Holka Ferrari Dino

dokument

Typologie filmu

hraný dokument

Anglický název

The Ferrari Dino Girl

Minutáž

68

Země původu

Česká republika

Copyright

2009

Rok výroby

2008

Premiéra

31.03.2009

Režie

Jan Němec

Scénář

Jan Němec

Námět

Jan Němec

Anotace

Po filmu Noční hovory s matkou (2001/2002) přináší Jan Němec ve snímku Holka Ferrari Dino další originální osobní výpověď, jež má ovšem tentokrát mnohem obecnější platnost. Tvůrce v ní v nezvyklé formě vzpomíná na události, spjaté s jediným dnem: 21. srpnem 1968. – Filmový režisér (Karel Roden) vypráví o tom, jak od časného rána zaznamenával s kameramanem Krátkého filmu vpád spojeneckých vojsk do Prahy a jak ještě téhož dne vyrazil za hranice, aby mohly být důležité autentické záznamy odvysílány v celém světě a aby tak mohly usvědčit okupanty. – Na rozdíl od předcházejících Němcových titulů spočívá tentokrát jádro filmu především v přesvědčivém komentáři. Ten je doprovázen sporadickými němými hereckými akcemi, ilustrativními záběry současné Prahy, české krajiny a New Yorku. V obrazu hrají značnou roli i velké detaily například dveří, klik, zámků, kamery či promítačky. Někdy je obraz v kontrapunktu ke komentáři: např. Němcův bílý fiat je ve filmu nahrazen černým, režisér hovoří o tom, že krabice jsou uložené v pytli, ačkoliv je v obraze překládá do Janina kufříku, scéna hádky tří protagonistů se odehrává na dvoře pražského pavlačového domu a nikoliv cestou ke hranicím. Až v závěru přijdou na řadu černobílé němé dokumenty z pražských ulic, o nichž se dosud jen mluvilo a jež doprovází jemný hudební podkres. Snímek uzavírají slova samotného Jana Němce, ironicky komentujícího vlastní současné filmařské snahy. – Film byl uveden na několika festivalech (Rotterdam, Febiofest, MFF Jeonju, Jižní Korea, MFF Karlovy Vary, MFF Londýn, MFF Terst) a na několika projekcích. Jsou k dispozici kopie 35mm a DVD pro kinodistribuci.

