Mečiar

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2013, 2017

Premiéra

9. 3. 2018

Minutáž

95 min

Kategorie

film

Žánr

politický, životopisný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Mečiar

Český název

Mečiar

Anglický název

The Lust for Power

Souběžný název

Mečiar

Anotace

Slovensko-český dokument Terezy Nvotové, přímočaře nazvaný Mečiar, se vrací po necelých třiceti letech „svobody“ na začátek novodobé československé, respektive slovenské historie, již výrazně ovlivnil ve své době jeden z nejmocnějších středoevropských politiků, bývalý premiér a předseda Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimír Mečiar (nar. 1942). Po ohlasu na původně natočený stejnojmenný bakalářský snímek (2013) se autorka rozhodla téma rozšířit do celovečerní verze. K natáčení ji přiměly rozčarování ze stavu slovenské politiky a potřeba analyzovat nedávný vývoj, aby se neopakovaly chyby, prohlubující společenskou krizi. Chronologicky rekapituluje klíčové události a kauzy s cílem přimět spoluobčany nesmiřovat se s korupcí a se snahou vyvolat veřejný tlak za „očistu“ politiky. Zároveň by snímek měl být mementem pro mladou generaci, která zrod „nedokonalé demokracie“ nezažila. Vývoj na Slovensku v současné době ukazuje, že něco bylo a stále je „špatně“. Veřejné mínění bylo markantně zburcováno až vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho dívky Martiny Kušnírové 21. února 2018. – Ve znepokojující politické sondě Nvotová kromě subjektivního komentáře, zahrnujícího i peripetie vlastní rodiny (včetně úryvků z domácích videí) použila výpovědi a názory významných aktérů, svědků, politologů a sociologů. Archivní záznamy a televizní zpravodajství, výňatky z policejních odposlechů, audionahrávky a ilustrativní momentky z místa činu či rekonstrukce (únos Miloslava Kováče ml.) jsou samozřejmými svědectvími událostí. Stěžejní součástí dokumentu je aktuální rozhovor naoko upřímného Mečiara s režisérkou v jeho luxusní vile Elektra v Trenčianskych Teplicích, kam se kontroverzní politik „ukryl“ po politických neúspěších a po rozpadu HZDS na odpočinek. – Snímek je věnovaný obětem politického zločinu. -kk-

