Olga

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

15. 5. 2014

Minutáž

87 min

Kategorie

film

Žánr

životopisný, dokument

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Olga

Český název

Olga

Anglický název

Olga

Anotace

Autorský snímek Miroslava Janka s prostým názvem Olga, připravovaný původně pro televizi, byl posléze rozšířen na distribuční formát se záměrem představit Olgu Havlovou (11.7.1933 – 27.1.1996) zvláště mladé generaci. Anna Freimanová, autorka námětu, rodinná přítelkyně a blízká spolupracovnice Václava Havla, vyšla ze sborníku Síla věčnosti Olgy Havlové, který editovala. – Scenárista a režisér byl odkázán ve velké míře na archivní materiály. Hlavní linii snímku tvoří životopisná data hrdinky, která čte její neteř Olga Pešková charakteristickým „šplíchalovským“ hlasem, estébácká „fakta“ a záznamy z výslechů v příznačném žargonu, čtená režisérem ze svazku Ministerstva vnitra č. 23898, nesoucí krycí jméno Olina (estébácká hlášení ilustrují fotografie „úspěšné“ Olgy se známými osobnostmi či sekvencemi z důležitých okamžiků z doby, kdy Václav Havel vykonával funkci prezidenta). Dále jsou použity ukázky z Originálních videojournalů, záznamy z Divadla Na zábradlí, rozhovory s rodinnými příslušníky, přáteli či blízkými spolupracovníky, fotografie a videa z různých zdrojů a inscenované dotáčky, především četba z textů. – Miroslav Janek v mnohovrstevnatém snímku zúročil znalost reálií rodiny, jež významně zasáhla do historie Československa respektive České republiky, přátelství s některými účinkujícími a obdivuhodnou orientaci v rozsáhlých materiálech různého druhu, k čemuž přispěl jeho podíl na časosběrném projektu Občan Havel (2008), který dokončil po tragicky zemřelém Pavlu Kouteckém. S protagonistkou se však osobně nikdy nesetkal. Velký podíl na výsledném efektu má střihačka Tonička Janková. – Pečlivě vystavěný portrét, připomínající kolářovskou koláž, jenž zasvěcenému publiku „jen“ potvrzuje vcelku známá fakta, odráží výjimečnost, svéráznost ale i „normálnost“ Olgy Havlové, která v žádné ze svých životních rolí nikdy nezměnila své zásady. Absurdní situace zvládala po svém (sledování STB postupně nahrazené všudypřítomnou ochrankou atd.), v roli První dámy si udržela své zvyklosti a naplno se věnovala dobročinnosti a vždy „žila s nohama na zemi“. I zkušenější diváci však budou postrádat chybějící identifikaci vzpomínajících účinkujících. – Snímek měl světovou premiéru na festivalu Jeden svět 2014 a jeho slavnostní uvedení do distribuce doprovodil v kině Světozor koncert kapely The Plastic People of the Universe přenášený i s filmem a následující debatou do dvaceti českých kin. Součástí kinopremiéry byla též vernisáž putovní fotografické výstavy, zachycující počátky Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. -kk-

