Muž se zaječíma ušima

Tento film doporučuje 5 ze 4 slovenských spisovatelů. – Náš film se zrodil ze snu, ve kterém dva slovenští spisovatelé mluvili česky. – Kdo ví, co by na to řekl Bernolák? A jak by to vysvětlil Freud? (slovensky) – Šedesátník Jozef Bernát se v pracovně dívá na obraz Stupně stárnutí člověka. Píše autobiografický text o postarším muži. – (černobíle) Hrdina příběhu se rozhodne sníst zajíce, jehož srazil autem. – Přítel Julo spisovatele po telefonu žádá, aby mu donesl cigarety. Na Joža se zřítí obraz a postupně i celá knihovna. – Jozef najde zmateného kolegu doma v kuchyni. Muž je nahý, měl puštěný plyn a stěžuje si na stáří. Opustila ho žena s milencem, a tak z žalu spolykal prášky. Přítel zavolá sanitku, záchranáři apatického pacienta odvezou. Spisovatel si pouští na diktafonu Julovu zpověď, kterou si nahrál. – (černobíle) Muž obřadně pojídá zajíce u slavnostní tabule a usne. Probudí se v posteli, kam k němu pronikavě doléhají všechny zvuky z okolí. V odrazu vidí, že mu narostly zaječí uši s jemnými chloupky. Z krabičky na stole na něj vyskočí vzkaz, fotka plodu z ultrazvuku. – (monolog) Novinářka Katarína vzpomíná na první setkání se starším Jozefem. Dělala s ním rozhovor. – Pár se sejde u bazénu, kde žena učí děti plavat. Muž jí nabídne sňatek, ona je však s jejich vztahem nespokojená, zatím spolu ani nebydlí, plánuje Joža opustit. Spisovatel jí slíbí, že se rozvede s manželkou Danou, s níž dvacet let nežije. – (černobíle) Muž kráčí městem se zaječíma ušima, detailně slyší veškeré zvuky. Nechá se vyšetřit doktorem Baumannem a jeho konziliem, z nemocnice uteče. – Jozef v literární kavárně přednáší o procesu psaní, spisovatelském povolání a proměně mužské sexuality. Osloví ho Bohumil Machnáč s manželkou. Aspirujícímu spisovateli kdysi nepřidělil grant, dotčený muž ho nyní viní z plagiátorství a se ženou ho dotěrně provázejí až k autu do garáže. – (monolog) Jozefova dcera, makléřka Simona vzpomíná, jak táta zchudl, když ho matka vyhodila. Bratr na ni žárlil, otec byl na něho přísnější. – Jozef se Simonou zamíří do starého rozlehlého bytu, který obývá nemocný pan Németh upoutaný na vozík. Spisovatel dceři oznámí, že se bude ženit a že čeká dítě, potřebuje proto vyřešit bydlení. Nezadaná dcera je zatím bezdětná. Do bytu dorazí rozhozená notářka a nemohoucí pan Németh s pomocí makléřky podepíše smlouvu o prodeji nemovitosti realitní kanceláři. Nemluvný stařík daruje spisovateli vyznamenání. Venku Jozef zjistí, že má propíchnutou pneumatiku se vzkazem „Neojebávej“, jenž mu nechal patrně pouliční žonglér. – Spisovatel na benzince slyší hlasy cizích lidí a dovídá se věci, které neměl nikdy vědět. Všimne si auta myslivců s vozíkem s ulovenými zajíci. Pochopí, že se stal štvancem. – Jožo navštíví Jula v léčebně. Spisovatelé si povídají na zahradě, procházejí se. Psychicky vyčerpaný a zhrzený muž vyřvává text písně o nevěře a příteli vypráví dávnou vzpomínku o uvláčeném býku. Jozefa zaskočí, když se zamkne v jeho autě a chce po něm pomoct s útěkem. Zřízenci jej zpacifikují. – (monolog) Jozef uvažuje, jaký má smysl pomáhat druhým. – (černobíle) Muž se zaječíma ušima si v restauraci pochutnává na zákusku a kávě. Proudí k němu myšlenky a tajemství ostatních hostů. Ti říkají nahlas něco jiného, než si opravdu myslí. Chlapec v pyžamu rozbije sklenici s mlékem a leknutím hlasitě zakřičí. – Jozef navštíví snachu s vnuky. V domě pobožné rodiny zahlédne fotku dětí v převleku zajíčků. Nahraje si skladbu, kterou chlapci zahrají. Odměřená žena šije roucho pro místního faráře. Dorazí Jozefův syn Vlado. – (monolog) Mladý muž vzpomíná na náročnou výchovu otce intelektuála. – Jozef s Vladem a vnuky jedou odevzdat hábit hodnostáři. Otec požaduje od