Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2019

Rok výroby

2016—2019

Premiéra

5. 11. 2019

Minutáž

337 min

Kategorie

film

Žánr

politický, esej

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie

Český název

Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie

Anglický název

Communism and the Net or the End of Representative Democracy

Pracovní název

Komunismus

Anotace

Opus magnum předního českého filmaře Karla Vachka Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie, jejž autor označuje za filmový román, má čtyři dějství po 72 minutách, epilog (27 minut) a dodatek (více než 7 minut). Navazuje na Vachkovu předcházející tvorbu a hojně z ní cituje (nejvíce z filmu Spřízněni volbou z roku 1968), právě tak jako z filmů svých žáků. Základním principem Vachkova osobitého stylu je vrstvení myšlenek, obrazů i zvuků v dynamickém tempu. Vachkův dvorní kameraman Karel Slach pracuje často s ruční kamerou a s různými objektivy včetně hojně uplatňovaného „rybího oka“. Natáčelo se na 35mm filmový negativní materiál Kodak s objektivy Panavision. Obraz se místy kombinuje s děleným plátnem či s „kukátkovými“ detaily na „rozehraném“ pozadí. Často jej překrývají typograficky upravené české a anglické mezititulky, různé obrazy, fotografie, obálky knih, úryvky z různých filmů apod. Podobně se vrství i překrývá zvuková stopa, ať už v dialozích či v komentářích nebo ve využití převzaté hudby (zazní tu mimo jiné písně v podání Pepy Nose, Pepíčka Čečila nebo Jima Čerta). Jednotlivé sekvence či záběry jsou místy „narušovány“ nepřirozeným pohybem kamery, manipulací různými předměty před ní nebo nezvyklými úhly snímání. Výsledným dojmem je bohatá koláž obrazu a zvuku. Ten podporuje i tvůrcův „neuspořádaný“ až těkavý myšlenkový svět, formulovaný buď v jeho monolozích a komentářích, nebo v debatách a diskusích s mnoha lidmi z různých vrstev společenského a politického spektra z České republiky i z ciziny (Michael Hauser, Ilona Švihlíková, Gideon Levy a další). Nadhozenou myšlenku dokumentuje i překvapivý střih archivních materiálů (tak se může například „setkat“ Alexander Dubček s Donaldem Trumpem). Současným východiskem autorova politického, kulturního a filozofického náhledu je tvrzení, že dnešní zastupitelská „reklamokracie“ (termín těžící z přesvědčení, že kdo má peníze a zaplatí si svou reklamu, má i moc) bude díky internetu nahrazena principem přímé demokracie prostřednictvím hlasování po síti. Tím se vyruší „zprostředkování světa člověka“ zkorumpovanými politiky a zároveň se zabrání nebezpečí diktatury. Vachek se zabývá různými revolucemi i různými typy autokracie, přičemž v jeho pohledu dominuje „vnitřní smích“, akcentovaný humornými souvislostmi nebo groteskními fakty. Kromě zmíněných archivních sekvencí z Vachkovy dosavadní tvorby, jež ovšem získávají nový kontext, tvoří jasnou osu záznamy z jeho debat v rámci výuky na Katedře dokumentární tvorby FAMU s různými pozvanými hosty. Kromě toho se uplatňují natočené pasáže například s levicovou ekonomkou Ilonou Švihlíkovou, z pražské Pride Parade, z Vachkovy „manifestace“ před bývalým Ústředním výborem Komunistické strany Československa v Praze, z různých demonstrací a uličních akcí. Dostane se však i na diskuse v souvislosti s vyhazovem pedagoga FAMU Víta Janečka nebo na autorovy nekorektní politické komentáře. Zároveň jsou využity i televizní a zpravodajské archivní materiály. Každé dějství je zahájeno záběrem na velký obraz, vystavený v knihovně Strahovského kláštera a složený z děl Vachkovy rodiny, který obchází několik postav v historických kostýmech, a sekvencí ze zahájení výstavy nazvané Vachek, kde jsou vystavena díla Karla Vachka, jeho ženy Dagmar Vachkové (o jejíž smrti se tvůrce několikrát zmíní), sourozenců Petra a Ludmily i vnučky Sophie Eleonory Vachkové. Spisovatelka a výtvarnice Ludmila Vachková dostává také slovo v záznamu z představení její knihy Ego aneb Kuchařská kniha v setmělém sále (Městské knihovny v Praze 24. 5. 2015). Opakujícím se leitmotivem jsou výstupy Karla Vachka v cylindru a ve fraku s nepostradatelnou dýmkou, někdy v průhledné nafukovací „bublině“. Tvůrce se vrací k osobnostem, které považuje za důležité a kterým se věnoval v předcházejících filmem (mimo jiné Ivan Martin Jirous, Andrej Stankovič). Zároveň se však netají despektem k jiným (ve zvuku se např. objevuje spor dcery známého dokumentaristy s Vachkem, kvůli jeho příkrým odsudkům jejího otce (jedná se o Olgu Špátovou a Jana Špátu), zejména k politikům (především Andrej Babiš, Miloš Zeman, Edvard Beneš). – Rozpracovaný projekt byl prezentován na panelech FID Marseille 2016 a East Doc Platform 2019. – Zmíněná bohatá vrstevnatost a kolážovitost se vzpírá verbálnímu popisu, proto je obsah filmu pouze velmi přibližný... -tbk-

