Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

drama

Typologie filmu

hraný

Anglický název

The Ark of Fools

Minutáž

105

Země původu

Československo

Copyright

1990

Rok výroby

1969, 1970, 1990

Premiéra

01.11.1990

Jazyková verze

česká

Režie

Ivan Balaďa

Scénář

Lubor Dohnal

Anotace

Jediným režijním počinem slovenského režiséra Ivana Baladi se stalo podobenství, obvykle zmiňované pod zkráceným názvem Archa bláznů. Rodák z Bratislavy natočil řadu dokumentárních a hraných filmů (mj. Smrť sa volá Engelchen /1960/, Tri gaštanové kone /1967/, Oči plne snehu /1983/ a třídílné drama Biela voči oblohe /1986/). Na svém kontě má však i televizní pohádku O živé vodě (1987) a seriál Největší z Pierotů, inspirovaný v roce 1990 románem Františka Kožíka. Archa bláznů zůstává ovšem v rámci Balaďovy tvorby snímkem, který naneštěstí spolehlivě zablokoval jeho kariéru filmového režiséra. Volná adaptace alegorické povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilon č. 6 (1892), k níž napsal scénář Lubor Dohnal, byla totiž navzdory dodržení teritoria i dobového rámce průhledným podobenstvím o dobové politické situaci. Výroba filmu byla v roce 1970 zastavena a natočený materiál byl rekonstruován až po dvaceti letech. Archa bláznů byla dokončena podle původní koncepce, satisfakce tvůrců výjimečného díla ovšem mohla být jen částečná. Čechovovská alegorie vypráví o šéflékaři Andreji Raginovi, který se pokouší o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, jež byla svěřena do jeho péče. Pacientům však nedokáže pomoct a svým chováním navíc vzbudí podezření, že je sám nemocný. Skončí mezi svými pacienty a umírá, aniž dokázal prosadit svou představu o svobodě a rovnoprávnosti. Citlivý muž se svědomím se tak v totalitně nastavené společnosti stává předmětem perzekuce... Zatímco Ragina si zahrál pozapomenutý Zlatomír Vacek, v roli pacienta Gromova se objevil tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.

Obsah

Šéflékařem zanedbaného špitálu kdesi v zapadlé gubernii je inteligentní Andrej Ragin. Denně se setkává s hrubostí, ošklivostí, špínou, zlobou, neschopností, pokrytectvím. Tváří v tvář této skutečnosti má pocity zmaru, neboť nemocným nemůže pomoci. V pavilonu číslo šest, kde jsou pacienti s duševními poruchami, se seznámí s mladým Gromovem, který trpí stihomamem a touhou po svobodě. Ragin vykonává své povinnosti, ale zvolna se uzavírá do sebe. Z tohoto stavu ho nezachrání ani příjezdy hostí a ani péče jeho hospodyně Darji Pavlovny. Na jeho narozeniny přijede i honorace z města v čele s Lvem Trofimovičem. Brzy se Raginovo chování stane předmětem jednání komise vedené Trofimovičem. Ragin je sesazen z vedení, na jeho místo nastoupí neschopný a nevzdělaný sekundář Chobotov. Ten zavede Ragina do pavilónu, údajně za nemocným, ale Ragin pochopí, že se v rozpadlé barabizně sám stává pacientem. Odtud nemůže odejít, marně s Gromovem buší na vrata. Hlídač je oba zmlátí. Ztýraný Ragin začne zpívat a ostatní blázni se přidají. K večeru Ragin zemře, mužici ho za nohy a ruce odnesou do kaple. „Tam ležel na stole s otevřenýma očima a měsíc na něj v noci svítil.“

Poznámka

Film byl natočen v letech 1969 a 1970, pak pozastaven a dokončen až v roce 1990, copyright 1990.

Hrají

Zlatomír Vacek

šéflékař Andrej Jefimyč Ragin

Vladimír Merta

pacient Ivan Dmitrič Gromov

Slavoj Urban

Michail Averjanyč Goljubkin

Antonín Horák

sekundář Jevgenij Fjodoryč Chobotov

Hana Slivková

Marja Prokofjevna, Chobotovova žena

Ivan Králik

felčar Sergej Sergejevič

Milica Linhartová

asistentka Naděžda Osipovna zvaná Rusalka

André Maroun-Gédéon

žid Mojsejka

Vojtěch Ron

Lev Trofimovič

Elena Zvaríková

kuchařka Varvara

Ladislav Brothánek

Jefrim, Varvařin druh

Pavel Michailov

hlídač Nikita

Milena Vopatová

bláznivá nevěsta

Ladislav Gzela

velitel hasičů

Zuzana Fišárková

bláznivá Stěpka

Mnislav Hofmann

Semjonov

Jiří Ptáček (2)

hluchoněmý

Václav Provazník

hluchoněmý

Alois Krameš

pacient

Vlastimila Vlková

hospodyně Darja Pavlovna

Pavel Pekárek

zrzek

Jana Posseltová

Nina

Zora Rozsypalová

žena burcující pacienty

Eva Řepíková

reportérka

Olga Čechová

reportérka

Marie Hatleová

stařena

Julius Albert

kartář

Žofie Housová

pacientka

Zuzana Fréharová

ženská

Vratislav Žídek

mužik

Klára Dohnalová

Máša

Jan Drnek

mužik Matvěj

Vladimír Švabík

zřízenec

Vít Haderka

Alexandr Lvovič

Magda Křížková

Lina, dcera Chobotovových

Libuše Komancová

pradlena

Natalie Švabíková

pradlena

Klementina Zunová

pacientka

F. Andres

MUDr. Mricin

J. Konůpka

pacient s řády

J. Šafránek

pacient

J. Zeman

hluchoněmý

K. Rys

Nikolaj

K. Zuna

umírající

L. Hanuš

voják

I. Pešl

muzikant

M. Svoboda

zřízenec

I. Hezinová

dívka

M. Stupka

Ivan

Josef Němeček (2)

uprchlý vězeň

J. Navrátil

uprchlý vězeň

J. Vacek

tanečník

členové Dřevěného divadla

Mluví

Josef Abrhám

hlas Gromova

Jiří Hálek

hlas sekundáře

Slávka Budínová

hlas Marji

František Husák

hlas felčara

Pavel Landovský

hlas hlídače

Eva Svobodová

hlas hospodyně

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Ivan Frič, Věra Houšková

Předloha

Anton Pavlovič Čechov (Pavilon č. 6 /Palata No. 6/ – povídka)

Scénář

Lubor Dohnal

Dramaturgie

Zdeněk Bláha

Druhá kamera

Bohumír Durčák

Asistent kamery

Vlastimil Malaska

Výprava

Jaroslav Chytrý, Eva Slívová

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Václav Rouha

Zástupce vedoucího výroby

Blažej Vráb, Zdeňka Černá

Asistent vedoucího výroby

Ladislav Herz

Spolupráce

Eva Charvátová

Hudba

Nahrál

FISYO

Dirigent

Štěpán Koníček (FISYO)

Produkční údaje

Původní název

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Anglický název

The Ark of Fools

Pracovní název

Pavilón č. 6

Copyright

1990

Rok výroby

1969, 1970, 1990

Premiéra

01.11.1990

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Výrobní skupina

Juráček – Kučera, Pavel Juráček, Jaroslav Kučera

Technické údaje

Verze

česká