Jan Němec

scenárista, fotograf, pedagog, režisér

Datum narození

12.07.1936

Místo narození

Praha, Československo

Datum úmrtí

18.03.2016

Místo úmrtí

Praha, Česká republika

Alternativní jména

Jan NĚMEC – FILM

Životopis

JAN NĚMEC (nar. 12.7.1936, Praha – zem. 18.3.2016, Praha) vyrůstal na Vinohradech, kde byla jeho matka obvodní oční lékařkou, zatímco otec elektroinženýr byl dlouholetým ředitelem zkušebny Elektrotechnického svazu československého (od roku 1952 Elektrotechnický zkušební ústav). Původně inklinoval k hudbě; od dětství hrál na klavír a klarinet (jako středoškolák hrál s Janem Hammerem, Rudolfem Daškem a Janem Konopáskem). Před maturitou na jedenáctileté škole v Londýnské ulici se rozhodoval mezi studiem hudby a filmu, jemuž dal nakonec přednost. Jako posluchač katedry režie (v ročníku Václava Kršky) na FAMU (1954-60), kterou absolvoval snímkem Sousto, asistoval na filmech Martina Friče Povodeň (1958), Otakara Vávry (Občan Brych, 1958), Jiřího Krejčíka Vyšší princip (1960) a pod pseudonymem Tomáš Němeček publikoval filmové recenze v Mladém světě. Přivydělával si i natáčením svateb na 8mm kameru. Po studiích dělal asistenta režie Václavu Krškovi u filmů Osení (1960) a Kde řeky mají slunce (1961) a pomocného režiséra na Kachlíkových Červnových dnech (1961). Mezinárodní uznání mu zajistil už celovečerní debut Démanty noci. Svými dalšími existenciálními, abstraktně strukturovanými filmy, na nichž se významnou měrou podílela jeho tehdejší žena Ester Krumbachová, potvrdil smysl pro absurdní grotesku a výtvarnou stylizaci obrazu. Během sovětské invaze v srpnu 1968 tajně natáčel a filmový materiál provezl do Vídně; tyto záběry byly jako jediné vysílány západními televizemi a posléze byly použity v přepisu Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí. V letech 1967 a 1968 hledal možnost pracovat v zahraničí, ale žádný z projektů se nerealizoval. Ve fázích záměru či scénáře zůstalo také několik domácích projektů (Konec nylonového věku, Výslech, Utrpení knížete Sternenhocha, Heart Beat, Tajemství svatební noci, Requiem za Hamleta, Spolehněte na Kašpara). V letech 1965-68 publikoval polemické texty v periodikách Film a doba a Filmové a televizní noviny. Svým nekompromisním uměleckým krédem a bohémskou povahou se opakovaně dostával do konfliktu s komunistickým režimem, který mu s nástupem normalizace znemožnil filmařskou činnost. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, kde již zůstal (později byl zbaven občanství). Působil v SRN (1974-77), v Nizozemsku, ve Švédsku, Francii, Velké Británii a v USA (1977-89), kde mj. přednášel o filmu na několika univerzitách (Berkeley, Yale). V komerčním prostředí Hollywoodu se svou vyhraněnou orientací jako režisér hraných filmů neměl možnost se prosadit. V zahraničí se věnoval převážně televizní tvorbě, zvláště dokumentu, a napsal několik nerealizovaných scénářů. Přivydělával si též natáčením a střihem svatebních videí. Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti, aby pokračoval v tvorbě kontroverzních hraných filmů i nekonvenčních dokumentárních a různě kombinovaných snímků pro kina i televizi (např. řada portrétů z cyklu GEN a GENUS společnosti Febio nebo části hudebního pořadu O hudbě a s hudbou). Důsledně usiloval o nezávislost a v roce 1993 založil produkční a distribuční firmu Jan Němec – Film (mj. s ní provozoval v letech 1997-98 Letní kino ve Slapech nad Vltavou). Ve svém neustávajícím hledačství experimentoval s novými technologiemi a formou. Vedle toho spojuje jeho filmy závažnost témat, nabývající stále intimnější polohy a úzce osobní konfesní ráz. Jako osobnost nové vlny a pamětník vystoupil v pořadech a v dokumentech: Ein Anlass zum Sprechen (1965, Příležitost promluvit; r. Haro Senft), Zvukový film o FAMU (1969; r. Angelika Hanauerová), V centru filmu (v teple domova) (TV-1997; r. Vít Janeček, Petr Marek), Po cestě pustým lesem (TV-1999; r. Vít Janeček), Sametová kocovina (2000; r. Robert Buchar), Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) (2000; r. Karel Vachek), Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002; r. Karel Vachek), Pátrání po Ester (2005; r. Věra Chytilová), seriál Zlatá šedesátá (TV-2009; r. Martin Šulík), 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna (2010; r. Martin Šulík), Takže se stalo, že... (2010; r. Oliver Malina Morgenstern) a Magický hlas rebelky (2014; r. Olga Sommerová). Od roku 1998 vyučoval na FAMU (v roce 2006 byl jmenován