Obsah

Okolo velkého obrazu, složeného z menších obrazů Vachkových a postaveného ve Strahovské knihovně, rychle obchází několik kostýmovaných postav. Jinde řečník zahajuje výstavu nazvanou Vachek, kde jsou nejen díla Karla Vachka, ale též obrazy jeho ženy Dagmar Vachkové, jeho sourozenců Ludmily Vachkové a Petra Vachka, syna Karla Vachka, snachy Denise Vachkové nebo kresba vnučky Sophie Leonory Vachkové. Upozorňuje, že na vernisáži se začíná natáčet nový Vachkův film. – I. dějství (72 minut). Vachek mluví o Muchovi, kterého si považuje, a o jeho nedoceněné Slovanské epopeji. Sochař Michal Blažek ukazuje sochu Zdeňka Palcra, jež byla brutálně rozdělena na dva díly a odstraněna. – Harmonikář Pepíček Čečil hraje ve velkoskladu s rozvětveným pásem na rozdělování zboží. – Televizní záznam se Zemanovými příznivci při druhé volbě prezidenta. – Okamura řeční na setkání evropských populistů v Praze. – Podle Blažka se v sochařině ujala „doba děrování“. – Karel Vachek vzpomíná na nemocnou manželku Dášenku (1944–2015) a mluví o tvorbě svých sourozenců. Před publikem vzpomíná též na svůj první film Moravská Hellas. Tvrdí, že co bylo, není, a co bude, také není. Podle něj vše je dáno osudem. – Objem, ne povrch nebo koncept (vnitřní rovnováha, ne pocit či rozumový výklad). – Disidentka Olga Stankovičová mluví v hledišti Národního divadla o tom, jak estébáci sebrali manžela Andreje Stankoviče v pyžamu, a když ho pustili z cely předběžného zadržení, dali mu oblek, který se dává vězňům do hrobu. – Na Stankoviče vzpomíná Karel Vachek, Eda Kriseová a Vladimír Borecký. – Karel Vachek dělá v grafické dílně pod dohledem tiskaře grafický list. – Baví se se sochařem Blažkem u ateliéru, kde je tři sta Palcrových soch, které po umělcově smrti nikomu nepatří. – Střih na Urválkovu řeč proti Miladě Horákové, pak její závěrečné slovo při procesu. – Na katedře FAMU mluví filozof Michael Hauser o vazbě mezi postmodernou a novým populismem. Podle Vachka mu Babiš nestojí za kritizování, protože pro něj je zrůda. Ale obdivuje, že Babiš předvedl v plné síle, jak politik nemá vypadat. Srovnává to se svým postojem k Duchampovu ready-made se záchodovou mísou. – Vachek přednáší ve škole o Masarykovi a „šíleném“ Edvardu Benešovi. Zmíní Cibulkovy seznamy v dobovém tisku Rudé Krávo. – Starý Slovák mluví o smůle slovenských vůdců. – Milada Horáková v závěrečné řeči varuje lidi, aby nedělali to, co ona. Krátce se objeví fotografie oběšené političky na šibenici. – Záchranáři odvážejí popáleného muže, který se zapálil 18. ledna 2019 na Václavském náměstí. – Následují záběry z různých demonstrací ve světě v minulosti a upomínky na atentáty na prezidenta Johna Kennedyho a na Martina Luthera Kinga. – Na semináři ve škole chválí Vachek před filozofem Miroslavem Petříčkem klasickou výstavbu dramatu s expozicí, kolizí, krizí, peripetií a katastrofou; je to prý ztělesněná dialektika. – Karel Vachek zase vzpomíná na ženu, s níž byl padesát let. – Součástí tohoto filmu jsou záběry ze všech mých děl od roku 1963, stažené scény z internetu i pasáže, které mi darovali moji studenti, natočené jako „umění“, včetně záznamů mých přednášek na FAMU i pro veřejnost; cituji z tvorby klasiků, nevyhýbám se ani zprávám z denního tisku, rozhlasu a televize, užívám historické fotografie, reprodukce obrazů, soch a textů, cizích i vzniklých v naší rodině, které zoufale a nedostatečně vysvětlují vztahy většiny oddělených součástí našeho bytí v nás i mimo nás – co tím chci asi tak říct? – Na vernisáži vysvětluje svůj obraz se čtyřmi rakvemi, obklopenými žížalami a červy. – Karel Vachek vzpomíná, jak se dostal na FAMU díky strýci-důstojníkovi, který vyndal z jeho spisu papír z Tišnova, aby mladíka nepřijímali, pokud za něj mají náhradu, a dal tam dopis od straníka, že je jeho synovec dobrý chlapec. A tak ho druhý rok vzali. – Někdejší předseda komunistické vlády Lubomír Štrougal čte ze svých pamětí. – Sametová revoluce byla pouhou restaurací kapitalismu, revoluční bylo „Pražské jaro“ 1968! – Kryptoanarchista Pavol Lupták konstatuje, že nastává konec demokracie. Anonymita společnosti je daná kryptoměnami a síť dokáže zničit instituce. – Záběry ze Spřízněni volbou o tehdejší volbě prezidenta se střídají s ukázkami snadné manipulace v současnosti. – Společnost Pojišťovna! Citace z knihy The Commonwealth of Oceana od Jamese Harringtona, věnované Oliveru Crommwellovi, čtou v dobových kostýmech herečky Petra Nesvačilová, Jenovéfa Boková a Johana Ožvold a John Bok. – Na vlastní „manifestaci“ Vachek přednáší před bývalým ÚV KSČ v Praze (dnes ministerstvo