Jak jsme hráli čáru

historický, komedie, rodinný, hořká komedie

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Hostage

Minutáž

102

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

04.12.2014

Režie

Juraj Nvota

Scénář

Peter Pišťanek, Marian Urban

Námět

Peter Pišťanek, Marian Urban

Anotace

Koprodukční rodinný snímek Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru se odehrává od přelomu roku 1967 do okupace „spřátelenými vojsky“ v srpnu 1968 v pohraničním městečku mezi Československem a Rakouskem, kde hranici tvoří řeka Morava. Protagonistou je asi desetiletý Petr, jehož rodiče před několika lety emigrovali právě do sousední země a marně se snaží dostat synka k sobě. O Péťu se pečlivě starají prarodiče, kteří si v případě potřeby povídají maďarsky, aby jim vnuk nerozuměl. Děj tvoří řada epizod z dětského života a dětským pohledem jsou také obyčejné i neobyčejné události nazírány. Scenáristé Peter Pišťanek a Marian Urban přitom vycházeli z vlastních či převzatých vzpomínek a Juraj Nvota podobné prostředí pohraniční obce použil již ve svém filmu Muzika (2007). Vcelku zřetelným záměrem tvůrců je ukázat dnešním dětem tehdejší těžkou dobu a podmínky, za nichž jejich vrstevníci kdysi vyrůstali. Značnou pozornost autoři věnují charakterizaci postav, jak dětí, tak dospělých (zejména Petrova dědečka a babičky nebo náčelníka pohraniční stráže a zároveň otce Petrova úhlavního nepřítele). Hlavní hrdina tím, že vyrůstá bez rodičů-emigrantů, je přitom výjimečný, ačkoliv jinak prožívá běžné klukovské trable a radosti. Snímek je poznamenaný zjevnou didaktičností, nepříliš nápaditým zpracováním látky a bohužel také českým dabingem (maďarské dialogy mají české podtitulky). -tbk-

