Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře

Minutáž

88

Země původu

Česká republika

Copyright

2000

Rok výroby

2000

Premiéra

09.11.2000

Jazyková verze

česká

Režie

Ivan Vojnár

Scénář

Ivan Vojnár

Námět

Ivan Vojnár

Anotace

Režisér, scenárista a kameraman Ivan Vojnár patří k umělcům, kteří o věcech kolem sebe neustále pochybují a zároveň o nich hluboce přemýšlejí. V meditativním dokumentu Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře předkládá záznam výpovědí náhodně vybraných osob, s nimiž se bavil v průběhu listopadu 1998 až ledna 2000 (snímek je ovšem rámován Silvestry 1998 a 1999) o jejich vztazích, o jejich práci, o prostých i složitých problémech, ale také o demokracii či o české společnosti. – Záběr protagonistů je skutečně široký: od retardovaného metaře Františka a jeho ženy Ivy, prosté maloměstské rodiny Dvorských, sadaře a harmonikáře Čečila, přes podnikavého travestita, maniodepresivního mladíka nebo Hrabalova známého Jiřího Šmorance, až k básníkům Ivu Vodseďálkovi a Yvetě Shanfeldové, všestrannému umělci a feministovi Mirku Vodrážkovi a jeho ženě Ivě či k relativizujícím filozofům Ladislavu Šerému a Václavu Bělohradskému. – Průsečíky vyprávění jsou Vojnárova štace v pražské kavárně Café Konvikt a společný výlet lodí. Většina děje se v průběhu čtyř ročních dob odehrává v Petřínských sadech. Kamera však zabloudí i do jiných pražských míst či lokálů. – Vojnár střídá černobílý a barevný materiál, nechává své postavy (jež jsou ve filmu vesměs anonymní) vypovídat většinou přímo na kameru a nijak se netají jejich manipulací. Sám vstupuje přímo do obrazu jako komentátor nebo jako naslouchající. V časovém sledu se divák s jednotlivými „herci“ seznamuje blíže a u některých z nich je zaskočen jejich „proměnou“ (travestit Petr, z nějž se stane uhlazený manažer, náhle ostříhaný a oholený Ladislav Šerý, nebo pan Čečil, jenž se nečekaně projeví jako schopný řezbář). Součástmi vypravěčského schématu jsou přesahy obrazu a zvuku nebo členění do kapitol, uvozených titulky. – Kaleidoskop uplynulého roku „pod dojmem chvil a událostí“, vázaný na konec století a tisíciletí, může připomínat opusy Karla Vachka nejen některými formálními postupy, ale i tvůrčí zaujatostí nebo historickým zakotvením. Liší se však od nich výběrem „hrdinů“ i režisérovým zcela odlišným přístupem k nim. Navíc je mnohem „stručnější“ pokud jde o promítací délku.