Obsah

Olga (roz. Šplíchalová) se narodila v žižkovské dělnické rodině, ale již v jejích šesti letech zůstala matka se třemi dětmi sama. – Kamarád Andrej Krob v interview žádá rozpačitou Olgu, aby se vyjádřila k faktu, že její manžel má být prezidentem. – Jako dospívající byla Olga divoká, hodně četla, chodila na nepřístupné filmy a starala se o pět dětí své o jedenáct let starší sestry. Vyhrožovala, že když bude volit komunisty, nebude jí děti hlídat. – Se zestárlou sestrou na zahradě rozmlouvá Václav Havel o schůzi „její buňky“ Občanského fóra, kterou kvůli němu málem prošvihla. Vykají si. Příbuzná jej nabádá, aby přestat kouřit. – Olga vzpomíná na volby za starého režimu. – Když byla Olga malá, chodívali v neděli na zmrzlinu na Barrandovské terasy, které postavil Václavův otec, nebo do kina či divadla. Velmi na ni zapůsobil rozhlasem vysílaný proces s Miladou Horákovou. Po měšťance nastoupila jako opravářka punčoch, potom jako mzdová účetní a naposledy jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí. – Václav Havel v rozhovoru s Antonínem Přidalem na scéně Zábradlí vzpomíná na seznámení s Olgou v době dospívání. – Olga už od kolébky žila tak, aby byla pořád svá. To na ni asi přitahovalo i Václava a později jeho maminku. Ta byla zaskočena, že synova dívka má jenom měšťanku a nezná žádný cizí jazyk, ale nakonec se s tím smířila. V té době Václavovi bylo sedmnáct a Olze dvacet. Chodit spolu začali za tři roky a záhy se vzali. – Společně zvelebili dům na Hrádečku. Během věznění Havel na dálku připomínal činnosti, které je tam třeba vykonat. Viděl v Olze celoživotní souputnici. – Pro StB byla Havlová nepříjemný „objekt“. Často byla sledována i s přáteli cestou na Hrádeček. – Anna Freimanová zmiňuje pozdější odpor Olgy k prezidentské ochrance, kterou nakonec musela akceptovat, ale sepsala pro ni vlastní pravidla. I s rolí První dámy se těžko srovnávala, věnovala se v ní hlavně svému Výboru dobré vůle. – Jako holka ze Žižkova se Olga naučila ozvat se, když se jí něco nelíbí. Říkala vše na rovinu. Měla dobrý „čuch“ na lidi. – Její rodiče vstoupili do komunistické strany po válce v naději lepších pořádků. S mámou se pohádala třeba o Stalinovi a rok spolu nemluvily. – Olga se domnívá, že ženy jsou praktičtější. I proto ji zaujala za bývalého režimu nepovolená manifestace žen kvůli nedostatku hygienických potřeb. Vyjadřuje se ke spolupráci na vzniku Originálních videojournalů. – Pamětníci vzpomínají na pravidelná setkání u Andreje Nikolaje Stankoviče v Melantrichově ulici s dalšími signatáři Charty 77 v tzv. knihovně Hrobka, kde se v reakci na filozofické bytové semináře zabývali brakovou literaturou. Skupina poloperiodicky vydávala i vlastní texty pod názvem Nový brak. Probíraly se zde třeba historky z výslechů, ale nebyla tu nouze o legraci. – Ivan M. Havel připomíná obsah amatérského filmu Lilian, parodující situaci pronásledovaných Havlových. – Úkolem StB bylo nejen Havlovou sledovat, ale také jí znepříjemňovat život. – Olga se přizpůsobovala novým situacím, včetně role První dámy. Havel to ocenil. – Z nábřežního bytu mává Olga s Jane Fondovou na prezidentský vrtulník. – Po Havlově uvěznění převzala jeho žena část vydávání samizdatových edic a pořádání akcí na Hrádečku. Podle Havla dokonce trochu „rozkvetla“. Pamětníci vzpomínají na „zlaté časy“. Bavili se, což estébáky štvalo. – Z výkonu trestu Havel zadával Olze úkoly, v bezmoci měl snahu ji „řídit“. – Olga v kronice najde fotku sledovací budky lunochodu proti chalupě, tu StB posléze nahradila chatou. – Havel komentuje manželský vztah jako nesentimentální, ale pevný. Žena se jej nesnažila převychovat k vlastnímu obrazu, prožila pestrý život a poznala hodně lidí. – StB sleduje přípravu oslav Olžiných padesátin. – Havlová se celý život, ač nevěřící, řídí Desaterem. Ráda rozjímá v tichu na procházce se psem. Ráno se s ní ovšem nedalo komunikovat, dokud se řádně neprobrala. Budila respekt a měla autoritu. – Havel nad kronikou z Hrádečku připomíná koncerty, návštěvy, veselé večírky, ale i vážné události, např. přípravu petice Několik vět. – Přátelé vzpomínají na narozeninovou zabijačku. Olga byla režisérkou pořádaných akcí, měla zvláštní humor i organizační schopnosti. – Havlová sice vždy toužila cestovat, ale nápor oficiálních cest po listopadu 1989 byl enormní. Obávala se ztráty soukromí. – Záznamy StB o schůzce, na níž sledovaná komentovala smrt Leonida Brežněva, jsou doprovázeny její procházkou s paní Bushovou po Karlově mostě. – Do role První dámy vplula podle slov bývalého Havlova tajemníka Vladimíra Hanzela naprosto přirozeně. – Olga měla po mámě dělnickou hrdost a neohlížela se na společenské rozdíly. Nesnášela lísání k mocným a aroganci k lidem bez postavení. Václavu Klausovi na setkání vyčte jeho negativní přístup k nadacím. – Se Zdeňkem Urbánkem vzpomíná Olga na euforii za revoluce a s nostalgií na disent. – Z vězení propuštěný Havel zve přátele na večer otevřených dveří. – Olga konstatuje, že vždy myslí konstruktivně a dopředu; křivdy rychle zapomíná. – Navzdory oficiálnímu postavení vyrazí Olga na veselý výlet do Benátek s kumpány z Hrobky. Snaží se sice chovat nenápadně, ale stejně jsou kvůli její bezpečnosti sledováni policií. – Olga nechce mluvit o svém zdravotním stavu. – Neteř má přání v klidu postát u stále obleženého hrobu Olgy a zapálit jim dvě cigarety. – Havel si přeje pro oba zdraví, Olga je konkrétnější: přeje si starší píseň od Pink Floydů… -kk-

