Hraný celovečerní debut třiatřicetiletého režiséra Fera Feniče Džusový román (1984) patří k těm snímkům, které se dostaly do přímého konfliktu s požadavky a očekáváními barrandovské dramaturgie. Příběh mladé dělnice z gumárny, který svou syrovostí a provokativní upřímností připomínal díla československé nové vlny šedesátých let, se premiéry dočkal až čtyři roky po svém vzniku – v roce 1988. Teprve rok poté směl Fenič realizovat svůj druhý hraný celovečerní projekt – podobenství o morálním pádu komunistického funkcionáře Zvláštní bytosti. Na rozdíl od stylizovaného snímku, který se stal Feničovým rozloučením s celovečerním hraným formátem, odkazuje Džusový román k dokumentaristickým kořenům svého autora. Protagonistkou vyprávění je venkovská dívka Alena Horáková, která začne s kamarádkou Jituš pracovat jako dělnice v gumárně. Podobně jako smělejší Jituš, i nejistá a plachá Alena vidí ve vdavkách jedinou možnost, jak se vymanit z ubíjejícího pracovního stereotypu. Ze známosti s pohledným sebestředným sportovcem Frantou však vznikne jen nechtěné těhotenství. Franta je ženatý, čeká dítě s manželkou a Alena musí podstoupit potrat... Džusový román vzdáleně upomíná na koncept Formanových Lásek jedné plavovlásky (1965), příběh náhodné známosti naivní dívky a její cesty do města končící deziluzí je však rozšířen o potratový motiv. K přesvědčivosti snímku přispěl kameraman Jaroslav Brabec, který v roce 1984 realizoval i snímek docela jiného charakteru – kostýmní romanci Zdeňka Trošky Poklad hraběte Chamaré. V roli Aleny excelovala tehdy devatenáctiletá Alena Mihulová, která rok předtím debutovala v tragikomedii Karla Kachyni Sestřičky. Partu Jituš se ujala neherečka Laura Kurovská, kterou nadabovala Zuzana Bydžovská. Také do dalších rolí se Feničovi povedlo získat málo známé představitele, kteří svými výkony přispěli k autentičnosti filmu.
Venkovské dívky Alena a Jituš dobíhají ranní autobus, který je odveze do gumárenského závodu. Pro Alenu je to první pracovní den. Stereotypní práce u stroje ani jednu dívku netěší. Vyzývavá Jituš se netají tím, že se chce co nejrychleji vdát a z práce vypadnout. Ani drobné a nesmělé Aleně není tato představa cizí. Jituš si brzy najde Vaška, který se právě vrátil z vojny. Na kulturistické soutěži ve městě seznámí Vašek obě dívky s přitažlivým sportovcem Frantou. Aleně se zalíbí na první pohled. Jituš se vdává a na její svatbě je i Alena. Objeví se tam i Franta, který popíjí džus a vyhlíží si děvče. Nakonec vybídne na večerní procházku Alenu a bez jakýchkoliv skrupulí se s ní pomiluje na valníku s brambory. Alena při té příležitosti ztratí zlatý řetízek. Franta si dále už Aleny nevšímá a nezřízeně se opije. Ráno ho Alena na vozíku odveze na stanici autobusu a přemluví řidiče, aby ho vzal. Po čase Alena zjistí, že otěhotněla. Vydá se do Frantova bytu ve městě. Otevře ji Frantova těhotná manželka. Alena podstoupí potrat a potom se vrátí na své pracoviště. Jituš odejde na mateřskou dovolenou a na její místo nastoupí ostýchavá dívka. Alena se jí ujme, všechno jí vysvětlí a pak usedne ke svému stroji.