Obsah

Vladimír Mečiar působil v novodobé politice přes dvě desetiletí. Po odchodu z veřejného života se usadil v honosné vile Elektra v Trenčianských Teplicích. Režisérce tvrdí, že přerušil písemný a telefonický styk a že nevyhledává společnost. Ona je prý naprostá výjimka. – Nvotová si jako desetiletá hrála na Vinnetoua, E. T. Mimozemšťana i na Mečiara (amatérský záznam, jak s kamarádkou natáčí „rozhovor s politikem“). Tehdy netušila, že všudypřítomný muž je skutečný. Jako dospělou Slovenku ji zajímá, kde se Mečiar „vzal“ a co vše „udělal“. Má obavy, že se podobný „politický příběh“ odehrává všude kolem. – Režisérka najde v obci Nemšová továrnu Skloobal (nyní Vetropack), kde byl Mečiar podnikovým právníkem. Investigativní novinář Milan Žitný před areálem rekapituluje počátek jeho kariéry. Jako středoškolský student se Mečiar zapojil do Československého svazu mládeže. Po roce 1968 odsoudil okupaci a byl vyhozený z komunistické strany (1962-1970), ale krátce nato začal dálkově studovat práva v Bratislavě, přestože byl evidován u StB jako nepřátelská osoba. – Nvotová se narodila za starého režimu, před nímž se její rodiče (herečka Anna Šišková a režisér Juraj Nvota) „ukrývali“ v Trnavě, kde byli v angažmá divadla pro děti a mládež. Tereza pobývala často u babičky. Vesničtí komunističtí sousedi se měli dobře. – Listopadovou revoluci na Slovensku vyburcovala komunita umělců, studentů a ekologů. – Žitný připomíná, že Mečiar ještě za generální stávky 27. listopadu 1989 stál na straně vedení fabriky a prosazoval vyhazovy pro rebely. Po úspěchu stávky rychle otočil a kritikou nadřízených zapůsobil na zaměstnance. – Člen hnutí Veřejnost proti násilí (VPN) Ladislav Snopko vzpomíná na bezprostřední kroky po stávce: byli zodpovědní za převrat a tedy i pověření sestavením vlády. Jako nezkušení demokraté se rozhodli vyhlásit konkurzy na klíčové pozice. Peter Zajac (VPN) dodnes nechápe tehdejší naivitu: Vladimír Ondruš doporučil na vnitro kandidáta Mečiara jako člověka, který „všechno ví“, což je mělo varovat. Předseda Slovenského parlamentu (1990-1992) František Mikloško i člen vyšetřovací komise Václav Bartuška objasňují situaci: podezřele zorientovaná civilní osoba měla převzít po čtyřiceti letech nesvobody vnitro, o němž málokdo věděl, jak funguje. – Početné sklady ukrývaly tisíce svazků s choulostivými informacemi StB. Záznam měli i režisérčini rodiče. – V Trenčíně u Tisovy vily, někdejším sídle a archivu StB vzpomíná Žitný, jak sem přicestoval na pokyn nového ministra vnitra a životního prostředí Mečiara v lednu 1990. Měl vyzvednout konkrétní svazky a bylo podivné, že novopečený politik přesně věděl o jejich umístění. – Režisérku zajímá, kde hostitel získal schopnosti vést klíčový resort (agilní politik byl brzo v podezření, že je školený agent KGB). Mečiar konstatuje, že měl vlohy a že na sobě hodně pracoval. – V roce 1990 se Mečiar stal předsedou slovenské vlády. – Na trnavské scéně se měnil divadelní repertoár a odcházeli odhalení estébáci. – První porevoluční předseda české vlády Petr Pithart připomíná setkání s Mečiarem. Probírali výsledky lustrací, jež na Slovensku nedopadly dobře. Slovenský premiér přiznal, že si důkazy na potrefené politiky schoval do trezoru na „správný čas“. – V dobové anketě starší občané Mečiara bezvýhradně chválí. – Poslanec Federálního shromáždění (1990-92) Michael Kocáb mluví o sporu o pomlčku v názvu společné republiky. Slovenský novinář a spisovatel Martin M. Šimečka vysvětluje uvažování Slováků, kteří najednou chtěli samostatný stát. Mečiar to tehdy považoval za „totální nesmysl“. – Těsně po revoluci se politik, často promlouvající v televizi, líbil i rodině režisérky. – Předseda VPN Fedor Gál obvinil Mečiara z využívání diskrétních informací k vydírání a manipulaci lidí a navrhl jeho odvolání z místa předsedy vlády. 