Vlastně se nic nestalo

Anotace

Posledním titulem ve filmografii režiséra Evalda Schorma (1931–1988) se v roce 1988 stal psychologický snímek Vlastně se nic nestalo. Tím se jeden z nejvýznamnějších tvůrců československé nové vlny vrátil po sedmnácti letech k filmové režii (jeho předchozím snímkem určeným pro kina byl povídkový film Psi a lidé z roku 1971). Schorm zemřel předčasně v prosinci 1988, den před svými sedmapadesátými narozeninami. Nedočkal se tak premiéry filmu Vlastně se nic nestalo, která proběhla až v dubnu 1989, ani vytoužené změny poměrů. Během sedmdesátých a osmdesátých let se tento tvůrce kvůli svým politickým postojům nemohl věnovat filmu ani televizi. Ani v dramatu, inspirovaném románem a scénářem Jaroslavy Moserové, Schorm nemohl svobodně vyjadřovat své názory na stav soudobé společnosti. Příběh o vztahu matky a dcery se proto omezuje na intimní, vztahové téma. Vzdává se tak obecnější roviny, jež by vypovídala o morálce society, jež formovala obě hrdinky: ovdovělou knižní redaktorku Blanku Halerovou a její dvacetiletou dceru Šárku. Blanka se nemůže odpoutat od toho, že dceru v dětství omylem polila vařící vodou a způsobila jí popáleniny. Přehnaně se na ni fixuje a kvůli ní zanedbává dokonce i synka Vojtu. Šárka se pokouší žít svůj život navzdory tomu, že ji matka podceňuje a maří i její snahy o seznámení. Teprve postupně Blanka zjišťuje, že dcera tajně studuje, má vztah i přátele... Film Vlastně se nic nestalo nedosahuje kvalit Schormových předchozích prací, nabízí však atraktivní herecké obsazení v čele s Janou Brejchovou (Blanka) a Terezou Brodskou (Šárka), které jsou matkou a dcerou i ve skutečnosti. Podobně byly herečky obsazeny už v psychologickém dramatu Citlivá místa, které realizoval režisér Vladimír Drha rok před Schormovým snímkem.

Obsah