Obsah

Asi desetileté děti předčítají ve škole slohové cvičení o tom, jaké měly doma Vánoce. – Péťa Achberger jako obvykle strávil svátky s dědečkem a babičkou. Jeho rodiče před sedmi lety emigrovali do Rakouska a od té doby se marně snaží dostat syna k sobě. Právě přišlo vyjádření, že se další jejich žádost zamítá. Podle dědy, který kdysi pracoval jako šéf v hotelu Carlton a teď je vedoucím zdejší hospody, je chlapec rukojmím. – Péťa se kamarádí se vzornou žačkou Helenkou. Další kamarád Ferda Glanz, jehož tatínek je myslivec a uvědomělý komunista, nasadí klukovi brouka do hlavy: až prarodiče umřou, skončí v děcáku. Ale podle dědečka do té doby už určitě bude s rodiči. – Soudružka z MNV vyhrožuje babičce, že jim vnuka seberou, když se budou pořád snažit dostat ho k rodičům. Stará dáma před ní naoko tak láteří na Péťu, že se soudružka rychle vytratí. – Petrovým žárlivým sokem je Jarda, syn náčelníka zdejší pohraniční posádky majora Bašty. Hranici s Rakouskem tvoří řeka Morava, jejíž československý břeh je pořádně zadrátovaný a hlídaný. – Děti mají spor kvůli retardovanému Honzovi. Jarda se mu posmívá, že skončí ve zvláštní škole, Helenka s Péťou se proto rozhodnou učit se s ním. Je to těžké, ale Honza později aspoň jednou u tabule uspěje. – Ředitel ve škole marně vyšetřuje, kdo z žáků ukradl kocoura jedné staré paní. – Za městečkem u jeskyně ve skalách se chystá parta „černogardistů“, vedená Jardou, mučit Honzu, přivázaného u kůlu. Péťa ho s Ferdovou pomocí osvobodí a pak s Honzou (který má rád zvířata a kočku vzal) vrátí ukradené zvíře. – Je jaro. Na školním představení pouštějí dětem film Král Šumavy. – Ferda tvrdí Petrovi, že pod Moravou vede tajný tunel do Rakouska. Tím k nim prý v noci chodí jejich příbuzný hrabě a dokonce tudy provezl i motorku. Nevěřící Péťa souhlasí, že se přijde podívat o půlnoci k opuštěné továrničce, kde prý budou motorkáři. Děda chlapce přistihne při odchodu a jde tam s ním. Skutečně se tu nějací motorkáři objeví, pak však u hranice vypukne poplach. Jsou slyšet výstřely a křik. Děda s Péťou jdou raději rychle domů. Druhý den se po městečku povídá, že pohraničníci postříleli polskou rodinu, která se chtěla v náklaďáku dostat přes hranici. – Ferda se před kamarádem vymlouvá, proč o půlnoci nepřišel. Pochlubí se mu otcovou pistolí, která mu však při hádce a potyčce upadne a Petr ji tajně schová ve stohu slámy. – Do školy dorazí na besedu náčelník Bašta s podřízenými. Chce tu založit oddíl Mladých strážců hranic. Rychle však setkání s žáky ukončí, když se ho Péťa nevinně zeptá, koho zastřelili. – Je rok 1968 a v republice se dějí nečekané věci. – Péťa se zase popere s Jardou kvůli Helence. Zasáhne tělocvikář. Jarda před ním uteče a nešťastně si zlomí nohu. Jeho otec běsní a postará se o to, aby byl učitel přeložen na jinou školu. – Učitelka přikáže Péťovi, aby chodil s Honzou do školy i ze školy. Jenže si je vyčíhají „černogardisté“, k nimž se přidal i Ferda, a shodí Honzu do řeky. Ten pak přijde do vyučování zmáčený a v ruce má žábu. Ale nikoho neprozradí. Petr se na něj zlobí. – Ferda se Péťovi omluví, že musel Honzu shodit. Kamarádi se usmíří. Ferda ukáže příteli zajatou lišku, kterou otec používá na cvičení loveckých psů. Řekne mu také, že je nemocný a bude muset do nemocnice. – Při rozdávání vysvědčení učitelka oznámí, že Honza opravdu půjde do zvláštní školy. Chlapci to nevadí, ale děti se na něj zlobí. Jen Jarda je na koni. – Péťa se dozví, že má v Rakousku bratra Karla. Vyčítá prarodičům, že mu to neřekli. Myslí si, že rodiče o něj už nestojí. Napřed chce utéct za nimi motorákem, který odjíždí ze zdejší stanice do Rakouska, ale nakonec to neudělá. Aspoň však osvobodí lišku. – Děda vysvětlí vnukovi, proč s babičkou mlčeli, a usmíří se s ním. – Nemocný Ferda dá kamarádovi mapu k pokladu. – Péťu chytí „černogardisté“ a přivlečou ho až k drátům. Při následujícím poplachu je chlapec zadržen jako „narušitel“. Bašta ho před dědou vyslýchá. Nevěří jeho historce o „černogardistech“, mezi nimiž jsou i jeho synové Jarda a Jirka, nicméně chce ututlat „mimořádnou událost“, a proto kluka pustí. – Péťa opravdu podle mapy najde poklad a dá ho dědovi. Ferda ukradl otci estébácký fascikl, vedený na starého Achbergera. – Ferda umře. V den jeho pohřbu se v městečku nečekaně objeví rodiče i s Karlem. Jsou tu napůl ilegálně a chtějí si Petra hned odvézt. Na chvíli ho pošlou s bratrem ven. – Petr vezme sourozence k otevřené rakvi s Ferdou. – „Černogardisté“ napadnou bratry a hodí Karla do vody. Otec se kvůli tomu zlobí na Petra a dá mu facku. – Péťa uteče k vodě za svou partou. Tu však také napadnou nepřátelé. Petr si to rozdá s Jardou „na férovku“ a přepere ho. Když se na něj vrhne přesila, vytáhne pistoli, kterou si vzal ze skrýše. Při potyčce vyjde výstřel. Vyděšený chlapec uteče. Hledá ho rojnice pohraničníků i děda s otcem. Děda přemluví syna, aby se raději hned vrátili se ženou a Karlem do Rakouska. Klukovi pomůže najít úkryt liška. Brzy ráno se Péťa setká s dědou. Ten ho uklidní, že se nikomu nic nestalo, jen Jirka Bašta se strachy posral. Při návratu domů se objeví první tanky. V televizi se mluví o okupaci spřátelených armád. Babička je nešťastná. – Péťa se rozloučí s Helenkou. Jde s dědou na nádraží. Náčelník Bašta se postará, aby chlapec mohl nastoupit do plného motoráčku, i když ho děda nemá v pase. – Hned na první stanici za hranicemi se oba setkají s rodiči. Dojatý děda se vrací sám prázdným vláčkem zpět. -tbk-

Poznámka

VÝŇATEK Z FILMU: Král Šumavy (1959; r. Karel Kachyňa).