24. března 1991 parlament skutečně Mečiara sesadil. Tisíce občanů vyšlo na protest do ulic. Dočasně poražený muž měl silný motiv k politické pomstě. – Ve druhých svobodných volbách se z kandidáta Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Mečiara stal zarytý vlastenec. Rodiče Nvotové jej už nevolili. – Staronový premiér rozdmýchával nacionalismus a touhu po rozdělení federace. Rodina režisérky se přestěhovala do Bratislavy. – Mečiar prohlašoval, že o dalším osudu Československa rozhodne podle ústavy referendum. Ale to se neuskutečnilo. – Mečiar odpovědnost za rozpad státu shazuje na předchůdce. On prý pouze dobře dojednal poslední dějství. – 1. leden 1993 vznikla samostatná Slovenská republika. Místopředseda HZDS Michal Kováč rozdělení považoval za velký politický úspěch. U Nvotů se neslavilo. Názory občanů v samostatných republikách se rozcházely. – Mečiar konstatuje, že i přes výhrůžky rozdělení republik přežil. – Prvním prezidentem SR se stal Michal Kováč. – Mluvčí předsedy parlamentu za HZDS Ľuboš Jurík se vrací k privatizaci. Projekty vyvoleným schvalovaly stranické komise, banky půjčovaly bez krytí, dluhy splácel stát. – Prezident Kováč vystoupil proti premiérovým praktikám v kabinetu a docílil jeho druhé odvolání (jaro 1994). Občané znovu vyšli do ulic. Dvacet čtyři hodin před odstoupením vlády stihl Mečiar podepsat privatizační projekty, jimiž převedl majetky do rukou věrných. – V kampani na následující předčasné parlamentní volby vedl opět Mečiar. – Architekt kampaní HZDS Fedor Flašík shledával předsedu strany čitelným politikem, který měl co nabídnout devótním voličům. - Michal Kováč jmenoval vládu, v jejímž čele potřetí stanul Mečiar (premiérem 1994-1998). Během první schůze kabinetu, tzv. noci dlouhých nožů, prosadilo HZDS výměnu čtyřiceti jedna státních funkcionářů. Mečiar pevně uchopil moc. Evropská unie zpozorněla. – Změnou prošel i zákon o privatizaci, který převzali „nezávislé komise“. Poskoci si rozdávali menší projekty, samotného premiéra zajímaly pouze velké firmy. Zároveň přesvědčoval veřejnost, že on do privatizace nezasahuje. – Mečiar prohlašuje, že do politiky přišel „z chalupy“ a také na „lepší chalupě“ skončil. Slováci si prý dost neváží toho, co mají, současní lídři je klamou. Přiznává, že se někdy cítil v bezvýchodné situaci, ale svým přesvědčením překážky zdolával. – Ve své době Mečiar populistickými proslovy v hale Pasienky vyvolával ovace. Novinář Leško v prázdné aréně vzpomíná na pravidelné „rituální“ shromáždění. Zároveň Mečiarův kult osobnosti polarizoval nejenom slovenskou společnost, ale i rodiny. – Premiér a prezident přestali po dvou letech sporů komunikovat. V květnu 1995 se vláda pokusila Michala Kováče bez úspěchu odvolat. Šéf Slovenské informační služby (SIS) Ivan Lexa premiérovi doporučil prezidenta zdiskreditovat. Záminkou se stal prezidentův syn Michal Kováč ml., na něhož vydalo Německo zatykač kvůli vytunelovanému Technopolu. Tajná služba jej začala sledovat a plánovat jeho únos. – Bývalý příslušník SIS a účastník tehdejší sledovačky Oskar Fegyveres pro štáb na místě rekonstruuje, jak únos proběhl. - Michal Kováč ml. veřejně promluvil o násilí, jemuž byl vystaven. – Audiozáznam usvědčuje Lexu z koordinace akce. – Kováč ml. byl nalezen v bezvědomí v zaparkovaném autě před policejní stanicí v rakouském Hainburgu (1. září 1995). Prezident kauzu emotivně komentoval (3. září 1995) na tiskové konferenci. Mečiar v televizi (5. září 1995) zpochybnil informace o násilí, jemuž byl unesený „údajně“ vystaven. – Plán diskreditace však