Karel Svoboda – Šťastná léta

Země původu

Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2019

Premiéra

16. 1. 2020

Minutáž

95 min

Kategorie

film

Žánr

hudební, medailon

Typologie

dokumentárnídlouhometrážní

Originální název

Karel Svoboda – Šťastná léta

Český název

Karel Svoboda – Šťastná léta

Anglický název

Karel Svoboda – Lucky Years

Anotace

Hudební portrét Karel Svoboda – Šťastná léta natočil Petr Klein Svoboda (nar. 1980) z obdivu ke svým rodičům. Slavnému skladateli populární, filmové a muzikálové hudby (1938–2007), který jako jeden z mála českých muzikantů dosáhl úspěchů i v zahraničí, a jeho oddané první ženě Haně (rozené Bohatové), která vybudovala jejich soukromý „ráj“ v Jevanech a organizovala v něm bohatý společenský život. Tradiční formu přátelských výpovědí-historek rodinných příslušníků, nejbližších kamarádů a kolegů z hudební branže tvůrce doplňuje přehršlí rychle se kupících a většinou chronologicky řazených archivních záznamů, ukázek z filmů, šotů z televizních pořadů a estrád nebo hudebních klipů. Zásadní stopu však tvoří četná soukromá home videa z každodenní reality, v jejichž natáčení se vyžívala celá rodina. V některých ukázkách Karel Svoboda mluví o svých projektech (Discobolos – skupina, jejíž snahou bylo vytvořit původní český discosound, nebo studiová kapela různorodého složení Elektrovox). Autor dokumentu samozřejmě použil i otcovy glosy o muzice („hudba je abstraktní přenos emocí, dokáže lidi spojit“) a vlastní vzpomínky. Jak název napovídá, snímek se zaměřuje na plodné a úspěšné období šedesátých až osmdesátých let, v nichž vznikla většina dodnes známých ikonických písní a filmové hudby pro široké vrstvy posluchačů, zobrazené z té ideálnější stránky. Soukromí hitmakera po smrti ženy, která zemřela na rakovinu, okomentuje filmový tvůrce stroze až v závěru, včetně otcovy nečekané sebevraždy. Vyhýbá se jakékoliv zmínce o další Svobodově partnerce Vendule Pizingerové, jejichž vztah dlouho plnil titulní stránky bulvárů. Subjektivní až nekritické, jednostranné filmové poctě chybí podtitulky se jmény vystupujících, jež by byly vstřícné k divákům. -kk-