dopravy) publiku o reklamokracii. Připomíná počátky české politiky od obrozenců, přes Karla Hašlera, legionářů a I. republiku. – Zase výňatek ze Spřízněni volbou před volbou prezidenta. – Vachka překvapil rychlý obrat po Srpnu 68, kdy se lidi podřídili novému režimu. – Mimo obraz se s Vachkem dohaduje dotčená dcera dokumentaristy (Olga Špátová?), kterou urazilo jeho hodnocení otcovy (Jana Špáty?) práce za normalizace. – Pravda je vždy neúplná, celou obsáhne jen vnitřní smích! – Filozof Milan Nakonečný mluví o transcendentálních objektech a subjektech. – Český a slovenský národ zažil třikrát normalizaci: rakousko-uherskou, německou a ruskou – lidové „umění“ nepřekáželo normalisátorům, nepřekračovalo normy – nebylo nikdy uměním! – Na plátně se objevuje dlouhý seznam Čechů, kteří díky sametové revoluci legálně kradli. – Babiš během volební kampaně rozdává koblihy, politik Bohuslav Svoboda z ODS jablka. – Podle Vachka zaplať pánbůh za odsun, protože jinak bychom tu měli tři miliony Němců a byli bychom jednou spolkovou republikou. – Ota Šik vypráví německy o koncentráku. – Čeká nás stěhování celých národů na sever, přírodní podmínky na Zemi se změnily; nesmíme ničit uprchlé tím, že je asimilujeme proti jejich vůli, tzn. že je vytrhneme z jejich kultury a integrujeme je do své. Vachek přiznává, že nenávidí multikulturalismus, protože člověk má žít v klidu. V diskusi na katedře se s ním dohaduje pozvaný cizí host. – V archivním záběru Václav Havel před pátou volbou dotčeně líčí prodej Lucerny Chemapolu, což je konfrontováno s pozicí Andreje Babiše, který vydělává na vládě. – Ota Šik mluví v roce 1968 o tom, jak ho komunističtí funkcionáři ostrakizovali. – Vachek se baví s levicovou ekonomkou Ilonou Švihlíkovou o letech 1968–69 a později o éře Michaila Gorbačova, bez nějž by asi změna nebyla. Listopad 1989 připomínají i záběry s vypískáním Miroslava Štěpána při projevu k dělníkům. – Mimo obraz Vachek nasazuje na kolegy v diskusi s filmařovou dcerou. – Skončila první čtvrtina filmového románu. – II. dějství (72 minut). Karel Vachek vypráví o svých pedagogických začátcích na FAMU, kde se ho snažili zbavit přes studenta Rodrigua (Moralese), kterého chtěli vyhodit. I na škole podle něj stále probíhají mocenské hry. – Babiš emotivně prohlašuje, že nikdy neodstoupí. – Připomínka atentátu na papeže Jana Pavla II. a tragické smrti princezny Diany. – Vladimír Mečiar mluví s dokumentaristou Robertem Kirchhoffem o „vraždě“ Dubčeka 1. září 1992, což potvrzuje i právník Ivan Lexa. Vrazi byli z KGB, protože Dubček měl svědčit v Moskvě o kriminální činnosti NKVD nebo GRU během okupace 1968. V ten samý den byl ve své vile zavražděn bývalý polský prezident Jaroszewicz, který se do Moskvy také chystal. – Ivan Martin Jirous mluví o tom, že přestal psát vzpomínky na Havla, protože se mu přestaly líbit věci, co se tehdy děly. – Poslanec Jozef Stank rozvíjí konspirační teorie o Listopadu 89 s temnou úlohou StB a KGB. – Na shromáždění FAMU mluví Karel Vachek o případu kolegy Víta Janečka, kterého chce děkan Zdeněk Holý vyhodit. – Švihlíková se zmiňuje o ekonomické situaci u nás a v SSSR. Vachek se s ní baví o zaměstnaneckých akciích, které nebyly povoleny, a tak se dostali k moci gangsteři a všehoschopní bývalí (nebo i současní) komunisté. – Archivní záběry Klausovy krádeže pera v Chile. – Ekonom Lubomír Mlčoch mluví o koncentraci majetku. – Egon Bondy vykládá o Marxovi. – Švihlíková konstatuje, že zaměstnanecké akcie se kdysi neosvědčily ve Švédsku. – Podle Vachka se Putin chová jako Stalin. A filmař položí otázku, co je komunismus? Podle Švihlíkové musí levice ničit privilegia. – Záběry ze slavnosti u nové lavičky Václava Havla v New Yorku. – O Havlovi mluví na setkání filozof Petr Rezek. Otevírá se Letiště Václava Havla Praha. – Milan Knížák zpívá s kapelou Aktuál píseň Atentát na kulturu. – Podle Vachka má Putin atributy nadčlověka a udržuje dobré vztahy s ortodoxní církví i díky podnikateli Surkovovi. Putin podle něj vyrostl z byzantské kultury. – Švihlíková mluví o kolonialismu, což znamená závislost. A ta se podle ní uplatňuje i v dnešní „softverzi“ kolonialismu. – Vachek tvrdí na semináři, že reklama má už v názvu slovo klam. – V kanceláři diskutuje Vachek s Janečkem a s děkanem Holým). Janeček nemohl být zvolen děkanem kvůli katedře produkce. Dokumentarista se snaží vyhrocený spor řešit smírně. Tvrdí, že kdyby nebylo děkana Michala Breganta, tak se škola ze své bídy nedostala. Podle něj ve statické společnosti nevzniká žádné umění. Ti, co pracují kvalitně, skončí hrozně (jako jeho studentky Všetečková