Hvězda brněnského Divadla na provázku, Boleslav Polívka, se ve filmu prosazoval poměrně dlouho: v řadě televizních projektů sedmdesátých let vytvořil vedlejší role a upozorňovat na sebe začal nejprve v rámci záznamů divadelních představení (Pezza vesus Čorba /1975/, Trosečník, Am a Ea /oba 1977/, Commedia del arte /1980/). Režisér Vladimír Sís se na přelomu desetiletí postaral o filmové verze dvou představení, v nichž Polívka hrál – Balady pro banditu (1978) a Poslední leče (1981). Divácky vděčnou divadelní hru si Jiří Pecha s Polívkou napsali pro sebe, přestože v ní vystupují dvě „ukradené“ postavy: starý revírník, kterého tvůrci převzali z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje, a titulní protagonista hry soudobého dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Jednoduchý děj vychází z každoroční doktorovy návštěvy u revírníka, v jehož nuzném příběhu oba muži prožívají nejneuvěřitelnější fantazijní dobrodružství. Sísův experimentální snímek, v němž jde v podstatě o hru na hru, rámuje rozhovor Polívky a Pechy o jejich postavách. Do protagonistů promítají své divadelní zkušenosti a posléze – už v rolích – dávají průchod své/jejich nespoutané fantazii. Protagonisté nakonec podlehnou reálnosti dění: Burke kamaráda skolí ranou z pušky jako jelena, ale revírník skutečně umírá. Vše se však nakonec ukáže být zase jen hrou na pravdu… Poslední leč je „hereckým koncertem“, v němž dvojice protagonistů dává průchod svému dravému smyslu pro absurdní divadelní akci. Chůze hustým lesem či obtížný výstup na horskou chatu jsou produkty svérázné autorské metody, která aktérům/autorům dovoluje mísit se svévolnou nonšalancí slovní humor s činohrou a pantomimou. Snímek, který se vymykal dobovému barrandovskému standardu, dodnes poskytuje svědectví o Polívkově a Pechově živelném talentu.
Na zahradním dvorku si herci Bolek Polívka a Jiří Pecha vyprávějí o postavách své hry: o starém revírníkovi, kterého převzali z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje, a o doktoru ze hry Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Oba herci promítají do svých protagonistů své divadelní zkušenosti a fantazii. Revírník a Burke se scházejí a v představách prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Ze stromků postaví v pokoji les a chytají se k lovu. Z umyvadla je studánka, z klobouku hnízdo a skleněný „bažant“ se promění ve skutečného pernatce. Pokoj se promění v útulnou hájovnu, nezničitelní fantastové se vydají na Srnčí vrch. Také se věnují rybaření. Revírník sundá ze zdi parohy a předvádí jelena. Burke ho skolí ranou z pušky. Revírník však skutečně umírá, marně Burke přivolá pečovatelku. Starý muž umírá jako zasažený jelen. Obraz se prolíná do reálu přírodní scenérie a pak reálu postavených kulis. Herci odcházejí, zvukaři balí své věci, rekvizitáři likvidují scénu...
Film byl natáčen na černobílý a barevný materiál a posléze celý překopírován na barevný materiál. V Národním filmovém archivu je také uchován původní černobílý originální negativ obrazu a duplikační kopie.
dr. Zvonek Burke
revírník
Dobruše I.
Dobruše II.
Jiří Kratochvíl
Magda Vodičková
Milan Uhde (Poslední leč – divadelní hra)
Jaroslav Chytrý, Karel Karas, Ladislav Winkelhöfer
Roman Smítko, Nový Pavel (výroba)
Nataša Culíková, Jiří Kučera, Anna Mejtská, Alena Chvojková, František Vokřál
Poslední leč
A Sportsmen’s Feast
film
hraný
groteska
Československo
1981
1981
15. 10. 1982
dlouhometrážní
92 min
česká