Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Země původu

Československo

Copyright

1990

Rok výroby

1969—1970, 1990

Premiéra

1. 11. 1990

Minutáž

105 min

Kategorie

film

Žánr

drama

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Český název

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Anglický název

The Ark of Fools

Pracovní název

Pavilón č. 6

Anotace

Jediným režijním počinem slovenského režiséra Ivana Baladi se stalo podobenství, obvykle zmiňované pod zkráceným názvem Archa bláznů. Rodák z Bratislavy natočil řadu dokumentárních a hraných filmů (mj. Smrť sa volá Engelchen /1960/, Tri gaštanové kone /1967/, Oči plne snehu /1983/ a třídílné drama Biela voči oblohe /1986/). Na svém kontě má však i televizní pohádku O živé vodě (1987) a seriál Největší z Pierotů, inspirovaný v roce 1990 románem Františka Kožíka. Archa bláznů zůstává ovšem v rámci Balaďovy tvorby snímkem, který naneštěstí spolehlivě zablokoval jeho kariéru filmového režiséra. Volná adaptace alegorické povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilon č. 6 (1892), k níž napsal scénář Lubor Dohnal, byla totiž navzdory dodržení teritoria i dobového rámce průhledným podobenstvím o dobové politické situaci. Výroba filmu byla v roce 1970 zastavena a natočený materiál byl rekonstruován až po dvaceti letech. Archa bláznů byla dokončena podle původní koncepce, satisfakce tvůrců výjimečného díla ovšem mohla být jen částečná. Čechovovská alegorie vypráví o šéflékaři Andreji Raginovi, který se pokouší o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, jež byla svěřena do jeho péče. Pacientům však nedokáže pomoct a svým chováním navíc vzbudí podezření, že je sám nemocný. Skončí mezi svými pacienty a umírá, aniž dokázal prosadit svou představu o svobodě a rovnoprávnosti. Citlivý muž se svědomím se tak v totalitně nastavené společnosti stává předmětem perzekuce... Zatímco Ragina si zahrál pozapomenutý Zlatomír Vacek, v roli pacienta Gromova se objevil tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.

Obsah

Šéflékařem zanedbaného špitálu kdesi v zapadlé gubernii je inteligentní Andrej Ragin. Denně se setkává s hrubostí, ošklivostí, špínou, zlobou, neschopností, pokrytectvím. Tváří v tvář této skutečnosti má pocity zmaru, neboť nemocným nemůže pomoci. V pavilonu číslo šest, kde jsou pacienti s duševními poruchami, se seznámí s mladým Gromovem, který trpí stihomamem a touhou po svobodě. Ragin vykonává své povinnosti, ale zvolna se uzavírá do sebe. Z tohoto stavu ho nezachrání ani příjezdy hostí a ani péče jeho hospodyně Darji Pavlovny. Na jeho narozeniny přijede i honorace z města v čele s Lvem Trofimovičem. Brzy se Raginovo chování stane předmětem jednání komise vedené Trofimovičem. Ragin je sesazen z vedení, na jeho místo nastoupí neschopný a nevzdělaný sekundář Chobotov. Ten zavede Ragina do pavilónu, údajně za nemocným, ale Ragin pochopí, že se v rozpadlé barabizně sám stává pacientem. Odtud nemůže odejít, marně s Gromovem buší na vrata. Hlídač je oba zmlátí. Ztýraný Ragin začne zpívat a ostatní blázni se přidají. K večeru Ragin zemře, mužici ho za nohy a ruce odnesou do kaple. „Tam ležel na stole s otevřenýma očima a měsíc na něj v noci svítil.“

Poznámka

Film byl natočen v letech 1969 a 1970, pak pozastaven na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem. Dokončen a uveden byl až v listopadu 1990, v úvodních titulcích je copyright 1990.