či Papírníková). – Homevideo o závodech šneků. – Na velké schůzi Vachek konstatuje, že FAMU je směrovaná k tomu, aby se stala televizní fakultou. Tvrdí, že umění začíná tam, kde se oponuje systému. FAMU má vychovávat takové oponenty a až potom možná umělce. Jarchovský, Hřebejk, Svěrák jsou podle něj „lidé systému“. – Švihlíková konstatuje, že do Evropské unie nás vzali, jen aby nás využívali. – V Bratislavě nejsou obchody s matrjoškami, protože gangster Mikuláš Černák tam vystřílel ruskou mafii. – Vachek vzpomíná, co všechno bylo v jeho rodném Tišnově, jak tam tatínkovi sebrali hotel a on pak pak umřel na infarkt. Potom mluví o Pavarottim a o Arthuru Rubinsteinovi, který hraje Chopinovu etudu, a o kvalitách Rostandovy hry Cyrano de Bergerac. – Tvrdí, že k Bohu nelze přistoupit přes magické rituály, jež se odehrávají například v Mekce, nebo na mších při papežových cestách. – Milan Knížák vykládá v rozhlasovém rozhovoru, že Angela Merkelová je obrácený Hitler v sukních. – Ilona Švihlíková mluví o realitě Evropské unie. Podle Vachka není možné vystoupit ze systému, musí se v něm existovat, ale také vědět, co systém obnáší. Je zastáncem přímé demokracie, to jsou ovšem i „náckové“ včetně Okamury. Tvrdí, že jednou budeme o veškerém dění rozhodovat přes internet. – Při semináři na katedře provokuje Vachek cizince Avnera Faingulernta a Macabita Abramsona. Napřed je prý musí naštvat, aby je jeho umělecké dílo zasáhlo. – Bůh je láska v živé a jiné. – Ludmila Vachková (autorka knihy Ego) mluví o tom, jak se přiblížit k Bohu a jak se dostat k vlastnímu já. Rozumem to nejde. – Karel Vachek přednáší zahraničním studentům o Bílé velrybě, v níž je základ života (Vít Janeček to překládá). Věřit v Boha znamená slyšet. A o tom jsou umění a filmy. On se snaží, aby si lidi uvědomili směšnost života a aby se vevnitř smáli a něco je napadlo. Studenti sami musí přijít na to, co mají dělat. – Ve starém dokumentu mluví Vachek s politiky Dubčekem a Josefem Špačkem. – Na semináři dokumentarista vypráví o Dubčekových rodičích, kteří odjeli v roce 1924 do SSSR. – Na archivním záznamu je incident mezi Miroslavem Mackem a Davidem Rathem. Na jiném Donald Trump napadne u ringu nějakého muže. – Konspirační teorie. Trump je agent Putina, který s hackery ovlivnil volby v USA, Velké Británii i v Čechách.Skončila první polovina filmového románu. – III. dějství (72 minut). Izraelský novinář Gideon Levy na semináři Karla Vachka na FAMU (29.11.2016) mluví o soužití Židů a Palestinců. – Národ je určen jazykem, ne krví a půdou! – Ilona Švihlíková vykládá o penězích a o vytváření skutečných hodnot. Podle ní se většina staví proti jednomu privilegovanému procentu bohatých. – Prostřihy z přednášky Raymonda Moodyho. Přes obraz roluje výčet válek a obětí ve 20. století. – Definitivní ráj i peklo jsou jinde. – Švihlíková konstatuje, že je třeba zakázat daňové ráje. – Výňatky z Griffithovy Intolerance. – Spor Karla Vachka s chasidem o Bohu a o jeho krutosti. – Vachek se baví o Bohu i se spisovatelem Zechariou Sitchinem a ptá se na Boha i dalšího propagátora mimozemských civilizací Ericha von Dänikena. Pak o Bohu mluví básník a filozof Egon Bondy. – Karel Vachek přemýšlí o Středním východě. Vyzývá Levyho, aby mu nadával. Na záznamu Smrkovský mluví o antisemitismu. – V archivních záběrech vypráví matka Waltera a Norberta Lanzerových, kteří padli u Sokolova. Je u toho i její druhý muž. – Levy tvrdí, že Izraelci utlačují Palestince. Vachek připomíná okupaci v srpnu 1968. Komentuje záznam vystoupení mafiána Františka Mrázka na plese v Českém Krumlově (1995): mnohonásobný vrah tu mluví o lásce. – Investigativní novinář Jaroslav Spurný se jako host na Vachkově semináři zmiňuje o Mrázkovi. – Vachek tvrdí Levymu, že nevěří v zastupitelskou demokracii, ale věří v internet. Podle něj by v internetovém hlasování většina Izraelců odmítla zabíjet Palestince a většina Palestinců zabíjet Židy, zvlášť kdyby se jim pohrozilo, že zabité musejí sníst. – Donald Trump oslavuje vítězství ve volbách. – Vachek opět mluví o Dubčekově rodině a o jeho kariéře. – Výňatek z Chaplinova Diktátora. – Vachek se opakovaně věnuje české politice, jež je pro něj světem nesmyslů. Zmiňuje Zemanovy lži. – Lžete-li, přidejte pravdu! – Při řeči o knížeti Karlu Schwarzenbergovi uvede výňatek z Viscontiho Geparda. – Připomíná případy Romana Janouška, Iva Rittiga, Marka Dalíka nebo Davida Ratha. – Na velkém shromáždění řečník (Slavoj Žižek) vykládá anglicky o souběžné smrti Václava Havla, Kim Čong-ila a Christophera Hitchense. Následují záznamy ze státních pohřebních