profesorem, v akademickém roce 2012-2013 byl vedoucím katedry režie). Je autorem knihy Nepodávej ruku číšníkovi (Torst, Praha 2011), sbírky 31 autobiografických povídek, které vznikaly v letech 1970-90 a některé byly otištěny v časopisu Reflex (1990-92). Ve formě audioknihy (Supraphon 2013) ji v umělcově režii načetl Karel Roden. Podle povídek z této knihy začal natáčet (mj. na MFF v Karlových Varech 2015) film Vlk z Královských Vinohrad (s Jiřím Mádlem v titulní roli nekonvenčního českého filmaře v zahraničí). Povídka Italská spojka z této knihy velmi volně posloužila jako předloha pro rakousko-český film Krycí jméno Holec (2016; r. Franz Novotny). Kromě mnoha cen za konkrétní počiny získal Němec za umělecký přínos českému filmu a světové kinematografii Českého lva (2006), Křišťálový glóbus na MFF Karlovy Vary 2006, Výroční cenu AČFK (2005), Zlatou medaili FAMU (2011), Cenu Vladislava Vančury (2011) a Cenu na MFDF Jihlava (2013). V letech 1968 a 2011 mu byly uděleny Cena ministra kultury a Cena Ministerstva kultury a v roce 2002 obdržel státní vyznamenání Medaili Za zásluhy, jež v roce 2014 vrátil na protest proti výběru osobností vyznamenaných prezidentem Milošem Zemanem. Komplexní osobní portrét a analytický obraz jeho díla v historických, politických, ekonomických a estetických souvislostech nabízí dvousvazková monografie Jana Bernarda s názvem Jan Němec: enfant terrible české nové vlny (NAMU 2014 a 2016). Byl celkem čtyřikrát ženatý; prvními dvěma manželkami byly výtvarnice, scenáristka a režisérka Ester Krumbachová (1965-68) a zpěvačka Marta Kubišová (1969-73). Ze čtvrtého svazku s producentkou Ivou Ruszelákovou (nar. 1962) pochází dcera Arleta. – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) (krátké a středometrážní filmy) cvičení na téma Ráno na ulici (1955; považován za ztracený), historka o řidiči, který vyhodí autostopaře z auta a potom mu upadne kolo, Lehce, levně, pohodlně (1955; považován za ztracený), dok. o sběru mléka a jeho ranním dovozu do Prahy 500 000 litrů (1956; považován za ztracený), ateliérové cvičení podle povídky mladého polského spisovatele Marka Hłaska Nejsvětější slova našeho života (1957; + sc.; považován za ztracený), Muž mnoha tváří (1958; r. Zdeněk Podskalský; herec), propagační dok. Nová technika v textilním průmyslu I, II (1960; r. Jaroslav Veselý; spol. nám., spol. sc.), zfilmování povídky Arnošta Lustiga Druhé kolo o trojici mladých vězňů, kteří před útěkem z transportu ukradnou bochník chleba z vagonu hlídaného ozbrojeným německým vojákem, Sousto (1960; + sc.; Stříbrná růže na MFSF v Amsterdamu, Cena na Západoněmeckých dnech krátkého filmu v Oberhausenu), šoty Výstava Jiřího Trnky a Potápěčská souprava z Armádního filmového zpravodaje (1962), poetický dok. konfrontující místa, kde se bojovalo v květnu 1945, s jejich současnou podobou, Paměť našeho dne (1962; + sc.), černá surrealistická groteska o mateřské lásce, jež může vést až k perverzní deformaci charakteru dítěte, Matka a syn (1967, Moeder en zoon/Mutter und Sohn; + sc., střih; Velká cena v Oberhausenu), písňový recitál M. Kubišové Náhrdelník melancholie (7 písní Marty Kubišové) (TV-1968; + nám., sc.), dok. záznam o studentských nepokojích v listopadu 1967 Československý filmový týdeník 1968, č. 10 – Strahovské události (1968; uvedeno 1990; + nám., sc.), reportáž o západoevropském koncertování a nahrávání Karla Gotta Ve světě se hodně zpívá (Velká cena Eurovize 1968) (TV-1968), ironicky stylizovaný recitál Karla Gotta Čas slunce a růží (TV-1968; + nám., sc.), dok. o vojenské invazi do Československa v srpnu 1968 Oratorio for Prague (1968, Oratorium pro Prahu; + sc.; Cena FIPRESCI na MFF v Mannheimu), medailón M. Kubišové Proudy lásku odnesou (TV-1969; + nám., sc.), přímý přenos s filmovými dotáčkami losování loterie s Karlem Gottem a jeho přáteli Gott story MATES (TV-1969; + sc.), zdravotnický f. o resuscitaci Mezi čtvrtou a pátou minutou (1972; + nám., sc.), dok. Tommi Piper (1975; považován za ztracený), experimentální autoportrét The Czech Connection (Gedanken über meinen eigenen Tod) (TV-1975, Česká spojka – obraz mé vlastní smrti; + sc.), adaptace Kafkovy novely Die Verwandlunng (TV-1975, Proměna; + sc.), dok. o svatbě švédského krále Royal Wedding (1976, Královská svatba; + nám., sc.; považován za ztracený), přepis stejnojmenné Kafkovy povídky Pryč odtud (1986; + sc.), The ’68 (1987; r. Steven Kovacs; herec), dok. o polském exilovém básníku a laureátu Nobelovy