dělnice Alena Horáková
dělnice Jitka Sládková zvaná Jituš, Alenina kamarádka
kulturista Franta Hlošek
Vašek
kamarádka
kamarádka
referent Josef Moučka
Alenina matka
spolupracovnice
Honza
Janečková
zmalovaná kráska
dělnice Jandová
žena z domácnosti
řidič autobusu Matyska
trenér hodu koulí
rozhodčí na lehkoatletických závodech
mistr
venkovský mladík
člen hudební skupiny
člen hudební skupiny
člen hudební skupiny
člen hudební skupiny
žena z vesnice
Zuzana Hojdová, Michal Vostřez, Marta Křesinová
Olga Hrčková
Vladimír Ježek, Karel Plaňanský, Milan Šilha, Miloslav Dvořák
Nový Pavel (výroba), Iva Šetková
Adriena Váchová
Zdeněk Barták (Drsná planina /hudba k filmu/), Bedřich Smetana (Libuše), Richard Strauss (Tak pravil Zarathustra /Also sprach Zarathustra/), Alexandr Porfirjevič Borodin (Polovecké tance)
Miki Jelínek (Studiová skupina Mikiho Jelínka)
Paráda, Prostři pro dva stůl, Okno mé lásky, Vlak, co nikde nestaví, Bláznova ukolébavka, Hlupák váhá, Na kytaru kluci v parku hrají, Každý má céčka, Slepička kropenatá, Hej, panímámo, Okolo Hradce, Studentská halenka, Co jste, hasiči, Pohádka mládí, Lásko, bože, lásko, Na Pankráci, na malém vršíčku, Keď som išol cez horu /Ricom picom/, Na tý louce zelený, Malou opičku mám
Karel Zich (Paráda), Karel Svoboda (Prostři pro dva stůl), Petr Janda (Okno mé lásky), Petr Janda (Vlak, co nikde nestaví), Pavel Dydovič (Bláznova ukolébavka), Oldřich Říha (Hlupák váhá), Pavel Skalický (Na kytaru kluci v parku hrají), Zdeněk Barták (Každý má céčka), Karel Valdauf (Slepička kropenatá), Karel Vacek (Hej, panímámo), lidová píseň (Studentská halenka), lidová píseň (Co jste, hasiči), Karel Vacek (Pohádka mládí), lidová píseň (Lásko, bože, lásko), lidová píseň (Na Pankráci, na malém vršíčku), lidová píseň (Keď som išol cez horu /Ricom picom/), lidová píseň (Na tý louce zelený)
Michal Bukovič (Paráda), Zdeněk Borovec (Prostři pro dva stůl), Zdeněk Rytíř (Okno mé lásky), Miroslav Černý (Vlak, co nikde nestaví), František Řebíček (Bláznova ukolébavka), Ladislav Vostárek (Hlupák váhá), Václav Hons (Na kytaru kluci v parku hrají), Šárka Schmidtová (Každý má céčka), Karel Valdauf (Slepička kropenatá), Karel Vacek (Hej, panímámo), Karel Vacek (Pohádka mládí)
Karel Zich (Paráda), Karel Gott (Prostři pro dva stůl), Petr Janda (Okno mé lásky), sbor (Vlak, co nikde nestaví), sbor (Bláznova ukolébavka), sbor (Hlupák váhá), skupina Saturn (Na kytaru kluci v parku hrají), mužský hlas (Každý má céčka), sbor (Slepička kropenatá), sbor (Hej, panímámo), sbor (Okolo Hradce), sbor (Studentská halenka), sbor (Co jste, hasiči), sbor (Pohádka mládí), mužský hlas (Lásko, bože, lásko), sbor (Na Pankráci, na malém vršíčku), sbor (Keď som išol cez horu /Ricom picom/), dívčí sbor (Malou opičku mám)
Džusový román
Juice Novel
film
hraný
příběh
Československo
1984
1984
1. 1. 1988
dlouhometrážní
75 min
česká
Festival: 21. filmový festival mladých Trutnov
1988
Trutnov / Československo
Cena Mladé fronty
František Fenič
Akce: 1. Fórum mladého filmu Bratislava
1986
Bratislava / Československo
Vítěz