obřadů. – Vachek se věnuje armádě: mluví s vynálezcem Semtexu, používá záběry z rekonstrukce nějaké bitvy a z ukázky akce komanda v tělocvičně. – V roce 1968 generál Ludvík Svoboda chválí armádu a chce pro ni televizní kanál. – Podle Vachka česká armáda vždy uteče do ciziny a pak se sem s cizími vojsky vrací. – Zpěvák Jim Čert (známý spoluprací s StB) zpívá nad Macochou. – Podepsal, ale neudával! – Podle Vachka je Egon Bondy Sabinou českého undergroundu. Mluví o tom s Mejlou Hlavsou a s disidentem Františkem Stárkem. – Mejdan na statku Ivana Martina Jirouse ve Vydří. – Ve sporu o bombardování Srbska se Bondy stavěl proti. – Havel: Mravní řád musí být východiskem, nálety NATO na Srbsko jsou výlučně humanitární! – O bratrech Mašínových mluví jejich sestra Zdena, John Bok i historik Jan Tesař, podle nějž je v Čechách vše extrémní odmítáno. – Po automobilové honičce byli Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský s prohlášením Charty 77 i s podpisy signatářů zatčeni! – Následuje projev Jiřiny Švorcové na shromáždění Anticharty v Národním divadle. – Sociolog Jan Keller mluví o spojení mocenských elit se zločinem. – Reklamokracie. Vachek vykládá o konfliktech, způsobených tím, že jsou vůdcové voleni pomocí masivní reklamy. – Presidentem Ukrajiny byl zvolen herec, který hrál v ukrajinském TV seriálu presidenta! – Vachek se zmiňuje o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Vladimíru Mečiarovi při rozdělení Československa. – Jaroslav Spurný komentuje nastavený systém vztahu politiky a byznysu. – Vachek připomíná, že podle něj v Čechách existují čtyři mystici: Ladislav Klíma, Jaroslav Hašek, Edvard Beneš a Alexander Dubček. Můžeme žít buď v Bohu nebo v osudu. Žít v Bohu znamená žít ve středovém osudu. Kromě toho však existuje ještě osudový osud. – Záznam z odborářské demonstrace je prokládán záznamem z festivalu Prague Pride. – Skončila třetí čtvrtina filmového románu. – IV. dějství (72 minut). Vachek se pohybuje na manifestaci Prague Pride, jíž se účastní i Bolek Polívka, mluví o tom, jak různá náboženství zabíjejí jinověrce: srovnává dávné křesťanské vraždění se současným muslimským terorismem. – Komentuje Leibnizovy monády. – Město, které se z místa setkávání pomalu změnilo v místo míjení. – Bolek Polívka u Vachka doma čte protokol o tom, jak policie vnikla do bytu, aby zachránila paní Vachkovou, což byla podle Vachka akce sousedky. Filmař konstatuje, že zlo a hloupost mohou někdy i pomoci; odvezení jeho ženy Dagmar paradoxně dočasně zlepšilo její zdravotní stav. – Scény z pražských ulic v Srpnu 1968. – Ministr kultury Pavel Dostál, který zemřel 24.7.2005, se zúčastnil pohřbu prezidenta Václava Havla, který zemřel 18.12.2011. (na fotografii pohřebního průvodu je zakroužkován Dostálův dvojník). Vachek připomíná svůj rozhovor s Pavlem Dostálem po jeho napadení násilníky. Romský aktivista mluví o minulosti Romů. Následuje vyhrocený spor mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Připomíná se kauza Nečasová. – Dav na ulici v srpnu 1968 vyvolává různá hesla. – Karel Vachek se po svém vymezuje proti homosexuálním rodičovským svazkům. – Projev Smrkovského po návratu z Moskvy, kde unesená česká delegace podepsala Moskevské protokoly. – Ludmila Vachková medituje při vernisáži své knihy o Já. – Josef Hlavatý se upálil v Plzni 20.1.69 (první následovník Jana Palacha). – Zatímco Smrkovský v projevu vysvětluje československou kapitulaci, v obraze jsou drastické záběry na ošetřování popáleného Jana Palacha v nemocnici. – Raymond Moody na přednášce vypráví, co se zdá umírajícím. – Jan Palach se upálil v Praze 16.1.1969. – Přípravy Palachova pohřbu, pak jeho průběh a pohřbívání do hrobu. – Vachek mluví o smíchu z bolesti a o absurdnosti boje s náboženstvím. – Gnostici jsou rozumní. – Na přednášce připomíná podle Kanta, že všechno se odehrává jako řada příčin a následků, o niž se stará rozum. Mezi Bohem a reálným světem je ještě další, magický svět (který má stejné chyby jako ten náš). – Magické připomíná záznam z domku, v němž rodina popisuje, jak tam straší. – Betonářské věže Zapa. – Zničení mostu v Mostaru v roce 1993. – V nedávných událostech v Jugoslávii zahynulo 300 000 lidí. – V archivním rozhovoru s Karlem Vachkem mluví Miloš Zeman o diktatuře. – Majitel zvířecího hřbitova se chlubí celebritami, které tu mají pohřbené své miláčky, včetně dcery zavražděného chilského politika Salvadora Allendeho. To Vachek spojí s Allendeho smrtí a se setkáním českých politiků s generálem Augustem Pinochetem. – Házení vajíček na Miloše Zemana a na Jiřího Paroubka. – Zastupitelé