ceny Poet Remembers: Czesław Miłosz (TV-1989, Básník si pamatuje), ...téma FRANZ KAFKA (TV-1990; r. Pavel Kačírek; herec), upoutávka na koncertní turné Marty Kubišové Někdy si zpívám (TV-1991), adaptace Kafkovy povídky Bratrovražda s názvem Fratricide (1993; + spol. sc., herec), dok. o občanech USA, kteří u nás žili po listopadu 1989, část z cyklu OKO: Američané v Praze (TV-1993; + sc.), dok. o obnoveném soudu s únosci, bratranci Barešovými, OKO: Zpráva o jednom procesu (TV-1993; + nám., sc.), dok. portréty umělců z cyklu GEN, k nimž měl osobní vazby, GEN: Ester Krumbachová (TV-1993), GEN: Arnošt Lustig (TV-1993), třetí díl trilogie hudebního hraného filmu o zpěvačce Martě Kubišové Stalo se na podzim (TV-1993; + nám., sc., spol. kam., prod.), GEN: Jan Hammer (TV-1994; + nám., sc.), část z cyklu GENUS: Marta Kubišová (TV-1996; + nám., sc.), dok. Básník František Listopad (TV-2000; + nám., sc., kam., spol. prod.), část z cyklu GEN: Jan Klusák (TV-2002; + nám., sc.), Zapruder 04 (2004), reportáž z pražského summitu NATO v listopadu 2002 Srdce nad Hradem (2007; + nám., sc.), sekvence 21.00 hod. (+ sc.) z kolektivního pásma „24“ (2011), provokativní dok. Můj proces s TGM (TV-2013; + nám., sc.) z tematického dvojbloku Československý rozvod ze série Celnice; (celovečerní filmy) povídka Pronásledování (r. František Vláčil; herec) z diptychu Vstup zakázán (1959), adaptace Lustigovy povídky Tma nemá stín, odhalující na pronásledování dvou mladistvých utečenců z židovského transportu pudovost obyčejných lidí, Démanty noci (1964; + spol. sc.; Velká cena města Mannheimu na Mezinárodním filmovém týdnu v Mannheimu), povídka o dvou starých outsiderech, kteří si v nemocnici navzájem lžou o svých promarněných životech, Podvodníci z filmu podle Hrabalových próz Perličky na dně (1965; + spol. sc.), groteskně absurdní podobenství, odhalující společenské mechanismy moci a důsledky jejího působení na průměrného jedince, O slavnosti a hostech (1966; + spol. sc.; Cena FIPRESCI na MFF v Bergamu, Cena československé filmové kritiky za rok 1966), poetický triptych o nešťastně zamilovaných samotářích Mučedníci lásky (1966; + spol. nám., spol. sc.), Vražda ing. Čerta (1970; r. Ester Krumbachová; spol. sc.), nostalgický thriller o zámecké slavnosti, odehrávající se ve Francii na politickém pozadí vzestupu fašismu Das Rückendekolleté (1975; Výstřih vzadu; po uvedení na MFF v Cannes své jméno z titulků stáhl a od finální verze se distancoval, jelikož neměl možnost jej dokončit), koláž pohnutých politických událostí z roku 1938, kombinovaná se současnými komentáři a postřehy True Stories: Peace in Our Time? (TV-1988, Skutečné příběhy: Mír v naší době?; spol. r. Otto Olejár), The Unbearable Lightness of Being (1988, Nesnesitelná lehkost bytí; r. Philip Kaufman, odborná spolupráce, herec – V), výstřední „krvavá komedie“ o manželské nenávisti na motivy groteskního romaneta Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha s názvem V žáru královské lásky (1990; + sc.), Corpus delicti (1991; r. Irena Pavlásková; herec), mystifikační „alchymistické“ podobenství s love story dívky a letového dispečera Jméno kódu Rubín (1996; + nám., sc., spol. kam.; Cena Samozvanců 1998), stylizovaný “psychoanalytický” autoportrét, založený na fiktivním dialogu, Noční hovory s matkou (2001-2002; + spol. nám., sc., spol. prod., spol. kam., hudba, komentář, účinkující; Zlatý leopard v soutěži videofilmů na MFF v Locarnu 2001, Cena za nejlepší český dokument na MFDF v Jihlavě), introspektivní esej podle osobní zkušenosti o vědomí a podvědomí člověka během narkózy při mnohahodinové operaci, Krajina mého srdce (2004; + nám., sc., hudba, fotografie, komentář, účinkující), životopisná férie, evokující formou audiovizuální koláže osudy a dílo české avantgardní malířky Toyen (2005; + spol. sc., spol. prod.), napůl hraný a napůl dok. experiment, v němž režisér v expresivní subjektivní poloze rekonstruuje okolnosti svého natáčení sovětské invaze 21. srpna 1968 a následné dobrodružné cesty na Západ s pořízeným materiálem Holka Ferrari Dino (2009; + nám., sc., hudba, spol. prod., hlas; Zvláštní cena na MFF Alpe Adria Cinema Terst 2010), zpověď vražedného spiklence Heart Beat 3D (2010; + spol. nám., sc., spol. kam., prod.), komedie Vlk z Královských Vinohrad (2016; + předloha, nám., sc., mluví, použitá hudba; Zvláštní uznání poroty ex aequo na MFF v Karlových Varech 2016), kterou dokončil po jeho smrti pomocný režisér Tomáš Klein. -fik-