Hrají

Richard Labuda

Petr Achberger

Milan Lasica

děda Achberger

Libuše Šafránková

babička Achbergerová

Ondřej Vetchý

major Bašta, velitel pohraniční stráže

Szidi Tobias

učitelka Vernerová

Milan Ondrík

tělocvikář Tomko

Ady Hajdu

ředitel školy

Ondřej Malý

důstojník Reim

Alexander Bárta

Petrův otec

Slávka Halčáková

Petrova matka

Jana Oľhová

soudružka z MNV

Christopher Paulíny

Ferda Glanz

Tamara Fischer

Helena Kraščičová

Gregor Hraška

Jarda Bašta

Tomáš Florek

Honza Kolár

Viktor Stupka

Edo Ďžudák

Matylda Homolová

Alenka

Erik Bekeš

Jirka Bašta

Martin Hrevuš

Kremničan

Tomáš Samko

Šalgovič

Adam Praskač

práskač

David Pašš

Karel

Zita Furková

Poldína Batajová

Zuzana Konečná

učitelka Šišoláková

Petra Vajdová

tělocvikářka Vaľová

Jan Mazák

důstojník Čech

Marián Labuda ml.

důstojník Slovák

Richard Autner

desátník Preiss

Michal Koleják

pohraničník

Martin Kochan

pohraničník

Milan Rosík

pohraničník

Mária Breinerová

Glanzová

Lenka Janíková

Baštová

Ingrid Ištóková

Kraščičová

Vladimír Zboroň

Kraščič

Mária Landlová

Kolárová

Martin Škoda

Pavel Kolár

Mária Čubová

Žofka Baštová

Mluví

Matěj Převrátil

hlas Petra Achbergera

Anna Brousková

hlas učitelky Vernerové

Jan Köhler

hlas Ferdy Glanze

Alena Kokrdová

hlas Heleny Kraščičové

Jakub Němčok

hlas Jardy Bašty

Jindřich Žampa

hlas Honzy Kolára

Mikuláš Převrátil

hlas

Ema Novotná

hlas

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Katarína Kurtíková

Asistent režie

Milka Jarošová, Ivo Tomeček, Debora Pastirčáková, Miloš Volný

Skript

Andrea Čepcová

Původní filmový námět

Peter Pišťanek, Marian Urban

Dramaturgie

Magdaléna Glasnerová (RTVS), Kristián Suda (FC ČT), Jan Gogola (dramaturgická spolupráce), Jaroslav Sedláček (hlavní dramaturg FC ČT), Jana Kákošová (šéfdramaturg RTVS)

Druhá kamera

Richard Krivda, Lukáš Teren

Asistent kamery

Prokop Králíček (ostřič kamery), Simona Weisslechnerová (ostřička kamery), Peter Dúžek (ostřič kamery), Matej Chlpík (ostřič kamery), Peter Nečas (ostřič kamery), Rafael Skurka (ostřič kamery), Martin Točka (steadicam), Matúš Baranec (steadicam)

Architekt

Pavol Andraško, Miriam Struhárová

Výprava

Jaroslav Košál, Matej Horina, David Košál, Erik Duda

Návrhy kostýmů

Simona Vachálková

Kostýmy

Beáta Kodajová (vedoucí kostymérka), Alica Suchá, Monika Koritko, Ludka Demovičová, Jana Horváthová

Masky

Juraj Steiner (supervize), Zuzana Paulini (umělecký maskér), Zuzana Peschlová, Mária Chmelová, Jozef Kanas

Zvuk

Peter Gajdoš (zvuk a design), Petr Lenděl (mix), Martin Roller (zvukový mistr RTVS)

Vizuální efekty

Štúdio Ekran, Peter Košál, Palo Ďurák, Tomáš Mikuľák

Zvláštní efekty

Peter Plazák, Branislav Petráš

Postprodukce

Jitka Chaloupková (vedoucí produkce trikové postprodukce), Anna Švehelková (producent trikové postprodukce)