Obsah

Režisér Petr Klein Svoboda vzpomíná na otce, úspěšného skladatele, hitmakera Karla Svobodu a komentuje archivní home video z oslavy svých sedmých narozenin. Nad fotografiemi konstatuje, že táta byl fajn. V otcových starých diářích objevil kromě mnoha kontaktů na osobnosti výraznou poznámku: „Mám syna.“ Rodina ráda a často zachycovala videokamerou každodenní okamžiky. – Režisér při prvním natáčecím dnu zpovídá Karla Gotta. Zpěvák připomíná podzim roku 1965, kdy se poprvé se svým budoucím dvorním skladatelem a přítelem viděl. – František Ringo Čech vyjadřuje radost nad tím, že vzniká o Karlu Svobodovi dokument. Je pro něj potěšení mluvit o obdivovaném kolegovi a vrátit se ke krásným začátkům v branži. Přestože žili od výplaty k výplatě, Karel byl fanfarónem a s právě vyzvednutou gáží často odjížděl taxíkem. – Prvního velkého úspěchu dosáhl skladatel na Mezinárodním festivalu písní v Riu de Janeiru s Helenou Vondráčkovou v roce 1967 (s písní Vzdálený hlas). – F. R. Čech připomíná horké léto, jež všichni trávili na plovárně v Podolí, jenom Karel „zatáhl rolety“ a skládal. Díky své houževnatosti měl víc peněz než všichni kolem dohromady. O publicitu v Riu se postarala nepřehlédnutelná Vondráčková. – Textař Michal Prostějovský popisuje období, kdy se formoval český showbyznys. – Gott mluví o situaci v roce 1968. Ministerstvo kultury rozhodlo, že je vyšle do Ria. Soutěžní píseň se zrodila po prohýřené noci na oslavu povoleného výjezdu. Svoboda nad ránem zapil vínem prášek fenmetrazin a za dvacet minut byl song Lady Carneval na světě. Muzikant Petr Janda vzpomíná na nahrávání budoucího šlágru ve studiu v Dejvicích. Všichni za to dostali od Gotta stovku. Na festivalu v Riu za píseň interpret a skladatel obdrželi zlatou medaili. Byl to velký úspěch a reklama. – Václav Neckář poznal režisérovu maminku Hanu (zvanou Šišku) během natáčení hudební komedie Juraje Herze Kulhavý ďábel. V ní účinkoval i Karel a na rozdíl od Herze, který si na Hanu také „myslel“, herečku zaujal a začali spolu chodit. Eva Pilarová připomíná jejich sňatek. – Petr Klein Svoboda zajede za starší sestrou Janou na chatu. Chce mluvit o „osmdesátkách“, na které má vzpomínky z dětství u nich doma, ale ona raději vypráví o „sedmdesátkách“. – Režisér připomene Heleně Vondráčkové maškarní večírek v Holečkově ulici, kde byla za gejšu. Jana vypráví, jak ji tehdy nad ránem vzbudil děsný rambajz. Našla tátu ve tři ráno v kuchyni u vytahaných hrnců a pánviček, jak skládá píseň s názvem Beatles. Byl to prý velký odvaz. – Karel Gott připomíná plodná šedesátá a sedmdesátá léta, kdy „jeli“ jeden hit za druhým. Nezajímali se o politiku a jejich jedinou starostí byly písničky. Ve zbytku času „žili“. Stejného názoru je zpěvák Lešek Semelka. Muzikanti měli svůj svět a nenechali si ho narušovat. Eva Pilarová i F. R. Čech zmiňují drobné „úkoly“od bolševika. Byli mladí a plnili je jako obětiny. Po Čechovi prý StB chtěla potvrdit, že Svoboda s Gottem tajně podporují chartisty. Pravdu říct nemohl. – Vondráčková mluví o dalších hostech večírku. Filmový architekt Jindřich Goetz si vypůjčil na Barrandově masku medvěda a přijel v ní městskou dopravou. – Petr vyráží autem z Jevan do Německa za otcovým kamarádem a spolupracovníkem Michaelem Kunzem. Tuto cestu prý táta často absolvoval po mnoho let. Podle rodinného přítele Jiřího Paulů byl Karlovým prvním projektem v Německu dětský animovaný seriál Viki a silní muži (Wickie und die starken Männer). Libretista a textař českého původu Michael Kunze mluví o tehdejší době, kdy bylo těžké z izolované republiky vycestovat. Gottovi se to podařilo jako prvnímu, po něm následoval právě Svoboda. – Michal Prostějovský hovoří o tehdejších poměrech v hudebním průmyslu na Západě, na které se Karel rychle adaptoval. F. R. Čech oceňuje skladatelovu schopnost prosadit se a bojovat o přízeň posluchačů. – Úspěch Vorlíčkovy pohádky Tři oříšky pro Popelku nastartoval Svobodovu kariéru autora filmové hudby v Německu. Michal Prostějovský vysvětluje tehdejší zvyklosti: kultura byla nejlacinější investice, z níž šly do republiky devizy. Aparát si ponechal velkou část honorářů a sám se angažoval pouze orazítkováním pasu a povolením k výjezdu. Dcera Jana potvrzuje, že ji tehdy ani nenapadlo chtít, aby ji táta vzal do ciziny. Do světa pouštěli jen jeho. – Karel Gott dlouho odmítal nazpívat píseň Včelka Mája, protože nechtěl vstoupit do povědomí jako zpěvák pro děti. Nakonec byl za nahrávku vděčný. – Podle Gotta trápila Svobodu pozice „v zákulisí“, chtěl být oslavován na scéně. Oba toužili po profesích toho druhého, ale museli se podřídit