Eine kleine Jazzmusik

drama

Typologie filmu

hraný

Anglický název

Just a Little Bit of Jazz

Minutáž

65

Země původu

Česká republika

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

01.07.1996

Jazyková verze

česká

Režie

Zuzana Zemanová

Scénář

Jana Knitlová

Anotace

Po divácky úspěšném pětidílném TV seriálu Prima sezóna (1994) vznikl v České televizi další titul podle literární předlohy Josefa Škvoreckého. Scenáristka Jana Knitlová a režisérka Zuzana Zemanová realizovaly (pod stejným názvem) povídku Eine kleine Jazzmusik, která původně byla pod titulem Slovo nevezmu zpět vysázena v nevydaném almanachu Jazz 58 a která pak vyšla až v roce 1964 v knize Sedmiramenný svícen. Tato povídka se stala podkladem pro různé verze scénáře zamýšleného debutu Miloše Formana s pracovními názvy Noty v kufru a Kapela to vyhrála. Přípravy k filmu „zasekl“ přímo prezident Novotný, který se omylem domníval, že se jedná o adaptaci Zbabělců. (Genezi celé věci a úryvky ze scénářů přináší časopis Iluminace 1/96.) – Současný (více než hodinový) snímek je víceméně přepisem obsahu povídky. Zachycuje kratičký osud studentské jazzové kapely z fiktivního městečka Kostelce v roce 1941. Recesistická studentská vzpoura proti absurdním nařízením, týkajícím se jazzové hudby, má tragické následky: jeden z mladíků je popraven, ostatní členové kapely jsou vyloučeni z gymnázia a nasazeni do továrny. Tvůrci v žánru hudebního retrofilmu podávají pouhý popis událostí, s nepřesvědčivou dobovou atmosférou a s lehce načrtnutými charaktery. Snímek jakoby postrádal „dotyk reality“ a navzdory tématu i hlubší vyznění. Důležitou roli v něm hraje klasická jazzová hudba a dobové swingové písně. – Film měl premiéru v rámci Febiofestu (15.1.1996) a byl sporadicky uváděn ve vybraných kinech (např. v pražském biografu Ilusion).

