Slzy, které svět nevidí

anekdota, komedie

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Slzy, které svět nevidí

Minutáž

20

Země původu

Československo

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Premiéra

18.10.1963

Jazyková verze

česká

Režie

Martin Frič

Scénář

Martin Frič

Obsah

Ruské městečko koncem 19. století. Podnapilý podplukovník Fedor Akimič Rjebrotěsov představuje své opilé kumpány, zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinského a inspektora klášterní školy Dvojetočijeva. Stěžují si, že je ve dvě v noci vyhodili z hospody a oni nutně potřebují zajíst pití. Cestou k domovu si dělají chutě. Podplukovník si chce doma udělat bene a pozve kamarády, aby šli s ním. Ale nesmějí vzbudit jeho paní. Trojice potichu vstoupí dovnitř. Usadí se u stolu. Podplukovník chce vzbudit služku, aby donesla, co je třeba. Odejde pro ni. Dvojetočijev konstatuje, že jeho žena je nemocná prý z postního jídla a z rozčilování. Rjebrotěsov se vrátí s talíři a příbory. Služka prý není doma a paní má všechny klíče u sebe. Chce ji vzbudit, ale rozhodne se jen si od ní vzít klíče. Marie Petrovna v ložnici předstírá spánek, ale pak se „probudí“. Muž tvrdí, že si jen vezme klíče od spíže, aby mohl pohostit okurčičkami vzácné hosty. Žena se ho ptá, kde se takhle opil jako dobytek. Podle manžela jsou hosté slušní lidé, kteří ji vychvalují. Prý je světlo jejich okresu. Ona jen chce, aby si lehl a nežvanil. Měl by se jako otec od dětí stydět. Podplukovník jí tvrdí, že je má všechny rád a že se o ně postará, než naposledy vydechne. Touží jen mít na hrobě vrbičku, kterou by chodili zalévat. Ale teď potřebuje okurčičky. Žena s brbláním vstane. Rjebrotěsov se spokojeně vrátí do pokoje – teď už můžou křičet a zpívat. Mášenka je vzhůru, je sice rozespalá, ale všechno přinese. Jenže žena se v ložnici rozhodne, že jim nic nedá a znovu si lehne. – Trojice začne být netrpělivá. Muž se vrátí do ložnice a najde manželku v posteli. Zlobí se na ni. Podle něj zmije zůstane zmijí. Ona vstane a dá mu facku. Manžel ji ještě povzbuzuje, aby ho klidně bila, ale aby mu nedělala ostudu před veřejností. Dá jí čestné slovo, že už nikdy nikoho nepozve, ale teď potřebuje okurčičky. Ona posléze řekne, že přijde do pokoje. Rjebrotěsov se vrátí k podřimujícím hostům. Žena vzápětí přijde do pokoje. Pokrytecky hosty vítá. Odvede Feďu do kuchyně. Pružinskij vychvaluje kamarádovi manželství. Ale ten si stěžuje na svou ženu, která jen nadává. Rjebrotěsovovi slyší, jak je hosté chválí. Přinesou jídlo a pití. Všichni si připijí na šťastná manželství. -tbk-

Poznámka

Snímek byl uveden v Československé televizi a současně promítán v kinech s filmem Kočár nejsvětější svátosti v pásmu Večer s Janem Werichem.

Hrají

Jan Werich

podplukovník Fedor Akimič Rjebrotěsov

Jiřina Šejbalová

Marie Petrovna, Rjebrotěsovova žena

Jiří Sovák

zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij

Vlastimil Brodský

inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev

Štáb a tvůrci

Předloha

Anton Pavlovič Čechov (Slzy, které svět nevidí /Něvidimyje miru sljozy/ – povídka), Vasilij Dorofev (Slzy, které svět nevidí /Něvidimyje miru sljozy/ – dramatická úprava povídky)

Scénář

Martin Frič

Vedoucí výroby

Jiří Dvořáček

Hudba

Hudba

archivní

Produkční údaje

Původní název

Slzy, které svět nevidí

Anglický název

Slzy, které svět nevidí

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Premiéra

18.10.1963

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (uvedení v kinech), Československá televize Praha (uvedení v televizi)

Výrobní skupina

Antonín Bedřich (zakázková skupina)

Technické údaje

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 5. mezinárodní televizní festival Řím

1963
Řím / Itálie
Stříbrná plaketa
udělena v kategorii uměleckých televizních filmů

Vítěz

Přehlídka: 4. dny krátkého filmu Karlovy Vary

1963
Karlovy Vary / Československo
Cena hranému filmu v kategorii televizní tvorby