nadělenému talentu (na archivním videu Svoboda zpívá v televizním pořadu z playbacku Lady Carneval). – Gott vzpomíná na Hanu. Byla jejich první posluchačkou. Manžel ji miloval a hudbu skládal především pro ni. Řeči o holkách tak pro ně dva byly tabu. Podle Jany byla máma hlavní rodinnou oporou, postavila tři baráky a vše, včetně táty, diplomaticky řídila. Muzikant Karel Vágner jen suše konstatuje: ke Karlovi prostě patřila Šiška. Karel Šíp Hanu vnímal jako veselého ducha domu v Jevanech a nadšenou organizátorku společenského života. Petr Janda to dokládá zmínkou o letním večírku u Ivana Mládka v Mukařově, jenž se protáhl do ranních hodin. Když vezl Svobodovy domů do Jevan, musel zastavit v půli vyžlovského kopce, aby mu Karel mohl ukázat kus nárazníku, který našel v lese, v místě, kde se vyboural s autem. Na vršku kopce pak znovu vystoupil, postupně se svlékl a nahý šel v ústrety vycházejícímu slunci. Tolerantní Hana za ním z auta svršky sbírala. – Zpěvák Matěj Ruppert považuje Svobodu za průkopníka populární hudby. – Michael Kunze tvrdí, že Svoboda byl vynikající skladatel. Mohl se prosadit v Americe nebýt toho, že se hranice otevřely až příliš pozdě. – Lídr kapely Kroky Michal David se seznámil se Svobodou v nahrávacím studiu Supraphonu Mozarteum. – Karel Šíp prozradí, že Svoboda byl velký trémista a po deseti minutách natáčení z něj z nervozity „lilo“. Matěje Rupperta Karlova tréma překvapovala, ale měl pro ni pochopení: skladatel byl zvyklý pracovat ve studiu, mimo pódia. – Šíp jezdil rád do Jevan, oslnilo ho totiž zahradní nahrávací studio, vybudované podle „západního střihu“. Tehdy to vnímal jako malý kapitalismus na vesnici za Prahou. – Syn Petr se vrací do dětství: ve studiu býval nonstop, kromě chvil, kdy se nahrávalo naostro. To pak respektoval červené světlo. Mnohé tam „naposlouchal“. – Kostýmní výtvarník a malíř Theodor Pištěk ve Svobodovi viděl přímého chlapa, na něhož se mohl spolehnout. Cesta do Jevan byla jeho oblíbenou trasou na kole nebo motocyklu. Hana ho dokonce přesvědčovala, aby se v nich usadil, ale najít podobně příjemný dům se nepodařilo. F. R. Čech i Petr Janda se shodují, že byli u Svobodů „pečený vařený“. – Zpěvačka Petra Janů mluví o vzniku klipu Hou hej hou. V „osmdesátkách“ byl progresivní, dnes je to těžké retro. – Oslava Svobodových padesátin se odehrávala v klubu Národního divadla a začala až s příchodem Karla Gotta. – Jiří Korn oceňoval na Svobodovi jeho stále dobrou náladu a vyzařovaný klid. Karel Vágner kladně hodnotí jeho melodičnost a schopnost napsat šlágr. Čech konstatuje, že měl také cit pro interpreta. Podle Pilarové to byl „Pan skladatel“. Textař Karel Šíp si prý nikdy nemyslel, že by mohl spolupracovat s takovým hitmakerem. Udělali spolu píseň Čau, lásko pro zpěvačku Marcelu Holanovou. Gott při náhodném setkání navrhl, aby píseň byla duet, a budoucí šlágr s Marcelou nazpíval. – Novinářka a moderátorka Magdalena Dietlová vzpomíná na Petrovy rodiče a na nečekanou návštěvu v jejich domě. Původně šli ke Štaidlovým, ale tam se nedozvonili. Karel je provedl po nemovitosti s odbornou přednáškou o dekorativnosti secese. Dietlová mluví o odpoledni s přáteli, které Karel svolal do Jevan proto, že byla Hana vážně nemocná. Svoboda prý přirozeně myslel na lidi, jež měl rád. – Režisér vzpomíná, že rok 1993 byl zdrcující. Maminčina smrt přišla nečekaně. Věděl sice, že je nemocná, ale netušil, že bojuje o život. Na pohřbu zazněla píseň Lásko má, já stůňu. Ta v něm dodnes probouzí bolavou duši. Po ztrátě matky se jeho vztah k tátovi změnil. Obdivovaný rodič byl najednou „z masa a kostí“, jakoby nahý. Sblížili se a otec se mu svěřoval s problémy. Petr je přesvědčený, že smutek vypsal do muzikálu Dracula. Odchod manželky cítil jako nespravedlnost. Obrovský žal potlačil, zatvrdil se a šel dál. Rány rychle „přelepil“ novým vztahem a znovu se oženil. – Karlův syn konstatuje, že konec šťastných let nebyl šťastný. Otci se narodila krásná a veselá dcera Klárka, ale jako malá podlehla rakovině. Pak se sice narodil ještě syn Jakub, ale v sedmdesáti letech se otec cítil být po všech tragédiích vyčerpaný. Situaci vyřešil po svém a zastřelil se na zahradě... – Petr si pouští v kameře záběry z Ameriky, kam za ním otec přijel na promoci. Setkání si užili. Podle Jany byl táta tehdy spokojený. – Drákula odstartoval éru českých muzikálů. Následovaly muzikály Monte Christo a Golem. Rasputin měl otevřenou cestu na světová jeviště. Režijně se měl muzikálu ujmout Roman Polanski. 19. 3. 2014 se Karlovi narodilo zatím čtvrté vnouče, Greta. – Greta vypráví pohádku o dědečkovi skladateli. -kk-

