Režisér Antonín Máša patří k těm tvůrcům, pro které nástup normalizace fakticky znamenal předčasný konec tvůrčí kariéry. V sedmdesátých letech natočil jen dva tituly a k režii se pak vrátil Skřivánčím tichem až v roce 1989. Autorský snímek ovšem poznamenal osud těch filmů, jež se připravovaly před listopadem 1989 a do kin přišly až po sametové revoluci. Příběh skladatele vážné hudby, Chvály, který se marně pokouší najít klid na práci v rodné vsi, se tak nesetkal s vstřícným přijetím u kritiky ani u diváků. V hlavní roli muže, jehož náročné skladby se setkávají s nepochopením, se objevil Ladislav Frej. Part hrdinova bratra Vendy, jenž je coby místní vesnický funkcionář prototypem ziskuchtivého lháře, nabídl nezvyklou, zápornou roli Petru Čepkovi. Ten se objevil i v Mášově posledním snímku – dramatu Byli jsme to my? (1990).
Skladatel soudobé vážné hudby Josef Chvála je přecitlivělý na hluk velkoměsta a povrchní lidské vztahy. Dozví se, že jeho poslední dílo je pro uvedení příliš náročné a jeho požadavky nerealizovatelné, a rozhodne se odjet do rodné vsi Dubí. Ale ani zde nenajde klid. Z amplionu se rozléhá dechovka a bratr Venda, náměstek stavebního podniku a vedoucí funkcionář místního národního výboru, zve všechny na brigádu. Ve vsi tak vznikají předimenzované a nepotřebné stavby. Oblíbený beton má Venda i na dvoře rodného domu, takže se může dobře luxovat. Josefova sestra s manželem staví vilu s koupelnami i když na tom místě není voda. Svoji chalupu chtějí výhodně prodat. Odlišná pojetí života způsobí, že mezi Vendou a Josefem dojde k roztržce. Zraněný Josef odjede do Prahy. Vendův místní oponent Béďa o rvačce všem vypráví, ale Venda ji popře a lživě navíc tvrdí, že Josef slíbil pro místní dechovku napsat polku. Starý otec Chvála přemluví Josefa k návratu do vsi. Toho doprovodí přítelkyně Irena a svou laskavostí všechny smíří. Josef má ale podmínku: Venda uvede do původního stavu lesní cesty, které svévolně vyasfaltoval. Josefova polka je pro místní orchestr nakonec příliš náročná, ale profesionální nahrávku hrají v rozhlase a Venda triumfuje. Josef ponořen ve svém světě tvoří v pražském bytě další opus a netuší, že ho opustila doposud trpělivá Irena ani to, že Venda oproti svým slibům právě slavnostně otevírá obludný lesopark.
Použita je nahrávka skladby Svatopluka Havelky: Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum Epistole de M. Hieronymi de Praga Supplico (List Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arezza o odsouzení Mistra Jeronýma z Prahy) – oratorium pro sóla, dětský, smíšený a madrigalový sbor, varhany a velký orchestr. V ději je skladba nazývána Zprávou o upálení.
skladatel Josef Chvála
spisovatelka Irena, Josefova přítelkyně
funkcionář Venda, Josefův bratr
Miluše, Vendova manželka
Vlasta, Josefova sestra
Jára, manžel Vlasty
otec Chvála
Milena, dcera Miluše a Vendy
automechanik Kája, syn Járy a Vlasty
redaktor Frélich
hudební teoretik Sobota
pedagog Borový
dramaturg Kvasil
tajemník ONV Béďa
Maruš, Béďova manželka
sousedka Šimková
obvodní lékařka Andulka
majitel mlýna Kamil Vaněk
Vaňkova žena
host u Vaňka
předseda JZD
družstevník
host u Vaňka
ředitel Státních statků
pořadatel přednášky dr. Žíla
ušlechtilý pán
dáma na přednášce
úřednice MNV
kapelník
Franta
Sláva
Standík
družstevník
družstevník
družstevník
družstevník
slečna
režisér v nahrávacím studiu
dirigent v nahrávacím studiu
orchestr v nahrávacím studiu
Josef Loučím, František Nejedlý
Jarmila Kovtanová, Oldřich Vlasák
Vladimír Kvěch, Pavel Svoboda, Miloslav Dvořák
Eliška Sekavová, Jarmila Tomišková
Eva Dymáková, Vladimír Seiml
Růžena Hejsková, Martin Malý, Petr Rychetský (pyroefekty), Jaroslav Tůma, Gabriela Šimková
Mario Klemens (FISYO)
Škoda lásky, Už troubějí na horách jeleni, Ona se brání, Na Vlachovce /Padla facka na sále/
Jaromír Vejvoda (Škoda lásky), Vladislav Heráček (Ona se brání), Arnošt Mošna (Na Vlachovce /Padla facka na sále/)
Pavel Žák (Ona se brání)
Karel Černoch (Ona se brání)
Skřivánčí ticho
Silence of the Larks
film
hraný
psychologický
Československo
1989
1989
1. 5. 1990
dlouhometrážní
98 min
česká