Poznámka

VÝŇATKY Z FILMŮ: Mlha (1966; r. Radúz Činčera), Dopisy Olze (1986; r. Michal Hýbek); Lilian (r. Olga Havlová, Jan Kašpar), Postup základních útvarů VB proti konkrétním projevům ideologické diverze (r. M. Fojtík), Tvář Žižkova (1989; r. Petr Václav); GEN – Olga Havlová (1993; r. Olga Sommerová), Václav Havel – česká pohádka (TV-1993; r. Ivan Fíla), Matka Slavia (TV-1997; r. Petr Nikolaev), Občan Havel (2008, r. Pavel Koutecký, Miroslav Janek).

Komentář

Olga Pešková

spíkr

texty rozhovorů s Olgou Havlovou

Ivan M. Havel

spíkr

texty z Nového braku

Ludmila Lamačová

spíkr

texty z Nového braku

Vratislav Brabenec

spíkr

vlastní text Vzpomínky na Olgu

Miroslav Janek

spíkr

citace z archivu Státní bezpečnosti

Účinkují

Olga Pešková

Jarmila Bělíková

Kateřina Blažková Bajzíková

Zbyněk Benýšek

Anna Freimanová

Jane Fondová

Ivan M. Havel

Vladimír Hanzel

František Horáček alias Jim Čert

Andrej Krob

Karel Knotek

Roman Kuchařík

Ludmila Lamačová

Andrej Nikolaj Stankovič

Olga Stankovičová

Petr Taťoun

Zdeněk Urbánek

Blanka Dobešová

Viktor Parkán

Štáb a tvůrci

Předloha

Anna Freimanová (Síla věčnosti Olgy Havlové; Knihovna Václava Havla, Praha 2013) (sborník vzpomínkových textů a rozhovorů)

Dramaturgie

Hana Jemelíková, Kateřina Krobová (ČT), Jana Hádková (vedoucí dramaturgyně ČT)

Kamera

Miroslav Janek, Michael Gahut (archivní záběry), Michal Hýbek (archivní záběry), Pavel Kačírek (archivní záběry), Jan Kašpar (archivní záběry), Andrej Krob (archivní záběry), Štěpán Kučera (archivní záběry), Josef Nekvasil (archivní záběry), Vladimír Skalský (archivní záběry), Stano Slušný (archivní záběry), Marek Šimon (archivní záběry)

Výkonná produkce

Jan Krása, Robert Riedl (ČT)

Producent

Jarmila Poláková, Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Vedoucí produkce

Jana Vokrouhlíková (ČT)

Výtvarná spolupráce

Kateřina Bajzíková (fotografie), Karel Cudlín (fotografie), Ivan M. Havel (fotografie), Dagmar Havlová (fotografie), Dagmar Hochová (fotografie), Bohdan Holomíček (fotografie), Jan Kašpar (fotografie), Jaroslav Kukal (fotografie), Ondřej Němec (fotografie), Tomki Němec (fotografie), Pavel Škácha (fotografie)

Spolupráce

Magdaléna Rajčanová (rešerše)

Hudba

Hudba

Plastic People of The Universe, Jim Čert, Sylvie Krobová

Písně

Time, různé skladby a písně

Interpret

Pink Floyd (Time)

Produkční údaje

Originální název

Olga

Anglický název

Olga

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

životopisný, dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

2014

Rok výroby

2014

Premiéra

15. 5. 2014

Přístupnost

přístupné bez omezení

Distribuční slogan

Zpráva o sledování objekta, který odmítal vypovídat a dělal si, co chtěl. Dokumentární film od tvůrců filmu Občan Havel.

Výrobce

Film & Sociologie – Jarmila Poláková, Česká televize (koprodukce)

S podporou

Státní fond kinematografie České republiky, Knihovna Václava Havla, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Distribuce

Aerofilms (monopol do 31. 12. 2015)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

87 min

Titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 11. Evropský filmový festival, ARTS&FILM TELČ 2015

2015
Telč / Česká republika
Prix Jury
Miroslav Janek

Vítěz

Akce: 22. výroční ceny Český lev 2015 za filmovou tvorbu roku 2014

2015
Praha / Česká republika
Nejlepší dokumentární film
Miroslav Janek

Vítěz

Akce: TRILOBIT Beroun 2014, ceny Českého fimového a televizního svazu

2014
Beroun / Česká republika
Cena poroty
Miroslav Janek