Poznámka

Použité archivní hrané filmy: Každý mladý muž (1965; r. Pavel Juráček), Kulhavý ďábel (1968; r. Juraj Herz), Smrt si vybírá (1972; r. Václav Vorlíček), Noc na Karlštejně (1973; r. Zdeněk Podskalský), Tři oříšky pro Popelku (1973; r. Václav Vorlíček), Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974; r. Petr Schulhoff), Romance za korunu (1975; r. Zbyněk Brynych), Což takhle dát si špenát (1977; r. Václav Vorlíček). Použité archivní dokumenty a televizní záznamy: Skladatel Karel Svoboda (TV–1986; r. Zdeněk Hnilica), Divadlo Rokoko (1966; r. Emanuel Kaněra), Televizní noviny (TV–1966), Zlatý Slavík 1966 (TV–1967; r. Ivo Paukert), Rokokokoktejl aneb Setkání po 22 letech (TV–1990; r. Jaromír Vašta), Krev toulavá (TV–1989; r. Petr Soukup), Bigbít (TV–1998; r. Zdeněk Suchý), Dialog v muzeu (TV–1966; r. Eva Marie Bergerová), Píseň pro Maracaná (TV–1969; r. Ladislav Váňa), My a festival I. (TV–1970; r. Jan Eisner), Melodie, které se vracejí s Helenou Vondráčkovou (TV–1972; r. Petr Most), Směs písní (TV–1969; r. Jan Eisner), Písně a hity (TV–1969; r. Jan Eisner), Čaj o páté 1 (TV–1968; r. Vlasta Janečková), Kultura 73 – Listopad (TV–1973; r. Hana Horáková), Bigbít (TV–1997; r. Zdeněk Suchý), Srpen 1968 (V–František Procházka), Rok 1968 – týdeníky Krátkého filmu (bez bližších údajů), Okupace 1968 – záběry z Prahy (bez bližších údajů), Metronom 1 (TV–1972), Jaro v Supraphonu (TV–1970), Koncert Karla Gotta (TV–1973; r. Ján Roháč), Karel Svoboda (TV–2005; r. Rudolf Tesáček), Za písničkou do Jihlavy 70 (TV–1970; r. Jiří Prokeš), Jaro v Supraphonu (TV–1970; r. Jaromír Vašta), Zpívá Karel Gott 10 (TV–1978; r. Ján Roháč), Západní Berlín (1984; r. Lubomír Jakeš), Filmový zpravodaj 1973/14 (1973), Na hranici dvou světů (TV–1985; r. Ivan Kotrč), Informace z celnice (TV–1988; r. Luděk Šupla), 24 hodin denně (TV–1975; r. Ladislav Kohout), O nejlepší hraniční přechod (1985; r. Jan Žlábek), Karel Gott (1986; r. Alois Fišárek, Jiří Janeček), Jdi za štěstím (1979; r. Jan Špáta), Haló, tady Orchestr a balet ČST... (TV–1980; r. Ivo Paukert), Hudební profil – Helena Vondráčková (TV–1980; Jiří Adamec), Televarieté 40 (TV–1980; r. Pavel Háša), Sejdeme se Na výsluní č. 6 (TV–1985; r. Jaromír Váša), Hitšaráda 10/86 (TV–1986; r. Antonín Vomáčka), Dva z jednoho města – Hradec Králové (TV–1986; r. Jiří Adamec), Návštěvníci – díl Země roku 2484 (TV–1983; r. Jindřich Polák), Televizní noviny 17. 11. 1989 (TV–1989), Jak jsme zatočili s totalitou (TV–1989), Abeceda F plus S (TV–1991; r. Petr Soukup), Dracula (TV–1986; r. Václav Seidl), POP ART (TV–2004; r. Jan Mudra), Není nutno, aby bylo veselo aneb Jedeme dál (TV–1989; r. Jiří Adamec), Včelka Mája – díl Jak se Mája narodila (TV–1976), Včelka Mája – díl Mája se vrací domů (TV–1977). Použité fotografie a videozáznamy: soukromý archiv rodiny Karla Svobody, soukromý archiv Heleny Vondráčkové, archiv muzea Popmuseum, série fotografií Otto Dlaboly a Miloše Schmiedbergera.

