Tichá bolest

V červnovém ránu 1956 pohřbí inspektor drah v.v. Kadavý v doprovodu svého vnuka, studenta Janka, do rodiného hrobu urnu s popelem syna. Jankův otec byl po politickém procesu před sedmi lety popraven a děda získal urnu od komunistických úřadů jen díky své neústupnosti. Se slovy „tož tak na světě“ děda odchází. Naposledy se modlil celou noc před synovou smrtí. Snacha zemřela krátce po synově zatčení a tak se o malého Janka začal starat sám. Uchránil hood dětského domova, kotroloři uznali, že prostředí v chalupě je prosté, ale úzkostlivě čisté. - Vojína Kadavého pověří věčně opilý velitel PTP nadporučík Kopřiva péčí o svůj tank. Janek je sice syn nepřítele lidu, ale jeho otec byl kapitán a bojoval v Anglii.Kopřiva byl z hodnosti kapitána degradován, když ze žárlivosti najel do domku svého konkurenta v lásce a zlomil u tanku hlaveň - teď škodu splácí. Janek vzpomíná jak se nestal pionýrem, když ho ze slavnosti vypověděl bdělý funkcionář. Chlapec v kabinetu pomaloval nachystané šátky neslušnými kosočtverci. Děda odmítl vnuka potrestat a škodu zaplatil. Nadaný Janek neměl být puštěn k maturitě, ale děda pohrozil jinému bdělému funkcionáři, že prozradí jeho minulost nacistického kolaboranta. Na vysokou školu se ale vnuk už nedostal a byl povolán na vojnu k pracovním jednotkám. Je tam svědkem zastřelení vojína Zunka, jenž se jako vegetarián snaží přeběhnout hranice na západ, kde je i v zimě k dostání zelenina. Kopřiva nepustí Janka za dědou, telegram se správou o jeho umírání považuje za podvrh. Janek ale uteče a stráví s dědou poslední noc. Vzpomínají mimo jiné na opakované pokusy najít na zahradě domku soudek se slivovicí, kterou tam děda před 40 lety zakopal a doposud nenašel. Děda zemřel ale na pohřeb Janek nesmí. Vede posádku tanku při zkušebním přejezdu dřevěného mostu postaveným vojáky jeho jednotky. Porve se na noční hlídce s Hvolkem, který udal jeho útěk za dědou. Ráno mu ale vytrhne bolavý zub. Ženisté bytelný most vyhodí do povětří a Kopřivovi vojáci mají postavit nový o kus dál. Jediný stavař mezi vojáky to odmítne, podloží je vlastně močál. Nadporučík rozhodne vyvrátit jeho námitky s pomocí tankua nařídí louku přebrodit. Janek odmítne rozkaz splnit a Kopřiva řídí tank sám. Utopí se i se zbylými členy posádky. Janek se vrací do vsi. Na dědovo doporučení prodá domek a odchází pryč. Lidé mezi sebou neradi vidí někoho, kdo jim připomíná, co provedli nebo čemu nezabránili.