Jiří Křižan

JIŘÍ KŘIŽAN (nar. 26.10.1941, Valašské Meziříčí – zem. 13.10.2010, Branky u Valašského Meziříčí, na infarkt) byl jedním ze tří synů majitele velké parní pily, popraveného v roce 1951 po vykonstruovaném politickém procesu. Tři měsíce před maturitou byl vyloučen z gymnázia kvůli hanlivé básničce na úmrtí prezidenta Zápotockého. Pracoval v ostravských dolech a vystřídal mnoho dalších manuálních zaměstnání. Už tehdy projevil literární sklony; podle jeho námětu natočil Václav Gajer středometrážní film Horký vzduch. Díky tomu se po několika neúspěšných pokusech o přijetí stal externím posluchačem dramaturgie na FAMU (1965-70), kde mnohem později nějakou dobu též přednášel. Současně se živil jako technický redaktor deníku Mladá fronta. Od poloviny 70. let byl dramaturgem a scenáristou FSB. Působil také v dabingu jako úpravce českých verzí. Nejčastěji spolupracoval se Zdenkem Sirovým a Martinem Hollým a později s Vladimírem Michálkem. Psal zejména dobrodružné, tragicky vyhrocené a baladicky zabarvené příběhy z nedávné minulosti (situované často na venkov) se silným morálním akcentem, v nichž nastoluje závažná témata mezilidských vztahů a osudových dilemat. Existenciálních otázek se dotýkají i jeho komorní psychologická dramata ze současnosti. K umělecky nejhodnotnějším filmům, na nichž se podílel, patří vítězné tituly karlovarského MFF Signum laudis (za nějž odmítl převzít Státní cenu Klementa Gottwalda) a Stíny horkého léta, dále Tichá bolest a Je třeba zabít Sekala (deset Českých lvů včetně scenáristického). Ve scénáři Tichá bolest zpracoval vlastní zážitky z 50. let. Napsal předlohy k TV seriálům Na lavici obžalovaných JUSTICE (1999) a Záchranáři (2003). V roce 2003 získal 1. cenu Sazky za nerealizovaný scénář Britský pas. V 70. letech publikoval pod pseudonymem Jan Beran v Nizozemsku a ve Švédsku román Exercities (později adaptovaný v Tiché bolesti), který až v roce 2018 vyšel česky pod názvem Stín. V červnu 1989 byl jedním z iniciátorů petice Několik vět a v listopadu 1989 spoluzakladatelem Občanského fóra. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla pro vnitropolitické otázky (1989-92) a zastával funkci náměstka ministra vnitra ČR (1992-94). V lednu 1995 opustil načas politiku a opět se věnoval scenáristické profesi (přednášel též na FAMU). V roce 1997 se odstěhoval se do valašské vesnice Branky, kde se staral o rodinný les. V roce 2010 neúspěšně kandidoval za TOP 09 do poslanecké sněmovny. Vznikl o něm středometrážní dokument Valach, co Bohu voněl (2011; r. Jiří Fiedor). Jeho dcera Rebeka Křižanová (nar. 1971; provdaná Bartůňková), působí jako novinářka a televizní publicistka a dramaturgyně. – Filmografie: (scénář, není-li uvedeno jinak) střm. f. Horký vzduch (1965; r. Václav Gajer; námět, spol. sc.), Sedm havranů (1967; r. Vladimír Čech; námět, spol. sc.), kr. f. Kaňon samé zlato (1970; r. Zdenek Sirový; spol. sc.), kr. f. Claim na Hluchém potoku (1971; r. Zdeněk Sirový; spol. sc.), střm. f. Poslední výstřel Davida Sandela (1971; r. Zdenek Sirový; spol. sc.), kr. f. Poslední rozhovor (1973; r. Jan Ekl; námět), Stíny horkého léta (1977; r. František Vláčil; + námět), Hrozba (1978; r. Zdenek Sirový; spol. námět, spol. sc.), Postavení mimo hru (1979; r. Ivo Novák; + námět), Paragraf 224 (1979; r. Zdenek Sirový; + spol. námět), Signum laudis (1980; r. Martin Hollý; spol. sc.), Pasáček z doliny (1983; r. František Vláčil; spol. dialogy), Mŕtvi učia živých (1983; r. Martin Hollý; spol. sc.), Iná láska (1985; r. Dušan Trančík; námět, spol. sc.), Outsider (1986; r. Zdenek Sirový; + námět), Cesta na jihozápad (1989; r. Zdenek Sirový; + námět), Tichá bolest (1990; r. Martin Holý), Je třeba zabít Sekala (1998; r. Vladimír Michálek; + námět), střm. filmy Pískovna (TV-2004; r. Vladimír Michálek) a Lovec a Datel (TV-2004; r. Vladimír Michálek), O rodičích a dětech (2008; r. Vladimír Michálek; spol. sc.), Pokoj v duši (2009; r. Vladimír Balko; + spol. námět). -fik-