První akční dokument

Neopouštějte svá sedadla! Následuje druhá část našeho dvojprogramu. – Herečka Lenka Haluzová jako moderátorka komentuje rapidmontáž z českých filmů Limonádový Joe, Pérák a SS a Akumulátor 1. Podle obecného mínění akční film a česká kinematografie zdánlivě nejdou příliš dohromady. Tvůrci nemíní dělat přednášku o historii českého filmu, avšak chtějí okomentovat několik scén z českých titulů, jimiž se také (kromě hollywoodské produkce) inspirovali při Prvním akčním hrdinovi. – Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Při přestřelkách ve filmu vycházel režisér Oldřich Lipský z pravidel žánru westernu, avšak parodoval je a změnil přestřelky v grotesku, především použitím střihových skoků a dovedením akcí ad absurdum. – Utopená ponorka (1971). V animovaném filmu Václava Bedřicha z cyklu Smrtící vůně čeká unesená hlavní hrdinka Zea v ponorce na záchranu, ale zatím proti zlosynům bojuje odhodlaně sama. Celý cyklus byl parodií na šestákové romány z 30. let. Zea v bitvě použije vše, co má po ruce. To využili i tvůrci Prvního akčního hrdiny, když protagonistům dali jako „zbraně“ deštník a tenisovou raketu. – Pérák a SS (1946). Kreslený film Jiřího Trnky a Jiřího Brdečky těží z mnoha vizuálních nápadů, přičemž využívá dobovou městskou legendu. Proslulým Pérákem je v jejich podání malý kominíček, který měl esesáků dost a rozhodl se s nimi zatočit po svém. Nástrojem satiry je ve filmu akce samotná a způsob, jak je podaná. Hrdina získá superschopnosti díky tomu, že si přidělá na boty pružiny. Je to roztomilý záškodníček a ne namakaná mlátička. Podobně jako v Prvním akčním hrdinovi je protagonista Jirka jen obyčejný filmový fanoušek. Když se však z donucení stane akčním hrdinou, tak si to užije. – Při zmínce o animovaných filmech nesmí chybět Karel Zeman, který dokázal originálním způsobem zkombinovat animovaný a hraný film. – Cesta do pravěku (1955). Při zobrazení dobrodružství několika chlapců, kteří se na pramičce ocitnou v pravěku, spolupracoval Zeman s výtvarníkem Zdeňkem Burianem a projevil se jako mistr akčních scén. Napětí během honiček či útoků na hrdiny vyvolává rafinovanými filmovými postupy, především střihem a volbou záběrů. Podobný postup popisuje Haluzová u závěru Prvního akčního hrdiny, kdy havárie a exploze auta je natočena tak, aniž bylo potřeba vůz opravdu zničit. – V Cestě do pravěku je zároveň také důležité propojení herecké akce s trikovou. – Další kombinaci animovaného filmu a reálného prostředí přináší snímek Kuky se vrací (2010). Ten na první pohled vypadá jako loutkový film natáčený postaru. Vzhledem k charakteru loutek bez obličejové mimiky musí jejich emoce vyjádřit filmová řeč. Jan Svěrák odkazuje při automobilové honičce na Spielbergova Indianu Jonese. Činí to s patřičným napětím, s důvtipem a s geniálním timingem. Dokazuje zároveň, že honička nemusí být o tom, že se všechno roztříská. – Obdobně při automobilové honičce postupoval i Václav Vorlíček ve filmu Kdo chce zabít Jessii? (1966). Vystačil si se zábavnou komiksovou stylizací. Nechává auta pomocí stoptriku křižovat pražskými uličkami a zrychlením obrazu vzbuzuje groteskní náladu. Práce se zrychlením a zpomalením času je i v Prvním akčním hrdinovi. Například ve scéně, kdy Lucie přemůže svého věznitele Kameníka a usadí ho na křeslo před Mordmašinu. Vorlíček si uměl pohrát i s rekvizitami, například s kouzelnými rukavicemi. Výhodou všudypřítomné nadsázky v jeho filmu je také, že ta poskytuje alibi, když se něco nepodaří; konec konců je to „jen“ legrace. – Václav Vorlíček přinesl do českého filmu téma komiksu, které nepochybně vytěžil také Oldřich Lipský. – „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) jsou poctou americké gangsterce, kterou dotvořil animovanými komiksovými obrázky Kája Saudek. Ve válce dvou gangů se stane protagonista hrdinou bez vlastního přičinění. Při divoké přestřelce se gangsteři postřílejí sami, zatímco on spí. Lipský si také dělá legraci z absurdních rafinovaných smrtí v komiksech. – Obdobně postupovali tvůrci Prvního akčního hrdiny v sekvenci souboje Jirky a Lenky v podzemních garážích. Akce se tu opírala více o choreografii než o explicitní násilí. – Adéla ještě nevečeřela (1977). I v tomto filmu Oldřich Lipský těží z groteskní stylizace. Například při honičce Nicka Cartera a komisaře Ledviny za padouchem Zahradníkem. Humor vychází mimo jiné i ze střetu amerického žánru s českou pivní kulturou. – Akumulátor 1 (1994). Jan Svěrák v tomto filmu ctí uznávané americké žánry a přináší jejich reflexi prostřednictvím filmu ve filmu a chytrým převedením do českého prostředí. Využívá své znalosti žánrových postupů a zároveň si z nich dělá legraci. Haluzová komentuje, jak je vystavena sekvence, v níž protagonista Olda nakupuje dálkové ovladače, aby se ubránil před pohlcením televizí. Zatímco scéna v obchodě těží z variace na Hitchcocka s pomalým stupňováním napětí, sekvence „přestřelky“ s dálkovými ovladači na konci je parodií na obdobné westernové akce, včetně hrdinova závěrečného chlapáckého gesta. Obdobné gesto se uplatní i v Prvním akčním hrdinovi. – Podle Haluzové jsou čeští filmaři schopní natočit parádní akční scény. Tvůrci Prvního akčního hrdiny chtěli v Prvním akčním dokumentu ukázat, co je inspirovalo... -tbk-