Obsah

Škoda, že se nemůžeme vrátit do věku, kdy žádný slovník lidem nepřekážel, ke stručnosti citoslovce, do radostné nehybnosti před jazyky – E. M. Cioran (1911-1995). – Režisér Ivan Vojnár mluví o tom, že natáčení původně černobílého filmu začalo v listopadu 1998. – Na Silvestra 1998 pronášejí přípitky někteří protagonisté. Hrabalův přítel Jiří Šmoranc mluví o své jediné vydané knížce a o tom, jak je důležité "neumřít pozdě". – S poklidnými přípitky kontrastuje atmosféra v silvestrovské Lucerně. – Loď odplouvá. Představitelé filmu se setkají až na samém konci natáčení při projížďce lodí po Vltavě. – Manželé Dvorští, obyčejní venkovští lidé, ukazují u lesa místo, kde by si chtěli do roka postavit srub a splnit si tak dlouholetý sen. – Prvního ledna 1999. Konvikt. Vojnár sedí v Café Konvikt na pražském Starém Městě. Právě tady ho napadl námět filmu, zde se často setkával se svými postavami. Básník Ivo Vodseďálek tu při víně mluví o pěti svazcích své poezie. – Metař František Rataj Prekovský si s kolegou při práci stěžují na chování lidí. – Pod vltavskými mosty. Josef Čečil, pracující v Petřínských sadech, hraje při projížďce na svou oblíbenou harmoniku. – Mladý muž Petr Maňas mluví v klubu o tom, proč vystupuje v travesty show jako Sue Ellen (hrdinka ze seriálu Dallas). – Pan Čečil ukazuje stromy, o něž se stará: jsou prý napadené a chorobné jako on. – Automat Svět. Mladý vousatý intelektuál v brýlích (Ladislav Šerý) obchází zavřený a zchátralý Automat Svět, kam tak rád chodil Bohumil Hrabal. Neustále relativizuje dění okolo sebe i pojmy. Mluví o tom, zda „socialistický bordel“ nakonec nebyl lepší než „kapitalistická čistota“, o tom, který „šmejd“ je vlastně horší. – Proměny. Podle Šerého se bude rodina postupně rozvolňovat. Jiný intelektuál, uhlazený feminista Mirek Vodrážka, konstatuje, že namísto demokracie přichází „chaokracie“; objevují se i nové filozofické trendy, vycházející z představy neustálého toku světa a života. – Manželé Dvorští se pokoušejí definovat demokracii. - Totéž pak činí filozof Václav Bělohradský. – Vodrážka mluví o druzích jinakosti a o tom, že nelze vystačit s dichotomií muže a ženy. - Básník Vodseďálek se při procházce v sadu staví proti androgynnímu pojetí lidské existence: polarita mezi mužem a ženou je velmi důležitá. – Ivan Vojnár konstatuje v Café Konvikt, že Sue Ellen zmizela. – Dlouhá cesta do Národní knihovny. Inženýr Soukup zkoumá věžní hodiny a vyznává se ze své lásky k prosté strojařině a mechanice. Šmoranc v regálech knihovny nachází svou knihu Děti periferie. – Profesor Bělohradský mluví o „planetární“ literatuře a národním státu, který odumírá. – Astrolog Messany, silueta na obloze. Populární astrolog odmítá Nostradamova proroctví konce světa; katastrofy se prý odehrávají uvnitř nás. Na lodi se baví s barmankou z Café Konvikt o lásce a o znameních zvěrokruhu. Básník Vodseďálek stále medituje o pohlavích a vypráví, jak byl zařazen do americké encyklopedie známých žen. – Intelektuál Šerý medituje na velké skládce o moci médií, která kradou duši. Konstatuje, že i Vojnár jej manipuluje. – Podle Dvorských má každá doba své. – Zatímco pan Čečil mluví v rozkvetlém sadu o starých a nemocných stromech, tančí tu při hudbě z magnetofonu vysoký mladík (Borek Tůma), který trpí maniodepresivními stavy. – Šerý se svěřuje se svými pocity z vlastních překladů Antonina Artauda, jenž je mu blízký pocity frustrace. – Majáles. „Kde domov můj“. Při majálesu zpívá jakýsi mladík hymnu na střeše auta. – Inženýr Soukup medituje o umělém slepenci Československa. Jemu by mnohem více vyhovovalo Rakousko-Uhersko. – Pátého května 1999. „Kolumbus nemyslel, ale konal“. František je se svou ženou Ivou v sadech. Mluví o tom, jak Kolumbus zradil Indiány. Manželka Mirka Vodrážky, také Iva, mluví mezi stromy o svém ztotožnění s Indiány. Prozrazuje své indiánské jméno. – Podle Bělohradského se musí změnit přístup ke světu chudých a bohatých. Je čas být na straně Indiánů. – Carmina femina. Oratorium ženské duše. Mirek Vodrážka jako klávesista, spolu se zpěvačkou a s nahou tanečnicí prezentuje v kostele své dílo. – Na skládce relativizuje Šerý pojmy kultura a naděje. – Osmého května 1999. Den osvobození od fašismu. Franta s Ivou tancují při dechovce v Kulturním domě Barikádníků (známé „Barče“). – Pan Šmoranc mluví o umělcích, kteří ho ovlivnili (Giraudeux, Joyce, Célin, beatnici). – Bělohradský se vrací k „planetární“ literatuře: možná ji představují knihy ze série Harmony nebo příručky Světové banky. – Manželé Dvorští s příbuznými zahajují práce na stavbě srubu. – V Café Konvikt čte Vojnár poznámky o potížích s natáčením. – Sue Ellen se vrací. Zcela proměněný Petr Maňas je teď manažerem vlastní agentury. Podle něj Sue Ellen momentálně „spí“. – Jedničky a nuly. Borek bubnuje u Vltavy na bubínek. – Podle Šerého, který se zastavil u dávno odstaveného vagonu, se člověk dnes kvůli počítačům proměňuje na jedničky a nuly. Ideály beatnictví dnes zdevalvovaly v baťůžkářství. – Pátého července 1999. Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Na Velehradě se koná velká pouť. Stařenka v kroji odříkává Růženec božího milosrdenství. Mluví o všudypřítomnosti Boha. – Básník Vodseďálek v Petřínských sadech přemýšlí o Abrahámově nespravedlivém údělu. Konstatuje pak, že Bůh nakonec obětoval svého syna kvůli lidskému spasení. – Úplné zatmění. Na pláži tančí lidé, čekající při techno-hudbě na zatmění. – František seká trávu kosou a modlí se v prosté kapličce. – Mládež křepčí na pláži. – Sedlák vypaluje trávu. – Pan Šmoranc ukazuje místo u Botiče, jež se vztahuje ke vzpomínkám z jeho knížky. – Rozjímání. Podle Šmorance je sen základní hmotou surrealistů. – Bořek mluví o těžkých depresích kvůli zatmění a kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti. – Astrolog Messany vzpomíná na svůj zážitek ze zatmění u Balatonu. – Na Václavském náměstí končí Marta Kubišová svou Modlitbou koncert 10 let poté. – Ivo Vodseďálek tvrdí, že si předělal známé Descartesovo heslo na „Dubito, ergo credo“ (Pochybuji, tedy věřím). – Sedmnáctého listopadu 1999. Deset let poté. Dva kluci Dvorských a potom i jejich rodiče se snaží mluvit o národě a o jeho historii. – Bělohradský hovoří o morálce národní tradice a o novém definování morálky v éře globalizace. – Ostříhaný a oholený Šerý, který přednáší na vysoké škole, přemýšlí v Café Konvikt před Vojnárem o tom, jak se mladá generace vyrovná s „kapitalismem“. Srovnává dnešek s kontextem roku 1968. – Kácení. Den díkůvzdání. Sadař Čečil proti své vůli kácí staré nemocné stromy. O jeden kmen je opřena žena se smutnýma očima, Yveta Shanfeldová, která žije ve Spojených státech, ale dojíždí do Čech. Chtěla by tu vydat svou poezii, psanou samozřejmě česky. – Pan Čečil ukazuje své dřevěné sochy, vyrobené z kmenů. V jedné z nich bude úl. – Nezadržitelné proudění dnů. Stará žena se sítí vrásek na obličeji (scenáristka a dramaturgyně Alena Munková) se netají svou skepsí k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Každý rok je podle ní ztrátou. A změna století či tisíciletí v tom nehrají žádnou roli. Nejvíce jí vadí lidská přetvářka. – V Lucerně je opět velké silvestrovské veselí s kapelou Olympic. – Rodina Dvorských hrdě pózuje před malým srubem s názvem Mirka. Obyčejný sen se splnil. – Šerý v Café Konvikt mluví o systému a o nepřirozených vztazích ve společnosti. – František a Iva Ratajovi se procházejí v zasněžené petřínské stráni. – Loď s protagonisty se vzdaluje po Vltavě. -tbk-

