Můj neznámý vojín

historický, dokument, esej

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

My Unknown Soldier

Minutáž

80

Země původu

Česká republika, Lotyšsko, Slovensko

Copyright

2018

Rok výroby

2016 – 2018

Premiéra

18.08.2018

Jazyková verze

česká

Režie

Anna Kryvenko

Scénář

Anna Kryvenko, Lucia Kajánková (dialogy)

Námět

Anna Kryvenko

Anotace

Jaký je to pocit, stát se okupantem, aniž byste to měli v úmyslu?

Autorkou nevšedního pohledu na srpnovou invazi 1968 s přesahy do současnosti je absolventka bakalářského stupně Centra audiovizuálních studií na FAMU, ukrajinská režisérka Anna Kryvenková (nar. 1986). Když přišla studovat do Prahy, setkávala se občas s přehlížením, nevraživostí nebo osočováním, že pochází ze země bývalých okupantů. Rozhodla se zabývat se zděděnou „vinou“ za historické události mimo jiné i proto, že v rodinných albech objevila stopy po „vymazané“ existenci prastrýce, jenž se nedobrovolně účastnil vpádu okupačních armád do Československa a po návratu do vlasti spáchal sebevraždu. Koprodukční celovečerní debutový esej Můj neznámý vojín sestavila Kryvenková z rozsáhlých archivních materiálů (vyhledaných v řadě evropských, ruských i amerických paměťových institucích, ale i v soukromých archivech), zahrnující mj. zpravodajské, rozhlasové či amatérské záznamy, písemné dokumenty-dopisy, státnická prohlášení, autentická hlášení z vysílaček, fragmenty dokumentárních filmů, a z vlastních načtených deníkových zápisů. Vedle osobních pocitů a zkušeností rekonstruuje varianty, co by konkrétní jedinec jako součást dějinné události mohl prožít a zda by se uměl uchránit před propagandou a překrucováním faktů. Režisérka brilantně pracuje s „na světlo vynesenými“ neznámými audiovizuálními archiváliemi a „manipulaci“ s nimi využívá k subjektivní interpretaci i k naznačení pocitů „druhé strany“ (viz detailní záběry na událostmi zaskočené a zmatené okupanty). Do příběhu plného historických paradoxů dodala další rozměr mj. skutečnost, že během vývoje filmu Ruská federace anektovala ukrajinský Krym. – Tvůrci natáčeli na Super 8mm a Super 16mm filmový materiál. Střihově náročný projekt vyniká prací s obrazem (pozitiv:negativ) a mnohotvárnou zvukovou stopou včetně hudební. Vznikl v rámci workshopu Archidoc, za přispění programu Kreativní Evropa, s podporou dok.incubator, Asociace producentů v audiovizi a Centra audiovizuálních studií FAMU. Je určený především pro alternativní distribuci a byl uvedený téměř současně na všech distribučních kanálech, tedy v kině, v České televizi, 21.8.2018 na webové platformě DAFilms.cz v rámci programu Rok 1968 online, jehož součástí byly i další filmy spjaté s klíčovou událostí novodobých evropských dějin (mj. koprodukční pásmo Okupace 1968) nebo v rámci projektu Okupace Kasárna (Karlín). -kk-

