Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života
Země původu
ČeskoslovenskoCopyright
1990Rok výroby
1969—1970, 1990Premiéra
1. 11. 1990Minutáž
105 minRežie
Ivan BalaďaKategorie
filmŽánr
dramaTypologie
hranýdistribučnídlouhometrážníOriginální název
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce životaČeský název
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce životaAnglický název
The Ark of FoolsPracovní název
Pavilón č. 6Anotace
Jediným režijním počinem slovenského režiséra Ivana Baladi se stalo podobenství, obvykle zmiňované pod zkráceným názvem Archa bláznů. Rodák z Bratislavy natočil řadu dokumentárních a hraných filmů (mj. Smrť sa volá Engelchen /1960/, Tri gaštanové kone /1967/, Oči plne snehu /1983/ a třídílné drama Biela voči oblohe /1986/). Na svém kontě má však i televizní pohádku O živé vodě (1987) a seriál Největší z Pierotů, inspirovaný v roce 1990 románem Františka Kožíka. Archa bláznů zůstává ovšem v rámci Balaďovy tvorby snímkem, který naneštěstí spolehlivě zablokoval jeho kariéru filmového režiséra. Volná adaptace alegorické povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilon č. 6 (1892), k níž napsal scénář Lubor Dohnal, byla totiž navzdory dodržení teritoria i dobového rámce průhledným podobenstvím o dobové politické situaci. Výroba filmu byla v roce 1970 zastavena a natočený materiál byl rekonstruován až po dvaceti letech. Archa bláznů byla dokončena podle původní koncepce, satisfakce tvůrců výjimečného díla ovšem mohla být jen částečná. Čechovovská alegorie vypráví o šéflékaři Andreji Raginovi, který se pokouší o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, jež byla svěřena do jeho péče. Pacientům však nedokáže pomoct a svým chováním navíc vzbudí podezření, že je sám nemocný. Skončí mezi svými pacienty a umírá, aniž dokázal prosadit svou představu o svobodě a rovnoprávnosti. Citlivý muž se svědomím se tak v totalitně nastavené společnosti stává předmětem perzekuce... Zatímco Ragina si zahrál pozapomenutý Zlatomír Vacek, v roli pacienta Gromova se objevil tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.
Obsah
Šéflékařem zanedbaného špitálu kdesi v zapadlé gubernii je inteligentní Andrej Ragin. Denně se setkává s hrubostí, ošklivostí, špínou, zlobou, neschopností, pokrytectvím. Tváří v tvář této skutečnosti má pocity zmaru, neboť nemocným nemůže pomoci. V pavilonu číslo šest, kde jsou pacienti s duševními poruchami, se seznámí s mladým Gromovem, který trpí stihomamem a touhou po svobodě. Ragin vykonává své povinnosti, ale zvolna se uzavírá do sebe. Z tohoto stavu ho nezachrání ani příjezdy hostí a ani péče jeho hospodyně Darji Pavlovny. Na jeho narozeniny přijede i honorace z města v čele s Lvem Trofimovičem. Brzy se Raginovo chování stane předmětem jednání komise vedené Trofimovičem. Ragin je sesazen z vedení, na jeho místo nastoupí neschopný a nevzdělaný sekundář Chobotov. Ten zavede Ragina do pavilónu, údajně za nemocným, ale Ragin pochopí, že se v rozpadlé barabizně sám stává pacientem. Odtud nemůže odejít, marně s Gromovem buší na vrata. Hlídač je oba zmlátí. Ztýraný Ragin začne zpívat a ostatní blázni se přidají. K večeru Ragin zemře, mužici ho za nohy a ruce odnesou do kaple. „Tam ležel na stole s otevřenýma očima a měsíc na něj v noci svítil.“
Poznámka
Film byl natočen v letech 1969 a 1970, pak pozastaven na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem. Dokončen a uveden byl až v listopadu 1990, v úvodních titulcích je copyright 1990.