Komentář

Účinkují

Hana Šiška Svobodová

Jana Wallace /ž/

Antonie Bohatová

Greta Elizabeth Svoboda /ž/

Ferdinand Sonny Svoboda

Michael Kunze

Jiří Paulů

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Petr Klein Svoboda

Autor komentáře

Petr Klein Svoboda

Dramaturgie

Ivana Pauerová (ČT)

Zvuk

Zdeněk Klement, Martin Karel Klusoň, Štěpán Mamula (mix zvuku)

Postprodukce

Magiclab (obraz), Michal Křeček (producent Magiclab), Andrea Shaffer (vedoucí produkce Magiclab), Eva Zářecká (produkce Magiclab), Lenka Pavlíčková (produkce Magiclab), Česká televize (zvuk), Zdeněk Klement (zvuk ČT), Jiří Čermák (zvuk ČT)

Návrhy titulků

Tadeáš Kobranov

Výkonná produkce

Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Lucia Klein Svoboda, Petr Klein Svoboda

Koproducent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT)

Produkce

Kristýna Hnilica Čuříková

Vedoucí produkce

Tereza Podlipná (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Tomáš Svoboda (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Gabriela Špirochová, Jindra Jansová

Spolupráce

Světlana Tvrdíková (rešerše a práce s archivy)

Hudba

Použitá hudba

Karel Svoboda (Dracula – muzikál), Karel Svoboda (Rasputin – muzikál), Karel Svoboda (Smrt si vybírá – hudba z filmu), Karel Svoboda (Noc klavíristy – hudba z filmu), Karel Svoboda (Romance za korunu – hudba z filmu), Karel Svoboda (Hodíme se k sobě, miláčku...? – hudba z filmu), Karel Svoboda (Každý mladý muž – hudba z filmu), Karel Svoboda (Tři oříšky pro Popelku – hudba z filmu), Karel Svoboda (Noc na Karlštejně – hudba z filmu), Karel Svoboda (Což takhle dát si špenát – hudba z filmu), Karel Svoboda (Holka na vdávání – hudba z televizního filmu), Karel Svoboda (Návštěvníci /part 1, 14, 15, 16/ – hudba z televizního filmu), Karel Svoboda (Cirkus Humberto – hudba z televizního seriálu), Karel Svoboda (Včelka Mája / Die Biene Maja/ – hudba z televizního seriálu), Karel Svoboda (Viking Viki / Wickie und die starken Männer/ – hudba z televizního seriálu)