syna vrátit půjčku. Poví mu, že čeká dítě. – (černobíle) Muž poté, co mu narostly uši, pochopí, že se mýlil, když se mu lidé zdáli směšní. V prázdné knihovně objeví knihu se středověkými malbami zajíců. – V autě se děda vnuků sarkasticky vyptává na znalosti z hodin náboženství a zkouší je z desatera. Vlado otcovy řeči snáší s nelibostí, strhne vůz ze silnice a s chlapci uteče. Jozef za ním volá, že ho chtěl na svatbě za svědka. – (monolog) Spisovatel uvažuje o křesťanství a o církvi. Odmítá je jako instituce, chce o dobru a zlu rozhodovat sám. – Otec doprovodí syna na fotbalový trénink dětí. Dozví se o Simoniných dluzích a jejím nedávném kolapsu. Vlado dluží trenérovi, Jozef to prozatím vyrovná. Syn roli svědka odmítne, jeho žena dá tchánovi aspoň dárky pro miminko. – (černobíle) Muž tráví večer s prodavačkou z pekárny, listují knihou s obrazy zajíců. Žena si svlékne svršek, a když nápadníkovi sundá čepici, pod níž se skrývají zaječí uši, odejde. – Jozef potká v bytě Kataríny její matku. Žena je vůči němu a jeho vztahu s dcerou skeptická, chce po něm jistoty. Milenka dorazí a věcně požaduje, aby muž zašel na lékařskou prohlídku, chce vědět, na čem s ním je. Ptá se ho, zda už byl za manželkou Danou. – (monolog) Spisovatel/muž se zaječíma ušima uvažuje o manipulaci, zachování charakteru a důstojnosti. – Jozef naštvaně přečte dopis z daňového úřadu. Venku má sraz se Simonou, která přijede na kole. Muž si nepamatuje, že ji jako malou na něm jezdit nenaučil. Dcera se po telefonu krátce pohádá s milencem. Vadí jí otcovy dotazy na její zdraví. Nabídne mu Némethův byt, staříkovi už našla místo v hospici. Otec je tím znechucen. Ona potřebuje nemovitost prodat, jinak jí hrozí vyhazov. – (černobíle) Z muže s ušima se stal samotář, stejně jako zajíc polní mimo dobu páření. Doma přemítá o minulosti a o chybách, kterých se dopustil. – Jozef zasedá v grantové literární komisi Fondu pro podporu umění, která řeší žádost Bohumila Machnáče. Ten namísto prezentace knihy pustí z mobilu píseň Povedz mi, otec. Naštvaný Jozef hudbu vypne. Nervózní autor podporu získá částečně ze soucitu, což spisovatele rozzuří. Komisi předčasně opustí a vyhrožuje rezignací. – (monolog) Manželka Dana vypoví, že Bernát není spisovatelovo původní příjmení, jmenuje se totiž po ní. – Jozef roztrpčenou překladatelku navštíví. Ona mu vyčte, že jí nebyl ve vztahu oporou, přizpůsobovala se mu a bála se ho. Na soužití mají odlišné vzpomínky. Muž ji zaveze se psem k veterináři, kde jí na chodbě oznámí, že čeká dítě, a požádá ji o rozvod. Naštvaná Dana chce nejprve omluvu, na život s ním vzpomíná ve zlém. Jožo byl podle ní špatný otec, zvlášť pro syna. – (monolog) Jozef přemýšlí o minulosti. Ublížil ženám i dětem, ale nelituje toho, chtěl „zjistit, co je za hranicí“. Psaní vždy stavěl nad morálku, svého času byl nejčtenější autor. – Danu v čekárně rozzuří, že Jožo jejich rozhovor nahrával. Muž se ospravedlňuje, pohádají se. Exmanželka mu vyčte egoismus a nevěry a diktafonem mrskne o zeď. Při zpáteční cestě zmíní dávnou nevěru s Julem. Otěhotněla a netušila s kým. Šla na potrat, za což se dodnes stydí. – (černobíle) Muž se zaječíma ušima stojí v prázdném interiéru budovy. – Jožo navštíví přítele v léčebně, na zahradě ho fyzicky napadne. Psychiatr mu pak domlouvá a nabídne mu pobyt v jejich ústavu. Jozef sedí na posteli v pokoji, ve svém odrazu na stěně si všimne zaječích uší. Julo kouří na vedlejším zamřížovaném balkóně, spisovatelé se usmíří. – (monolog) Katarína tvrdí, že milenci důvěřuje a že ho má ráda. – Milenka vyzvedne Joža v zařízení. Spisovatel příběh končí úvahou, že psal o lidech, které měl rád. V autě sáhne ženě na těhotenské břicho a do klína jí položí hlavu se zaječíma ušima... -cib-