Mí Pražané mi rozumějí

Anotace

Český film režisérky Věry Chytilové Mí Pražané mi rozumějí byl podle slov autorky na premiéře „původně myšlen jako pietní vzpomínka na tři Mozartovy návštěvy v Praze; bohužel se to trochu zvrtlo...“ Vznikla parodie, jak je psáno v podtitulu filmu, či spíše crazy komedie, která má do pietního obrazu skutečně daleko. Naopak, tvůrci záměrně boří uctivý a akademický přístup k umělcově odkazu a osobnosti, ukazují jej jako živočišnou bytost plnou vášní, poživačnosti, lidských slabůstek a rozmarů. Zachovali tak představu o Mozartovi jako o geniálním umělci, který ani v dospělosti neztratil chování zhýčkaného, rozmarného dítěte (navazují tak třeba na Formanova Amadea). V líčení jeho pražských pobytů vyšli z biografické knihy Zdeňka Mahlera Spi, můj krásný plameni. – Chytilová se nesnažila o rekonstrukci historických reálií a bez rozpaků natáčela v tehdejších současných pražských exteriérech či v reálu rozestavěného rekonstruovaného Stavovského divadla. Za kočárem v dálce tedy lze vidět projíždějící automobily. Postavy v historických kostýmech se pohybují v dnešních ulicích a rozverný Mozart si neodpustí nejedno srovnání. Režisérka však tuto linii zcizujících efektů nedotáhla do konce, z filmu je znát uspěchanost a nervozita. Milan Šteindler jako by Mozartovi z oka vypadl, hraje ho s vervou i s patřičným ironickým odstupem v intencích autorčina záměru. Vedle něj vystupují i další herci divadla Sklep a také třeba Miloš Kopecký. Velký prostor má v dílku Mozartova hudba, doplněná „kolážemi“ Miroslava Kořínka a úryvky Mistrových „pražských oper“ v podání Opery Mozart. – V kinech byl film uváděn společně s dokumentem Petra Slavíka Valčík na čtyři doby (1991). -jh-

Obsah