Film online

Hrají

Zlatomír Vacek

šéflékař Andrej Jefimyč Ragin

Vladimír Merta

Mluví Josef Abrhám
pacient Ivan Dmitrič Gromov

Slavoj Urban

Michail Averjanyč Goljubkin

Antonín Horák

Mluví Jiří Hálek
sekundář Jevgenij Fjodoryč Chobotov

Hana Slivková

Mluví Slávka Budínová
Marja Prokofjevna, Chobotovova žena

Ivan Králik

Mluví František Husák
felčar Sergej Sergejevič

Milica Linhartová

asistentka Naděžda Osipovna zvaná Rusalka

Vojtěch Ron

Lev Trofimovič

Elena Zvaríková

kuchařka Varvara

Ladislav Brothánek

Jefrim, Varvařin druh

Pavel Michailov

Mluví Pavel Landovský
hlídač Nikita

Milena Vopatová

bláznivá nevěsta

Ladislav Gzela

velitel hasičů

Zuzana Fišárková

bláznivá Stěpka

Jiří Ptáček (2)

hluchoněmý

Václav Provazník

hluchoněmý

Alois Krameš

pacient

Vlastimila Vlková

Mluví Eva Svobodová
hospodyně Darja Pavlovna

Pavel Pekárek

zrzek

Jana Posseltová

Nina

Zora Rozsypalová

žena burcující pacienty

Eva Řepíková

reportérka

Olga Čechová

reportérka

Marie Hatleová

stařena

Julius Albert

kartář

Žofie Housová

pacientka

Zuzana Fréharová

ženská

Vratislav Žídek

mužik

Klára Dohnalová

Máša

Jan Drnek

mužik Matvěj

Vít Haderka

Alexandr Lvovič

Magda Křížková

Lina, dcera Chobotovových

Libuše Komancová

pradlena

Natalie Švabíková

pradlena

Klementina Zunová

pacientka

F. Andres

MUDr. Mricin

J. Konůpka

pacient s řády

J. Šafránek

pacient

J. Zeman

hluchoněmý

K. Rys

Nikolaj

K. Zuna

umírající

L. Hanuš

voják

I. Pešl

muzikant

M. Svoboda

zřízenec

I. Hezinová

dívka

M. Stupka

Ivan

Josef Němeček (2)

uprchlý vězeň

J. Navrátil

uprchlý vězeň

J. Vacek

tanečník

členové Dřevěného divadla

Štáb a tvůrci

Asistent režie

Ivan Frič

Předloha

Anton Pavlovič Čechov (Pavilon č. 6 /Palata No. 6/ – povídka)

Scénář

Lubor Dohnal

Dramaturgie

Zdeněk Bláha

Druhá kamera

Bohumír Durčák

Asistent kamery

Vlastimil Malaska

Výprava

Jaroslav Chytrý, Eva Slívová

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Václav Rouha

Zástupce vedoucího výroby

Blažej Vráb, Zdeňka Černá

Asistent vedoucího výroby

Ladislav Herz

Spolupráce

Eva Charvátová (klapka)

Hudba

Produkční údaje

Originální název

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Český název

Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Anglický název

The Ark of Fools

Pracovní název

Pavilón č. 6

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

drama

Země původu

Československo

Copyright

1990

Rok výroby

1969—1970, 1990

Produkční data

promítání povoleno v roce 1970 nepředloženo ke schválení
schválení literárního scénáře 1969
schválení technického scénáře 1969
začátek natáčení 11. 9. 1969
konec natáčení 15. 6. 1970 (výroba zastavena na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem)

Premiéra

premiéra 1. 11. 1990 /nepřístupný mládeži/

Distribuční slogan

...aneb Vyprávění z konce života. Český film z roku 1970 podle povídky A. P. Čechova „Pavilón č. 6“.

Nositelé copyrightu

Státní fond kinematografie

Výrobní skupina

Tvůrčí skupina Juráček – Kučera, Pavel Juráček (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jaroslav Kučera (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

105 min

Původní metráž

2 970 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české