nevyšel. Vyšetřování dokázalo, že vše provedla tajná služba. Kováč ml. byl osvobozen. Je nemyslitelné, aby o akci premiér nevěděl. - V televizi Mečiar odmítá podíl na únosu. – Novinář Peter Tóth se kauzou zabýval. Jeho rodinu vystavila SIS stupňujícímu se zastrašování. Drsným výhrůžkám čelili i blízcí televizního reportéra Eugena Kordy, kvůli nimž se jeho manželka se synem přestěhovali do Čech. Také zainteresovaný zahraniční novinář Tom Nicholson byl pro výstrahu napaden. – Nahrávka usvědčila Lexu a ministra vnitra Ľudovíta Hudeka z organizování únosu a z manipulace vyšetřování. Po odvolání činných vyšetřovatelů se případu „ujal“ poslušný policista major Jozef Číž, a ten spis rychle uzavřel. Jediný vypovídající svědek Fegyveres ze strachu před pomstou Slovensko opustil. Předseda vlády případ stále bagatelizoval. – Podle Mečiara učinil Kováč jediný politický krok, jimž přenesl podezření z kriminality své rodiny na něj a na vládu. Nedozrál prý ještě čas zveřejnit pozadí únosu, ale tvrdí, že bývalý prezident věděl, co se stane. – Organizovaný zločin byl na Slovensku napojen na vládnoucí garnituru, enormně se zvyšovala kriminalita, přibývalo bombových útoků. Nvotové „otevřela oči“ mafiánská smrt mezi přáteli. – Fegyveres doufal ve spravedlnost. Kontakt s vlastí mu zajišťoval přítel Róbert Remiáš, ten však byl sledovaný a 29. dubna 1996 zemřel při autonehodě způsobené výbuchem. Mečiar vyloučil politický podtext události. Policie však dokázala, že nešlo o náhodu. Tóth vzpomíná na šok z prozření, že SIS je ochotná vraždit. Pro Fegyverese je Remiášův osud „pomníkem“ únosu. Jeho smrt vyburcovala Slováky z letargie. Ze světa přicházely protestní nóty proti zneužívání moci Mečiarovou vládou. Občané se báli, že se republika nedostane do EU a do NATO. Jejich pocitům dal za pravdu prezident Kováč. – Velvyslanec USA na Slovensku Theodore E. Russell hovoří o znepokojení nad Mečiarovým směřováním na východ. Situace pro Slovensko byla vážná. – Nvotová vzpomíná, jak ve škole věšela na stěnu fotografii prezidenta Kováče, kterou spolužačka zase sundávala. Odchod Kováče z funkce v roce 1998 vyvolal manifestace proti Mečiarovi. Prezidentské pravomoci přešly na premiéra, který vyhlásil amnestii. Zastavil tak stíhání aktérů únosu Kováče ml. Zahlazování stop pobuřovalo občany. – Schylovalo se k dalším volbám. Desetiletá Nvotová s otcem zaujatě sledovala zprávy. Zdálo se, že Slovensko padá do černé díry. – Kvůli renomé zval Mečiar při různých příležitostech západní hvězdy (Claudia Schifferová, Claudia Cardinalová, Gérard Depardieu). – K Nvotovým se přistěhovala babička. Rodiče aktivně podporovali Mečiarovu opozici. Podle Šimečky se Mečiar ani nepokusil zmanipulovat volby, neboť věřil, že je vyhraje. – Nvotová vzpomíná na sledování volebních odhadů, byla velká účast. HZDS s Mečiarem vyhrálo, ale nebylo schopno sestavit vládu (26. září 1998). – Šimečka konstatuje, že „vybojovanou“ porážkou Mečiara se Slovensko konečně stalo politickým národem a zvolilo si demokracii. – „Neomylný“ Mečiar si situaci alibisticky zdůvodnil: neprohrál on, ale voliči. – Nový rok 2016. V anketě slavící omladina Mečiarem pohrdá nebo ho označuje za zločince. – Vladimír Mečiar se po pádu v roce 1998 už nikdy nevrátil k moci. Slovensko v roce 2004 vstoupilo do EU a do NATO. – Bývalý politik přiznává, že jej Slováci ponížili. – Nvotová nemá pocit výhry, že je Mečiar mimo hru. Jeho lidé díky němu zbohatli a hledají možnosti, jak uchopit znovu moc. Flašík založil novou stranu (2002, SMER) a lídrem udělal Roberta Fica, který pragmaticky objasňuje svoji neomalenou strategii. - V anketě starší občané adorují kandidáta Fica. Ten na shromáždění voličů boduje populistickými sliby... -kk-