Obsah

(Archiv) Branci se loučí s nejbližšími. Někteří se vydávají na cestu vlakem, jiní už pochodují v šiku. – Anna Kryvenková listuje rodinným albem. Z několika fotografií je vystřižena postava. – (Archiv) V Praze panuje letní atmosféra. – Lidé nevěřícně sledují postup cizích vojsk. Rozhlasoví hlasatelé informují o situaci na Vinohradské třídě. Vznikají barikády, bránící průjezdu tanků k budově Československého rozhlasu. Je slyšet střelba, panuje chaos. Reportéři doufají, že zvítězí zdravý rozum a vše se vysvětlí. Nabádají občany, aby věřili dál v socialismus s lidskou tváří a demokracii a nenechali se vyprovokovat ke krveprolití. Mají vyčkat pokynů československé vlády a ústavních činitelů. Na dlažbě leží první oběti. Vojáci nechápavě hledí z obrněných transportérů na zoufalství Pražanů. – (Archiv) Rodina si užívá letní dovolenou u moře. – (Deník) Pátek 1. ledna. Anna začala psát deník s cílem uceleně zachytit důležitý rok, ale přiznává, že je ve skutečnosti únor. Deníku svěřuje tajemství, které neví ani máma. Jde o přijímačky, z nichž má radost. – (Deník) Úterý 21. srpna. Anna má studovat v Praze divadlo, ale už tři měsíce, jedenáct dnů a sedm hodin čeká na vízum. Posteskne si, že je jako Ukrajinka asi podezřelá. – (Deník) Studentka bydlí na Chodově. Mezi paneláky, podobnými těm v Aluště, to voní jako na Krymu. V Praze si připadala doma až do chvíle, než ji spolužák scénograf suše oznámí, že s Rusandou nespolupracuje; nabyl dojmu, že je republika opět okupovaná. Anně dojde, že ústrky od sousedů a prodavaček nebyly náhodné. Přemýšlí, zda bude navždy cizinka s přízvukem. – (Deník) Bez uvedení dne. Ruská federace anektuje Krym. Anna spekuluje, zda písemné paměti budou někoho v budoucnu zajímat. – Úterý 13. listopadu. Volala máma a vyptávala se na dceřinu ruskou kamarádku Darju. Jejich přátelství je paradoxem doby. Zatímco spolu jely na výlet do Moskvy, okupace na Krymu upadá v zapomnění. Anna utratila rubly, které dostala od nejmladší babiččiny sestry k narozeninám. Prateta Tamara žije na východě Ruska, ale v létě přijela na Ukrajinu. – (Deník) Anna byla v tramvaji osočena mužem, že je Rusačka a okupantka, a tak raději vystoupila. Nechce se omlouvat za vpád Sovětské armády, ke kterému došlo dvacet let před jejím narozením. Navíc ani jedna z těch zemí už neexistuje. – (Archiv) Občané Prahy a Bratislavy sledují vrtulníky a jsou rozháněni vodními děly. Na československém území přistává letectvo. – (Telegram číslo 194, Operační zpráva 001730) 21.8.1968, Kasárny Klementa Gottwalda. Ministerstvo národní obrany Československa nařizuje v rámci příchodu sovětských vojsk na území ponechat tuzemské vojsko v kasárnách, povolat štáby, zabezpečit „klid zbraní“ a hladké přistání letounů v Brně a v Praze Ruzyni. Sovětům se má poskytnout všestranná pomoc a splnění rozkazu nahlásit do dvou hodin. – (Archiv) Na postup vojska reagují občané nápisem Nikdo vás nezval, okupanti.(Deník) Neděle 3. července. Anna přijela domů na prázdniny. Ve fotoalbech poprvé vidí snímky předků, kteří umřeli před jejím narozením. Na některých je vystřižená postava manžela pratety Tamary. Anna netušila, že příbuzná byla vdaná. – (Archiv) Vojáci Sovětské armády přísahají, že jsou připraveni bojovat za vlast. – (Deník) Středa 17. září. Anna přivezla album do Prahy. O prastrýci se jí s mámou lépe mluví po telefonu. Byl sirotek a vyrostl na vojenském učilišti. S Tamarou se brali ve dvaceti. Hned potom byl povolán do služby. Nemohl posílat dopisy a slehla se po něm zem. – (Archiv) Na konci II. světové války Čechoslováci radostně vítají Rudou armádu. – (Archiv) Složky Sovětské armády absolvují všestranný výcvik. – (Deník) Čtvrtek 18. září. Anna přemýšlí nad osudem prastrýce, jemuž nemůže přiřadit tvář. – (Archiv) Vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou plní velkou historickou misi. V Československu se staví na odpor imperialistickým silám a poskytují bratrskou pomoc. Na více místech v Praze hoří. – (Deník) Úterý 20. února. Anna se spolužáky připravuje výstavu. Během přestávky sledovala přímý přenos z Majdanu (ústřední Kyjevské náměstí), kde se střílelo po lidech; je přes sto mrtvých. Cítí se provinile, že není doma a že má obyčejné starosti. – (Archiv) V Praze se bojuje, barikády a domy hoří. – (Deník) Čtvrtek 22. února. Mámu potěšilo, že dcera na výstavě použila fotografie s vystřiženým prastrýcem, a vzpomínala na dětství v Poltavě. Tehdy na konci prázdnin doručil navrátilec z Československa dopis od prastrýce; ženy se rozplakaly a muži odešli kouřit. – (Deník) Prastrýc vjel v roce 1968 na tanku do Československa jako okupant. – (Archiv) Občané podél ulic hrozí projíždějícím tankům a transportérům, jež se občas někdo pokusí zastavit. Stroje poráží vše, co mají v cestě. Tankům se postaví dav. – (Deník) Sobota 29. března. Krym je okupovaný Ruskem. Na východě Ukrajiny je válka. Putin tuto skutečnost a přítomnost ruských vojáků popírá. Rodiče Anně volají každý den. Obávají se, že manžel její sestry bude muset narukovat. Anna pociťuje všudypřítomný strach. – (Archiv) V ulicích a na náměstích jsou tisíce lidí. Občané s okupanty diskutují. Vojáci jsou bezradní. Hasiči kropí požáry. – (Deník) Pátek 20. května. Anna nejela kvůli zkouškám na pohřeb pratety Kataríny. Nepřijela ani vlastní sestra zesnulé, prateta Tamara. Podle ruských zpráv, které Anně pustila Darja, se na Ukrajině zabíjejí malé děti a věší se každý, kdo mluví rusky. Anna chápe, že Tamara s rodinou nechce mít nic společného. Od táty se dozví, že prastrýc po návratu z Československa vůbec nemluvil a po několika měsících spáchal sebevraždu. – (Archiv) Ulice a náměstí jsou liduprázdné, jenom občas přejede vojenské vozidlo. – (Zpráva) Dnem 1. ledna 2008 je zrušen stupeň utajení svazku Protokoly o výslechu svědků. – (Film Človečina z roku 1974, režie Fero Fenič, rekonstrukce událostí z prvních okupačních dní) Muž vypovídá o srocení tisíců občanů, slyšel z davu výkřiky „pověste ji“. (Druhá strana Protokolu o výslechu svědka) Žena vzpomíná na pátek 22. srpna v Košicích. Během cesty do kina s jedenáctiletým synem spatřila plakáty s fotografií manžela a nápisem, že je zrádce. Chtěla utrhnout soukromou adresu na letáku, ale nedovolil jí to asi dvacetiletý muž černé pleti. Bránila se rusky, což spustilo nenávistnou reakci, že je Rusáčka a že je třeba ji zabít. Byla fyzicky napadena. Muž chtěl v její kabelce najít průkaz, aby zjistil, zda je Slovenka nebo Ruska. Hájila se, že je Ukrajinka a matka dětí, ale byla osočena, že to ona sem přivedla okupační vojska. Na útěku jí nikdo nepomohl, nezastavilo jí žádné auto, ani volha StB se známým nadporučíkem. (Protokol o výslechu svědka) Muž vypovídá, že mladík ženu vedl jako psa k náměstí Osvoboditelů a pak po Leninově ulici. Byla vystavena davovému lynči přesto, že ji většina neznala. On a přítelkyně se drželi bokem, neboť se styděli. Popírá jakoukoliv účast na akci. – (Hlášení v ruské televizi) Situace v Československu se stabilizovala, příchod spřátelených vojsk potlačil kontrarevoluci. – (Deník) Pátek 21. srpna. Babička vystříhala prastrýce z fotografií po jeho sebevraždě, aby sestře Tamaře pomohla zapomenout. Anna přemýšlí, zda by dnes prastrýc dokázal ochránit manželku před vlivem propagandy. Konečně chápe, proč o minulosti nechtěla máma mluvit, a není si ani jistá, zda ji chtěla znát. – Anna přemýšlí, kde je prastrýcův hrob. Do fotografií vlepuje různé tváře. Prochází lesem ke břehu moře pod majákem na místě, kde kdysi byli její předci na dovolené. – (Deník) Neděle. Aby nikdy nezapomněla, zapisuje si do deníku jméno Boris Komarov... -kk-