Filmografie

Vlk z Královských Vinohrad

2016

MluvíRežieNámětPředlohaScénářPoužitá hudba

Role: hlas režiséra za kamerou

Krycí jméno Holec

2016

Předloha

Magický hlas rebelky

2014

Výtvarná spolupráce

fotografie

Praho, má lásko

2012

Pedagogické vedení

Tambylles

2011

Pedagogické vedení

Heart Beat 3D

2010

RežieCopyrightProducentDistribuceVýrobceScénářNámětDruhá kamera

monopol

Holka Ferrari Dino

2009

DistribuceScénářVýrobceCopyrightNámětMluvíHudbaRežieProducent

Role: hlas

Druhé dějství

2008

Pedagogické vedení

Toyen

2005

RežieCopyrightVýrobceScénářProducentKomentář

Jan Němec-Film

Restart

2005

Pedagogické vedení

Pátrání po Ester

2005

Účinkují

režisér

Krajina mého srdce

2004

ScénářHudbaNámětTechnický scénářRežieCopyrightVýrobceDruhá kameraKomentářNahrálAutor komentářeKamera

digitální kamera
komentátor
fotokamera

Zlopověstné dítě

2003

Pedagogické vedení

Noční hovory s matkou

2002

ScénářZpíváHudbaVýrobceKameraCopyrightNahrálRežieProducentÚčinkují

Hry prachu

2001

Pedagogické vedení

tvůrčí pedagogická dílna

Jméno kódu Rubín

1996

CopyrightProducentAutor komentářeVýrobceKameraNámětSpolupráceTechnický scénářScénářRežieDruhá kameraDistribuce