Poznámka

Použité archivní materiály: Česká televize, Rozhlas a televízia Slovenska, Markíza - Slovakia spol. s r.o., Televízia JOJ, Mário Homolka, Fedor Flašík, Tereza Nvotová (rodinný archiv).

Použité fotografie: rodinný archiv Terezy Nvotové.

Účinkují

Vladimír Mečiar

Milan Žitný

Ladislav Snopko

Peter Zajac

František Mikloško

Václav Bartuška

Milan M. Šimečka

Fedor Flašík

Marián Leško

Oskar Fegyveres

Peter Tóth

Eugen Korda

Tom Nicholson

Theodor E. Russell

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Tereza Nvotová

Kamera

Martin Žiaran (hlavní kameraman), Marek Brožek, Michal Furda, Anna Smoroňová, Tomáš Stanek, Jan Šuster, Nikolas Tušl

Asistent kamery

Jakub Hraník (kamerový technik), Radoslav Štuhl (kamerový technik), Martin Ščepko (kamerový technik), Marián Sekej (kamerový technik), Richard Raymann (kamerový technik)

Zvuk

Igor Baar, Radim Hladík ml. (mix zvuku), Ivan Horák, Ján Krnáč, Jan Štindl, Denisa Uherová, Lukáš Ujčík, Ondrej Vančát, Karel Zámečník (asistent mixu zvuku)

Postprodukce

Studio Bluetools (zvuk), Radim Hladík ml. (Studio Bluetools), Karolína Paseková (produkce Studio Bluetools), PURE3 (obraz), Jordi Niubò (producent PURE3), Libuše Martínková (produkce PURE3), Jaromír Pesr (supervize PURE3)

Výkonná produkce

Roman Jordan (výkonný producent), Hanka Kastelicová (výkonná producentka dokumentů HBO Europe)

Producent

Zuzana Mistríková (PubRes), Ľubica Orechovská (PubRes), Tereza Polachová (HBO Europe), Kateřina Černá (Negativ), Pavel Strnad (Negativ)

Spolupráce

Cinepost Barrandov, i/o post, Jakub Filo, Radoslav Kutaš, Slavomíra Salajová, Željko Sampor, Gabriela Plchotová, Tereza Rímská, Petr Ostrouchov, Světlana Tvrdíková, Pavel Vácha, Jan Zajíček, Ján Budaj, Martin Bútora, Shari Cohen, Milan Kňažko, Róbert Kotian, Karol Lovaš, Miroslav Macek, William Orme, Jan Ruml, Oľga Šajdíková, Peter Vačok, Marek Vagovič, Rudolf Vitkovič, Jana Durajová, Maja Brnušáková, Olga Benešová, Ondřej Blabolil

Hudba

Hudba

Pjoni

Použitá hudba

Fedor Flašík (Vivat Slovakia), Thomas J. Bergersen (Release Me)

Lokace

Slovensko, Bratislava (Slovensko), Staré Město (Bratislava), Bratislavský hrad (Bratislava), náměstí Alexandra Dubčeka (Bratislava), Národní rada Slovenské republiky /i interiér/ (Bratislava), Hodžovo náměstí (Bratislava), Nové Město (Bratislava), Sportovní hala/Hant aréna Pasienky (Bratislava), Dunaj (Bratislava), Most Slovenského národního povstání (Bratislava), Trenčianske Teplice (Slovensko), Bagarova ulice (Trenčianske Teplice), vila Elektra (Trenčianske Teplice), Trenčín (Trenčianske Teplice), Partyzánská ulice (Trenčianske Teplice), Tisova vila /dnes neexistující/ (Trenčianske Teplice), Česká republika, Brno (Česká republika), Černá Pole (Česká republika), vila Tugendhat (Česká republika)

Produkční údaje

Originální název

Mečiar

Český název

Mečiar

Anglický název

The Lust for Power

Souběžný název

Mečiar

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

politický, životopisný

Země původu

Slovensko, Česká republika

Copyright

2017

Rok výroby

2013, 2017

Premiéra

festivalová premiéra 8. 3. 2018 (20. mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, Praha)
distribuční premiéra 9. 3. 2018 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Jak Slovensko přišlo o rozum. Film Terezy Nvotové.

Výrobce

PubRes, HBO Europe, Negativ, FAMU (spolupráce)

Distribuce

AČFK (monopol do 31. 12. 2019)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

95 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4, BRD

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

slovenská

Mluveno

česky, anglicky, francouzsky, slovensky

Podtitulky

anglické

Úvodní/závěrečné titulky

slovenské