Poznámka

Použité archivní materiály: Česká televize, Krátký film Praha, Národní filmový archiv Praha, soukromé rodinné archivy (rodina Kráčmerova, Kůrkova, Kryvenkova), Vojenský historický ústav Praha, Archiv bezpečnostních složek Praha, Jaromír Kallista, FAMU, Národní muzeum Praha, Český rozhlas, Rozhlas a televízia Slovenska, Slovenský filmový ústav, Státní audiovizuální archiv v Lotyšsku, Periscope Film, net-film.ru, Sonuma-RTBF.

Použité fragmenty z filmů: Cesta k barikádám (1946; r. Otakar Vávra), Václavské náměstí (1961; r. Václav Táborský), Zmatek (1968; r. Evald Schorm, Ivan Vojnár), Človečina (1974; r. Fero Fenič), Čierne dni (1968; r. Ladislav Kudelka), Sovětské Lotyšsko No.6 (1965, r. Mihails Šneiderovs), Sovětské Lotyšsko No. 30 (1968; r. Laima Žurgina /ž/), Sovětské Lotyšsko No. 4. /Voják/ (1968; r. Mihails Šneiderovs), Voják, No. 2 (1968; r. Varis Krūmiņš), Il y a 20 ans à Prague (1988, Před dvaceti lety v Praze; r. Pierre Manuel).

Použité fotografie: Tibor Gutray, Alamy, Bohumil Novotný, Archiv bezpečnostních složek Praha, Národní muzeum Praha.

Použitý zvukový záznam: vysílání Československé rozhlasu ze dne 21. srpna 1968.