Galerie
Hrají
Zlatomír Vacek
šéflékař Andrej Jefimyč Ragin
Vladimír Merta
Mluví Josef Abrhám
pacient Ivan Dmitrič Gromov
Slavoj Urban
Michail Averjanyč Goljubkin
Antonín Horák
Mluví Jiří Hálek
sekundář Jevgenij Fjodoryč Chobotov
Hana Slivková
Mluví Slávka Budínová
Marja Prokofjevna, Chobotovova žena
Ivan Králik
Mluví František Husák
felčar Sergej Sergejevič
Milica Linhartová
asistentka Naděžda Osipovna zvaná Rusalka
André Maroun-Gédéon
žid Mojsejka
Vojtěch Ron
Lev Trofimovič
Elena Zvaríková
kuchařka Varvara
Ladislav Brothánek
Jefrim, Varvařin druh
Pavel Michailov
Mluví Pavel Landovský
hlídač Nikita
Milena Vopatová
bláznivá nevěsta
Ladislav Gzela
velitel hasičů
Zuzana Fišárková
bláznivá Stěpka
Mnislav Hofmann
Semjonov
Jiří Ptáček (2)
hluchoněmý
Václav Provazník
hluchoněmý
Alois Krameš
pacient
Vlastimila Vlková
Mluví Eva Svobodová
hospodyně Darja Pavlovna
Pavel Pekárek
zrzek
Jana Posseltová
Nina
Zora Rozsypalová
žena burcující pacienty
Eva Řepíková
reportérka
Olga Čechová
reportérka
Marie Hatleová
stařena
Julius Albert
kartář
Žofie Housová
pacientka
Jiřina Jelenská
ženská
Zuzana Fréharová
ženská
Vratislav Žídek
mužik
Klára Dohnalová
Máša
Jan Drnek
mužik Matvěj
Vladimír Švabík
zřízenec
Vít Haderka
Alexandr Lvovič
Magda Křížková
Lina, dcera Chobotovových
Libuše Komancová
pradlena
Šárka Štembergová
pradlena
Natalie Švabíková
pradlena
Klementina Zunová
pacientka
F. Andres
MUDr. Mricin
J. Konůpka
pacient s řády
J. Šafránek
pacient
J. Zeman
hluchoněmý
K. Rys
Nikolaj
K. Zuna
umírající
L. Hanuš
voják
I. Pešl
muzikant
M. Svoboda
zřízenec
I. Hezinová
dívka
M. Stupka
Ivan
Josef Němeček
uprchlý vězeň
J. Navrátil
uprchlý vězeň
J. Vacek
tanečník
členové Dřevěného divadla
Komentář
Štáb a tvůrci
Režie
Pomocná režie
Asistent režie
Skript
Předloha
Anton Pavlovič Čechov (Pavilon č. 6 /Palata No. 6/ – povídka)
Scénář
Dramaturg
Kamera
Druhá kamera
Asistent kamery
Architekt
Výtvarník
Výprava
Jaroslav Chytrý, Eva Slívová
Návrhy kostýmů
Kostýmy
Masky
Střih
Zvuk
Vedoucí výroby
Zástupce vedoucího výroby
Asistent vedoucího výroby
Spolupráce
Eva Charvátová (klapka), Ivan Minář (fotograf)
Hudba
Hudba
Nahrál
FISYO (Dirigent Štěpán Koníček)
Produkční údaje
Originální název
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života
Český název
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života
Anglický název
The Ark of Fools
Pracovní název
Pavilón č. 6
Kategorie
film
Typologie
hranýdistribuční
Žánr
drama
Země původu
Československo
Copyright
1990
Rok výroby
1969—1970, 1990
Produkční data
promítání povoleno v roce 1970 nepředloženo ke schválení
schválení literárního scénáře 1969
schválení technického scénáře 1969
začátek natáčení 11. 9. 1969
konec natáčení 15. 6. 1970 (výroba zastavena na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem)
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993
Premiéra
premiéra 1. 11. 1990 /nepřístupný mládeži/
Distribuční slogan
...aneb Vyprávění z konce života. Český film z roku 1970 podle povídky A. P. Čechova „Pavilón č. 6“.
Výrobce
Nositelé copyrightu
Distribuce
Výrobní skupina
Tvůrčí skupina Juráček – Kučera, Pavel Juráček (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jaroslav Kučera (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
Prodej práv
Technické údaje
Délka
dlouhometrážní
Minutáž
105 min
Původní metráž
2 970 metrů
Distribuční nosič
35mm
Poměr stran
1:1,37
Barva
černobílý
Zvuk
zvukový
Zvukový systém/formát
mono
Verze
česká
Mluveno
česky
Podtitulky
bez titulků
Úvodní/závěrečné titulky
české