lidu bývají často sobci! Opakované všeobecné hlasování na síti omezí hloupost jednotlivců i vajíčka lidu! – Ze záznamu mluví o volbách, o demokracii a o státu politoložka Alena Hromádková. – Karel Vachek na semináři v přítomnosti starého Jiřího Lehovce vzpomíná na své učitele z FAMU, kteří dávali studentům širokou perspektivu. – Známý antikomunista Petr Cibulka debatuje s Vachkem, podle něj jsme otroci komunistů. – Ilona Švihlíková vykládá na pódiu o kapitalistickém fenoménu dobývání renty a o nerovnosti. – Karel Vachek na potoku vleze do průhledné nafukovací bubliny a pluje s ní po vodě. Zmiňuje své staré příbuzné, estébáky. – Petr Cibulka v předvolební debatě poukazuje na moc svého siderického informačního kyvadélka. Podle něj každá vláda vybere vždy to nejhorší řešení problémů. – V televizi se dojatý odstupující Vladimír Mečiar loučí písní. – Cibulka upozorňuje Vachka na skutečnost, že zločinci, kteří jsou znovu u moci, mají rozhodovat o svých zločinech, což je podle režiséra groteska. – 25 let jsem nesměl (smích blbého) v různých režimech natáčet filmy a soudci v Německu bývali členy NSDAP. – Alexander Dubček je s českou poslaneckou delegací a s ruskou delegací u hrobu Andreje Sacharova. Pak má jednání s Michailem Gorbačovem, který mluví o okupaci v roce 1968 a o obnově vztahů. – František Kriegel, který jako jediný z české delegace nepodepsal Moskevské protokoly, mluví ve Spřízněni volbou o českých lidech a loučí se poděkováním novinářům za jejich záslužnou práci. – Miloš Zeman po jednání s Putinem konstatuje, že novináři by se měli likvidovat. – Ďábel, Gog a Magog napadají Svaté město (ruský rukopis ze 17. století). – Vachek tvrdí, že Kriegelovi v Sovětském svazu pomohl prezident Svoboda. Ten byl už tehdy senilní a podílel se později na normalizaci. Nicméně jeho pomoc Kriegelovi (tedy, že jej Rusové pustili zpět) dokumentuje, že něco z toho, co je špatné, může být i užitečné. Podle Vachka Rusové potřebují Evropu a my potřebujeme Rusy. Všichni jsme indoevropané. – Epilog (27 minut). Prezident Zeman na Hradě ponižuje předsedu vlády Bohuslava Sobotku. – Vachek při diskusi s Michaelem Hauserem mluví o „atentátu“ na Sobotku od grázlů typu Jiřího Zimoly a Michala Haška. Proto už nemůže volit sociální demokraty. Opakuje, že s počítačovou sítí je konec parlamentní demokracie. Lid pověří úředníky, co mají dělat. V dalším rozhovoru Švihlíková konstatuje, že díky propojení internetem se utlumí permanentní pohyb lidí. Změní se také výroba zboží. Automatizace a 3D tisk zničí vzorec globálního rozšíření výroby a nastane otázka: co budou dělat všichni ti lidé, nahrazení stroji. Rozpadne se síť globální výroby. Podle Vachka nastane „maso“, protože bude další revoluce a bude spousta mrtvých. – Boris Hybner hraje etudu „Chirurg“ Leonida Jengibarova (na Vachkově semináři). Dokumentarista tvrdí, že není možné udělat univerzální jazyk. Jediným přijatelným univerzálním jazykem je podle něj pantomima. – Po skončení etudy mluví Hybner o tom, že ruský mim Leonid Jengibarov zemřel v Moskvě 25. července 1972 a že toto číslo bylo předznamenáním jeho smrti před operačním sálem. Vachek ho přeruší sdělením, že Jágr dal v noci dvě branky za Boston. – Mim Boris Hybner zemřel v Praze 2. dubna 2016. – Hybner čte o tom, že až zločinci ovládnou demokracii, vznikne tyranie. Podle Vachka se zdá, že demokracie je konec konců všeho schopná. Přímá demokracie je ohrožená jen za určitých podmínek, zatímco zastupitelská reklamokracie je diktaturou ohrožená vždycky. – (Dodatek) Karel Vachek si lehne na podlahu ve starém knihovním sále. Podle něj jenom blbec by rozdělil Československo, jenom blbec by rozehnal Evropskou unii. – Vachek na vernisáži výstavy konstatuje, že styk s mladými lidmi ho oživuje. Setká se tu s bývalým děkanem FAMU Michalem Bregantem a se střihačem Jiřím Brožkem. Konstatuje, že je zdravý. Měl přitom tři rakoviny; jednu mu odřízli a druhé dvě vyléčili chemoterapií; to byla prý jeho zábava za poslední tři roky (ukáží se portréty onkologa Petra Urieho, hematoložky Blanky Vackové a profesora MUDr. Jaromíra Astla, CSc.). – Na Hradčanech se instaluje socha Tomáše Garrigue Masaryka. Dav spěchá Matyášovou branou na nádvoří Hradu. – Občan na síti, to je cesta bez vraždících a vražděných vůdců! – Koláž s nápisem La Bastille Liberté Égalité Fraternité a pod ním siluety Bastilly, Hradčan, Sochy svobody a Kremlu, ve zvuku provázená árií Udeřila naše hodina ze Smetanova Dalibora. – Vrací se úvodní záběr na velký obraz Vachkových ve Strahovské knihovně, okolo nějž obcházejí kostýmované postavy. -tbk-