Koordinátor kaskadérů

Peter Olgyay (odborný poradce)

Výkonná produkce

Jana Horáková, Jaroslav Kučera (FC ČT), Ivana Kurincová (RTVS)

Producent

Marian Urban, Olga Raitolarová (asociovaná producentka)

Koproducent

Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Tomáš Baldýnský (kreativní producent FC ČT), Zdeněk Skaunic (Filmové ateliéry), Tibor Búza (RTVS), Marek Urban (UN Film), Peter Neveďal (Filmpark production), Marek Mackovič (Filmpark production)

Produkce

Markéta Urbanová (manažerka produkce)

Vedoucí produkce

Zuzana Ricotti (vedoucí natáčení), Radoslav Bolek (Filmové ateliéry), Jiří Koštýř (FC ČT), Hana Matisová (vedoucí výrobního štábu RTVS)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (FC ČT)

Asistent vedoucího produkce

Eva Horváthová, Jiří Madzia (Filmové ateliéry), Ladislav Barta (v Rakousku), Waly V. Kolman (FC ČT)

Spolupráce

Viktor Poboček (asistent střihu), Miloš Gluvňa (asistent zvuku), Ján Ravasz (asistent zvuku), Miroslav Nágel (asistent zvuku), Miroslav Kosáč (asistent zvuku), Zuzana Ricotti (fotograf), Ctibor Bachratý (fotograf), Ota Bareš (práce se zvířaty – liška), FAUNA FILMS (práce se zvířaty – liška), Barrandov Studio a. s.

Dialogy české verze

Jiří Kodeš

Režie české verze

Jiří Kodeš

Hudba

Použitá hudba

Antonín Dvořák (Slavnostní pochod)

Nahrál

Symfonický orchester Slovenského rozhlasu

Dirigent

Mário Košík (Symfonický orchester Slovenského rozhlasu)

Písně

Šťastie (titulní píseň), Veselé Vánoce /Vánoce Vánoce přicházejí/, Wake Up, Den je krásný, Mám ho rada, Pieseň šťastných detí, různé skladby a písně

Hudba k písni

Ľubica Malachovská Čekovská (Šťastie), Jaromír Vomáčka (Veselé Vánoce /Vánoce Vánoce přicházejí/), Dežo Ursiny (Wake Up), Vlastimil Hála (Den je krásný), Jiří Bažant (Den je krásný), Jiří Malásek (Den je krásný), Vieroslav Matušík (Mám ho rada), Dezider Kardoš (Pieseň šťastných detí)

Text písně

Milan Lasica (Šťastie), Zdeněk Borovec (Veselé Vánoce /Vánoce Vánoce přicházejí/), Elina Ursyniová (Wake Up), Vratislav Blažek (Den je krásný), Eliška Jelínková (Mám ho rada), Soňa Cónová (Pieseň šťastných detí)

Zpívá

Milan Lasica (Šťastie), The Soulmen (Wake Up), Karel Gott (Den je krásný), Jana Petrů (Den je krásný), Gabriela Hermélyová (Mám ho rada)

Lokace

Slovensko, Vysoká pri Morave (Slovensko), Devínská Nová Ves (Slovensko)

Produkční údaje

Původní název

Jak jsme hráli čáru

Anglický název

Hostage

Souběžný název

Rukojemník

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

04.12.2014

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Na některých místech se dospívá rychleji.

Výrobce

ALEF Film & Media, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Filmové ateliéry Zlín (koprodukce), Rozhlas a televízia Slovenska (koprodukce), UN Film (koprodukce), Filmpark production (koprodukce)

Distribuce

Cinemart (monopol do 4.12.2024)

Technické údaje

Formát

1:2,35

Barva

colour

Zvuk

Dolby Digital

Titulky

české

Ocenění

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší filmová scénografie
Pavol Andraško

Vítěz

Akce: 26. ceny IGRIC 2015, výroční národní tvůrčí ceny Slovenského filmového svazu, Unie slovenských televizních tvůrců a Literárního fondu SR za audiovizuální tvorbu roku 2014

2015
Bratislava / Slovensko
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Milan Lasica

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší střih
Alois Fišárek

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
Milan Lasica

Nominace

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli
Ondřej Vetchý