René – Vězeň svobody

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2008—2015, 2017, 2020—2021

Premiéra

7. 4. 2022

Minutáž

103 min

Kategorie

film

Žánr

sociální, časosběrný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

René – Vězeň svobody

Český název

René – Vězeň svobody

Anglický název

René – The Prisoner of Freedom

Pracovní název

René 2

Anotace

Česká lokální kronikářka, jak se dokumentaristka Helena Třeštíková, specializující se na lidské osudy, mezilidské vztahy a sociální problémy v kontextu společenských změn, sama nazvala, sledovala Reného Plášila (narozen 4. 4. 1971) třicet tři let, tedy od roku 1989. Z původně neškodného mladistvého zlodějíčka se posléze stal recidivista a dnes bilancující padesátník. Po oceňovaném snímku z časosběrného cyklu portrétů nezletilých delikventů Řekni mi něco o sobě – René (1992), zabírajícího období 1989–1992, a úspěšném distribučním titulu René (2008), zachycující léta 1989–2008, dokončila „drama“ s názvem René – Vězeň svobody. V něm zachycuje sečtělého recidivistu s literárními sklony, glosátora vězeňského systému a dobového stavu společnosti v průběhu třinácti let od roku 2008 do roku 2021. – Autentický protagonista dozrál a navzdory svému dřívějšímu přesvědčení „normálně“ pracuje a žije, i když často na pomezí zákona. Do vězení se vrátil zatím jen jednou po dopravním incidentu, při němž se odhalilo porušení zákazu řízení, a „vyfasoval“ poměrně tvrdý tříletý trest. Ve vězení ani na svobodě nemá nouzi o zájem partnerek a s dovršením padesátky se zdá navždy polepšený a usazený, přestože ho minulost stále „dohání“ (mimo jiné splátkami exekucí). Pobyt za mřížemi shledal jako ztrátu času, leccos mu „uteklo“ a konečně našel přijatelný smysl existence. Když už řadu let spořádaně buduje vztah s přítelkyní Michaelou a jejím synkem Zdeňkem, kterého neúředně přijal za vlastního, pár se nečekaně rozejde a René jako by se ocitl zase na začátku. Nenalézá klid, kýžená svoboda mu opět zhořkla. Nešťastný osud, jenž započal po smutném dětství exemplárním trestem za drobnou krádež, nabírá další směr. – Dramaturgickou strukturu autoři víceméně nezměnili. Odkazy na minulost nahradilo pár krátkých reminiscencí z premiéry druhého snímku (pohledy na promítaný film na plátně kina Světozor), citace z vězňových dopisů vystřídaly zprávy z mobilního telefonu, respektive jakási hlášení. To iniciuje následné natáčení, během něhož muž, ochotně spolupracující na projektu, odpovídá na režisérčiny otázky. Lineární děj, posouvaný časovými mezititulky, ozvláštňují citace z textů protagonisty, jemuž Třeštíková pomohla vydat dvě knihy (Běžec na trati K... /1998/ a Bohové s.r.o. /1999/) a s Marií Homolovou se podílela na publikaci René: příběh filmu – dopisy z vězení (2009). Tvůrci se tentokrát více soustředí na samotnou reflexi Plášilova života. Společenské dění není dáváno do kontextu i proto, že v něm nedošlo (snad kromě pandemie nemoci Covid-19) k takovým zásadním změnám jako na počátku devadesátých let. Ve vedlejší rovině se ovšem shrnuje soudobý stav vězeňství, respektive výměry trestů v České republice. Nonfikční dlouholetý projekt dokazuje, že dokumentární příběh rozporuplné osobnosti s pokřivenou povahou a s jistým asociálním myšlením v kombinaci s vysokou inteligencí a vůlí může mít charakter nefalšovaného dramatu. Na výsledek má jednoznačně vliv střihová koncepce Jakuba Hejny. – Snímek měl celosvětovou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Amsterdam v listopadu 2021 v sekci Masters, přinášející nové dokumenty světově uznávaných autorů. -kk-

