Na vodě

Dokufikční snímek úmyslně opouští obvyklý způsob vyprávění. Představuje to, co filmový teoretik Carl R. Platinga (nar. 1957) v souvislosti s dokumentární kinematografií pojmenoval „otevřeným“ a „poetickým“ modem. Slučuje oba vyprávěcí způsoby do unikavého tvaru, odpovídajícího určujícímu motivu této vodní odysey: proměnlivosti. – Otevřený modus. Dokument pomocí výroků a obrazů ukazuje, provokuje a prozkoumává namísto výkladu či vysvětlování. Vyprávění se „rozlévá“ do třech hlavních proudů. – I. Vodáci a pes. Dvojice vodáků (Procházka, Kopecký), ke kterým se občas přidá pes, proplouvá nafukovacím člunem nerekultivovanou džunglí Podkrušnohoří. Útržkovitě rozjímají jadrným jazykem nad vztahem člověka a zdevastované krajiny („industriální buddhismus“), aniž nabízejí uspokojivé odpovědi na inspirativní otázky duše, pudovosti, životní a strojní energie, nebo konzumerismu. Tok jejich myšlenek neustále víří ve jménu proměnlivosti okolo jednoho a toho samého: pomíjivosti života, smrti coby pozitivní veličiny, umožňující dotek věčnosti... – II. Julie a poustevník Sep. Mladá žena z města (Julie Válková) při své pouti narazí v industriální zóně na asketického samotáře Sepa (Josef Kadeřábek). Dívka hledá zaběhlého psa a vytváří „senzorickou mapu“; dle cestovního plánu křižuje pustou měsíční krajinu, v níž umísťuje osobní věci, které mají přilákat nazpět ztraceného Falka. Bezdomovec Sep podniká výpravy do „nitra země“, kde se v polozatopených betonových šachtách a opuštěných strojních soupravách zavléká do přediva vzpomínek na odsuny Němců či zatopené vesnice; snaží se přitom najít rovnováhu mezi rolí „stopaře“ a „lovce“. Falko není nalezen, Sep dále bloumá rozvalinami, z nichž „doluje“ šrot kovových konstrukcí. Dvojice v závěru zjišťuje, že jejich konečný cíl možná představuje samotná cesta... – III. Moře klidu. Stejnojmenné občanské hnutí připravuje megalomanský projekt: zaplavení zrušených podkrušnohorských povrchových dolů od Kadaně po Ústí nad Labem slanou vodou z Baltu, přivedenou potrubím. Spolek tak chce naplnit dávné fantasma českého národa (zapsané už v Nerudových Povídkách malostranských) vlastnit moře. Ve jménu pomíjivosti aktéři Moře klidu (Jan Plíšek, Radim Neuvirt) předkládají develeporskou strategii záplavy coby nástroje revitalizace těžařského regionu. Moře v Čechách je však po letech snažení stále v nedohlednu... – Poetický modus. Dokumentární vyprávění pojímá námět či událost jako estetický objekt, který je sám o sobě významotvorným činitelem. Takový dokument se nezaměřuje na holé šíření informací a faktů, ale na smyslové a formální aspekty nahlížené látky. -xb-