Velké přání

Jan Poncar jde z Prahy učit do rodných Jižních Čech. Do Doubravic jej odveze přítelkyně Eva. Mondénní dívka nechce žít na venkově a dvojice se rozejde. Ředitel školy Karpíšek vítá, že ženský kolektiv konečně doplní muž. Žáci 6. třídy, kterou Jan převezme, jsou rozjívení a ve znalostech mají velké mezery, což potvrdí diktát. První hodinu nezkušený učitel příliš nezvládne. Děti při sebemenší zámince buší do lavic. Ve třídě jsou výrazné osobnosti: drzý Pepík Podsíňský, snaživá Anička, náladový Ivo Strnad, citlivý a inteligentní Tomáš. Ten žije sám s matkou, Poncarovou kolegyní Marií. Bušení se zbaví učitel tak, že se k hlučícím žáků sám přidá. Navrhne jim bodování za plnění úkolů, iniciativu a samostatné myšlení. Vítězům plní jejich přání, chodí s dětmi do přírody, učí je využít nabytých vědomostí. Postupně si je získá. Jen Ivo spoléhá na matku, předsedkyni SRPŠ. Vinu za zhoršený prospěch svaluje na učitele. Učitelky na Poncarovu rostoucí popularitu vesměs žárlí. Jako matky rodin nemají čas věnovat se žákům i ve volném čase, zatímco učitel vede několik kroužků. Mezi Janem a Marií vzniká citový vztah, ale Tomáš touží po otcově návratu. Eva rozchodu lituje, ale Jana už definitivně ztratila. Chlapci pod jeho dohledem házejí na hřišti tomahavkem. Janovu pozornost odvede kolegyně a Tomáš zraní nešťastně Iva, který se mu posmíval, že se otec už k nim nevrátí. Začne vyšetřování a Strnadová chce exemplární potrestání. Svědectví kolegyně a přiznání Iva ale učiteli pomůžou. Na jeho stranu se postaví i školník Král prohlášením, že z Poncara by měl radost i soudruh Jan Ámos Komenský.