Obsah

Filmový režisér se před plátnem, na nějž se promítají dokumentární záběry, zlobí do kamery na štáb. – Režisér vzpomíná na události z 21.8.1968, kdy ho ve čtyři ráno probudil z kocoviny telefonát kamaráda, že Sověti okupují Prahu. Vyrazil pak ve svém Fiatu 850 Sport Spider Bertone k Ústřednímu výboru KSČ a pak k rozhlasu. – Domluvil se telefonicky s produkční Krátkého filmu Mášou Charouzdovou, která mu s kameramanem přivezla čtyři kotouče materiálu. On pak vyhledával situace a natáčeli starou ruční kamerou realitu, jakoby dělali hraný film. Všude vládl zmatek, zněla střelba a výbuchy. Na dlažbě byla krev. Když si filmařů všiml ruský oficír, natáčeli dál z bytu ve třetím patře domu u rozhlasu. Poslední záběry patřily dvěma mrtvým v průjezdu, přikrytým vlajkami. Když už nebylo na co točit, vyrazil režisér do bytu svých rodičů na Vinohradské. Otec mu doporučil, aby materiál ihned vyvezl za hranice. On se spojil s přítelem z italské ambasády. Pak zavolal kamarádce Janě Lichtenbergové (Lichtě), která tehdy měla za milence syna italského velvyslance Enrica. Všichni tři se sešli na ambasádě, kde jim kamarád dal papíry. Pak ve dvou autech vyrazili k hranicím, přes něž prý měli Italové volný průjezd. – Režisér vzpomíná na Janu. Byla tak úžasná (a také tak nedostupná) jako bylo auto Ferrari Dino z limitované série, sen všech mladíků. Režisérův fiat byl nazýván ferrarim chudých. – Jana na čas přesedla k režisérovi a on jí neúspěšně vyznal lásku. Při zastávce v hospodě došlo k hádce, když Enrico objevil krabice s filmem. Odmítal s nimi jet, neboť se obával průšvihu. Jana však byla neústupná. – Na hranicích dvojice bez problému projela, avšak režiséra, předstírajícího, že je Ital, pohraničníci nepustili. Jana se k němu vrátila, nenápadně vzala pytel s krabicemi a přešla přes hranici zpět k Enricovi. Zoufalý režisér pak řekl pohraničníkům pravdu. Protože měl platný pas a vízum do Rakouska, pustili ho a on pak dvojici našel v rakouské restauraci. Společně dojeli do Vídně do televize. Režisér znal jejího ředitele dr. Helmuta Zilka, pro nějž předtím pracoval. Předal mu zadarmo materiál, který šel okamžitě do laboratoře. Později si film bez zvuku promítli. Rakouská televize ho zařadila ihned do vysílání a pak i další televize. Viděla jej asi miliarda diváků, tedy víc lidí, než vidělo Spielbergovy filmy. – Zilk nabídl trojici ubytování v nóbl hotelu. Režisér tam napsal vzkaz Janě a Enricovi, že je miluje, a vrátil se do Československa. Odjížděl s pocitem, že zachránil svět, ale láska mu utekla. – Později se rozhodl spojit materiály z okupace s dokumenty z doby před srpnem a realizoval snímek Oratorio pro Prahu (1968), který byl s úspěchem uveden spolu s Formanovou hořkou komedií Hoří, má panenko v New Yorku i v americké distribuci. Tehdy s Formanem a Kadárem odmítli nabídku šéfa Paramountu v domnění, že dostanou lepší. – Režisér vzpomíná na rozhovor s Claudem Chabrolem v newyorském hotelu Algonquin. Podle Francouze si Rusové jen vzali to, co jim patřilo, neboť kam vjedou se svými tanky, tam je to jejich (a bylo to tak už od roku 1945). Kamarád prý má točit jen hrané filmy a vykašlat se na politiku. – (Viz začátek) Režisér před plátnem křičí, aby to štáb stopl. Má toho dost, jde na večírek. – Jan Němec konstatuje, že od té doby uplynulo čtyřicet let. Je rád, že může natáčet obskurní malé filmy. Touží však po velkém snímku o ruském miliardáři, o jeho milenkách a o brankáři Čechovi, v němž by odhalil zákoutí kremelské politiky. Ale porušil by tím Chabrolovo pravidlo. Nakonec si znovu připomene Janu, krásnou holku Ferrari Dino. -tbk-

Hrají

Karel Roden

režisér

Tammy Sundquist

Jana Lichtenbergová

Jan Budař

Enrico

Mluví

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Urša Žgank

Asistent režie

Eva Kučerová

Původní filmový námět

Jan Němec

Scénář

Jan Němec

Dramaturgie

Michal Lánský (dramaturgická spolupráce)

Kamera

Jiří Maxa (hlavní kameraman), Vladimír Vízner (rok 1968), Stano Szomolányi (rok 1968)

Druhá kamera

Pavel Jech (New York), Urša Žgank (Milovice), Ferdinand Mazurek (Milovice)

Výtvarník

Judith Voboril (výtvarnice scény)

Návrhy kostýmů

Judith Voboril

Masky

Veronika Riehs (maskérská spolupráce)

Zvuk

Ivo Špalj, Marek Hart (nahrávka Karla Rodena)

Vedoucí výroby

Iva Ruszeláková

Zástupce vedoucího výroby

Hana Jarošová

Spolupráce

Žaneta Cagášková (asistentka produkce), Rastislav Janíček (řidič)

Hudba

Produkční údaje

Původní název

Holka Ferrari Dino

Anglický název

Ferrari Dino Girl

Copyright

2009

Rok výroby

2008

Premiéra

31.03.2009

Výrobce

Jan NĚMEC – FILM, i/o post s.r.o. (koprodukce), Mouse & cut (koprodukce), MINI MAX FILMS s.r.o. (koprodukce)

Nositelé copyrightu

Jan NĚMEC – FILM

Technické údaje

Barva

colour/black & white

Ocenění

Vítěz

Festival: 21. mezinárodní filmový festival Alpe Adria Cinema Terst

2010
Terst / Itálie
Zvlášní cena
Jan Němec

Revue

Krycí jméno Holec

Krátce po premiéře Vlka z Královských Vinohrad přichází do kin další film volně inspirovaný životem režiséra Jana Němce....