Písně

Což takhle dát si špenát, Létající Čestmír, Supermaxiluftbalón, Vchází bez vyzvání, Die Biene Maja /Včelka Mája/, Jsi prostě nejlepší, Lásko má, já stůňu, Žárlíš, Čau, lásko, Beatles, Dlouhá bílá žhnoucí kometa, Půlnoc v motelu Stop, Nápoj lásky č. 10, Ša-ba-du-ej, Wie ein Fernruf /Depeše/, Depeše, Stín katedrál, Vzdálený hlas, Hrom, aby do tě lásko má, Lady Carneval, Dobrá zpráva, Jdi za štěstím, Just Carry On /Jdi za štěstím/, Yveta, Hou hej hou, všichni tancujou, Žízeň jako trám, Návrat Gemini, Hon na zlo /muzikál Dracula/, Sibiř /muzikál Rasputin/, Gefangenschaft /seriál Viking Viki/, Komisches Dorf /seriál Viking Viki/, Schaukellied /seriál Viking Viki/, Mít talent, co měl Paganini, Do věží, Nechte zvony znít, Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, Vyskoč, vstávej, k nám se dej

Hudba k písni

Karel Svoboda (Což takhle dát si špenát), Karel Svoboda (Létající Čestmír), Karel Svoboda (Supermaxiluftbalón), Karel Svoboda (Vchází bez vyzvání), Karel Svoboda (Die Biene Maja /Včelka Mája/), Karel Svoboda (Jsi prostě nejlepší), Karel Svoboda (Lásko má, já stůňu), Karel Svoboda (Žárlíš), Karel Svoboda (Čau, lásko), Karel Svoboda (Beatles), Karel Svoboda (Dlouhá bílá žhnoucí kometa), Karel Svoboda (Půlnoc v motelu Stop), Karel Svoboda (Nápoj lásky č. 10), Karel Svoboda (Ša-ba-du-ej), Bohuslav Ondráček (Ša-ba-du-ej), Karel Svoboda (Wie ein Fernruf /Depeše/), Karel Svoboda (Depeše), Karel Svoboda (Stín katedrál), Karel Svoboda (Vzdálený hlas), Karel Svoboda (Hrom, aby do tě lásko má), Karel Svoboda (Lady Carneval), Karel Svoboda (Dobrá zpráva), Karel Svoboda (Jdi za štěstím), Karel Svoboda (Just Carry On /Jdi za štěstím/), Karel Svoboda (Yveta), Karel Svoboda (Hou hej hou, všichni tancujou), Karel Svoboda (Žízeň jako trám), Karel Svoboda (Návrat Gemini), Karel Svoboda (Hon na zlo /muzikál Dracula/), Karel Svoboda (Sibiř /muzikál Rasputin/), Karel Svoboda (Gefangenschaft /seriál Viking Viki/), Karel Svoboda (Komisches Dorf /seriál Viking Viki/), Karel Svoboda (Mít talent, co měl Paganini), Karel Svoboda (Do věží), Karel Svoboda (Nechte zvony znít), Karel Svoboda (Kdepak ty ptáčku hnízdo máš), Karel Svoboda (Vyskoč, vstávej, k nám se dej)