Mluví

Zuzana Dančiaková

Marianna Arzumova

Účinkují

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Anna Kryvenko

Scénář

Anna Kryvenko, Lucia Kajánková (dialogy)

Dramaturgie

Ivo Trajkov, Jakub Mahler (ČT), Ondrej Starinský (RTVS)

Kamera

Radka Šišuláková

Architekt

Jurģis Krāsons

Výprava

Zanda Zeidaka (rekvizitářka Lotyšsko)

Střih

Darja Černjak

Asistent střihu

Simona Donovalová

Zvuk

Viktor Krivosudský (design zvuku, střih a záznam zvuku), Lukáš Ujčík (záznam zvuku), Gustavs Ērenpreiss (nahrání hudby)

Animace

Kristaps Danevics (2D)

Vizuální efekty

Locomotive Productions Riga, Aigars Gercans (Locomotive Production)

Postprodukce

Homedia Production Bratislava (zvuk), SLEEPWALKER, s. r. o. (zvuk), Ludvík Bohadlo (koordinátor produkce Sleepwalker), Locomotive Productions Riga (obraz), Elīna Reinholde (koordinátorka Locomotive Productions)

Výkonná produkce

Laura Figurová (line producer ČR), Kateřina Kovářová (line producer ČT), Romana Stašová Vargová (line producer RTVS)

Producent

Michal Kráčmer (Analog Vision), Sergei Serpuhov (Baltic Pine Films)

Koproducent

Petr Kubica (kreativní producent ČT), Wanda Adamík Hrycová (Wandal Production), Tibor Búza (RTVS), Ondřej Šejnoha (FAMU), Veronika Kührová (Analog Vision), Šarlote Līduma (Latvian Television)

Produkce

Dominika Zelinková (SR), Katarína Kožíková (SR), Petra Blaščák (SR), Anna Kryvenko (Ukrajina), Alena Prokopová (koordinátorka FAMU), Daniela Uhrová (koordinátorka FAMU), Zuzana Hadravová (koordinátorka FAMU)

Vedoucí produkce

Alise Riekstiņa (Lotyšsko), Jana Michalcová (ČR), Renata Vlčková (ČT), Soňa Komová (RTVS), Tomáš Šimon (FAMU), Marek Jindra (FAMU)

Asistent vedoucího produkce

Kryštof Binder (ČT), Lukáš Kopecký, Zanda Ozoliņa (Lotyšsko)

Výtvarná spolupráce

Lukáš Kijonka (grafický design), Michal Krůl (grafický design)

Odborný poradce

PhDr. Milan Bárta, PhDr. Daniel Povolný, PhD.

Pedagogické vedení

Jaromír Kallista (produkce), Eric Rosenzveig (režie)

Spolupráce

Sanita Grīna (rešerše Lotyšsko), Lenka Krnáčová (rešerše RTVS), Vlad Ketkovič (rešerše), Olga Tumasova (rešerše), Lucia Kajánková (anglické titulky), Lucia Kajánková (překlady), Iryna Kryvenko (překlady), Zuzana Pokutová (překlady)

Hudba

Hudba

Andris Dzenītis, Yair Elazar Glotman, David Střeleček

Použitá hudba

Antonín Dvořák (Slovanská rapsodie, op. 45)

Nahrál

Egīls Šēfers, Pēteris Trasuns, Kārlis Klotiņš, Rihards Plešanovs

Písně

Hospůdko, hospůdko malá, Vpřed! /V puť/

Hudba k písni

lidová (Hospůdko, hospůdko malá), Vasilij Solovjev-Sedoj (Vpřed! /V puť/)

Text písně

Michail Alexandrovič Dudin (Vpřed! /V puť/)

Zpívá

Alexandrovci (Vpřed! /V puť/), Ludvík Petr (Hospůdko, hospůdko malá)

Lokace

Lotyšsko, Ukrajina, Česká republika

Produkční údaje

Původní název

Můj neznámý vojín

Anglický název

My Unknown Soldier

Souběžný název

Mans nezināmais kareivis / Môj neznámy vojak

Copyright

2018

Rok výroby

2016, 2017, 2018

Premiéra

18.08.2018

Přístupnost

nepřístupné pro děti do 15 let

Výrobce

Analog Vision (ČR), Baltic Pine Films (Lotyšsko), Wandal Production (Slovensko), ČESKÁ TELEVIZE, Rozhlas a televízia Slovenska, Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Latvian Television

S podporou

Eurimages, Státní fond kinematografie ČR, Národní filmové centrum Lotyšska, Audiovizuálny fond SR, Ministerstvo kultury SR

Nositelé copyrightu

Bc. Michal Kráčmer, Baltic Pine Films, Wandal Production, ČESKÁ TELEVIZE, Rozhlas a televízia Slovenska, Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Analog Vision

Distribuce

Analog Vision

Technické údaje

Formát

1:2,35

Barva

colour

Zvuk

digital sound 5.1

Verze

česká

Titulky

anglické