Obsah

Sám zůstanu kým byl jsem, dál. Ať směje se svět, velký sál, kašlu na vás, fuck of people, zůstanu svůj.Červenec 2008. PR manažerka distribuční skupiny Aerofilms Martina Reková, producent Pavel Strnad a režisérka Helena Třeštíková uvádějí premiéru celovečerního filmu René v pražském kině Světozor. Neukázněný protagonista se i přes zákaz pobytu v Praze slavnostního večera účastní a po představení si užívá zájmu novinářů a fotografů. Doprovází ho přítelkyně Tereza, s níž žije tři měsíce. Druhý den ráno po krátkém zatčení muž odjíždí vlakem z Prahy směr České Budějovice. – René je hostem televizního pořadu Show Jana Krause. Vzpomíná na začátky natáčení a dobu, kdy vyšel z vězení „do tržního hospodářství“. Na svobodě „kradl postaru“, okradl i samotnou režisérku a její rodinu. – O půl roku později, 2009. Renému je 37 let. Je po nehodě hospitalizovaný v nemocnici. Neví, co je s jeho přítelkyní, ani kde má osobní věci, jako doklady a klíče od bytu. U personálu je oblíbený. V poslední době jezdil jako nelegální taxikář pro prostitutky. Volá mu advokátka, sehnala mu knížky. Čte spisy Karla Čapka. – O tři měsíce později, 2009. Renému nehoda zvrátila plány na práci. Přišel o řidičák. V hospodě sedí nad rukopisem. Občas dává rozhovory, popularita je podle něj „zajímavá“. Připouští, že pro otce, koncertního mistra, je jeho všeobecně známá „kariéra“ nepříjemná. Žije po ubytovnách znovu s Terezou, starají se o psa. Muž cituje z recenze ze čtvrtého čísla Filmu a doby (2008). Těší ho, že je jeho fotografie na titulní straně. Tereza tvrdí, že když jsou spolu, nepije a nefetuje, je příteli vděčná za podporu. Má ráda nejistotu, a té je s ním dost. – Včelná. René je na mizině a bezradný, poctivý život považuje za náročný. – O měsíc později. Muž se přesunul do Liberce, kde se má zúčastnit několika projekcí, autorského čtení z knihy Bohové s.r.o. v kavárně Respekt knihkupectví Fryč a přednášet o historii českého národa. Bydlí u Vlasty, která program organizovala. Kamarádka ho „bezpodmínečně přijala“, stejně jako její děti a přátelé. Soužití klape a René má pocit, že konečně někam patří. Doma uklízí, nakupuje, pomáhá. S Terezou je v kontaktu jen na dálku. – René na autorském čtení okouzlí zapálenou studentku španělštiny Petru. Začnou spolu chodit. Pořád však bydlí u „samaritánky“ Vlasty, i když už si tam připadá cizí, rád by byl sám. Radí Petře, píšící seminární práci. Je rozmrzelý a postrádá užitečnou náplň existence. Pokání jako smysl života neuznává, nechce být asketa. – O pět měsíců později. René bydlí v Jílovém u kamaráda, kterému pomáhá s opravou domku „za byt a stravu“. Rozešel se s Petrou, která se zamilovala do Španěla. Nemá dobrou náladu, trápí ho zánět dutiny ústní, nemá co číst a televize ho nebaví. Jako překvapení štábu sdělí, že Tereza je kluk (vlastním jménem Petr Hruška), on je se skutečností srovnaný. Nejsou spolu, protože začala zase fetovat. – O měsíc později, 2009. René si léčí na infekčním oddělení syfilis. Už je tři roky na svobodě. Trápí ho, kdo se o něj bude po propuštění z nemocnice starat, když má až do odvolání zákaz jakéhokoliv styku. – O půl roku později, 2010. Muž vozí klienty na dlouhé trasy, nikoliv prostitutky. Doprovází ho Tereza. Tu propustili z dvouměsíční vazby. Má podmínku za obrání zákazníka, takzvané „elpaso“. Momentálně nefetuje. S rodiči nemá dobré vztahy. Prozradí, že se René při jedné z jízd srazil s policejním autem a ujel. Po zadržení se provalilo, že nemá řidičák. – O půl roku později, 2011. Renému je 40 let. Za porušení zákazu řízení vyfasoval tři roky natvrdo. Neví, co je s Terezou, která přišla o mobily a doklady. Rozepsal knihu o poměrech ve vězení. Posteskne si, že spoluvězni z nápravného zařízení typu B jsou primitivní zlodějíčci. Ve Valdicích, tedy ve vězení se zvýšenou ostrahou, byli prý odsouzenci „lepší“, vzdělávali se a „uměli sedět“. – Renému se ozve syn Petr Petscher, kterého má s Evou, s níž chodil na začátku devadesátých let a ona jej označila za otce. Mladík přijede k věznici