Tlumočník

Osmdesátiletý slovenský překladatel a tlumočník Ali Ungár přijede do Vídně. V činžovním domě si dá do kapsy kabátu pistoli. Pak zazvoní u jednoho bytu. Otevře mu o něco mladší Georg Graubner. Návštěvník se ho ptá na otce, sturmbannführera Kurta Graubnera, který za války zastřelil jeho rodiče. Podle Georga je otec již po smrti. Ali se vnutí dovnitř. Vytáhne knihu, kterou esesák napsal o svém působení na Slovensku. Georg tvrdí, že otce neviděl čtyřicet let. Když se s ním setkal, byl již po mrtvici a záhy zemřel. Podle něj měl na svědomí víc lidí. Muž se věnuje více pečovatelce Jole, než nezvanému hostu. Ten ho označí za antisemitské prase a Georg na oplátku jeho za sionistického nadčlověka. – Rozčilený návštěvník při odchodu z domu dá knihu do Graubnerovy domovní schránky, na niž vyryje hákový kříž. Vrátí se do svého bytu v Bratislavě, kde žije po smrti manželky sám. Na záznamníků má kromě jiných zpráv i vzkaz od dcery Edity. Chce se zastřelit, ale nedokáže to. – Z nakladatelství dostane Ali vzkaz, že se s ním chce sejít nějaký Rakušan. Na schůzce v kavárně se tak znovu setká s Graubnerem. Ten si přečetl knihu a má s sebou otcovy dopisy. Chce, aby ho Ungár provázel jako tlumočník za sto eur denně po stopách otcova působení na Slovensku. Vzpomíná, že otec byl nesnášenlivý a přesvědčený nacista, který se po anšlusu Rakouska stal zástupcem velitele gestapa. Ali posléze neochotně souhlasí, protože chce najít místo, kde jsou pohřbeni jeho rodiče. Má však několik podmínek. – Staří pánové druhý den vyrazí červeným mercedesem na cestu. Jsou povahově odlišní. Georg je vitální a upovídaný sukničkář. Učil angličtinu a francouzštinu a byl v protialkoholní léčebně, odkud utekl. Ali je mlčenlivý a podle Georga popudlivý suchar a navíc si drží od Rakušana odstup. Vypráví, že jej rodiče dali pokřtít a on díky tomu přečkal válku v klášterním sirotčinci. Otec s matkou se ukrývali na venkově, dokud se nesetkali s Graubnerem. – Ungár si začne číst nacistovy dopisy, v nichž esesák píše manželce o krásách slovenské přírody i o tamních lidech a v nichž jsou i jeho kresby. Georg, který si dal na pumpě štamprle, nabídne svezení dvěma veselým masérkám z nedalekých lázní. Jedna z nich, Trudy, řídí a během cesty vypráví německy o tom, jak dělala v Rakousku pečovatelku u manželského páru, který spáchal sebevraždu. Druhá, korpulentní Berta, zase pustí CD s nahrávkou kapely, v níž zpívá. Dobírá si zaraženého Aliho. Když dívky vystupují u lázní, nabídnou oběma pánům koupel. Zatímco Georg se labužnicky ponoří do venkovního bazénu, ve kterém nacvičují dvě akvabely, Ali na něj čeká; neumí plavat. Vyjde najevo, že Rakušan měl tři manželky. Vdovec Ali žil se svou ženou dvaapadesát let. Často se hádali, ale milovali se. Měl prý sice nějaký čas milenku, ale kvůli manželce se s ní brzy rozešel. Berta a Truda namasírují Georga, zatímco Ali dál čte dopisy. Rakušan si nasedne do auta v žertovné gumové masce. Vyčítá společníkovi, že se neumí smát a radovat se ze života. Ten tvrdí, že měl kdysi radost třeba z podepsané desky Boba Dylana, kterou mu dál jeho nejlepší přítel, s nímž pracoval v novinách. Kamarád na něj pak za normalizace donášel na StB. – V banskobystrickém archivu dostanou muži kopie dokumentů, fotky a nahrávky výpovědí svědků ze složky Georgova otce. Na fotografiích jsou mimo jiné těla popravených lidí. Jeden ze svědků na videozáznamu vypráví, jak velitel zvláštního komanda střílel oběti do týla, zatímco děti byly v masových hrobech pohřbeny zaživa. Po odchodu z archivu objeví Georg rozbité okýnko a vykradené auto. Přišel nejen o bundu, ale i o peníze a o doklady. S Alim marně prohlížejí odpadkové koše v okolí. – Ungár musí zaplatit