Text písně

František Ringo Čech (Což takhle dát si špenát), Zdeněk Rytíř (Létající Čestmír), Karel Šíp (Supermaxiluftbalón), Jan Krůta (Vchází bez vyzvání), Florian Cusano (Die Biene Maja /Včelka Mája/), Jaroslav Machek (Jsi prostě nejlepší), Jiří Štaidl (Lásko má, já stůňu), Jaroslav Machek (Žárlíš), Karel Šíp (Čau, lásko), Eduard Krečmar (Beatles), Jaroslav Machek (Dlouhá bílá žhnoucí kometa), Karel Šíp (Půlnoc v motelu Stop), František Ringo Čech (Nápoj lásky č. 10), Michael Prostějovský (Ša-ba-du-ej), Adolf Langer (Wie ein Fernruf /Depeše/), Ivo Rožek (Depeše), Ivo Fischer (Stín katedrál), Zdeněk Rytíř (Vzdálený hlas), Jiří Štaidl (Hrom, aby do tě lásko má), Jiří Štaidl (Lady Carneval), Zdeněk Rytíř (Dobrá zpráva), Zdeněk Borovec (Jdi za štěstím), Joy Kadečková (Just Carry On /Jdi za štěstím/), Karel Šíp (Hou hej hou, všichni tancujou), Jaroslav Machek (Žízeň jako trám), Zdeněk Borovec (Hon na zlo /muzikál Dracula/), Karel Svoboda (Sibiř /muzikál Rasputin/), Zdeněk Borovec (Mít talent, co měl Paganini), Jiří Štaidl (Do věží), Zdeněk Rytíř (Nechte zvony znít), Jiří Štaidl (Kdepak ty ptáčku hnízdo máš), František Ringo Čech (Vyskoč, vstávej, k nám se dej)

Zpívá

Jiří Schelinger (Což takhle dát si špenát), ženský sbor (Což takhle dát si špenát), Michal David (Létající Čestmír), Petra Janů (Supermaxiluftbalón), Jaromír Hanzlík (Supermaxiluftbalón), Dalibor Janda (Vchází bez vyzvání), Karel Gott (Die Biene Maja /Včelka Mája/), dívčí sbor (Die Biene Maja /Včelka Mája/), Lešek Semelka (Jsi prostě nejlepší), Helena Vondráčková (Lásko má, já stůňu), Jana Kratochvílová (Žárlíš), Karel Gott (Čau, lásko), Marcela Holanová (Čau, lásko), Karel Gott (Beatles), Jana Kratochvílová (Dlouhá bílá žhnoucí kometa), Karel Gott (Půlnoc v motelu Stop), Karel Gott (Nápoj lásky č. 10), Helena Vondráčková (Ša-ba-du-ej), Marta Kubišová (Wie ein Fernruf /Depeše/), Marta Kubišová (Depeše), Václav Neckář (Stín katedrál), Helena Vondráčková (Stín katedrál), Helena Vondráčková (Vzdálený hlas), Eva Pilarová (Hrom, aby do tě lásko má), Karel Gott (Lady Carneval), Karel Svoboda (Lady Carneval), Václav Neckář (Dobrá zpráva), Irena Rezková (Dobrá zpráva), Olga Blechová (Dobrá zpráva), Karel Gott (Jdi za štěstím), Karel Svoboda (Jdi za štěstím), Karel Gott (Just Carry On /Jdi za štěstím/), Karel Svoboda (Schaukellied /seriál Viking Viki/), Petra Janů (Hou hej hou, všichni tancujou), Helena Vondráčková (Žízeň jako trám), Jiří Korn (Hon na zlo /muzikál Dracula/), sbor (Hon na zlo /muzikál Dracula/), Petr Kolář (Sibiř /muzikál Rasputin/), sbor (Sibiř /muzikál Rasputin/), Karel Gott (Mít talent, co měl Paganini), Waldemar Matuška (Do věží), Marta Kubišová (Nechte zvony znít), Karel Gott (Kdepak ty ptáčku hnízdo máš), Helena Vondráčková (Vyskoč, vstávej, k nám se dej), sbor (Vyskoč, vstávej, k nám se dej)

Hudební režie

Michal Novák

Lokace

Česká republika, Jevany (Česká republika), Praha (Česká republika), Karlín (Praha), Hudební divadlo /interiér/ (Karlín), Dejvice (Praha), Dejvická ulice (Dejvice), divadlo Semafor /interiér/ (Dejvická ulice), Německo, Hamburk (Německo)

Produkční údaje

Originální název

Karel Svoboda – Šťastná léta

Anglický název

Karel Svoboda – Lucky Years

Kategorie

film

Typologie

dokumentární

Žánr

hudební, medailon

Země původu

Česká republika

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2019

Premiéra

16. 1. 2020

Distribuční slogan

V kinech od 16. ledna 2020.

Nositelé copyrightu

Goodmind s.r.o., Česká televize

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

95 min

Verze

česká

Titulky

bez titulků