Poznámka

Použité fotografie: Jediné společné foto tvůrců české nové vlny (1967, Tibor Borský), Krištof Kintera na výstavě Nervous Trees (2017, Vít Šimánek), František Stárek, Václav Havel, Ivan Martin Jirous a Martin Věchet na festivalu v Trutnově (2008, Alexandra Mlejnková), Václav Klaus a Vladimír Mečiar (1992, Peter Brenkus), Raisa Gorbačovová, Michail Gorbačov, Ronald Reagan a Nancy Reaganová (1990, Steve Malone), Alexander Dubček – autohavárie (1992), Alexander Dubček – nemocnice (1992, Vladimír Černík), Michail Gorbačov (1987, Karel Mevald), fotografie odsunu Němců v Praze (1945), fotografie studentů KDT 2018–2019 (2018, Zuzana Lazarová), fotografie Fotobanky České tiskové kanceláře, fotografie ze soukromého archivu Karla Vachka, fotografie ze soukromého archivu Pavola Dubčeka. – Použité archivní materiály: Aj Wej-wej v Národní galerii v Praze (V–2017; režie Magdaléna Sochorová), Armádní filmový měsíčník 3/1965 (1965; režie Karel Vachek), Autorská reportáž o reportáži (2017; režie Marcel Halcin), Benefice S + Š (TV–1967; režie Ivo Paukert), Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthaus srdce /Božská komedie/ (2000, režie Karel Vachek), Co dělat? /Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu/ (1996; režie Karel Vachek), Česká regurgitace /nedokončený film/ (1968; režie Karel Vachek), Český žurnál: Matrix AB (TV–2015; režie Vít Klusák), Český žurnál: Výchova k válce (TV–2016; režie Adéla Komrzý), Diktátor (1940, The Great Dictator; režie Charles Chaplin), Důlky pro prsa (2011; režie Jan Březina), Gepard (1963, Il Gattopardo; režie Luchino Visconti), Hej-Rup! (1934; režie Martin Frič), Ivan Martin Jirous, Andrej Stankovič a Karel Vachek – Beseda se studenty FAMU (V–1994; režie Petr Kotyk), Intolerance (1916, Intolerance: Love’s Struggle Troughout the Ages; režie David W. Griffith), Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002; režie Karel Vachek), Komplex epopeje (2018; režie Jan Strejcovský), Komu na tom záleží, kdo koho sežere (2013; režie Adéla Komrzý), Kristian (1939; režie Martin Frič), Lovu zdar (2014; režie Jaroslav Kratochvíl), Moravská Hellas (1963; režie Karel Vachek), Můj strýček (1958, Mon oncle; režie Jacques Tati), Noc a mlha (1956, Nuit et brouillard; režie Alain Resnais), Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1992; režie Karel Vachek), Občan Havel (2008; režie Pavel Koutecký, Miroslav Janek), Odcházení (2011; režie Václav Havel), Poslední dnové Evropy v Česku? /připravovaný film/ (2019, režie Martin Kohout), Poslední přednáška Egona Bondyho (2009; režie Jan Foukal), Proces s doktorkou Miladou Horákovou a společníky (1950, sbírka Národního filmového archivu), Per un pugno di dollari (1964, Pro hrst dolarů; režie Sergio Leone – V), Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1948; režie Martin Frič), Spřízněni volbou (1968; režie Karel Vachek), filmové periodikum Svět ve filmu (1968), Ticho (1968; režie Milan Peer), Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid (2011; režie Karel Vachek), Univerzity a svoboda (2019; režie Zuzana Piussi, Vít Janeček), Videozáznam projevu prezidenta Miloše Zemana u příležitosti zahájení oslav 100 let od vzniku ČSR a 25. výročí ČR (V–2018), Všetci ľudia budú bratia / připravovaný film / (2019; režie Róbert Kirchhoff), Volební tým Miloše Zemana (V–2018), War Matador (2011; režie Avner Faingulernt, Macabit Abramson), Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa /1918–1992/ (2006; režie Karel Vachek), záběry z roku 1968 (1968, sbírka Národního filmového archivu), záběry z vystoupení Borise Hybnera na semináři Karla Vachka 2013 (V–2013; režie Andran Abramjan, Tereza Bernátková, Zdeněk Chaloupka, Apolena Rychlíková, Helena Papírníková). Archiv České televize: pořady Československé televize, pořad 168 hodin, pořad Otázky Václava Moravce, zpravodajství České televize. Záběry z archivu D1 film, záběry ze soukromého archivu Heleny Papírníkové, záběry ze soukromého archivu Heleny Všetečkové a záběry ze soukromého archivu Víta Janečka.

Komentář

Účinkují

Macabit Abramson

Andrej Babiš

Marek Benda

Václav Benda

Michal Blažek

Richard Burton

Pepíček Čečil

Alain Delon

Alexander Dubček

Clint Eastwood

Avner Faingulernt

Gustáv Husák

Sadám Hussajn

Charlie Chaplin

Antonín Kosík

František Kriegel

Jindřich Kolek

Burt Lancaster

Gideon Levy

Ivan Lexa

Pavol Lupták

František Mrázek

Vladimír Mečiar

Raymond Moody

Johana Ožvold /ž/

Alfred Paget

Luciano Pavarotti

Vladimír Putin

Arthur Rubinstein

Petr Salaba

Jozef Stank

Miroslav Sládek

Bohuslav Svoboda

Ludvík Svoboda

Ota Šik

Miroslav Štěpán

Constance Talmadge /ž/

Jacques Tati

Donald Trump

Josef Urválek

Petr Vachek

Dagmar Vachková

Ludmila Vachková

Sophie Leonor Vachková

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Karel Vachek

Scénář

Karel Vachek

Autor komentáře

Karel Vachek

Dramaturgie

Vít Poláček (Background Films), Alice Růžičková (ČT)