za nocleh v hotelu. Georg objeví jeho pistoli. Ali přizná, že přijel do Vídně zastřelit jeho otce. Zbraň si prý pořídil, když ho po Sametové revoluci jednou s manželkou přepadli na ulici. – Georg večer vyrazí do hotelového baru, kde je svatba. Sblíží se tu s Veronikou, dvaatřicetiletou osamělou dcerou novomanželky, která se dnes potřetí vdala. Přizná jí, proč přijel na Slovensko a řekne jí, že tu jeho otec zabíjel lidi. Mladá žena to zpočátku považuje za žert. Opijí se spolu, ale Georgova očekávání se nenaplní; Veronika odejde spát sama. Muž se pak nedostane do pokoje; Ali mu neotevře. Ráno se setkají u snídaně. Slovák chce odjet domů. Zjistil totiž, že Georg za něj podepsal hotelový účet a musel za něj zaplatit včerejší útratu. – Rakušana osloví policista, který přivedl do hotelu mladého zloděje i s jeho rozčílenou matkou. Vrátí okradenému bundu i doklady, ale peníze už ne. Matka uprosí cizince, aby nepodával trestní oznámení. Georg dá drzému mladíkovi facku a odejde. Na nádraží zaplatí Alimu a přesvědčí ho, aby pokračovali. Přijme i podmínku, že už nebude pít. Při další cestě vzpomíná na sestru, která se změnila, když otce zavřeli za válečné zločiny. Nechtěla prý pak už žít a zemřela mladá. Ale on odmítá nést vinu za něco, co neudělal. – Jedou do Donoval za Pečnerovými, které Ungár zná ze svého dřívějšího pátrání. Vesničan Pečner vzpomíná. Jeho rodina za války ukrývala židy a někdo to udal. Němci přijeli a odvezli židy i jeho babičku do města, kde je popravili. Georg mu ukáže fotky, na nichž je jeho otec. Pečner tvrdí, že na nich nikoho nepoznává. Jeho manželka odkáže dvojici na starého obchodníka Kysela, který žije v Ružomberoku. – Při další cestě se Ali náhodou setká s dcerou Editou, která se v tamním zařízení stará o děti z míst na Ukrajině, kde je válka. Georg ženě, která sama nemůže mít děti, tvrdí, že syn vraha i syn obětí to mají oba těžké. Ale pro Editu je takové srovnání nepřípustné. Vyčítá otci, že se stará o esesákova syna. Chce, aby se k ní Ali přestěhoval, protože ví, že je nemocný. Georg se venku dorozumívá s ukrajinským chlapcem Vasjou. Během další cesty vypráví o synovi, který teď pracuje v Anglii jako zahradník a který měl problematickou minulost. – V Ružomberoku dvojice navštíví senilního Kysela v léčebně dlouhodobě nemocných. Vyhodí je od něj jeho vnuk. Ten je pak vezme do prázdného loveckého hotýlku a ubytuje je v jedné chatce. Vypráví, že děda arizoval obchod v Donovalech a že byl u Hlinkových gardistů (jako tehdy skoro každý). Po válce byl zavřený a měl potíže s komunisty. I on měl kvůli svému původu těžkosti. – Večer Georg vzpomíná na otce, kterého v dětství považoval za hrdinu. Až když ho zavřeli, pochopil, že byl někým jiným. Otec dostal osm let, ale když se vrátil, syn zjistil, že se vůbec nezměnil. – Ráno dvojice znovu zajede za starým Kyselem. Ten ve světlé chvilce mluví o tom, že Pečnerovi kšeftovali se židáky a že je někdo udal (možná i on sám). Obhajuje svůj tehdejší postoj a vzpomíná, že esesáci se se židy nešpinili. Odvezli je z Donoval do města, kde je postřílel jeden z gardistů, který je už mrtvý, stejně jako ostatní zúčastnění. Řekne jim, i kde je masový hrob. – Dvojice pokračuje v cestě. Georg v noci v hotelu spálí kopie dokumentů. Ráno najde Aliho v koupelně bezvládného. Jede pak za sanitkou do nemocnice, kde se později setká s Editou. Lékaři Ungára zachrání. – Georg se vrací do Vídně. V zadním pokoji jeho bytu leží nemohoucí otec. Syn před ním pustí videozáznam s výpovědí jedné staré svědkyně jeho zločinů. Na noční stolek položí Aliho pistoli a odejde. Pak se vrací na Slovensko. Dojede ke kalvárii nad Ružomberokem, kde byl masový hrob a kde je dnes jen tráva... -tbk-