a mává na tátu za mřížemi. Zná ho jen z filmu. Vychovávala ho babička a nepřála si, aby se s otcem stýkal. Máma, babička i prababička umřely, a tak dorostl v diagnosťáku. – O dva měsíce později. René pracuje ve vězeňské knihovně. Píše komiks, inspirovaný Alexandrem Solženicynem a Jackem Londonem. Výtvarné podoby se ujal kreslíř a hudebník Jaromír 99 v rámci projektu Věznice: Místo pro umění. René dostal dopis od syna, který pobývá v protidrogové komunitě, odkud už jednou utekl. Petr se bojí zodpovědnosti za sebe. Chce být truhlářem nebo tesařem. Úspěšné zvládne rituál na odvykačce, když se ponoří v polozamrzlé tůni do ledové vody. – O tři měsíce později. Vězeň dostane propustku na projekce dokumentu, jež organizuje Vlasta v Ústí nad Labem. „Celebritu“ osloví mladičká Veronika, které daruje svoji knihu s věnováním. Dívka se vrátí a nesměle mu vnutí na památku plyšáka. Na zpáteční cestě do zařízení má spoj zpoždění: někdo ukradl drážní zabezpečovací zařízení. – René cítí bezmoc. Po půlročním dopisování ho navštíví Veronika ve věznici Drahonice. V návštěvní místnosti mluví o společné budoucnosti. – O měsíc později, 2011. Autora nepustí na vernisáž komiksu pojmenovaném po něm. Jaromír 99 hosty informuje o vzniku, obsahu a formě díla. – O deset měsíců později, 2012. Veronika jede do vězení na poslední návštěvu, René po třech letech konečně balí. Jejich vztah se změnil poté, co mu dívka oznámila, že má přítele. Na osamění uvyklý muž nijak netouží po kamarádství. Prochází propouštěcí procedurou, dostane pár stovek, ale „o krok dál“ je odevzdá za dlužné poplatky. Dívka v hospodě odříká „naučený“ proslov. Z kabelky vyloví dalšího plyšáka. René ji doprovodí na vlak a s úlevou dojde do hospody, kde si udělá čajový dryák. Neví, co bude dělat dál, ani kde bude spát, ale za mříže se nechce už nikdy vrátit. – O tři měsíce později, 2013. René přenechal psa kamarádům, kteří ho hlídali, když byl ve vězení. Bydlí po známých. V herně sleduje přenos z inaugurace prezidenta Miloše Zemana. Půjčil si peníze na vlastní hospodu, ale plán nevyšel, tak obnos vrátil. Na praktiky kamaráda z Valdic, který založil církev, aby měl příjem, nemá žaludek. Rediguje svůj rukopis. – O tři měsíce později. René pracuje v nonstop baru Rockotéka. Za podnikem si upravuje prostor na bydlení. O holky nemá nouzi. Setká se s Petrem, který dodělává školu v Budějovicích. Štve ho, že sportovně nadaný syn, který po dokončení truhlářského oboru od září nastupuje do učení na čalouníka, hulí. – O tři měsíce později, 2013. Renému je 42 let. Má novou partnerku. S Michaelou, která ho znala z dokumentu, se potkal náhodou v hospodě. Rozešla se s přítelem, otcem jejího synka Zdeňka. Žijí teď společně u její mamky, soudní exekutorky. Ta v minulosti řešila i Reného dluhy. – O čtyři měsíce později, 2014. Trojice žije „v klidu“, syn má nastoupit do školky. René kvůli zvýšení nájmu přestal provozovat bar. Vyžijí z mateřských dávek, protože mají nízké výdaje na bydlení. Plánují rekonstrukci jiného bytu v domě. – O rok později, 2015. René je spokojený, buduje novou domácnost a vztah. Pracuje v reklamní společnosti jako poslíček, měsíčně splácí dvanáct tisíc na exekuce. Vyzvedne syna ve školce. Vlastní dítě zatím neplánuje, ale dělá vše tak, aby se jim dobře žilo. Michaela pracuje ve finanční společnosti. Dvojice probírá soužití, žena kvituje, že se může na partnera spolehnout. – O dva roky později, 2017. Renému je 46 let. Muž pracuje v kovošrotu, kolegového ho chválí. Výdělek dává domů, nechodí ani do hospody. Dohání ho pořád minulost, prohřešků lituje. – O tři roky později, 2020. Pandemie koronaviru. V rodině to klape. Michaela prodává v obchodním domě pánskou módu, Zdeněček se učí doma. – O rok později, 2021. Renému je 50 let. Pár se po osmi letech rozešel. Míša si našla nového přítele a odešla. René nechtěl žít „v trojúhelníku“. Při stěhování vepíše „bejvalce“ věnování a poděkování do své knihy. Se synem je prý denně v kontaktu. Pracuje v rybárně. U sádek přemítá o Sysifovi... -kk-

