Neprávem zapomenutý snímek Karla Smyczka sdílí osud těch projektů, které se realizovaly před „sametovou revolucí“, ale k divákům se dostaly až po listopadu 1989. Na dobu svého vzniku byla komedie Nemocný bílý slon odvážným počinem, po pádu komunismu ovšem zapadla jako dílo, jež bývalý režim kritizovalo jen s opatrným odstupem. Protagonisty alegorického vyprávění jsou manželé, kteří se rozhodnou po odchodu dospělé dcery z domu začít nový život. Marie by se ráda vystěhovala mimo Prahu, Konrádovi (Oldřich Navrátil) však stačí po vzoru mužů trpících krizí mužů středního věku začít běhat. Navíc přijme místo ředitele kulturního domu, který však ještě nebyl ani dostavěn. Kvůli rozdílným názorům nejrůznějších zájemců všechny Konrádovy snahy krachují. Dům – podobně jako nemocný bílý slon – není schopen existence.
Pražský byt manželů Outlíkových opouští jejich vdaná těhotná dcera Klára. Konrád a Marie Outlíkovi plánují nový život. Muž začne kondičně běhat. Žena chce vyměnit byt a odstěhovat se za mladými mimo Prahu. V Konrádově podniku - kulturním výzkumném ústavu začíná reorganizace, Konrád proto přijme nabídku na místo ředitele nového kulturního domu na sídlišti. Dostane chřipku, ale nechce stonat i když zjistí, že dům je zatím pouhá stavba. V horečkách si zařídí na staveništi provizorní kancelář. Brzy zjistí, že se realizace naprosto rozchází se schválenými plány. Architekt mu ukáže maketu a vysvětlí kolik změn nařídil investor. Konráda navštěvují zájemci o prostory v nové budově. Místní občanský výbor rezolutně žádá, aby byl v kulturním domě zřízen mandl, mlékárna a agitační středisko. Konrád je vyhodí a jeho nadřízený Vršínek ho ostře napomene, sám slíbil prostory hasičům Konrád marně hájí kulturní zájmy. V ústavu mezitím proběhla reorganizace - všichni si vzájemně vyměnili funkce. Lékař chce, aby Konrád vyležel horečky, ten ale vytrvá přesto, že mu v kanceláři prší na hlavu. Hygienici mají námitky proti nedostatečnému sociálnímu vybavení ale nikdo nechce Konrádovi podepsat žádost o jeho rozšíření. Stavbyvedoucí nazve rozestavěný kulturní dům nemocným bílým slonem, jenž nemůže přežít.
Sochy dětí v ateliéru jsou dílem Marie Uchytilové (1924–1989). Vytvářela je od roku 1969 do své smrti jako sádrové modely, na počest osmdesáti dvou lidických dětí, zavražděných za 2. světové války. Nedostatek peněz a nezájem institucí způsobily, že do bronzu byly sochy odlévány postupně za peníze dárců až v letech 1995–2000. Celé sousoší je instalované v Lidicích.
ředitel kulturního domu Konrád Outlík
místopředseda OV pro kulturu Vršínek
Outlíkova žena Marie
inspektorka kultury Vladana Říhová
ředitel obvodních kulturních domů Oldřich
náměstek ředitele Karel
tajemník OV
vedoucí odboru Olejníková
docent
lékař
architekt Kemr
sochař Suchánek
vedoucí Restaurací a jídelen Kocan
hostinský Ruda zvaný Egypťan
Vršínkova sekretářka
sekretářka ÚVK Kristýna
stavbyvedoucí Machata
členka občanského výboru č. 37
člen občanského výboru č. 37
inspektor bezpečnosti práce
Klára, dcera Outlíkových
Adam, Klářin muž
zdravotní sestra
kontrolor nemocných
akademik, ředitel Ústavu pro výzkum kultury
zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
Vambera, zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zaměstnankyně ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
Vávrová, zaměstnankyně ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zaměstnankyně ÚVK
Haas, zaměstnanec ÚVK
Fastová, zaměstnankyně ÚVK
Toníček, zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zaměstnanec ÚVK
zedník
lesní inspektor Doutnáč
funkcionář
funkcionář
funkcionář
zaměstnankyně OV
sekretářka
Vršínkův služební řidič
hostinský
Ďuro, šéf stavební party
Petr Hartl
Renata Čihulková, Jarmila Čajová
Konstantin Galas, Marie Uchytilová
Ivan Břešťák, Jaroslav Česal, Petr Průša, Marek Šíma
Zdeňka Černá, Hana Štefanová
Petr Kellner, Ladislava Kašáková
Olga Rosenfelderová, Gabriela Pitráková, Jitka Zvirocká, Zdeněk Mihle
Michal Pavlíček (Studiová skupina Michala Pavlíčka)
Špičková kultura jako řemen
Michal Pavlíček (Špičková kultura jako řemen)
Michael Kocáb (Špičková kultura jako řemen), Studiová skupina Michala Pavlíčka (Špičková kultura jako řemen)
Nemocný bílý slon
The Sick White Elephant
film
hraný
satira
Československo
1989
1989
1. 3. 1990
dlouhometrážní
98 min
česká
Festival: 12. festival české a slovenské filmové veselohry Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
1990
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů za scénář
Karel Smyczek
Festival: 12. festival české a slovenské filmové veselohry Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
1990
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů za scénář
Ivan Bednář
Festival: 12. festival české a slovenské filmové veselohry Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
1990
Nové Město nad Metují / Československo
Cena za nejlepší mužský herecký výkon
Miloslav Štibich
Festival: 12. festival české a slovenské filmové veselohry Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
1990
Nové Město nad Metují / Československo
Cena novinářů za scénář
Mirko Halm