dodatečné záběry
fotograf

Situace vlka

1994

Scénář

úprava scénáře

Corpus delicti

1991

Hrají

Role: ctitel Heleny

V žáru královské lásky

1990

ScénářRežieTechnický scénářHrají

Vražda ing. Čerta

1970

ScénářHrají

Role: divák na koncertě

Oratorium pro Prahu

1968

RežieAutor komentářeÚčinkují

Mučedníci lásky

1966

ScénářNámětTechnický scénářRežie

O slavnosti a hostech

1966

Technický scénářRežieScénář

Podvodníci

1965

RežieTechnický scénářScénář

Démanty noci

1964

RežieTechnický scénářScénář

Červnové dny

1961

Pomocná režie

Kde řeky mají slunce

1961

Asistent režie

Sousto

1960

ScénářRežie

Osení

1960

Asistent režie

Pronásledování

1958

Hrají

Role: mladý pohraničník

Povodeň

1958

Asistent režie

Ocenění

Vítěz

Festival: 17. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

2013
Jihlava / Česká republika
Cena za přínos světové kinematografii

Vítěz

Akce: Ceny TRILOBIT Beroun 2011 Českého filmového a televizního svazu

2012
Beroun / Česká republika
Cena Vladislava Vančury za přínos české a světové kinematografii v oblasti hrané, dokumentární a experimentální tvorby

Vítěz

Akce: Zlatá medaile Akademie múzických umění

2011
Praha / Česká republika
Zlatá medaile Akademie múzických umění
za významný přínos filmovému umění a předána rektorem AMU Ivo Mathéem na Nové scéně Národního divadla

Vítěz

Festival: 21. mezinárodní filmový festival Alpe Adria Cinema Terst

2010
Terst / Itálie
Zvlášní cena
Holka Ferrari Dino

Vítěz

Festival: Devět bran 2002 – Festival česko-německo-židovské kultury Praha

2002
Praha / Česká republika
Křišťálový sedmiramenný svícen – cena za režii v kategorii hraný film
Démanty noci

Vítěz

Festival: 54. mezinárodní filmový festival Locarno

2001
Locarno / Švýcarsko
Zlatý leopard – Grand Prix SONY v soutěži videofilmů
Noční hovory s matkou

Vítěz

Akce: Ceny ministra kultury a informací Československé socialistické republiky v oboru filmové tvorby

1968
Praha / Československo
Cena ministra kultury a informací Československé socialistické republiky za vynikající tvůrčí přínos české a slovenské kultuře v období 1945 – 1968
udělena v oblasti hraného filmu 16. 12. 1968 na návrh tří porot v pražském kině 64 U Hradeb ministrem kultury a informací Miroslavem Galuškou u příležitosti 50. výročí vzniku samostatnosti československého státu a 70. výročí československé kinematografie

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
O slavnosti a hostech
za filmy O slavnosti a hostech a Mučedníci lásky

Vítěz

Akce: Ceny Trilobit 1966

1967
Praha / Československo
Trilobit za film
Mučedníci lásky
za filmy O slavnosti a hostech a Mučedníci lásky

Vítěz

Akce: Umělecká soutěž k 20. výročí osvobození Československa

1965
Praha / Československo
Čestné uznání za celovečerní film
Démanty noci

Revue

Démanty noci

Celovečerní debut Jana Němce naturalisticky, takřka v reálném čase zachycuje bezprostřední pocity dvou mladíků při útěku...

Festival v Rotterdamu představí retrospektivu Jana Němce

Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu, jehož 46. ročník se koná od 25. ledna do 5. února 2017, uvede ve spolupráci...

Vlk z Královských Vinohrad

Poslední dílo Jana Němce, které právě přichází do kin, si světovou premiéru odbylo 2. července na MFF Karlovy Vary. Ceně...

V žáru královské lásky

V rámci retrospektivy filmů Jana Němce, kterou pořádá Národní filmový archiv v kině Ponrepo, bude uveden ve své době kon...

Zemřel Jan Němec

Ve věku 79 let zemřel po těžké nemoci filmový režisér Jan Němec. Uvedl to dnes server iDnes.cz, kterému to oznámila Němc...