Asistent kamery

Jiří Rolínek, Ondřej Kudrna, Vojtěch Dvořák

Střih

Renata Pařezová, Helena Papírníková

Asistent střihu

Matěj Sláma

Zvuk

Dušan Kozák, Zbyněk Mader, Josef Houdek, Martin Kuhn (záznam zvuku), Peter Hilčanský (záznam zvuku), Libor Sedláček (záznam zvuku), Jakub Jurásek (záznam zvuku)

Postprodukce

UPP (obraz), Vít Komrzý (producent UPP), Ivo Marák (supervize UPP), Tomáš Pulc (technologická supervize UPP), Jan Krupička (technologická supervize UPP), Iva Pohanková (produkce UPP), Ladislav Hrbáček (vedoucí produkce UPP), Dušan Kozák (zvuk), Viktor Kyselica (zvuk), Michal Horváth (zvuk), Natália Jancová (zvuk), Studio Opona (zvuk), Juraj Baláž (zvuk Studio Opona), Tomáš Krchlík (zvuk Studio Opona), Studio Bystrouška (zvuk), Petr Kapeller (zvuk Studio Bystrouška)

Výkonná produkce

Jaroslav Kučera (výkonný producent ČT)

Producent

Mikuláš Novotný (Background Films), Radim Procházka (Background Films)

Koproducent

Petr Kubica (kreativní producent ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT), Vít Komrzý (UPP), Róbert Kirchhoff (atelier.doc)

Vedoucí produkce

Klára Žaloudková (Background Films), Jiří Koštýř (ČT), Nicole Brlej /ž/ (atelier.doc)

Zástupce vedoucího produkce

Zuzana Vrbová (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Martina Netíková (Background Films), Václav Kolman (ČT)

Spolupráce

Helena Papírníková (režijní spolupráce), Helena Všetečková (režijní spolupráce), Pavel Theiner (anglické překlady), Filmové laboratoře České televize

Hudba

Použitá hudba

Fryderyk Chopin (Etuda b moll majeur, opus 25 /č. 1/), Bedřich Smetana (opera Dalibor)

Písně

Anděla, Atentát na kulturu, Dvacet, Co jsem měl dnes k obědu, Česká muzika /Pochod/, Hej rup! Chceme žít, Hoši od Zborova, Modřanská polka, Uhodila naše hodina, Vltavo, Vltavo, Země je kulatá, Die Moritat von Mackie Messer, Kde domov můj

Hudba k písni

Milan Záviš Smrčka (Anděla), Milan Knížák (Atentát na kulturu), Milan Hlavsa (Dvacet), Jiří Šlitr (Co jsem měl dnes k obědu), František Kmoch (Česká muzika /Pochod/), Jaroslav Ježek (Hej rup! Chceme žít), Karel Hašler (Hoši od Zborova), Jaromír Vejvoda (Modřanská polka), Bedřich Smetana (Uhodila naše hodina), Karel Hašler (Vltavo, Vltavo), Pepa Nos (Země je kulatá), Kurt Weill (Die Moritat von Mackie Messer), František Škroup (Kde domov můj)

Text písně

Milan Záviš Smrčka (Anděla), Milan Knížák (Atentát na kulturu), Egon Bondy (Dvacet), Jiří Suchý (Co jsem měl dnes k obědu), lidová píseň (Česká muzika /Pochod/), Jiří Voskovec (Hej rup! Chceme žít), Jan Werich (Hej rup! Chceme žít), Karel Hašler (Hoši od Zborova), Karel Sabina (Uhodila naše hodina), Karel Hašler (Vltavo, Vltavo), Pepa Nos (Země je kulatá), Bertolt Brecht (Die Moritat von Mackie Messer), Bertolt Brecht (Die Moritat von Mackie Messer), Josef Kajetán Tyl (Kde domov můj)

Zpívá

Milan Záviš Smrčka (Anděla), skupina Aktual (Atentát na kulturu), skupina The Plastic People of the Universe (Dvacet), Jiří Šlitr (Co jsem měl dnes k obědu), Sbor Lubomíra Pánka (Česká muzika /Pochod/), Jiří Voskovec (Hej rup! Chceme žít), Jan Werich (Hej rup! Chceme žít), Karel Hašler (Hoši od Zborova), sbor (Uhodila naše hodina), Pepíček Čečil (Vltavo, Vltavo), Pepa Nos (Země je kulatá), Karel Kryl (Kde domov můj), Karel Gott (Kde domov můj)

Lokace

Praha, Vltava (Praha), nábřeží Ludvíka Svobody (Vltava), Ministerstvo dopravy ČR (nábřeží Ludvíka Svobody), Smetanovo nábřeží (Vltava), palác Lažanských (Smetanovo nábřeží), Hradčany (Praha), Strahovský klášter (Hradčany), Strahovská knihovna /interiér/ (Strahovský klášter), Nové Město (Praha), Václavské náměstí (Nové Město), Národní třída (Nové Město), Národní divadlo /interiér/ (Národní třída)

Produkční údaje

Originální název

Komunismus a síť, aneb Konec zastupitelské demokracie

Anglický název

Communism and the Net or the End of Representative Democracy

Pracovní název

Komunismus

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

politický, esej

Země původu

Česká republika, Slovensko

Copyright

2019

Rok výroby

2016—2019

Premiéra

5. 11. 2019

Distribuční slogan

Filmová esej Karla Vachka ve čtyřech dějstvích.

Výrobce

Background Films, atelier.doc (koprodukce), Česká televize, Filmové centrum (Česká televize) (koprodukce), UPP (koprodukce)

Distribuce

Background Films (monopol bez omezení)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

337 min

Verze

česká

Titulky

české