Jan 69

dokument

Typologie filmu

dokumentární

Anglický název

Jan Palach 1969

Minutáž

8

Země původu

Československo

Copyright

1969

Rok výroby

1969

Premiéra

15.01.2004

Režie

Stanislav Milota, Jaromír Kallista

Anotace

Dokumentární esej Jan 69 je strhujícím svědectvím o několika lednových dnech roku 1969, v nichž byli všichni lidé v Československu hluboce zasaženi sebeupálením Jana Palacha. Obrovská vlna prostého smutku i zoufalé bezmoci, jež se projevila nevídanou účastí na Palachově pohřbu, byla také posledním celonárodním protestem proti „dočasnému pobytu spojeneckých vojsk“ a nastávající normalizaci. – Podobně jako v srpnu 1968 vyrazil kameraman Stanislav Milota a jeho kolegové po Palachově upálení a jeho smrti o tři dny později do ulic, aby tu zachytili neopakovatelnou atmosféru národního smutku a prosté lidské spoluúčasti v době těsně před pohřbem. Zaznamenávají tedy zejména dlouhé fronty lidí, čekajících, aby se mohli poklonit u vystavené rakve, a dále mši za upáleného studenta. Kameraman pracoval se širokoúhlým objektivem ohniskové vzdálenosti 9,8mm tedy tzv. rybím okem (práci s ním si vyzkoušel na Spalovači mrtvol), který střídal s teleobjektivem pro detaily lidských tváří apod. Už použití této techniky předznamenává, že se nejedná o věcný zpravodajský dokument, nýbrž o svébytné umělecké dílo, jež má kromě historické hodnoty i výrazné hodnoty estetické. Tu výrazně zvyšuje i skutečnost, že místo obvyklých ruchů či komentáře zní ve filmu úryvky ze skladeb Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. – Snímek vznikal za pohnutých událostí, kdy StB už kontrolovala vše, co se kolem pohřbu dělo. Dříve, než stačila zasáhnout, vznikly dvě kopie. Jednu vyvezl Stanislav Milota do Izraele a daroval ji Národnímu filmovému archivu v Tel Avivu, druhá byla dlouhých třiatřicet let dobře uschována v pražském Národním filmovém archivu. V roce 2002 byla opatřena několika titulky a poprvé veřejně uvedena v České televizi k čtyřiatřicátému vyročí úmrtí Jana Palacha. – V titulcích osmiminutového díla je uveden kromě zmíněných Stanislava Miloty a Jaromíra Kallisty také tehdejší ředitel Filmového studia Barrandov Vlastimil Harnach, který měl na jeho vzniku svůj podíl (zajistil kameru, materiál a laboratoře) a který stejně jako oba jeho spolupracovníci musel mj. i kvůli němu za „normalizace“ barrandovské studio opustit. Podle Milotova svědectví měli na filmu podíl i další lidé: asistent kamery Bohumil Rath, střihač Miloslav Hájek a také režisér Vladimír Sís. – Na plátně je uveden titulek Jan (69).

Obsah

16. - 19.1.1969. (Dny mezi upálením a smrtí Jana Palacha). * 11.8.1948 - † 19.1.1969. U sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze stojí mladí lidé čestnou stráž s vlajkami. Všude jsou obrázky mrtvého studenta a desítky svíček. Zástup lidí se vine přes Staroměstské náměstí (okolo pomníku Jana Husa) přes Ovocný trh až k nádvoří Karolina, kde je vystavena rakev. Truchlící lidé procházejí kolem rakve. – Další čestná stráž stojí na schodech před Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy u Palachovy posmrtné masky. – V kostele se slouží mše za zemřelého. – Je noc. Na rakev prší. – U rakve se střídají delegace. Přicházejí sportovci i horníci. Mezi lidmi, stojícími čestnou tvář, je Jiří Krejčík i Pavel Juráček. Přicházejí církevní hodnostáři i Palachova maminka a bratr. Za nimi všude v ulicích čekající lidé. – Ztichlá, prázdná a namoklá ulice na Starém Městě. Praha, 25.1.1969 (den pohřbu). -tbk-

Poznámka

Projekt 100-2004. – Film je uváděn spolu se snímkem Spalovač mrtvol (1968; r. Juraj Herz).

Štáb a tvůrci

Asistent kamery

Bohumil Rath

Spolupráce

Vlastimil Harnach (podíl na vzniku filmu – zajištění kamery, materiálu a laboratoří), Vladimír Sís

Hudba

Hudba

Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku), Leoš Janáček (Lístek odvanutý), Antonín Dvořák (Rekviem, op. 89), Antonín Dvořák (Rekviem Aeternam)

Nahrál

Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, Ilja Hurník (Po zarostlém chodníčku) (klavír), Ilja Hurník (Lístek odvanutý)

Technické údaje