Jan 69

Anotace

Dokumentární esej Jan 69 je strhujícím svědectvím o několika lednových dnech roku 1969, v nichž byli všichni lidé v Československu hluboce zasaženi sebeupálením Jana Palacha. Obrovská vlna prostého smutku i zoufalé bezmoci, jež se projevila nevídanou účastí na Palachově pohřbu, byla také posledním celonárodním protestem proti „dočasnému pobytu spojeneckých vojsk“ a nastávající normalizaci. – Podobně jako v srpnu 1968 vyrazil kameraman Stanislav Milota a jeho kolegové po Palachově upálení a jeho smrti o tři dny později do ulic, aby tu zachytili neopakovatelnou atmosféru národního smutku a prosté lidské spoluúčasti v době těsně před pohřbem. Zaznamenávají tedy zejména dlouhé fronty lidí, čekajících, aby se mohli poklonit u vystavené rakve, a dále mši za upáleného studenta. Kameraman pracoval se širokoúhlým objektivem ohniskové vzdálenosti 9,8mm tedy takzvaným rybím okem (práci s ním si vyzkoušel na Spalovači mrtvol), který střídal s teleobjektivem pro detaily lidských tváří apod. Už použití této techniky předznamenává, že se nejedná o věcný zpravodajský dokument, nýbrž o svébytné umělecké dílo, jež má kromě historické hodnoty i výrazné hodnoty estetické. Tu výrazně zvyšuje i skutečnost, že místo obvyklých ruchů či komentáře zní ve filmu úryvky ze skladeb Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. – Snímek vznikal za pohnutých událostí, kdy StB už kontrolovala vše, co se kolem pohřbu dělo. Dříve, než stačila zasáhnout, vznikly dvě kopie. Jednu vyvezl Stanislav Milota do Izraele a daroval ji Národnímu filmovému archivu v Tel Avivu, druhá byla dlouhých třiatřicet let dobře uschována v pražském Národním filmovém archivu. V roce 2002 byla opatřena několika titulky a poprvé veřejně uvedena v České televizi k čtyřiatřicátému vyročí úmrtí Jana Palacha. – V titulcích osmiminutového díla je uveden kromě zmíněných Stanislava Miloty a Jaromíra Kallisty také tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov Vlastimil Harnach, který měl na jeho vzniku svůj podíl (zajistil kameru, materiál a laboratoře) a který stejně jako oba jeho spolupracovníci musel mimo jiné i kvůli němu za normalizace barrandovské studio opustit. Podle Milotova svědectví měli na filmu podíl i další lidé: asistent kamery Bohumil Rath, střihač Miloslav Hájek a také režisér Vladimír Sís. – V úvodu je uveden titulek Jan (69).

Obsah

Poznámka

Film byl v lednu 2004 uváděn spolu se snímkem Spalovač mrtvol (1968; režie Juraj Herz).