Poznámka

Film je zařazen do projektu Praha 2000 – Evropské město kultury.

Účinkují

Josef Čečil

Jitka Dvorská

Miroslav Dvorský

Josef Heller

Petr Maňas

Petr Messany

Iva Ratajová

František Rataj Prekovský

Radka Slabá

Jiří Soukup

Ladislav Šerý

Jiří Šmoranc

Borek Tůma

Iva Vodrážková

Mirek Vodrážka

Edita Adlerová

Představení Carmina femina: mezzosoprán

Antonia Svobodová

tanec

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Ivan Vojnár

Scénář

Ivan Vojnár

Výtvarník

Milan Jaroš (grafický design)

Výkonná produkce

Galina Šustová (produkce GAGA), Aleš Novák (produkce ČT)

Produkce

Anna Becková, Jarmila Poláková, Iva Nesvadbová, Milan Jaroš

Hudba

Písně

různé skladby a písně

Produkční údaje

Původní název

Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře

Anglický název

Proroci a básníci. Kapitoly z kalendáře

Copyright

2000

Rok výroby

2000

Premiéra

09.11.2000

Technické údaje

Barva

colour/black & white

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 4. mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě 2000

2000
Jihlava / Česká republika
Cena diváků
Ivan Vojnár

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2000

2000
Beroun / Česká republika
Čestné uznání FITES za autorský celovečerní dokumentární film
Ivan Vojnár