Obsah

Ve vile u Nakonců nábožně poslouchá parta studentů kosteleckého reálného gymnázia Louise Armstronga. Vyruší je pan Nakonec, který jim představí jejich vrstevnici Zuzanku Braunovou. Právě ji přivezl z Prahy. Dívka prý bude ve vile nějaký čas bydlet. – Mladíci se pod vedením trumpetisty Paddyho Nakonce rozhodnou, že jejich kapela začne pořádně zkoušet. – Zuzanka se v kostele modlí za rodiče, kteří byli odvlečeni do koncentráku. Ve vile se při zkoušce přidá ke klukům a zpívá s nimi. Muzikanti jsou překvapeni nečekanými schopnostmi půvabné dívky. Je vidět, že Zuzanka má s jazzem už své zkušenosti. – Kolaborantský ředitel gymnázia Czermak varuje třídu před sabotováním nařízeného sběru železa a barevných kovů. Zesměšní ho student Jungwirth. Katecheta Melounek po ředitelově rozzlobeném odchodu vzniklou situaci komentuje citátem z bible. – Maskovaní studenti večer v parku přepadnou ředitelova syna Adolfka, který pilně kráčí v otcových stopách. Jako správný šprt podlézá, kde může a spolužáky špehuje. Mstitelé ho připoutají ke stromu a ostříhají ho dohola. – Ve vile se Paddy ostýchavě sbližuje se Zuzankou. – Studenti poslouchají rozhlasový projev ředitele, který je se zadostiučiněním seznamuje s říšským nařízením, týkajícím se jazzové hudby. Vyhláška přesně stanovuje počet dovolených synkop, povolený rytmus apod. Hubálková odvážně strhne Adolfkovi novou paruku a šprt uteče ze třídy. – Kluci to při zkoušce vyprávějí se smíchem Paddymu, který byl jako poloviční Žid vyloučen z gymnázia a který teď pracuje jako kreslič v otcově firmě. Muzikanti si při hraní uvědomí, že nemohou se svým jazzovým repertoárem vystupovat. – Zuzanka v noci přijde za Paddym do pokoje. Dostala nápad: požádají o pomoc přítele jejího otce, Emila Ludvíka, aby pro ně udělal aranžmá, jež by splňovala podmínky vyhlášky. – Dvojice se vydá do Prahy. Zuzanka přitom vzpomíná, jak její rodiče odvezlo gestapo a jak se jí ujal nejdřív pan Ludvík a pak Paddyho otec, zaměstnavatel jejího tatínka. Pan Nakonec jí dal práci ve své kanceláři. Emil Ludvík vyjde studentům ochotně vstříc. Kapela brzy zkouší jeho aranže, s nimiž je možno vystupovat na veřejnosti. – Adolfek ovšem velmi dobře ví o jazzových sklonech svých spolužáků a upozorní na ně šéfa místní Vlajky a nadšeného přispěvatele Árijského boje Bronzorypa. – Ředitel Czermak zakáže studentům účastnit se aktivně na zábavních večerních vystoupeních. Ale i tuto překážku Zuzanka pomůže kamarádům zvládnout. Ukáže jim plakáty, podle nichž bude v kosteleckém městském divadle vystupovat orchestr Maskovaní bandité rytmu z Prahy. Parta ještě v noci vylepí plakáty po celém Kostelci. Paddy musí dlouze líbat Zuzanku před plakátem, aby ho schoval před Bronzorypem, nasedajícím na ulici do auta. – Na poslední zkoušce dostane Paddy dopis od Ludvíka: je potřeba vymyslet české či německé názvy jazzových skladeb a jejich „autory“. Parta si s chutí začne vymýšlet. – Velkým nebezpečím je stále Czermak. Zuzanka si dá tajně schůzku s Adolfkem a získá od něj hlavičkový papír Kuratoria. Spolu s Paddym pak napíšou pozvání pro Czermaka na slavnostní předávání Štítu svatováclavské orlice v Praze. Polichocený Czermak rád svěří kontrolu nad sobotním vystoupením Bronzorypovi. – Zuzana se v kostele znovu modlí za rodiče. Pro jejich záchranu by se vzdala zpěvu i Paddyho. – Orchestr vystupuje s šátkovými maskami přes obličej, Zuzana zpívá české texty na upravené jazzové melodie. Vystoupení má obrovský ohlas. – Mezitím se Czermak účastní v poloprázdném sále slavnosti. Na rozdíl od ostatních kolaborantů žádný odznak nedostane a je odhodlán tuto provokaci vyšetřit. – Nadšení studenti v šatně křičí: „Ať žije jazz!“. S potměšilým úsměvem je sleduje Bronzoryp. Jediná Zuzanka si ho všimne. – Ráno odváží Paddyho z domova gestapo. Ředitel Czermak vyloučí z gymnázia všechny členy kapely. Katecheta Melounek cituje v poloprázdné třídě slova z Písma o nenávisti. – Bývalí studenti jsou nasazeni na práci v místní továrně. – Zuzanka s pláčem vychází z kostela. – Kapela hraje k tanci na čaji. Klavírista náhle přeruší vystoupení a sdělí publiku, že včera byl popraven na Pankráci jejich leader Paddy Nakonec. Na jeho památku zahrají muzikanti jeho oblíbenou skladbu Saint Louis Blues. – Kluci zahlédnou Zuzanku s Bronzorypem, ale netroufnou si zeptat se jí na to. Přemlouvají ji, aby s nimi zase zpívala. Pan Dorůžka jim prý slíbil, že by za rok mohli vystupovat v pražské Lucerně. Později ji znovu vidí s nenáviděným udavačem. Večer dívku sledují, jak jde do Bronzorypovy vily. – Druhý den vede Danny celou partu k Nakoncům. Chtějí pomstít Paddyho, jehož památku podle nich Zuzana pošpinila. Ve vile je přivítá smutný pan Nakonec. Řekne jim, že v noci Zuzanka zastřelila Bronzorypa a potom sebe... – Členové kapely pokládají růži na náhrobek s nápisem Zuzana Braunová, 1920-1941.

Hrají

Miroslav Donutil

ředitel Czermak

Jiří Lábus

pan Nakonec

Karel Roden

Bronzoryp

Milan Šteindler

katecheta Melounek

Jan Hoffmann

Přema

Jiří Král

Jindra

Petr Burian

Harýk

Zita Morávková

Hubálková

Bořivoj Navrátil

pán z Kuratoria

Petr Lustig

Lubor Bíža

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Dagmar Cepková

Asistent režie

Běla Tesaříková

Předloha

Josef Škvorecký (Sedmiramený svícen – motivy z knihy povídek)

Technický scénář

Zuzana Zemanová

Asistent kamery

František Novák

Návrhy kostýmů

Jana Budíková

Vedoucí výroby

Ilona Jirásková

Zástupce vedoucího výroby

Zuzana Vrbová

Odborný poradce

dr. Jiří Rychlík (hudební poradce)

Hudba

Hudba

Jaroslav Vodrážka (Fuga na vlastní thema – píseň)

Písně

různé skladby a písně

Zpívá

Radka Fišarová (Blue Berry Hill – píseň)

Hudební režie

Jiří Václav

Produkční údaje

Původní název

Eine kleine Jazzmusik

Anglický název

Just a Little Bit of Jazz

Copyright

1996

Rok výroby

1996

Premiéra

01.07.1996

Výrobce

Česká televize, TS Kateřina Krejčí - Ivana Průchová (Česká televize)

Nositelé copyrightu

Česká televize

Technické údaje

Barva

colour

Verze

česká

Ocenění

Vítěz

Festival: 36. Mezinárodní festival pro děti a mládež Zlín '96

1996
Zlín / Česká republika
Zvláštní uznání poroty v kategorii hraného filmu
Zuzana Zemanová