilonu na EXPO 67 v Montrealu

Vítěz

Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967

1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Vladimír Svitáček
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov

Vítěz

Akce: Státní ceny za rok 1967

1968
Praha / Československo
Státní cena
Zdeněk Liška
s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda za tvůrčí a technické řešení audiovizuálních systémů Kinoautomat a diapolyekran v československém pavilonu na EXPO 67 v Montrealu

Vítěz

Akce: Peněžitá odměna za film v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov v roce 1967

1968
Praha / Československo
Peněžitá odměna Filmového studia Barrandov
Ján Roháč
odměna vedení Československého filmu za rok 1967 předána 5. ledna 1968 v pražském Filmovém klubu ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem a ředitelem Filmového studia Barrandov Vlastimilem Harnachem jako peněžitá odměna tvůrčím pracovníkům Filmového studia Barrandov, kteří byli oceněni v rámci hodnocení produkce Filmového studia Barrandov

Revue

Kinoautomat: Člověk a jeho dům

Padesát let od jeho prvního uvedení na Světové výstavě EXPO ’67 v Montrealu se v letošním roce mohou diváci opět zúčastn...