Poznámka

Ve filmu jsou použity ukázky z tematicky předchozího snímku René (2008; r. Helena Třeštíková), z televizního pořadu Uvolněte se, prosím (2008) a archivní materiály České televize a společnosti Negativ.

Účinkují

Tereza Hrušková

Petra

Veronika

Michaela

Zdeněček

Vlasta Vyčichlová

Petr Petscher

Martina Reková

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Helena Třeštíková

Dramaturg

Ivana Pauerová, Jan Gogola ml., Michael Třeštík

Výtvarník

Jaromír 99 (komiksové ilustrace)

Zvuk

Stanislav Hruška (záznam zvuku), Jan Valouch (záznam zvuku), Ivan Horák (záznam zvuku), Lukáš Moudrý (záznam zvuku), Lukáš Kosek (záznam zvuku), Jan Štorek (záznam zvuku), Ivo Broum (záznam zvuku), Petr Šoltys (záznam zvuku), Jiří Gráf (záznam zvuku), Richard Müller (design a mix zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku), Michal Pekárek (mix hudby)

Postprodukce

Triková postprodukce ČT (obraz), Barbora Bártová (produkce Triková postprodukce ČT)

Výkonná produkce

Jiří Vlach (výkonný producent ČT)

Producent

Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Kateřina Černá (Negativ), Pavel Strnad (Negativ)

Produkce

Hana Třeštíková (Negativ)

Vedoucí produkce

Zdeněk Hala (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Michaela Ledecká (ČT)

Spolupráce

Hana Třeštíková (režijní spolupráce), Vlastimil Hamerník (režijní spolupráce), David Cysař (režijní spolupráce), Jakub Hejna (režijní spolupráce), Tomáš Třeštík (fotograf)

Hudba

Použitá hudba

Ludwig van Beethoven (Klavírní sonáta č. 14 cis moll Quasi una fantasia), hudebnibanka.cz

Písně

Movie

Hudba k písni Lenka Novotná
Text písně Lenka NovotnáLex Hefner
Zpívá skupina Colorful People

Kde domov můj

Hudba k písni František Škroup

Lokace

Praha, Nové Město (Praha), Hlavní nádraží (Nové Město), Vodičkova ulice (Nové Město), kino Světozor /interiér/ (Vodičkova ulice), ulice Na příkopě (Nové Město), Staré Město (Praha), Staroměstské náměstí (Staré Město), náměstí Republiky (Staroměstské náměstí), Holešovice (Praha), Poupětova ulice (Holešovice), Centrum současného umění DOX /interiér/ (Poupětova ulice), České Budějovice, nemocnice (České Budějovice), nádraží (České Budějovice), Nádražní ulice (České Budějovice), Včelná, Liberec, Pražská ulice (Liberec), kavárna Respekt /i interiér/ (Pražská ulice), náměstí Dr. Edvarda Beneše (Liberec), Jílové u Prahy, Kynšperk nad Ohří, věznice (Kynšperk nad Ohří), Ústí nad Labem, Drahonice, věznice (Drahonice), zámek Hluboká nad Vltavou

Produkční údaje

Originální název

René – Vězeň svobody

Český název

René – Vězeň svobody

Anglický název

René – The Prisoner of Freedom

Pracovní název

René 2

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

sociální, časosběrný

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2008—2015, 2017, 2020—2021

Produkční data

začátek natáčení 24. 7. 2008
konec natáčení 18. 2. 2021

Premiéra

festivalová premiéra 21. 11. 2021 (34. mezinárodní festival dokumentárních filmů Amsterdam, Nizozemí /sekce Masters/)
předpremiéra 22. 3. 2022 (kino Hraničář, Ústí nad Labem)
slavnostní premiéra 25. 3. 2022 (kino Lucerna, Praha)
distribuční premiéra 7. 4. 2022 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

Nový film Heleny Třeštíkové.

Nositelé copyrightu

ČESKÁ TELEVIZE, NEGATIV s.r.o.

Distribuce

Aerofilms (monopol do 31. 12. 2025)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

103 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české